Babesióza psů - MVDr. Tereza Ježková

Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Babesióza psů

Babesióza psů

Babesióza psů je parazitární onemocnění krve přenášené klíšťaty. Může se projevovat nenápadně únavou a střídavou zvýšenou teplotou, nebo jako těžké onemocnění s vysokou horečkou, slabostí, bledými sliznicemi a rychlým kolapsem. V Česku patřila babesióza dlouhou dobu mezi exotické, importované choroby. V poslední době se ale případy autochtonní babesiózy, tedy infekce u psů, kteří necestovali do zahraničí, vyskytují i u nás, a to v místech, kde žije klíště piják lužní, přenašeč nemoci. Klíště obecné babesiózu psů nepřenáší.

Původce

Babésie v krvi psa

Velká babésie v krevním nátěru psa – parazité jsou hruštičkovité, modře barvící se útvary v červené krvince (zdroj Wikimedia Commons)

Původcem babesiózy je jednobuněčný cizopasník, prvok s latinským názvem Babesia. V psovi parazituje uvnitř červených krvinek, ve kterých se binárně dělí tak dlouho, dokud krvinka nepraskne. Pokud se krve nakaženého psa napije klíště, v jeho střevě se z červených krvinek prvoci uvolní a začnou parazitovat v těle klíštěte. Protože v klíštěti probíhá pohlavní fáze množení, přísně vzato je klíště definitivní hostitel a pes „jen“ mezihostitel babézií. Prvoci pronikají do slinných žláz klíštěte a při dalším sání klíště nakazí nového hostitele. Parazit nakazí také vaječníky klíštěte z nakladených vajíček se vylíhnou larvy, které jsou také nakažené a od stadia nymfy jsou infekční pro další psy.

Babézií existuje mnoho druhů. Ty psí se dělí na velké a malé babézie. Ty velké jsou 5 x 2,5 μm velké, ty malé jen 1,5 x 2 μm velké. Toto rozlišení je užitečné při vyšetření krevního nátěru pod mikroskopem.

Klíštěnka psí

Velkou babézií je druh Babesia canis, česky klíštěnka psí. Tvoří tři poddruhy, které se liší jak závažností způsobené nemoci, tak především druhy klíšťat, které ji přenášejí.

V Česku se vyskytuje jen Babesia canis canis. Přenašečem je piják lužní, Dermacentor reticulatus. Stejným druhem se mohou nakazit také psi v Polsku, na Slovensku, v Německu, Francii, Maďarsku nebo v Chorvatsku. Způsobuje středně závažné až velmi vážné infekce.

Celosvětově rozšířenější je Babesia canis vogeli. Přenašečem je piják hnědý, Rhipicephalus sanguineus. Piják hnědý je subtropický druh klíštěte. Vyskytuje se v teplých, vlhčích oblastech na celém světě. Proto je i B. canis vogeli endemicky vyskytující se nemoc, kterou pes může získat v jižní Evropě, v Africe, subtropických a tropických oblastech Asie, v Austrálii, Jižní a Střední Americe a v teplejších oblastech Spojených států, jako je Florida. Piják hnědý dokáže navíc roznášet i B. canis canis. B. canis vogeli způsobuje mírnější infekce než B. canis canis, s tendencí k chronickému průběhu.

Posledním poddruhem je Babesia canis rossi. To je silně patogenní druh, vyskytující se v Africe, především v Jihoafrické republice. Roznáší ho klíšť  Haemaphysalis elliptica.

Malé babézie

Nejvýznamnější malou babézií u psa je Babesia gipsoni. Přenašečem je hlavně klíšť dvoutrnný, Haemaphysalis bispinosa, dále klíšť dlouhorohý, Haemaphysalis longicornis a piják hnědý. Je to patogenní druh způsobující chronické infekce s opakovanými vzplanutími nemoci. Vyskytuje se především v Indii a na Dálném Východě a také ve Spojených státech u psů používaných k ilegálním psím zápasům, dokáže se totiž přenášet i krví při pokousání.

Přenos

Pes se nakazí především sáním klíštěte. K přenosu je třeba, aby klíště bylo přisáté aspoň 48 – 72 hodin. Babesiózu roznáší jak dospělá klíšťata, která se nakazila ve stadiu nymfy, nebo nymfy vylíhlé z nakažených vajíček. Od drobných šestinohých larev nákaza nehrozí.

Kromě toho je možný přenos z jednoho psa na druhého krví při transfuzi, transplacentární přenos a nákaza plodů u březí feny a B. gipsoni se přenáší i při vzájemném pokousání psů.

Inkubační doba

Babesióza psů propuká obvykle 10 – 21 dní po sání infikovaného klíštěte. Inkubační doba ale může být dlouhá i několik týdnů.

Průběh nemoci

Jak přesně bude babesióza probíhat závisí na několika faktorech. Nejdůležitější z nich je druh babézie, která způsobuje onemocnění. B. canis rossi a B. canis canis častěji způsobí těžké onemocnění, naopak B. canis vogeli způsobuje radši subklinické infekce. Kromě toho ale záleží hodně na věku nemocného psa, u štěňat bývá průběh obecně těžký a klinická babesióza obecně bývá nemoc mladých psů. V neposlední řadě hodně záleží na vrozeném nastavení imunitního systému psa a na tom, jak na infekci zareaguje.

Nemoc zhoršují a komplikují také další infekce přenášené klíšťaty, mohou se totiž vyskytovat společně.

Klinické příznaky

Nemoc škodí především rozpadem červených krvinek. Kromě přímého zničení krvinek množením prvoků jsou krvinky likvidovány především imunitním systémem hostitele, který prudce reaguje na přítomnost cizorodých bílkovin na povrchu krvinek, které tam přítomnost parazitů zanechává. Tímto mechanismem jsou ničeny i červené krvinky, které v sobě parazity nehostí a také krevní destičky. Napadené krvinky jsou navíc křehké a „lepkavé“, takže se samovolně rozpadají a ucpávají krevní kapiláry.

Výsledkem je chudokrevnost a nedostatečné okysličování tkání. Nemocní psi jsou unavení, slabí, moc nechtějí žrát. Často mají bledé sliznice nebo jsou sliznice naopak nažloutlé nebo žluté. Žluté zbarvení způsobuje bilirubin vzniklý z hemoglobinu z rozpadajících se krvinek. Hemoglobin nebo bilirubin se mohou dostávat také do moči, kterou zbarví do nápadně tmavě žlutooranžové nebo hnědé barvy. Při vyšetření psa se obvykle zjišťuje zvětšení sleziny. Častá je také horečka.

Akutní babesióza psů

Náhlý rozpad krvinek v důsledku přítomnosti parazita způsobí akutní babesiózu. Obvykle je tzv. nekomplikovaná a veškeré pozorované klinické příznaky lze vysvětlit právě úbytkem krvinek a náhle vzniklou chudokrevností. Chudokrevnost může být mírná nebo střední, s hematokritem, který neklesá pod 15 % a pak jsou příznaky nemoci také mírné. Patří mezi ně především slabost a nechutenství, bledé sliznice a zvětšená slezina a játra. Tento průběh nemoci je vůbec nejtypičtější pro babésiózu způsobenou druhem B. canis vogeli.

Mírná forma může přejít do vážného stavu s chudokrevností, při které množství krvinek klesá pod 15 %, nebo akutní babesióza rovnou začne silnou anémií. Takové zvíře je velmi slabé, dehydratované a může i zvracet. Objevuje se také žloutenka a již zmíněná tmavá moč. Nástup chudokrevnosti může být tak razantní, že zvíře zkolabuje a dostává se do šoku doprovázeného velmi nízkým krevním tlakem.

Horší je, když se babesióza  zkomplikuje. Komplikovaná babésióza je označení pro nemoc, ke které se přidávají další příznaky postižení různých orgánů, které vznikají na podkladě celotělové zánětlivé reakce. K příznakům těžké chudokrevnosti se přidávají další problémy. Může dojít k poruchám srážení krve a rozvoji DIC, což je život ohrožující stav doprovázený nezastavitelným krvácením nebo naopak tvorbou malých sraženin v krevních cévách. Ucpávání krevních kapilár „lepkavými“ červenými krvinkami je naprosto zhoubný v mozku. Odumírání nervové tkáně způsobuje rychle nastupující příznaky postižení nervů projevující se nekoordinovaným pohybem, ochrnutím pánevních končetin, křečemi, nestejně velkými zornicemi, záchvaty agresivity a nakonec ztrátou vědomí a úhynem. Nemoc může připomínat i vzteklinu. Častou komplikací bývá akutní selhání ledvin se zástavou produkce moči, rozklad vnitřního prostředí, poruchy funkce jater a často fatální komplikací bývá syndrom akutní dechové tísně. Komplikovaná babésióza je nemoc s vysokou úmrtností i navzdory veškeré možné léčbě. Mortalita je vyšší než 80 %.

Perakutní babesióza

Komplikovaná babésióza může probíhat i perakutně, to znamená velmi prudce a rychle, s kolapsem a úhynem nastávajícím během několika málo dní. Perakutní průběh způsobuje především B. canis rossi. Komplikovaná babésióza se rozvíjí asi u třetiny psů nakažených tímto druhem babézií. Dalším druhem parazita, který často vyvolává perakutní nebo akutní komplikovanou babesiózu je „naše“ B. canis canis.

Subklinická a chronická babésióza

Opakem perakutní infekce je infekce chronická, dlouhodobá, vleklá. Většina psů, kteří přežijí akutní atak nemoci, zůstává dlouhodobými hostiteli malého množství parazitů. Zvýšení jejich počtu může způsobit opětovné akutní vzplanutí nemoci nebo probíhá víceméně bez příznaků a projevuje se jen přechodnou horečkou a mírnou chudokrevností. Probuzení nemoci často následuje nějaké oslabení organismu, stresovou situaci, jinou nemoc nebo třeba i léčbu kortikosteroidy.

Chronické nosičství může být příčinou nespecifických příznaků neprospívání, jako je snížená chuť, hubnutí, zvětšení mízních uzlin, snížená výkonnost závodních chrtů nebo únava. Přítomnost parazita časem může spustit také rozvoj autoimunitních reakcí poškozujících červené krvinky, krevní destičky nebo ledviny.

Diagnostika

Jen podle klinických příznaků se ani náhodou nedá poznat, že pes trpí babesiózou. To proto, že úplně stejně se projevuje jakákoliv nemoc doprovázená chudokrevností či přímo rozpadem červených krvinek.

Pro onemocnění jsou typické změny v krevním obrazu a to nedostatek krevních destiček doprovázený obvykle i různě závažnou chudokrevností. Z počátku nemoci jsou krvinky normální velikosti a obsahují běžné množství hemoglobinu, rychle ale na jejich úbytek reaguje kostní dřeň a v krvi se začínají objevovat červené krvinky velké, s menším množstvím hemoglobinu. Červené krvinky mohou být i nezralé. Obvykle je jich však pořád méně, než je normální. Počet a zastoupení bílých krvinek může být beze změny, při infekci B. canis canis nebo B. conradae, což je malá babésie z Kalifornie, se častěji objevuje jejich snížený počet daný nižším počtem neutrofilů, což je jeden jejich druh, ale počet bílých krvinek může být jindy naopak zvýšený.

Poškozování červených krvinek imunitní reakcí se může projevovat jejich „slepováním“ v krevním nátěru a červené krvinky mohou nabývat i kulatého tvaru, místo normálního piškotovitého.

Nejdůležitější podobnou nemocí je autoimunitní hemolytická anémie, ta vypadá a může se projevovat úplně stejně jako babésióza. Dokonce i tzv. Coombsův test, který odhaluje právě autoimunitní anémii může být pozitivní i v případě babésiózy.

Vyšetření krevního nátěru

Stoprocentní odlišení těchto dvou nemocí je možné, pokud se v krevním nátěru objeví i červená krvinka, která obsahuje parazity. Bohužel falešně negativní výsledky vyšetření krevního nátěru jsou časté. Napadených červených krvinek v těle nemusí být potřebné množství, zvláště u chronického průběhu se mohou klíštěnky do krvinek dostávat nepravidelně. Větší záchyt je při použití kapilární krve, z kapky získané po píchnutí do ušního boltce nebo po úmyslném zastřižení drápku. V žádném případě se ale tohle vyšetření nedá ke screeningu.

Vyšetření PRC a detekce protilátek

Metoda PCR, která hledá přímo DNA parazita, je velmi citlivá. Stanovení hladiny protilátek se používá při vyhledávání chronických nosičů infekce. Jsou ale i psi, kteří jsou prokazatelně hostiteli parazita a přesto si protilátky proti infekci nevytvořili.

Léčba

Léčba babésiózy není jednoduchá ani levná. V České republice nejsou registrovány léky na potlačení infekce a musí se vždy relativně pracně shánět ze zahraničí, což oddaluje začátek léčby a pro některé psy je toto zpozdění fatální.

V případě nedostupnosti speciálních léčiv je možné dosáhnout zlepšení stavu použitím kombinace antibiotik klindamycinu, doxycyklinu a metronidazolu, nebo jen vysokými dávkami klindamycinu.

Velké babésie, takže B. canis ve svých poddruzích, dobře reagují na léčbu lékem zvaným imidokarb ve specialitě Imizol. U nekomplikovaného průběhu se psi klinicky zlepší obvykle už za několik desítek hodin. Ve vyšších dávkách dokáže imidokarb zvíře zcela vyléčit.

Malé babésie není možné imidokarbem zcela zničit a jen tlumí příznaky nemoci a snižuje úmrtnost. Léčba kombinací antibiotika azithromycinu a atovakvonu je účinnější, ale ani tyto léky nedokáží u všech psů spolehlivě zničit všechny parazity, takže chronická, trvalá infekce je možná i navzdory léčbě.

Léčba komplikované babésiózy kromě podání léků proti klíštěnkám vyžaduje agresivní podpůrnou péči, kapačky, transfuze a monitoring a úpravu vnitřního prostředí.

Prevence

Protože babésiózu roznáší především klíšťata, preventivní opatření se přímo nabízí – chránit psa před klíšťaty znamená chránit ho před infekcí babésiózou. Klíště navíc potřebuje sát asi dva až tři dny, aby došlo k infekci. Na většině území ČR se nevyskytuje žádné z klíšťat, která nemoc šíří. Proto se u nás jedná spíše o exotickou chorobu a zvláštní důležitost má proto opatření proti klíšťatům při cestování se psem do rizikových oblastí. Mezi ně se počítá už i Morava, Polsko, Slovensko. Jižní krajiny, při cestování se psem k moři, jsou ještě rizikovější a lze tam získat i infekcí malými babésiemi. Stejně tak je třeba dávat pozor při importu psů z endemických oblastí.

V některých evropských zemích je k dispozici také očkovací látka, Nobivac Piro. Chrání jen a pouze proti B. canis canis a B. canis rossi. Přeočkování je třeba provádět každého půl roku a vakcína nemusí chránit před infekcí, pouze zmírňuje klinické příznaky.