Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Aujezskyho choroba

Aujezskyho choroba

Aujezskyho choroba, též pseudovzteklina, je virové onemocnění postihující většinu savců. Hlavním hostitelem nemoci je prase, které je rezervoárem viru, u jiných zvířat je onemocnění vždy smrtelné. Člověk se nemocí nakazit nemůže.

K nemoci jsou velmi vnímaví psi, skot a masožravá kožešinová zvířata, nakazit se můžou i kočky, fretky, kozy a ovce, králíci a zajíci, jezevci, kuny, vydry, jelenovitý, potkani, myši, hraboši a mnoho dalších zvířat. V Česku je nemoc rozšířená v populaci prasete divokého.

Původce

Původcem je prasečí herpesvirus SHV-1 (Suid herpesvirus 1). Je to obalený DNA virus schopný postihovat buňky všech zárodečných listů, ale přednost dává nervové tkáni. Jako všechny herpesviry může i SHV-1 vyvolat latentní infekce.

Ve vnějším prostředí je relativně odolný. Je stabilní při pH 6 – 8, při teplotě 37 °C zůstává infekční 10 dní, při teplotě 25 °C 40 dní. V chlazeném a mraženém mase zůstává aktivní 5 – 7 měsíců. Může se šířit aerosolem a ve vzduchu s relativní vlhkostí nad 55 % se udrží až 7 hodin a může se větrem přenést až na vzdálenost dvou kilometrů. V kejdě přežije až dva dny, v kontaminované slámě čtyři dny.

Rychle jej však ničí vyšší teploty, UV záření a vyschnutí. Je středně citlivý k dezinfekčním prostředkům, po deseti minutách působení jej likviduje 2 % chloramin nebo 1 % roztok kvarterních amoniových solí.

Zdroj onemocnění

Zdrojem jsou infikovaná prasata, ty jej vylučují v hlenu z dýchacích cest, v poševním hlenu, v semeni, v mléce a nepravidelně v moči. Jiná zvířata nemají pro šíření Aujezskyho choroby příliš velký význam, protože nemoci rychle podléhají.

Aujezkyho choroba u prasat

Prasata jsou rezervoárem nemoci, zvířetem, na které je SHV-1 nejlépe adaptovaný. Jsou to jediná zvířata, která mohou přežít infekci. Prase se nakazí vdechnutím nebo pozřením virů, nebo kontaminovaným semenem při připouštění. Ve stádě se šíří pomalu, v chovu onemocní 50 – 100 % zvířat. Nejlépe se šíří přímým, blízkým kontaktem mezi prasaty. Selata se mohou nakazit v děloze matky nebo záhy po narození při sání mléka.

Při akutním vypuknutí nemoci v chovu onemocní většina ustájených prasat. Příznaky nemoci však záleží na stáří nakažených prasat.

U starších prasat probíhá bez příznaků nebo jako krátkodobé horečnaté onemocnění s horečkou a nechutenstvím. Pro nemocné prasnice jsou typické poruchy reprodukce. Objevují se časné potraty projevující se přebíháním a poruchy zabřezávání. Potraty mohou nastat kdykoliv v průběhu březosti, selata mumifikují v děloze či se rodí mrtvá. Živě narozená selata jsou slabá a málo životaschopná.

U kanců se může rozvinout zánět varlat.

Aujezskyho choroba u mladých prasat

Odstávčata a prasata ve výkrmu trpí horečkami, zánětem dýchacích cest, který může přejít i v zápal plic. Prasata mají kašel a kýchají. Občas se objevují i nervové příznaky zapříčiněné postižením mozku, potácení se, epileptické záchvaty. Mortalita je nízká, 1 – 2 %. Postižení dýchacích cest může být zvýrazněno druhotnou bakteriální infekcí. Po uzdravení zvířete přetrvává virus v nervových zakončeních a prase se stává bezpříznakovým nosičem, který může vylučovat virus do prostředí a být tak zdrojem nákazy.

Infekce sajících selat je obvykle smrtelná. Převažují u nich neurologické příznaky nemoci, třes, nekoordinované pohyby, psí posed s ochrnutými pánevními končetinami, nakonec zvíře leží na boku a pádluje končetinami. Selata do dvou dnů hynou.

V chronicky promořených chovech, kde jsou dospělá prasata nosiči viru, se přítomnost Aujezskyho choroby projevuje především poruchami reprodukce.

U divokých prasat probíhá Aujezskyho choroba nejčastěji bez příznaků.

Aujezskyho choroba u jiných zvířat

Pro jiná zvířata je Aujezskyho choroba smrtelná a vždy doprovázená příznaky postižení mozku.

Inkubační doba u psa a kočky je krátká, do šesti dní, pak nastupuje nechutenství a silná apatie, nebo naopak podrážděnost se záchvaty zuřivosti, nemocná zvířata však neútočí na člověka. Horečka nemusí být přítomna. U koček je nemoc často doprovázená i zvracením a průjmem.

Typickým příznakem Aujezskyho choroby je svědění kůže, které postihuje nejčastěji oblast hlavy a plecí. Zvířata se škrábou až do krve. Svědění však nemusí být přítomno vždy, častěji chybí u koček. Brzy se přidává obrna hltanu, zvířata nemůžou polykat a sliny vytékají z dutiny ústní ven, postupující paralýzy postihují hrtan, takže se změní hlas či zvířata úplně ztratí schopnost vydávat zvuky, objevují se záškuby svalů a zvířata do 1-2 dnů umírají.

Úmrtnost je téměř 100 %. Nemoc se podobá vzteklině, od které se liší především rychlejším průběhem a chybějící agresí vůči člověku.

U přežvýkavců jsou příznaky podobné, intenzivní svědění vede k olizování a odíraní se do krve, zvířata slábnou, uléhají a záhy hynou.

Aujezskyho choroba v Česku

Chovy domácích prasat v Česku jsou nemoci prosté a to již od roku 1987.

V rámci kontroly zdraví se jatkách vyšetřuje krev všech poražených prasnic a kanců, pravidelně se vyšetřují také plemenní kanci a všechny prasnice, které potratily nebo porodily slabá selata. Nemoc je přítomná v populaci divokých prasat. V průběhu monitoringu, který probíhal v roce 2012, byly protilátky proti Aujezskyho chorobě zjištěny u 1/3 ulovených divokých prasat. To však pouze znamená, že se prase setkalo s virem a neříká nic o tom, jestli jej zrovna vylučuje do prostředí.

Léčba nemoci

Aujezskyho choroba se nedá léčit. Ke zmírnění svědění a křečí u psů a koček je možné podávat sedativa, ale v literatuře byl popsán pouze jediný případ psa a kočky, které nemoc prokazatelně přežili. Prognóza je silně nepříznivá a eutanazie doporučeným řešením.

Prevence

Prevencí je zabránění styku vnímavých zvířat s divokými prasaty a nezkrmování syrového vepřového masa. K infekci psů a koček dochází nejčastěji pozřením viru, pozřením nevařených jatečných odpadů či krve, přenos vzduchem je možný jen těsným kontaktem s infikovanými prasaty. Maso prasat z českých velkochovů by však mělo být v pořádku.

Infekce při procházce v lese je možná spíše teoreticky: Prohání-li pes na procházce zvěř, riziko, že jej prase potrhá kly, je větší, než možnost nákazy Aujezskyho chorobou.

Ročně se v ČR vyskytne jen několik (jednotky případů) potvrzených případů nemocných psů. Zatím všichni byli psi myslivečtí či psi, kteří dostali tepelně neupravené maso z divokého prasete. Možnost, jak stoprocentně ochránit loveckého psa, však bohužel neexistuje. Lepší je používat psy, kteří nejdou do těsného kontaktu s dohledaným kusem. Určitě je třeba zabránit psovi v požírání či očichávání výhozů černé zvěře a místnosti, kde se rušila černá, před vpuštěním psů dezinfikovat.

Vakcinace

Očkovací látka existuje pouze pro prasata, která se však v EU neočkují. Vakcinace psů a koček je ve stadiu výzkumu, ale dosavadní pokusy zatím selhaly. Očkovací látky s oslabeným virem způsobovaly u psů onemocnění, a mrtvé vakcíny zase nebyly dostatečně účinné.