Atopická dermatitida psů je alergické kožní onemocnění, charakterizované vleklým nebo opakujícím se svědivým zánětem kůže. Tradičně je atopická dermatitida definovaná jako kožní projev alergie vyvolané vzdušnými alergeny. Sklon k atopické dermatitidě, atopie, je přitom vrozený a dědičný.

Psi trpící atopickou dermatitidou také častěji trpí bakteriálními a kvasinkovými záněty kůže. Dalším možným projevem atopické dermatitidy jsou opakované záněty zvukovodu, které se objevují samostatně nebo společně s kožními projevy nemoci.

Co je atopická dermatitida

Atopická dermatitida psů, CAD, je chronické kožní onemocnění, historicky definované jako hypersenzitivita I. typu, alergie na aeroalergeny projevující se svědivým zánětem kůže.

Nejnovější definice atopické dermatitidy psů je už poněkud košatější: Atopická dermatitida je kožní onemocnění doprovázené zánětem a svěděním, vzniklé na podkladě dědičné predispozice, s charakteristickým rozložením kožních změn na těle psa a obvykle spojené s alergií na vzdušné alergeny.

To „obvyklé spojení“ znamená, ne vždy. Jsou totiž i zvířata, která trpí zánětem kůže nerozeznatelným od atopické dermatitidy, ale v jejich krvi se neprokázaly alergické protilátky IgE proti žádnému známému alergenu.

Vznik atopické dermatitidy psů

Není zcela jasné, co způsobí, že některý pes má atopickou dermatitidu a jiný nikoliv. Je tam genetická predispozice, ale složitá, polygenní. Jen samotná tendence tvořit ve velkém protilátky IgE nestačí. Pokusy použít vědomosti o dědičnosti nemoci u lidí i na psy se nesetkaly s velkým úspěchem. Vypadá to dokonce, že přesné genotypy psů trpících atopickou dermatitidou se totiž liší u jednotlivých plemen a jsou různé i na různých kontinentech.

Kůže nemocného psa se od kůže zdravého psa liší redukcí lipidové kožní bariéry, zvýšeným odpařováním vody a převažováním prozánětlivé odpovědi.

Atopie, tzn. sklon ke vzniku alergických reakcí, se u psa projevuje vůbec nejčastěji právě jako atopická dermatitida. Alergeny, které spouští atopickou dermatitidu, jsou především látky obsažené ve vzduchu a do těla se dostávají především přímo skrz kůži. Alergeny vdechnuté se na vzniku alergické reakce a rozvoji atopické dermatitidy téměř nepodílejí.

Zvláštní vliv na to, jestli se u geneticky predisponovaného jedince objeví atopická dermatitida nebo ne, mají první týdny a měsíce života. Štěňata narozená během pylové sezony jsou ve větším riziku než ta, která se s alergeny setkala až později v životě. Štěňata, jejichž matka během březosti a kojení žrala pouze komerčně vyráběné granule, měla během studie dvakrát větší šanci, že se u nich objeví atopická dermatitida, než štěňata matek, která dostávala i domácí stravu.

I další faktory prostředí a podmínek chovu ovlivňují rozvoj nemoci. V nižším riziku jsou psi z vesnice, psi žijící na zahradě s procházkami v lese a psi, kteří žijí v domácnosti s dalšími zvířaty.

Plemenná predispozice

Dědičnost má na vznik atopické dermatitidy zásadní vliv a z toho vyplývá také výrazná plemenná predispozice. Predisponovaná plemena se však v jednotlivých geografických oblastech liší a v rámci plemene vznikají také určité linie, které mají větší či menší sklon k atopii.

Plemena se sklonem k atopické dermatitidě

  • šarpej
  • west highland white teriér
  • anglický buldok
  • mops
  • francouzský buldoček
  • bostonský teriér
  • jack russel teriér
  • foxteriér
  • boxer
  • dalmatin
  • malý knírač
  • kokršpaněl
  • labradorský retrívr
  • anglický setr
  • irský setr
  • skotský teriér
  • kernteriér
  • beauceron
  • sealyham teriér
  • lhasa apso

Nejčastější vzdušné alergeny, které spouští atopickou dermatitidu psů

Nejčastěji jsou psi alergičtí na prach, přesněji řečeno na domácí roztoče, především druh Dermatophagoides farinae. Protože více než 80 % alergických psů je alergických právě na roztoče z domácího prachu, nemoc bývá většinou přítomná celoročně.

Sezónní výskyt atopické dermatitidy je spojený s alergií na pyly. Nejvíce dráždí pyl břízy, trav a ambrozie, ale alergie může vyvolat i pyl pelyňku, jitrocele nebo merlíku a dalších plevelů.

Alergenem však může být téměř cokoliv, včetně částeček kůže koček, lidí nebo myší.

Zevní projevy atopické dermatitidy psů

Možné projevy CAD
I takto může vypadat atopická dermatitida psů. Zdroj: Wikimedia Commons

Příznaky atopické dermatitidy psů jsou neuvěřitelně rozmanité. Základním projevem je totiž svědění. Pes, kterého svědí kůže se drbe nebo se olizuje a pokud svědění trvá delší dobu, na kůži se rozvíjejí chronické změny způsobené neustálým poškozováním a drážděním.

Protože sklon ke vzniku atopické dermatitidy je dědičný a vrozený, první příznaky nemoci se obvykle objeví u odrostlých štěňat a mladých dospělých psů. U třech čtvrtin psů trpících atopickou dermatitidou nemoc začne ve věku šest měsíců až tři roky.

Formy atopické dermatitidy psů

V zásadě jsou možné tři základní projevy atopické dermatitidy:

  1. Typická forma
    • svědivý zánět kůže zpočátku doprovázený jen zarudnutím nebo drobnou vyrážkou
    • lokalizace na tělních krajinách s řídkou srstí, v podpaží, v tříslech, v meziprstí, také v okolí konečníku, pysků, očí, na vnitřní straně ušních boltců a v ohbí lokte
    • srst může být dohněda zbarvená od slin
    • chronické dráždění mění vzhled kožních změn, srst řídne a vypadává, kůže tmavne a ztlušťuje se nebo rohovatí
  2. Generalizovaná forma
    • vzniká přechodem z typické formy, častěji pokud zároveň s atopickou dermatitidou pes trpí poruchou rohovění kůže
    • postihuje celý povrch kůže, nemoc doprovází bakteriální nebo kvasinkový zánět
  3. Netypická forma
    • jakékoliv jiné projevy atopické dermatitidy
    • často se jedná o lokalizované kožní změny
      • opakované záněty zvukovodu
      • oboustranné záněty meziprstí (pododermatitida)
      • vznik granulomů na packách způsobených olizováním (acral lick granulomy)
      • častá tvorba hot spotů, mokvavých zánětů kůže, hlavně u psů s hustou srstí
      • řídnutí srsti ve slabinách, na kolenních, hlezenních a loketních kloubech
      • záněty spojivek

Formy od sebe ale nejsou nijak oddělené, mohou přecházet jedna v druhou a to i u jednoho psa v průběhu jeho života. Netypické formy mohou přejít do forem typických a neléčená atopická dermatitida může vždy přejít v generalizovanou formu, ale také nemusí. Někteří psi jsou dlouhodobě nemocní a atopická dermatitida silně snižuje kvalitu jejich života, u jiných se nemoc v různé intenzitě objevuje a zase mizí, často sezónně, u jiných jsou projevy nemoci po celý život natolik nenápadné, že zcela uniknou pozornosti chovatele.

Atopická dermatitida je ale vždy chronická, nevyléčitelná nemoc. I když je v klidovém stadiu, reakce kožní imunity na podněty je změněná a v jejich kůži je tendence ke tvorbě prozánětlivých mediátorů, tvorbě protilátek typu IgE a žírné buňky v kůži jsou neustále připravené produkovat histamin, který způsobuje svědění.

Atopická dermatitida a infekční kožní záněty

Na kůži psů s atopickou dermatitidou se mnohem snadněji přichytí bakterie, hlavně stafyloloky, a kvasinky, hlavně Malassezia spp. Opakované bakteriální nebo kvasinkové záněty proto bývají také projevem atopické dermatitidy.

Infekční záněty a atopická dermatitida se vůbec často doplňují. Kůže dlouhodobě poškozovaná škrábáním nebo zvlhčovaná olizováním je totiž také náchylnější k rozvoji bakteriálního nebo kvasinkového zánětu. U některých psů je atopická dermatitida doprovázená i poruchou rohovění a porucha rohovění a mazotok také představuje skvělé prostředí pro přemnožení stafylokoků a kvasinek.

Až 50 % případů atopické dermatitidy u psů je proto komplikovaná bakteriálním zánětem kůže a v 15 % případů se rozvíjí mazotok způsobený kvasinkami.

Stafylokoky a kvasinky navíc samy o sobě působí jako alergeny a tím se začarovaný kruh uzavírá.

Jak se pozná, že pes trpí atopickou dermatitidou

Jen podle vzhledu kožních změn se to nepozná. U různých psů může být kůže postižená různě, variabilita kožních projevů je značná a navíc při chronickém průběhu dominují obecné příznaky vleklého kožního zánětu nebo prostě kvasinková či bakteriální infekce.

Neexistuje také žádný laboratorní test, který by s určitostí odhalil, že pes trpí právě touto nemocí. Kožní vyšetření včetně laboratorního hlavně vylučují jiné možné příčiny svědivého kožního onemocnění, kterých je velice mnoho, mimo jiné všelijací parazité, kvasinkové a bakteriální záněty kůže samy od sebe a jiná alergická kožní onemocnění.

Podezření na atopickou dermatitidu vzniká, pokud se vyloučily jiné příčiny svědění a zároveň pokud pes splňuje diagnostická kritéria. To znamená, že se u něj objevuje určitý soubor příznaků. Tento způsob určení diagnózy není logicky naprosto spolehlivý. Jsou psi, kteří trpí atopickou dermatitidou a přitom úplně neodpovídají diagnostickým kritériím a psi, kteří atopickou dermatitidu ve skutečnosti nemají, ale podle použitých vodítek se tak jevit mohou. Existuje navíc vícero souborů diagnostických kritérií, která mají různou citlivost a specificitu.

Diagnostická kritéria dle Prélauda

Kritéria dle Prélauda dávají 79 % citlivost a 81 % specificitu při splnění tří hlavních kritérií. Vedlejší kritéria, pokud jsou u psa přítomná, zvyšují specificitu, to znamená, že pokud jsou, tak se pravděpodobnost, že pes má opravdu atopickou dermatitidu, zvyšuje.

Hlavní kritéria

  • Potíže se poprvé objevují ve věku 6 měsíců až tři roky
  • Svědění mizí při podávání kortikosteroidů
  • Oboustranný zánět meziprstí doprovázený začervenáním kůže
  • Zčervenání kůže na vnitřní straně ušních boltců
  • Zánět pysků

Vedlejší kritéria

  • Pes patří k predisponovanému plemeni nebo má atopickou dermatitidu v příbuzenstvu
  • Zánět kůže trvá nebo se vrací po dobu překračující dva roky
  • Srst postrádá lesk
  • Kožní změny postihují hlezno
  • Acral lick dermatitida, nehojící se tuhý zánět kůže nad přední tlapkou vzniklý nadměrným lízáním
  • Nadměrné pocení tlapek
  • V minulosti měl pes někdy kopřivku nebo alergický otok
  • Potíže se zhoršují během vegetační sezony
  • Potíže se zhoršují po průchodu trávou

Diagnostická kritéria dle Favrota

O trochu přesnější jsou kritéria dle Favrota. Při splnění pěti kritérií z osmi je citlivost 85 % a specificita 79 %. Při splnění šesti kritérií z osmi stoupá na 89 %.

  • Postižení ušních boltců, ale ne jejich okrajů
  • Postižení hrudních končetin
  • Potíže se objevují poprvé u psů mladších tří let
  • Chronické nebo vracející se kvasinkové infekce kůže
  • Svědění mizí při podávání kortikosteroidů
  • Pes žije hlavně v bytě
  • Kůže hřbetu a beder zůstává beze změn
  • Svědění není zpočátku doprovázené vyrážkou, spíš jen zarudnutím

Testy na alergie

Kožní alergický test
Vyhodnocování velikosti kožní reakce při kožním testu na alergie. Zdroj: Wikimedia Commons

Testy na alergie mohou být užitečné k určení konkrétního alergenu, který způsobuje vzplanutí onemocnění, hlavně pokud je pak možné se mu vyhnout, nebo pokud je v plánu specifická alergenová imunoterapie, desenzibilizace. K diagnóze, dokonce ani k potvrzení diagnózy se ale nehodí.

To hlavně proto, že mají nízkou citlivost, až 30 % psů trpích atopickou dermatitidou mohou mít negativní test na alergie, a specificita může být ještě nižší, hlavně při použití testu z krve. Více než polovina zcela zdravých psů totiž může mít v krvi protilátky IgE proti některému z alergenů, ale nic to neznamená, nejsou a nebudou nemocní.

Testy na alergii jsou dva různé. Jeto kožní test a test z krve. Při kožním testu se oholí kůže na boku a do kůže se jehlou vpíchne roztok zkoumaného alergenu. Vyvolané kožní změny se pak hodnotí podle velikosti ve srovnání s pozitivní a negativní kontrolou. K provedení testu z krve stačí odebrat krev, samotné testování probíhá v laboratoři, nejčastěji testem ELISA nebo dalšími testy se vyhledávají IgE protilátky proti testovaným alergenům.

Každý test zkoumá trochu něco jiného a výsledky jsou ne vždy stejné nebo zaměnitelné. Lepší je intradermální kožní test, testuje totiž přímo postižený orgán. Dostupnost testu je ale nižší, nedělá se všude a je potřeba psa přispat. Také se nemůže provádět u zvířat léčených kortikoidy ani u těch, kteří mají nemocnou kůži v místě, kde se test provádí. Testy z krve jsou snadno dostupné a proveditelné, ale jsou dražší a pes může mít protilátky v krvi i proti alergenu, který mu v reálu na kůži nečiní potíže. Výhodou testů z krve je možnost testovat také potravní alergeny, nevýhodou doba, než přijdou výsledky, kožní testy se vyhodnocují už za několik minut.

Falešně negativní výsledky jsou možné, falešně pozitivní také. Je možná zkřížená reakce mezi alergeny z roztočů z prachu a parazitickými zákožkami.

Nemoci, které se průběhem podobají atopické dermatitidě psů

Svědivých onemocnění kůže psa je neuvěřitelně mnoho. Vlastně všechny kožní nemoci, pokud dojde k rozvoji druhotných bakteriálních nebo kvasinkových infekcí, svědí. Atopická dermatitida nicméně patří mezi tzv. primární příčiny svědění, kůže nejprve svědí a až pak se objevují viditelné kožní změny.

Podobně se projevují hlavně kožní nemoci způsobené cizopasnými členovci, především svrab, ale i další:

  • sarkoptový svrab – postihuje také lokty a ušní boltce, svědění mizí po kortikoidech
  • ušní svrab – způsobuje svědění uší
  • sametkovitost – na konci léta a během teplého podzimu, svědění tlapek, obličeje, podpaží, sametka jde vidět pouhým okem
  • čmelíkovitost – v anamnéze je přístup do kurníků, na půdy a tak podobně
  • zablešení – aby blechy samy osobě způsobily viditelné svědění, musí jich být hodně a jsou vidět pouhým okem
  • zavšivení,všenkovitost – nepříliš časté onemocnění u psa

Zásadní role parazitů je důvod, proč diagnostika svědění začíná vždy u kožního seškrabu, případně se rovnou podává antiparazitikum.

Dalším častým důvodem svědění bývá už mnohokrát zmíněný stafylokokový nebo kvasinkový zánět kůže. Postihuje podobně jako CAD také podpaží a třísla.

Svědivý zánět kůže může být navíc projevem rakoviny, hlavně kožního lymfomu, svědění uší, hlavy a krku může vyvolat deformace míchy zvaná syringomyelie a nadměrné olizování jakékoliv části těla může být projevem úzkosti, náhradní chování nebo kompulzivní porucha.

Vztah atopické dermatitidy psů a alergie na krmivo

Atopická dermatitida má velmi blízko k jinému alergickému kožnímu onemocnění, totiž k alergii na krmivo. Jsou si natolik podobné, že rozdělení mezi nimi je možná jen formální, nicméně užitečné.

Rozdíl mezi potravinovou alergií a atopickou dermatitidou se může zcela setřít při alergii na skladištní roztoče, která je u zvířat alergických na roztoče z prachu častá. Pokud jsou roztoči v nevhodně skladovaném krmivu, u alergického psa jejich pozření způsobí zhoršení nebo znovuobjevení se svědění.

Alergie na krmivo se projevuje úplně stejně jako atopická dermatitida. Liší se jen alergenem.

Jen malá část zvířat trpících atopickou dermatitidou je zároveň alergická na krmivo, ale až třetina psů s alergií na krmivo zároveň má atopickou dermatitidu.

Aby toho nebylo málo, jednotlivé alergie se mohou doplňovat a jen reakce na roztoče sama o sobě nemusí ještě překročit práh rozvoje klinických příznaků, ale společně k alergií na krmivo už dojde ke vzplanutí nemoci. Třetina psů s atopickou dermatitidou proto může být úspěšně léčena dietou.

Atopická dermatitida a jiná alergická kožní onemocnění

Atopická dermatitida nezvyšuje riziko, že se u psa rozvine alergie na bleší kousnutí, ale kombinace obou alergií je možná a kousnutí blechou může zhoršit nebo znovu spustit příznaky CAD, pravděpodobně opět překročením prahového efektu.

Výrazně méně častým onemocněním, které imituje atopickou dermatitidu tím, že svědění nezřídka postihuje řídce ochlupené části těla, je kontaktní dermatitida. Alergenem je v tom případě guma, kovy, umělé hmoty, koberec nebo i beton a různé přípravky, jako jsou mýdla, šampony, dezinfekce nebo antiparazitika.

V poslední řadě může svědění způsobit i alergie na kousnutí komárem, muchničkami nebo ovádem, pes může být alergický také na střevní červy, giardie nebo kokcidie a to se také projevuje svěděním a přecitlivělost na přítomnost bakterií je důvodem svědění kůže při zánětu nebo přeplnění análních žlázek. Tyto příčiny svědění se ale už řadí mezi ty vzácnější a vzácné.

Léčba atopické dermatitidy psů

Atopickou dermatitidu psů nelze nikdy zcela vyléčit. Naopak, věkem se může horšit. Mnoho psích pacientů trpí vícero alergiemi zároveň a sekundární infekce kůže jsou časté.

Cílem je dlouhodobá kontrola zánětu, tlumení příznaků nemoci a udržení alergií na uzdě. Léčba je dlouhodobá, doživotní, často drahá a vyžaduje trvalé ošetřování a péči. Jakékoliv flákání či nepromyšlená snaha ušetřit může způsobit opětovné vzplanutí nemoci, která byla už téměř nebo zcela v klidovém stavu.

Na druhou stranu správně léčené zvíře může trvale žít s minimálními nebo žádnými příznaky nemoci.

K léčbě se používá kombinace opatření omezujících působení alergenů, celkově nebo lokálně léky proti svědění, tlumení bakteriálního a kvasinkového přerůstání nebo desenzibilizace. Co zabírá jednomu psovi nemusí pomoci jinému a někdy je potřeba delší dobu hledat, co funguje. Řízení léčby zvířete trpícího atopickou dermatitidou proto vždy patří do rukou veterinárního lékaře. Dvojnásob to platí u psů zapáchajících, olysalých, výrazně svědivých a u všech, jejichž diagnóza byla stanovena přes internet.

Co mohu udělat jako majitel?

Antibiotika a léky proti alergiím, ať už se jedná o JAK inhibitory (Apoquel), cyklosporiny (Equoral) a kortikosteroidy, ať už tablety nebo masti či spreje, jsou u atopického psa často nevyhnutelné, aspoň dočasně. Jejich užití se ale dá omezit nebo dávky snížit při využití dalších metod tlumení alergie, které má ve svých rukou majitel.

Krmivo

Jakmile diagnostika svědivého kožního onemocnění směřuje k podezření na atopickou dermatitidu, je dobré odlišit ji od alergie na krmivo. To se nejsnáze udělá pomocí tzv. eliminační diety. Pes se převede na krmnou dávku, která obsahuje jeden konkrétní zdroj bílkoviny a jeden konkrétní zdroj sacharidů. A to takový, který pes nikdy předtím nežral. Dieta se podává osm týdnů a je bezpodmínečně nutné vyloučit i všechny pamlsky, vadí i ochucené tablety.

Pokud svědění během té doby vymizí a po návratu k původní krmné dávce se vrátí, je to důkaz, že pes trpí alergií na krmivo či CAD + alergií na krmivo, kdy vyloučení alergenů z potravy sníží práh svědění pod klinickou úroveň. Taková zvířata by měla být na domácí hypoalergenní nebo komerční hydrolyzované dietě už napořád.

I ta alergická zvířata, kterým eliminační dieta nepomohla, potřebují výborně stravitelné, kvalitní krmivo. Barevné levné granule jim nestačí.

Pomáhá také dlouhodobé podávání nenasycených mastných kyselin.

Vyhnutí se alergenu

Zní to logicky, ale není to úplně jednoduché. Některým vzdušným alergenům, jako jsou kočky nebo šváby, se vyhýbat lze. Domácí roztoči se už dají jen tlumit ve svém počtu a to stejně, jako při alergii člověka. Pylům se lze vyhnout těžko, pes by ale neměl běhat ve vysoké trávě a být venku, když se seká.

Alergeny pronikají do těla přes kůži a z toho vyplývá snadný způsob jejich omezení: denní sprchování vlažnou vodou. Navíc i tohle samo osobě tlumí svědění. Voda ale nesmí být horká, to naopak svědění zhoršuje.

Koupání

Balení šamponu Aptus Oripru
Aptus Oripru je šampon určený pro alergické psy, je zároveň protisvědivý a zvlhčující. Můžete ho zakoupit zde.

Kromě vlažné vody je dostupných mnoho různých šamponů, které při tlumení alergie mohou udělat výbornou službu. Preventivně se používají obvykle dvakrát týdně.

Šampony mají různé složení a podle toho různě působí. V zásadě mohou mít několik vlastností:

  • Zvlhčující šampony – obsahují kyselinu mléčnou, glycerín, etylenglykol nebo močovinu, pomáhají udržet vlhkost v atopické pokožce
  • Šampony proti svědění – obsahují ovesnou mouku, škrob, tlumí svědění
  • Antiseptické šampony – nejčastěji obsahují chlorhexidin, působí antibakteriálně
  • Antifungální šampony – obsahují ketokonazol nebo mikonazol, likvidují kvasinky
  • Šampony proti mazotoku a lupům – se sírou, kyselinou acetylsalicylovou nebo dehtem

Mnoho šamponů má víc funkcí najednou, může být zároveň zvlhčující a protisvědivý, nebo zvlhčující a antiseptický, nebo antiseptický a antifungální a tak podobně.

Celková péče o tělo

Po koupání nebo sprchování je vždy potřeba pořádně vysušit, hlavně uši, kožní záhyby, tlapky. Rozmočená zapařená kůže nebude zdravá. Tomu pomáhá pravidelná péče o srst. Dlouhosrstí psi s atopickou dermatitidou budou šťastnější ostříhaní na krátko, psy s hustou podsadou je možné prostříhat. U hrubosrstých psů dráždí kůži trimování, radši se mu vyhnout.

Meziprstí a vstup do zvukovodu je vhodné udržovat bez chlupů. Uši potřebují také pravidelnou péči, vyčištění dvakrát do týdne a kontrolu, jestli se nerozvíjí zánět zvukovodu.

Denní kartáčování měkkým kartáčem odstraňuje mrtvé chlupy a alergeny a také pomáhá udržovat kůži čistou a bez svědění.

Prevence zablešení

Případné bleší kousnutí může snadno překonat práh svědění u stabilizovaného pacienta. Proto by psi s atopickou dermatitidou neměli zůstat bez preventivního ošetření proti blechám. Vzhledem k častému koupání jsou nejlepší přípravky ve formě tablet.

Je desenzibilizace lék na atopickou dermatitidu psů?

Desenzibilizace má určitě svoje místo v tlumení alergie, ale to lék, který by vyléčil. Většina psů se „jen“ zlepší a je možné snížit dávky jiných léků. Jen někteří si užijí úplného, aspoň dočasného utlumení alergie, bez další terapie a u některých nezabere téměř vůbec. Desenzibilizace je také dlouhodobý proces, může trvat až rok, než se objeví zlepšení a vakcínu pes dostává do konce života.

Atopická dermatitida psů a chovnost

Atopická dermatitida je geneticky podmíněné onemocnění, o tom není sporu. Nemocný pes ani jeho nejbližší příbuzní do chovu nepatří, ale ve skutečnosti na to většina chovatelů ohledy nebere a u predisponovaných plemen může být nemocná většina zvířat.

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?