Ankylostomóza psů je nemoc způsobená cizopasnou hlísticí měchovcem psím. Dospělí měchovci jsou několik málo centimetrů dlouzí červi, kteří žijí v tenkém střevě, kde se živí krví. Měchovec psí je obzvláště žravý druh měchovce a proto je výrazně patogenní.

Pro sající štěňata, která se nakazila larvami měchovců z mateřského mléka nakažené feny je infekce smrtelná. Velice nebezpeční jsou měchovci také pro podvyživené, staré či jinak nemocné psy a také pro zvířata, která se najednou setkala s obrovským počtem infekčních larev.

Ankylostomóza psů však naštěstí v Česku není častou nemocí. Larvy měchovců nepřežívají mráz a vyžadují teplo, vlhko a stín ke svému vývoji. Klima České republiky těmto červům příliš nevyhovuje, mnohem častěji se vyskytují v tropech a subtropech.

Když se ankylostomóza objevuje u nás, tak hlavně u psů chovaných ve špatných podmínkách, v malých vlhkých a stinných kotcích ve vlastních výkalech nebo na řetězu. Možné je také si ankylostomózu přivést společně se psem, který pochází z endemických oblastí.

Původce nemoci

Měchovec psí, latinsky Ancylostoma caninum, je hlístice z čeledi
Ancylostomatidae, měchovci. Všichni měchovci jsou parazité tenkého střeva s podobným způsobem života i životním cyklem. Vzhledem k rozsahu informací je tento článek věnován jen infekcím psů způsobených měchovci z rodu Ancylostoma.

Ankylostomózou způsobenou odlišným druhem může trpět také kočka, naopak u psů v Česku je mnohem častější jiná infekce měchovci, uncinarióza. Měchovci napadají i skot, malé přežvýkavce nebo prasata. Pro více informací o  těchto druzích měchovců přejděte na stránku Infekce měchovci.

Měchovec psí je skoro dvakrát tak velký než měchovec liščí, samice dorůstají do velikosti až dvou centimetrů. V přední části těla je zahnutý směrem nahoru, takže ústní otvor se otevírá na zádech živočicha. Ústní kapsle je vybavená třemi páry zubů, kterými červ doslova okusuje střevní sliznici. Je velmi žravý a každý červ způsobuje denní krevní ztrátu až 0,1 ml denně. Hladový červ je šedobílý, nakrmený načervenalý.

Měchovci mají oddělená pohlaví, ve střevě se dospělí jedinci spáří a žijí v trvalé kopulaci. Samičky jsou velice plodné a každý den kladou obrovské množství vajíček. Nakažený pes může vylučovat miliony vajíček denně.

Životní cyklus měchovce psího

Vývoj červů je přímý, nemají žádného mezihostitele. Vajíčka s výkaly odcházejí do vnějšího prostředí, kde se z nich líhnou volně žijící larvy.

Vajíčka a larvy nesnáší vyschnutí a mráz. K vývoji potřebují teplotu nad 15 °C, nejvíce jim vyhovuje teplota od 23 – 30 °C, při 37 °C hynou. Larvy žijí  půdě. Dávají přednost půdě mírně vlhké, písčité a kypré.

Vývoj ve vnějším prostředí trvá 2 až 8 dní v závislosti na teplotě, při vyšších teplotách je rychlejší. Larva se dvakrát svléká a mění se v infekční larvu zvanou L3. Ta už ve vnějším prostředí nepřijímá potravu a čeká na hostitele. V teple, vlhku a ve stínu žije několik týdnů. Na tvrdém nepropustném povrchu na slunci vyschne asi za jeden den.

Hostitelem je pes a liška.

Jak se pes nakazí měchovcem

Infekční larvy měchovce psího znají mnoho způsobů, jak se dostat do psího těla. Mohou využít rezervoárového hostitele, třeba hlodavce, ve kterém se zapouzdří a ve kterém čekají na sežrání. Mohou se nechat rovnou spolknout a tak se přímo dostat do střeva.

Stejně dobře se ale umí zavrtat do kůže nebo i do sliznice v tlamě. Dostávají se do krve a z krve do plic, z plic proniknou do průdušnice, odkud jsou vykašlány a spolknuty, takže se dostanou do střeva. Část larev se v tom případě zapouzdřuje v žíhané svalovině.

Spící larvy mohou kdykoliv pokračovat ve vývoji a u březích fen pronikají do mléčné žlázy. Během kojení se vylučují do mléka a způsobují časné infekce sajících štěňat.

Průběh ankylostomózy psů

Invaze měchovcem psím má možná překvapivě schopnost probíhat jako těžké nebo smrtelné onemocnění. Tím, že většina střevních parazitóz psů v ČR nezpůsobuje psovi žádné větší potíže a nebezpečnější je jen silná škrkavčitost štěňat, která je v lepších chovech držena na uzdě odčervováním, červi psů jsou považováni za něco jednoduše řešitelného a neškodného.

Ankylostomóza je však úplně jiný případ.

Zvláště zhoubná je nákaza štěňat. Zapouzdřené larvy v těle feny nepronikají přes placentu, ale vlivem hormonu prolaktinu se budí a cestují do mléčné žlázy. Vylučují se do mléka a to nejvíc první týden po porodu.

Stačí, když se fena jednou jedinkrát v životě nakazí měchovcem a má v těle dostatečnou zásobu larev na nakažení několika vrhů za sebou a to i po mnoha letech po první infekci. Zapouzdřené larvy navíc běžné odčervovací programy neničí. Fena se může jevit naprosto zdravě, nemá v trusu žádná vajíčka měchovců, je pravidelně odčervovaná a přesto přenese červy na svoje štěňata.

Perakutní ankylostomóza psů

Perakutní ankylostomóza je nemoc sajících štěňat, která se měchovci nakazila hned po narození. Trvá asi osm dní, než larva měchovce dospěje do stadia červa s ostrými zuby, který se začne živit krví. Proto se první týden života štěňata vyvíjí normálně, ale druhý týden najednou těžce onemocní. Velice zeslábnou a jejich výkaly mají nápadně černou barvu a jsou řídké nebo úplně vodnaté. Perakutní ankylostomóza je těžké, často smrtelné onemocnění. Štěňata hynou v podstatě na vykrvácení. Už padesát červů může způsobit smrt.

Akutní ankylostomóza psů

Akutní ankylostomóza se rozvíjí po infekci mladých psů větším množství infekčních larev. Obvykle onemocní zvířata do jednoho roku věku, u dospělých psů je akutní ankylostomóza možná, ale larev by muselo být obrovské množství. Příznaky nemoci jsou způsobené zase krevními ztrátami a chudokrevností. Zvířata jsou slabá a dušná. Mohou se objevit otoky v podkoží na spodní straně těla.

Chronická ankylostomóza psů

Chronická ankylostomóza následuje po akutní infekci nebo vzniká postupně pobytem zvířat v kontaminovaných prostorách nebo výbězích. Je to nejčastější forma ankylostomózy. Je to nemoc dospělých jinak zdravých psů.

Při chronické kompenzované formě na zvířeti nejsou patrné žádné nápadné známky onemocnění. Ve střevě takové zvíře hostí dospělé měchovce, kteří se neustále obnovují infekcí z prostředí nebo uvolňováním zapouzdřených larev. Nakažený pes si vytváří určitou imunitu proti měchovcům a krevní ztráty způsobené červy vyvažuje zvýšená tvorba krvinek v kostní dřeni. Takové zvíře je ale zdrojem obrovské kontaminace prostředí larvami měchovců.

Křehká rovnováha mezi parazitem a hostitelem není dokonalá. Chronicky začervené zvíře je často hubené, kvalita srsti je špatná, někdy se přidává snížená chuť nebo naopak tendence požírat nestravitelné předměty. Častá je chudokrevnost z nedostatku železa.

Někdy se objevuje kašel způsobený larvami, které migrují přes plíce, nebo kulhání či mokvání v meziprstí způsobené larvami pronikající přes kůži.

Chronická dekompenzovaná ankylostomóza je vyústěním vychýlení rovnováhy směrem k parazitovi u starých psů nebo psů oslabených další nemocí. Projevuje se podobně jako akutní ankylostomóza hubnutím, chudokrevností a otoky.

Diagnostika ankylostomózy psů

Určit anlykostomózu jako příčinu zdravotních potíží nemusí být jednoduché. Přítomnost měchovců se určuje rozborem trusu. Trvá ale 14 až 21 dní, než měchovci dospějí a začnou klást vajíčka, které odhalí vyšetření. Při perakutní nákaze štěňata umírají mnohem dříve. I při akutní formě můžou klinické příznaky předběhnout dospění červů o několik dní. Naopak při chronické formě jsou sice vždy v trusu vajíčka měchovců, ale nemusí bezprostředně způsobovat pozorované onemocnění.

Léčba ankylostomózy

Červy žijící ve střevech a to jak ty pohlavně dospělé, tak ty ještě nedospělé, likvidují běžně používané odčervovací látky s účinkem na oblé červy. Jedná se o pyrantel, fenbendazol nebo nitroskanát. Jsou obsažené v běžně prodávaných tabletách nebo  pro odčervení psů včetně past nebo suspenzí na odčervení malých štěňat.

Proti měchovcům působí také látky ivermektin, moxidektin nebo selamektin, které jsou obsažené ve spot-onech proti vnějším a vnitřním parazitům.

Při chudokrevnosti nebo vyhublosti je potřeba také podpůrná péče, krmivo s vyšším obsahem bílkovin, podání železa a vitamínů B12.

Tak jednoduché to ale není

Háček je ale v tom, že účinek na zapoudřené larvy je velmi malý. Odčervovadla také jen špatně zabíjí migrující larvy. Spící larvy ve svalech nějakým způsobem poznají, že ve střevě se po odčervení nenachází dospělí měchovci a okamžitě pokračují ve svém vývoji. Proto zbavit psa měchovců nemusí být vůbec jednoduché a na první pohled se zdá, že odčervení vůbec nezabírá. V endemických oblastech se psi odčervují pravidelně prakticky celý život každé tři měsíce nebo každý měsíc zároveň proti srdečním červům.

Prevence perakutní infekce

Ještě obtížnější je ochrana štěňat před infekcí mlékem. Perakutní infekce štěňat má totiž vždy špatnou prognózu a štěňata často hynou i po odčervení, protože krevní ztráty byly prostě moc velké. Někdy se dají zachránit odčervením a transfuzí krve. Nejlepší ale je, když vůbec neonemocní.

Vylučování larev do mléka se dá zabránit nebo dostatečně omezit ošetřením feny moxidektinem 56. den březosti (spot-on Advocate, k dostání u veterináře) nebo podáváním vysokých dávek fenbendazolu (tablety Panacur) denně od 40. dne březosti do 14 dnů stáří štěňat. Štěňata se proti měchovcům odčervují poprvé ve 14. dnech věku a pak každých 14 dní až do odstavu. To je chrání také proti škrkavkám.

Omezení zamoření prostředí

V Česku výskyt měchovců tlumí hlavně zima. Nebezpečné množství larev se může nahromadit kotcích či psích výbězích na hlíně nebo pokud je pevná podlaha porézní nebo rozpraskaná. V létě larvy ničí vyschnutí a sluneční světlo. Samozřejmostí by mělo být každodenní odstraňování trusu a hygiena chovných zařízení.

1 % roztok chlornanu sodného nemusí přímo ničit larvy, ale zvyšuje jejich citlivost k vyschnutí. Larvy zabíjí borax, který se dá použít k dekontaminaci výběhů. Kromě larev ale likviduje také trávu.

U farmově chovaných lišek škodí ankylostomóza hlavně sníženou kvalitou srsti začervených zvířat a řeší se chovem na roštech, výkaly propadávají a zvířata se nedostávají do kontaktu s hlínou.

Tropické druhy měchovců

Ankylostomózu psů způsobují také dva druhy u nás se nevyskytujících tropických druhů měchovců, A. brasiliense A. ceylanicum. Tyto druhy jsou výrazně menší a méně nebezpečné než měchovec psí. Výskyt je možný u importovaných psů.

Přenos ankylostomózy ze psa na člověka

Ankylostomóza je také nemoc člověka, ale v tom případě je původcem většinou měchovec lidský, A. duodenale. Je to nemoc, kterou si čeští cestovatelé mohou přivést z exotických krajin. Člověk se ale může nakazit již zmíněným druhem A. ceylanicum, který kromě psů a lidí stejnou měrou napadá také kočky a kočkovité šelmy.

Měchovec psí se na člověka přenáší jen částečně. Do lidské kůže mohou proniknout larvy měchovců a způsobují charakteristickou svědivou vyrážku ve tvaru klikaté cestičky, kudy prolézala larva. Nazývá se to kožní larva migrans. Někdy se mohou larvy dostat až do střeva a způsobit střevní zánět, ale v lidském střevě vývoj nemohou dokončit.

A. braziliense u člověka způsobuje jen tu kožní vyrážku.

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?