Askaridóza prasat, neboli škrkavčitost prasat je častá nemoc prasat, především běhounů a mladších prasat ve výkrmu. Nemoc nezpůsobuje přímé ztráty úhynem, ale má obrovský ekonomický význam ve zpomalování růstu prasat, prodlužuje výkrm i o několik týdnů a navíc migrující škrkavky zanechávají na povrchu jater viditelné bílé fleky, tzv. mléčné skvrny. Taková játra jsou na jatkách konfiskována.

Prasečí škrkavka je velmi blízkou příbuznou škrkavky dětské a vzájemný přenos těchto druhů škrkavek mezi lidmi a prasaty je možný. Škrkavka prasečí se může začít vyvíjet také v těle skotu nebo ovcí, ale u nich nedokončuje svůj vývoj a při své migraci vyvolává především záněty plic.

Původce

Škrkavka prasečí, Ascaris suum, je cizopasná hlístice, patří tedy mezi oblé červy. Dospělá škrkavka parazituje v tenkém střevě. Plave proti proudu zažitiny a živí se střevním obsahem. Nepoškozuje střevní sliznici, ale škodí odnímáním živin a oslabováním hostitele. Žije sedm až devět měsíců.

Je to dlouhý silný tuhý červ se zašpičatělými konci, bílé barvy.
Škrkavky mají oddělené pohlaví. Samičky jsou až 40 cm dlouhé a samečkové dorůstají délky až 25 cm. To ze škrkavky prasečí činí nejdelší hlístici, která v praseti cizopasí.

Samičky jsou velice plodné a denně každá zvládne naklást 200 tisíc až jeden milion vajíček. Vajíčka jsou silnostěnná, s hrubým několika vrstevným obalem. Mají oválný tvar a žlutohnědou barvu. Začínají se vyvíjet už během průchodu střevem a ve chvíli, kdy odchází s trusem do vnějšího prostředí, se v nich nachází nezralá larvička.

Životní cyklus škrkavek

Vajíčka potřebuje ještě dospět a k tomu vyžaduje teplo, ideálně 22 – 26 °C. Při teplotách pod 15 °C se vývoj zcela zastavuje. I při ideálních teplotách dozrávají larvy ve vajíčku až za čtyři týdny. Pak je vajíčko infekční a čeká, až ho spolkne další prase.

Další možností, jak se můžu škrkavky šířit, je použít rezervoárového hostitele. Těmi jsou žížaly a chrobáci. Prase se nakazí pozřením nakaženého bezobratlého.

Když se tak stane, mikroskopická larva se vylíhne v jeho žaludku a cestuje do tlustého nebo slepého střeva, odkud se provrtá přes střevní stěnu a vrátnicovou žílou se proudem krve nechá zanést do jater. Během několika dní se prokope játry a směřuje do dolní duté žíly. Proud krve jí zanese do srdce, dále do plicní tepny a do plic. Tam se larva zachytí ve vlásečnicí zásobující plicní sklípek, proniká do plicního sklípku a přelézá do průdušinek a průdušek, odkud se nechá vykašlat a spolknout společně s hlenem. V plicích se larva nachází 9 – 10 dní po sežrání vajíčka.Spolknutím se larva konečně dostává do tenkého střeva, to se jí podaří 10 – 15 dní po infekci. Tam pomalu dospívá, první vajíčka začnou škrkavky klást až za 7 – 9 týdnů poté, co našly hostitele.

Migrující larva je mnohem patogennější než dospělec. Přímo poškozuje tkáně svými chodbičkami, ale organismus prasete k tomu ještě velmi rychle reaguje hypersenzitivní reakcí a zánětem. V játrech vznikají v místech poškozených larvou bělavé okrsky fibrózy, které jsou na povrchu jater vidět jako až 1 cm velké „mléčné skvrny“. Skvrny mohou i splývat a v jejich okolí je nápadná kresba lalůčků.

Při silných infekcích množství larev procházejících plícemi může způsobit otok nebo nevzdušnost plic a velice zhoršují také průběh epizootické pneumonie nebo chřipky prasat.

Přenos škrkavčitosti

Prasata se nakazí nejčastěji přímo vajíčky, které se dostanou do jejich krmení nebo vody, při rytí a selata snadno olíznou vajíčka nalepená na vemeni prasnice. Vajíčka jsou totiž lepkavá a snadno se šíří i na obuvi či samotnými prasaty, roznášet je mohou mouchy a jiný hmyz. Ve vnějším prostředí jsou neobyčejně odolná. Neškodí jim dezinfekční prostředky ani mráz, i když v zimě se nevyvíjejí. Infekčnost si ponechávají mnoho let.

Druhou možností, jak se může prase nakazit škrkavkami, je sežrání žížaly nebo chrobáka, kteří slouží jako rezervoárový hostitel.

Čím askaridóza prasat škodí

Askaridóza prasat má značný ekonomický význam. Způsobuje chorobné změny hned třemi způsoby.

Dospělé škrkavky odnímají živiny. U selat ve věku 4 až 5 měsíců silnější invaze vedou ke zpomalení až zastavení růstu a tělesného vývoje. Může se objevit i průjem, který není doprovázený zvýšenou teplotou. Škrkavčitost může škodit i nenápadně tím, že snižuje odolnost prasat vůči jiným onemocněním, zhoršuje jejich průběh a narušuje růstový potenciál prasat, která prostě rostou pomaleji než by mohla a nedorostou do velikosti, do které by mohla dorůst. Zhoršuje se také konverze krmiv. Výkrm se může prodloužit až o dva měsíce a některá prasata mohou zakrsnout a jejich další výkrm je neekonomický.

Jen vzácně dospělé škrkavky způsobí vážné onemocnění, jako je prasknutí střeva nebo ucpání žlučových cest a žloutenku.

Významné jsou škody způsobené migrujícími larvami. Mléčné skvrny na játrech jsou hlavním důvodem konfiskace jater na jatkách. Mléčné skvrny se tvoří sedm až deset dní po infekci škrkavkou a během dalšího měsíce se zahojí, takže pokud jsou po porážce nalezeny, znamená to nedávnou infekci nebo reinfekci červy.

V plicích cestující larvy zhoršují průběh všech plicních zánětů a dokáží spustit bakteriální zápal plic. Silné invaze mohou způsobit dušnost a kašel i samy o sobě.

Výskyt u prasat

Škravčitost je nejčastější u prasat ve věku tři až šest měsíců. Nakazit se ale mohou už novorozená prasata. Od čtvrtého měsíce věku se rozvíjí částečná imunita a další reinfekce je většinou zastavená ve fázi migraci larev, takže ke vzniku dalších mléčných skvrn nebo dozrávání škrkavek dochází jen omezeně. Prasnice, případně kanci, jsou hostitelé jen malého počtu červů.

Obrovský význam v udržování infekce v chovu mají vajíčka v prostředí. Výskyt škrkavčitosti a mléčných skvrn je obvykle sezónní problém a vyskytuje se během léta. V zimě se vajíčka nevyvíjí. V létě jsou také aktivní rezervoároví hostitelé.

Diagnostika

Odhalení dospělých škrkavek ve střevě je jednoduché, v trusu prasete je velké množství charakteristických vajíček. Ty jde najít při rozboru trusu.

Mléčné skvrny jsou už méně charakteristickým nálezem, i když většinou za ně mohou právě prasečí škrkavky. Stejné změny mohou způsobit také migrující larvy škrkavek psích nebo měchovců.

Pokud prasata uhynula na zápal plic, mikroskopické larvy lze najít při rozboru tkání. Migrace škrkavek způsobuje v plicní tkáni viditelné krváceniny.

Podobně jako askaridóza prasat se projevuje podvýživa a chronické záněty střev prasat ve výkrmu, například salmonelóza nebo dyzentérie. Postižení plic je k nerozeznání od enzootické pneumonie.

Léčba askaridózy prasat

Škrkavky přítomné ve střevech lze snadno zlikvidovat odčervovacími prostředky, nejčastěji se používá fenbendazol a ivermetin. Zápal plic způsobený škrkavkami se léčí antibiotiky a ivermektinem.

Po tři až čtyři dny po ošetření prasat jejich trus obsahuje velké množství vajíček z rozkládajících se červů.

Prevence škrkavčitosti

Jen odčervení neudrží škrkavky v chovu na uzdě. Bez dalších opatření totiž rychle dochází k reinfekci a infekci dalších prasat.

V chovech na betonových roštech jsou škrkavky menším problémem, pokud se nezanedbá hygiena. Vajíčka ničí hlavně sucho, vysoké teploty a sluneční světlo. Časnou infekci selat lze omezit odčervením a vykoupáním prasnic před přesunem na porodnu.

U prasat chovaných na podestýlce je prevence obtížnější. Všechna podestýlka by se měla vyvést na konci července a znovu na konci srpna, aby se nehromadila vyzrálá vajíčka. Kromě podlahy je třeba nezapomenout i na čistotu zdí.

Ve výbězích a na pastvě je prevence nejobtížnější až nemožná. Výběhy musí být suché, dobře odvodněné, s častým odklizem trusu. Venku přežívají vajíčka škrkavek dlouhodobě a přežijí i hlubokou orbu.

Askaridóza prasat u jiných zvířat

Škrkavka prasečí způsobuje potíže také u ovcí a skotu, kteří se pasou na pastvině zamořené vajíčky škrkavek, třeba pokud bylo hnojeno prasečí kejdou nebo pokud se tam předtím pásla prasata. V těchto zvířatech zřídka dokončují svůj vývoj, ale migrují stejně jako u prasat přes plíce. Tam způsobují silnou alergickou reakci a atypický zápal plic. Výsledkem je akutní dušnost a kašel. Nemoc může končit úhynem.

U jehňat navíc migrace larev způsobuje také vznik mléčných skvrn a konfiskaci jater.

Přenos prasečích škrkavek na člověka

Prasečí škrkavka je bez problémů přenosná na člověka, který se stejně jako prase nakazí pozřením zralých vajíček s larvou uvnitř. Škrkavka v jeho tenkém střevě dokončuje svůj vývoj. Vyskytuje se také larva migrans, nemoc způsobená larvami škrkavek.

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?