Aleutská choroba je nemoc norků, fretek a skunků. Je to nakažlivá nemoc, která se projevuje chřadnutím a hubnutím nemocných zvířat a končí jejich úhynem. Pro norky je mnohem nebezpečnější než pro fretky, u kterých častěji probíhá bez příznaků. U farmově chovaných norků je aleutská choroba v současnosti ekonomicky nejvýznamnější nakažlivá nemoc.
Původce nemoci
Aleutská choroba je infekční onemocnění, příčinou je virus. Jmenuje se
ADV, virus aleutské nemoci. Patří mezi parvoviry, ale od známějších zvířecích parvovirů, jako je původce parvovirózy psů, prasat nebo panleukopenie koček, se v mnoha ohledech liší a je proto zařazen do vlastního rodu Amdoparvovirus.
S ostatními parvoviry ADV sdílí obrovskou odolnost ve vnějším prostředí. Nevadí mu nízké ani vysoké teploty, při 80 °C ztrácí infekčnost až za jednu hodinu. Přežívá vyschnutí a zůstává stabilní při pH 2,8–10. Je rezistentní k účinku chloraminu a chloroformu. Ničí jen fenol, formaldehyd a 2% roztok hydroxidu sodného.
Vnímavá zvířata
Aleutská nemoc postihuje pouze norky, fretky a skunka. Protilátky proti nemoci se našly také u mývala a lišky, ale tato zvířata neonemocní.
Kmeny viru postihující fretky jsou pravděpodobně mutanti původního norčího viru. Norčí kmeny mohou postihnout fretku a naopak norek může onemocnět virem fretek, ale nemoc je v tom případě mírnější.
Přenos aleutské nemoci
Aleutská nemoc se snadno přenáší nejen přímým kontaktem, i když ten je nejdůležitější. Virus je přítomen v krvi, slinách, moči i trusu nakaženého zvířete a to bez ohledu na to, jestli vykazuje nebo nevykazuje známky nemoci. Do chovu norků se choroba nejčastěji zavleče právě takovým vironosičem.
Dále se nemoc šíří i kontaktem zdravých zvířat s exkrety zvířat nakažených a všemi kontaminovanými předměty, klecemi, chytačkami, nářadím nebo i samotnými lidmi. Pravděpodobně je možný i přenos větrem nebo blechami.
U norků virus přechází na nenarozené plody.
Inkubační doba
Inkubační doba aleutské nemoci je delší, zvýšená hladina protilátek v krvi se objevuje asi po měsíci, ke zjevné nemoci může dojít během dvou až tří měsíců po nákaze, ale u mnoha zvířat, zvláště fretek, nedojde k viditelnému onemocnění nikdy. Případně vznik nemoci spouští stresové vlivy prostředí.
Vnímavost k onemocnění
Průběh aleutské choroby u konkrétního zvířete je výslednicí mnoha faktorů. Záleží na kmenu a virulenci vyvolávajícího viru, které mohou být pro fretku nebo pro norka vysoce, středně, slabě i velmi slabě virulentní.
Obrovský vliv má vrozená odolnost zvířete. Aleutská choroba získala své jméno ne podle místa, ale podle aleutské mutace norků, která se zevně projevuje modravě zbarvenou srstí. U nich totiž byla nemoc poprvé objevena. Barva srsti se váže s poruchou imunity, jedná se o částečný albinismus spojený se syndromem Chediak–Higashihi. Norci homozygotní pro aleutský gen jsou zvláště vnímaví k infekci a to nejen k aleutské nemoci, ale i nemocem způsobených bakteriemi.
Vznik nemoci ovlivňují i vnější vlivy, které oslabují obranyschopnost zvířete.
Formy aleutské nemoci
Aleutská choroba probíhá ve třech hlavních formách:
- progresivní infekce
- persistentní neprogresivní infekce
- nepersistentní neprogresivní infekce a vyléčení
Progresivní infekce je taková, při které se virus s těle množí a buď přímo ničí tkáně, nebo tkáně poškozuje nadměrná imunitní reakce organismu. Rozvíjí akutní nebo chronická aleutská nemoc.
Akutní průběh je méně častý. Objevuje se hlavně u aleutských, safírových a perlových norků, u přírodně zbarvených norků nebo fretek jen občas. Zvířata hynou náhle v dobrém výživném stavu. Někdy je i pitevní nález takových zvířat bez zvláštního nálezu, jindy se objevují krváceniny v nosní a ústní dutině.
Jiná forma akutního průběhu se rozvíjí u norčat, u kterých virus přímo poškozuje buňky plicních sklípků a vzniká akutní virový zápal plic, většinou smrtelný.
Chronická forma aleutské nemoci
Chronická progresivní infekce je obvyklou formou zjevné aleutské nemoci. U fretek se většinou objevuje u zvířat 2 až 4 roky starých.
Je typická tím, že škody přímo způsobené množícím se virem jsou malé. Virus napadá makrofágy a dendritické buňky, to jsou bílé krvinky, které se vyskytují ve tkáních a normálně by měly ukazovat ostatním bílým krvinkám, jak vypadá choroboplodný zárodek. Místo toho se stanou trojským koněm, kterým se virus roznáší do celého těla. Organismus s nákazou bojuje tvorbou protilátek, ale ty jsou v boji s parvovirem zcela neúčinné. Celková dysregulace imunitních funkcí způsobí naopak jejich nadměrnou tvorbu.
U norků nadbytečné protilátky tvoří tzv. imunokomplexy a ty se ukládají ve stěně cév včetně klubíček vlásečnic v ledvinových tělíscích. Příznaky chronické formy jsou u nich způsobené zánětem stěny cév a glomerulonefritidou, zánětem ledvin. U fretek naproti tomu vadí patologické zmnožení lymfocytů a plasmatických buněk, což jsou bílé krvinky produkující protilátky. Populace bílých krvinek se objevují v játrech, slezině, kostní dřeni i mozku.
V obou případech je aleutská nemoc doprovázená i celkovým oslabením imunity.
Neprogresivní infekce
U neprogresivní infekce je organismus zvířete schopný omezit množení viru. Fretka nebo norek ale nemusí být schopné virus zničit a vyloučit. Rozvíjí se persistentní infekce, persistentní znamená trvalá. Této formě aleutské choroby se také říká infekce latentní. Zvíře zůstává roznašečem viru i do konce života. Neprogresivní persistentní infekce probíhá bez jakýchkoliv příznaků onemocnění.
Výjimkou jsou samice norků, které přenáší virus na nenarozená mláďata. Mnoho mláďat uhyne ještě v děloze nebo hyne záhy po narozená a ta co přežijí zaostávají za zdravými norky a umírají mladá na zápal plic.
Některá zvířata se po nákaze virem aleutské nemoci mohou zcela vyléčit, to je neprogresivní nepersistentní infekce.
Příznaky aleutské nemoci
Nejčastějším projevem aleutské choroby je chronický syndrom chřadnutí. Příznaky jsou nespecifické, neurčité a zdravotní stav zvířete se postupně zhoršuje. Objevuje se především hubnutí, slabost, střídavá chuť. Častá je špatná kvalita srsti, která ztrácí lesk. U norků a fretek je dosti častým dalším symptomem ztráta schopnost koordinovat pohyb a obrna pánevních končetin.
Fretky trpící aleutskou nemocí mívají zvětšenou slezinu, játra a mízní uzliny na okruží střev, takže mají nafouklé bříško, naopak u norků je časté postižení ledvin, velká žízeň a kalná moč. U obou druhů zvířat může dojít k postižení střev, krvácení do střev a výsledkem je tmavě zbarvený průjem.
U norků je významným příznakem přítomnosti nemoci v chovu prudké snížení počtu odchovaných mláďat od pozitivních samic.
Diagnostika
V krevním obraze chronicky nemocných zvířat je patrná chudokrevnost, zmnožení počtu bílých krvinek lymfocytů a monocytů a biochemické vyšetření odhalí zvýšenou hladinu krevního cukru a vápníku a velice zvýšená hladina tzv. gamaglobulinů, tedy protilátek. Ty při aleutské nemoci mohou tvořit až 60 % bílkovin krevní plasmy.
Diagnózu je možné u živého zvířete potvrdit průkazem viru metodou PCR z trusu či vzorků tkání. Často se používá průkaz protilátek v krvi nebo ve slinách metodou ELISA nebo imunoelektroforézou CEIP. Vyhledávání protilátek odhalí všechny nakažené fretky, včetně těch s neprogresivní infekcí. Ve vzorcích tkání lze virus najít také metodou hybridizace in situ. Zánět cév způsobený imunokomplexy i zmnožení plasmatických buněk je zjistitelný při histologickém vyšetření.
Podobné nemoci
Podobných nemocí je vzhledem ke zcela obecným příznakům aleutské nemoci opravdu hodně. U fretek mezi takové choroby patří především lymfom, systémová koronaviróza fretek, eosinofilní gastroenteritida fretek a proliferativní enteropatie.
Léčba aleutské choroby
Proti aleutské nemoci neexistuje žádná cílená léčba, je možná jen léčba podpůrná. Nemocné fretky se dají léčit kapačkami, antibiotickým krytím, krmením ze stříkačky a protizánětlivými léky, jako jsou kortikoidy nebo cyklofosfamid. Při lehčím průběhu nemoci se jejich stav může zlepšit.
Prevence nemoci
Proti aleutské chorobě neexistuje žádné očkování. U norků se chovy ozdravují držením pozitivních zvířat ve zvláštním oddělení a jejich postupným kožkováním.
U fretek je možný chov pozitivních zvířat jako mazlíčků, které je potřeba chránit před stresovými vlivy. Takové fretky mohou být doživotně zdrojem nákazy pro jiné fretky.
