Chlamydióza ptáků, zastarale ornitóza či psitakóza a též papouščí nemoc, je nakažlivé onemocnění obrovského počtu druhů ptáků, kromě papoušků se může nakazit také jiné exotické ptactvo, drůbež i holubi.

Je to nemoc široce rozšířená, časté je dlouhodobé zcela bezpříznakové bacilosičství. Jako hromadné onemocnění propuká zejména u mladých ptáků při působení stresových nebo jinak oslabujících vlivů. Pak může být příčinou úhynů, u papoušků hlavně u mláďat v budkách a ekonomicky významný je také výskyt v chovech krůt a kachen, kde chlamydióza může probíhat s úmrtností až 30 %.

Projevy chlamydiózy jsou velice variabilní, záleží totiž na virulenci původce, souběžných onemocnění, zdravotním stavu a druhu ptáka. Je častým původcem zánětů spojivek, hlavně u malých afrických papoušků a u holubů, rým a zánětů dutin obecně a způsobuje také akutní i chronické nemoci doprovázené zeleným průjmem a hubnutím.

Nemoc je přenosná i na člověka, u kterého se projevuje chřipkovými příznaky nebo atypickými zápaly plic.

Původce

Chlamydiózu ptáků způsobuje velice drobný mikroorganismus, který býval dokonce řazený mezi viry, ale ve skutečnosti je to neobvykle chovající se bakterie. Jmenuje se Chlamydophila psittaci.

Je to buněčný parazit, neschopný rozmnožování mimo hostitele. Mimo buňky je to kokovité, gram-negativní, 0,2 – 0,4 µm velké elementární tělísko. Má třívrstevnou buněčnou stěnu bohatou na tuky a ve vnějším prostředí přežívá několik měsíců. Není ani pohyblivé, ani nijak metabolicky aktivní, je určené jen k přežití a slouží jako infekční stadium chlamydií.

Jakmile ale elementární tělísko pronikne do hostitelské buňky, změní se na retikulární tělísko, které už nemůže přežít mimo buňku. Je to tenkostěnný útvar 0,6 – 1,5 µm velký. Žije uvnitř cytoplasmy, je metabolicky aktivní a rozmnožuje se dělením. Dozráním vznikají dceřiná elementární tělíska, nahloučená nejdříve uvnitř cytoplasmatických inkluzí, pak volně v cytoplasmě buněk. Z jednoho retikulárního tělíska se vytvoří stovky elementárních tělísek.

Infekce může končit lýzou, tedy prasknutím buňky a uvolněním elementárních tělísek do okolí a infekcí dalších buněk. Lytická infekce buňky, od infekce do prasknutí, trvá asi 48 hodin.

Elementární tělíska uvnitř buňky mohou také dlouhodobě přetrvávat, zvláště jedná-li se o nízce patogenní kmen chlamydií. Toto dlouhodobé přežívání může dovolit i přenos z jedné buňky na druhou při jejím dělení a v makrofázích, jednom druhu bílé krvinky, mohou chlamydie možná žít do konce života svého hostitele.

Odolnost elementárních tělísek v prostředí

V čerstvém trusu zárodky přežívají krátce, stejně tak v rozkládajících se tkáních. V prachu z trusu nebo peří \ale mohou přetrvávat i několik měsíců.

Ničí je teplo, 1 % roztok formalínu, kvarterní amoniové soli, 70 % ethanol, isopropyl alkohol, 3 % peroxid vodíku, 1 % lysol nebo 1 % chlornan sodný a citlivé jsou také k účinkům detergentů.

K domácí dezinfekci je vhodný 2 – 3% roztok chloraminu nebo 3 % chlorové vápno.

Sérotypy Ch. psittaci

Ptačí chlamydie nejsou všechny stejné. Tvoří několik odlišných sérotypů, které jsou do určité míry hostitelsky specifické a u svých rezervoárových druhů ptáků nemusí způsobit nemoc, s tendencí spíše k dlouhodobé latentní infekci.

  • sérotyp A – papoušci
  • sérotyp B – holubi
  • sérotyp C – kachny, husy
  • sérotyp D – rackové, potápky, krůty
  • sérotyp E – divoce žijící ptáci a holubi
  • sérotyp F – známý z jednoho případu u papouška

Virulence jednotlivých kmenů Ch. psittaci

Chlamydie při svém množení dokáží zničit hostitelské buňky, ale hlavní patogenní efekt je daný toxinem na povrchu elementárních tělísek. Různé kmeny tvoří toxin s různou intenzitou. Parazit je přizpůsobený dlouhodobému přetrvávání v organismu hostitele a při opakované pasáži na určitém druhu ptáka pro něj ztrácí patogenitu, virulentní kmeny nejsou prostě tak úspěšné jako ty méně škodlivé.

Pokud se ale určitým adaptovaným kmenem nakazí jiný druh, u jiného druhu se ten stejný kmen může chovat velice agresivně. K takovému míchání kmenů může dojít třeba v karanténních stanicích, zverimexech nebo i v chovech s více druhy ptáků a je důvodem nebezpečnosti chlamydiózy u krůt, tam jsou zdrojem divoce žijící ptáci, chlamydie nejsou adaptované na krůty a proto u nich vyvolávají prudké hromadné onemocnění.

Vnímaví živočichové

Ch. psittaci je co se hostitele týče značně nevybíravá. K infekci jsou vnímaví všichni papoušci a minimálně 130 druhů dalších ptáků.

Kromě toho se může nakazit také kočka, pes, morče, kůň, prase, ovce a hovězí dobytek, srnec a člověk. Chlamydióza patří mezi ty významnější antropozoonózy, tedy nemoci přenosné ze zvířat na člověka.

Přenos chlamydiózy ptáků

Chlamydióza se šíří přímým kontaktem, vzduchem, především prachem z peří a trusu. Do těla nového hostitele proniká hlavně vdechnutím, ale je možná i nákaza pozřením infekčních částic a přenos znečištěnou vodou či krmivem.

Nakažení ptáci vylučují chlamydie především trusem. Vylučování je dlouhodobé. Ptáci mohou být infekční už 10 dní před objevením se prvních příznaků nemoci a po uplynutí akutní infekce vylučování přetrvává dlouhé týdny až měsíce. Kachny vylučují elementární tělíska v trusu ještě 100 dní po infekci, korely déle než rok. Navíc i když se pták „vyčistí“, zůstává bacilonosičem, vylučování může být přerušované nebo na dlouhou dobu přerušené a k reaktivaci dojde při zátěži organismu. Infekčních zárodků je vylučováno velké množství, až 10 5 v jednom gramu trusu.

Kromě trusu jsou chlamydie přítomné také v moči, slzách, ve výměšcích nosu i hltanu, u holubů v holubím mléce.

Nemoc přenáší také muchničky a čmelíci. Navíc se chlamydióza šíří i vertikálně, vejci. Tento způsob nákazy je prokázaný u kachen, kura a andulek, u krůt a holubů je pravděpodobný.

Z hlediska epizootologie je důležitý fakt, že hostiteli chlamydií jsou také divoce žijící ptáci, především mořští, ale i holubovití a vrabci a mnoho dalších ptáků. U divoce žijících ptáků nemoc probíhá skrytě, zárodky chlamydií jsou adaptované na své ptačí hostitele a v přirozených podmínkách jim nečiní problémy.

Klinické příznaky

obrázek nemocného papouška se zánětem dutin
Zánět dutin u papouška. Takto může vypadat chlamydióza, ale také jiné nemoci projevující se zánětem dutin. Zdroj: Wikimedia Commons

Projevy chlamydiózy jsou rozmanité, nespecifické. Podle příznaků nelze určit, jestli dané zvíře chlamydiózou trpí nebo ne. Nicméně není to vzácná nemoc a u papoušků je zánět spojivek, dutin, vzdušných vaků, zvětšená játra nebo obecně porucha jejich funkce či chřadnutí důvodem k vyslovení podezření na nemoc.

Obecně se chlamydióza vyskytuje v několika formách:

  • asymptomatická, latentní infekce
  • akutní celková infekce
  • subakutní chronická infekce
  • infekce dýchacích cest

Bezpříznakové infekce jsou úplně nejčastější a představují běžný průběh nemoci u dospělých ptáků nakažených adaptovaným kmenem chlamydií. Obvykle tak nemoc probíhá v přírodě u divoce žijících zvířat.

Takoví ptáci nemusí ani vylučovat zárodky, nebo je vylučují přerušovaně. Při zátěži, nevhodných podmínkách chovu, přesunu, prodeji nebo nemoci může ale dojít k reaktivaci nemoci.

Kvůli bezpříznakovému průběhu se špatně stanovuje délka inkubační doby. Pohybuje se od několika týdnů po několik let.

Respirační forma nemoci, která se projevuje zánětem dýchacích cest, se vyskytuje obvykle u holubů a malých australských papoušků.

Akutní celková infekce je prudce probíhající onemocnění především mladých ptáků způsobená virulentními kmeny chlamydií. Projevuje se obecnými příznaky těžce nemocného ptáka. Zvířata jsou apatická, mají hrubé načepýřené peří, nízkou tělesnou teplotu a nežerou, takže rychle hubnou. Mohou mít rýmu, zánět spojivek, zánět dutin nebo jsou dušná, nebo naopak trpí průjmem, který je vodnatý nebo hlenovitý žlutozelený. Nemoc trvá 8 – 14 dní a obvykle končí úhynem.

Subakutní infekce probíhají nenápadně, ptáci neprospívají a postupně chřadnou, hubnou. Mohou trpět opakovanými záněty spojivky, časté jsou zeleně zbarvené uráty nebo zelený průjem. Nemoc může postihovat i jiné orgány, takže se mohou objevit i neurologické příznaky, neplodnost, záněty kloubů nebo chudokrevnost.

Chlamydióza u jednotlivých druhů ptáků

Chlamydióza je nemoc spojovaná s papoušky, proto „papouščí nemoc“. Papoušci jsou k nakažení vysoce vnímaví a nemálo jich má protilátky proti nemoci. Chlamydióza, v tomto případě označovaná také jako psitakóza, postihuje všechny druhy papoušků, ovšem ne všechny stejnou měrou a stejným způsobem. Původcem je především sérovar A.

Pro malé australské papoušky, jako jsou rosely, korely i andulky, je typickým projevem chlamydiózy jedno nebo oboustranný zánět spojivek s čirým výtokem z očí nebo nozder. Ptáci se obvykle jinak jeví zdravě. Zánět spojivek a rohovky bez dalších příznaků je zas obvyklým projevem nemoci u neofém.

Korely a andulky navíc bývají velmi často latentně infikované a chlamydióza probíhá zcela bez příznaků, podobně jsou na tom amazoňané.

U papoušků mimo těch malých australských se akutní chlamydióza málokdy projevuje jen jako respirační onemocnění, ale hlavně postihuje játra a střeva. Ptáci mají zelenožlutý vodnatý průjem, nebo aspoň zelenou moč a uráty. Nemocní ptáci bývají viditelně nemocní, slabí, načepýření a nežerou. Při vleklejším průběhu nemoci hubnou a chřadnou. Současný hnisavý výtok z očí, nozder a zánět dutin je možný. Někdy nemoc doprovází i nervové příznaky: Ztráta rovnováhy, třes, krutihlav nebo křeče.

Amazoňané a arové jsou vnímavější k infekci v porovnání s papoušky z jižní Asie a Austrálie a nejméně vnímavější jsou papoušci afričtí. Když ale onemocní papoušek žako, nemoc u něj neprobíhá jako latentní infekce, ale vždy jako celkové onemocnění.

Prudce probíhající fatální chlamydióza postihuje především mladé ptáky. Nemoc umí způsobit hromadné ztráty mláďat v budkách nebo ručně dokrmovaných papoušků.

Možná je i chronická forma s postupným chřadnutím, střídavými průjmy, případně selháním ledvin. Zvětšení jater a sleziny a bolest vycházející z dutiny tělní může být dokonce příčinou škubání se. Možná je neplodnost, hlavně samců, kteří prodělali infekci.

Chlamydióza holubů

Chlamydióza je častá nemoc divoce žijících i doma chovaných holubů domácích. Původcem je především sérovar B, asi pětinu případů způsobuje sérovar E. Protilátky proti chlamydiím má 30 – 40% holubů. U většiny ptáků nemoc probíhá bez příznaků. S takovými bacilonosiči se nákaza snadno šíří do dalších chovů. Zdrojem infekce pro další ptáky je především trus a holubí mléko.

Známky přítomnosti chlamydiózy v chovu holubů jsou nenápadné a je to hlavně zhoršený sportovní výkon, nechuť k letu, zhoršený výživný stav a střídavý pastovitý průjem nazelenalé barvy, případně snížená plodnost holubů.

U mladých holubů a holoubat se zvláště při dalším oslabení objevuje akutní nemoc, která probíhá jako rýma holubů. Kromě výtoku z nosu je pro chlamydiózu u holubů typický především zánět spojivek, který bývá jednostranný. Výtok z nemocného oka je čirý a vodnatý, později hlenohnisavý. Generalizovaná chlamydióza postihuje především játra.

Chlamydióza krůt

U krůt škodí především sérovar D, který je pro krůty vysoce virulentní a způsobuje onemocnění s morbiditou 50 – 60 % a úmrtností 5 až více než 30 %. Projevy nemoci jsou všeobecné, nechutenství, vyhublost a vazký žlutozelený průjem. Snáška krůt prudce klesá nebo se zastavuje.

U méně virulentních kmenů sérovaru A, B a E jsou příznaky podobné, ale méně vyjádřené, morbidita je výrazně menší a úmrtnost pod 5 %.

Chlamydióza kachen

U kachňat může chlamydióza způsobit závažné hromadné onemocnění, s nemocností a úmrtností stejně vysokou jako u virulentní chlamydiózy krůt. V tom případě se nemoc projevuje slabostí, nechutenstvím, potácivou chůzí a třesem a vodnatým nebo i hnisavým výtokem z nozder a očí.

Nemoc však může probíhat i bez příznaků a v tom případě představuje riziko pro ošetřovatele drůbeže a pracovníky na jatkách.

Chlamydióza slepic

Kur domácí je proti chlamydióze přirozeně velice rezistentní. Onemocní zřídka a nemoc se u nich projevuje jen všeobecnými příznaky, únavou, posedáváním a dočasným poklesem snášky.

Chlamydióza pěvců

U kanárů a pěnkav je nemoc nepříliš častá. Příznaky jsou obecné, netečnost, slabost, nechutenství, načepýřené peří, průjem, zánět spojivek a rýma. Úmrtnost obvykle nepřesahuje 10 %.

Mnohem častější je bezpříznaková infekce, ta se vyskytuje i u loskutáků. Na možnost chlamydiózy ukazují také opakované infekce dýchacích cest u drobotiny chované společně s papoušky.

Jak se chlamydióza ptáků pozná

Chlamydiózou může trpět každý papoušek, který

  • trpí střevním zánětem a má průjem
  • trpí nemocněním jater, zvláště když vylučuje zelené uráty
  • škube se na břiše
  • je hubený
  • má zánět spojivek nebo dutin nebo vzdušných vaků
  • je „nemocný“, netečně sedí, nežere
  • od určitého páru hynou mláďata
  • ztráty mladých v budkách nebo ručně dokrmovaných papoušků

Určit chlamydiózu jako příčinu u živého ptáka není vždy jednoduché. Klinické příznaky jsou velice obecné. Chlamydióza ale není vzácná nemoc a každý viditelně nemocný pták ji může trpět, zvláště když se jedná o většího papouška, který byl ve styku s korelami nebo andulkami nebo u nově nakoupených ptáků.

Nejlepší výsledky dává kultivace původce. Chlamydie nerostou na živných půdách, pouze na buněčných kulturách a k transportu do laboratoře potřebují speciální transportní medium.

Vzorkem k vyšetření je živého čerstvý trus, hlavně pokud má vyšetřovaný ptáků průjem, výtěr z kloaky nebo výtěr z hltanu, případně pro větší úspěšnost záchytu všechny tři vzorky odebrané od jednoho ptáka. Vyhledávání latentně infikovaných ptáků je obtížné, vylučování bývá přerušované a výtěr je třeba opakovat.

U uhynulých zvířat se posílají játra, slezina, plíce nebo ledviny.

Kromě kultivace je možné použít test ELISA k vyhledání přítomnosti chlamydií ve vzorku, test je ale méně citlivý než kultivace a nehodí se k testování zdravě vypadajících ptáků.

Ptáky lze testovat také na přítomnost protilátek v krvi. To ale neříká nic o tom, jestli jsou infekční a akutně nemocný pták ještě žádné mít nemusí. Protilátky má 30 – 70 % ptáků. Nechrání je ale před opakovanou infekcí.

Pitevní nález

Pitevní nález je stejně neurčitý a různorodý jako příznaky nemoci. Uhynulí ptáci mohou mít zanícené zakalené vzdušné vaky, zápal plic a nálepy na vnitřní výstelce tělní dutiny, zánět a srůsty v okolí srdce a jater, přičemž játra mohou být zvětšená, zánět střev, u samců zánět varlat. Časté jsou drobné, tečkovité nekrózy na vnitřních orgánech a zvětšená slezina. Krůty ale zvětšenou slezinu při chlamydióze nemívají.

Histopatologicky mohou tkáně vnitřních orgánů obsahovat cytoplasmatické inkluze, které potvrzují diagnózu. Inkluze je možné najít i v nátěrech z výtěrů spojivky. Pokud ale nalezeny nejsou, chlamydiózu to nevylučuje.

Podobné nemoci

Papoušků a exotů

Holubů

Léčba chlamydiózy ptáků

Ch. psittaci je citlivá na účinek tetracyklinových antibiotik a enrofloxacinu. Nejčastěji se k léčbě používá chlortetracyklin a doxycyklin ve vyšších dávkách po dobu minimálně 14 dní.

Těžce nemocní ptáci mohou uhynout i při léčbě na poškození vnitřních orgánů. Antibiotická léčba nemusí zabránit latentní infekci.

Prevence

Prevencí propuknutí chlamydiózy v chovu je obecná podpora obranyschopnosti chovaných ptáků, dobrá hygiena chovu a dostatek vitamínů v potravě a zamezení styku s divoce žijícími ptáky.

Karanténa po nákupu ptáků z dovozu je minimálně 90 dní, jinak aspoň 35 dní.

Přenos na člověka

Lidé se nakazí nejčastěji při čištění chovných prostorů a při ošetřování, zabíjení a škubání drůbeže. Zdrojem nákazy je prach.

U lidí se ornitóza projevuje nejčastěji jako chřipka, ale možný je i rozvoj těžkého zápalu plic s vysokými horečkami. Nemoc je častější u osob starších 50 let. Trvá dva až tři týdny, rekonvalescence je dlouhodobá a chlamydióza může končit i smrtí.

Zatím žádné komentáře

Odpovědět

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?