Cirkoviróza papoušků

Cirkoviróza papoušků, též PBFD z anglického Parrot Beak and Feather Disease, nemoc zobáku a peří papoušků, je častá, silně nakažlivá nemoc všech druhů papoušků. Nejnápadnější je její chronická forma, která je charakteristická vleklými, s každým pelicháním zhoršujícími se vadami opeření, které končí ztrátou peří. Nebezpečí nemoci ale spočívá především v tom, že napadá a ničí imunitní systém papouška. Příčinou úhynu je imunosuprese a sekundární infekce. Proto je nemoc připodobňována k AIDS.

Vnímaví jsou všechny druhy papoušků, ale projevy onemocnění se mohou lišit. Pro mladé papoušky žako je nemoc rychle smrtelná za příznaků apatie a těžké chudokrevnosti a úbytku bílých krvinek. U mladých andulek je PBFD jednou z možných příčin francouzského pelichání. Korely a jihoameričtí papoušci onemocní nepříliš často, naopak dosti citliví jsou kakaduové, u kterých je časté postižení rohoviny zobáku. Malí australští papoušci, jako jsou andulky, loriové a agapornisové, se snadno stávají bezpříznakovými bacilonosiči a jsou rezervoárem infekce.

Příčina nemoci

Cirkoviróza je virové onemocnění. Původcem je velice malý, neobalený virus. Cirkoviry jsou nejmenší známé viry vůbec. Virová částice papouščího cirkoviru má tvar pravidelného mnohostěnu o průměru jen 14–19 nm. Uvnitř se nachází jedno vlákno DNA uspořádané ve tvaru kruhu, to dalo cirkovirům jméno.

Papouščí cirkovirus se nazývá prostě PBFDV.

Ve vnějším prostředí je neobyčejně odolný a infekčnost si ponechává roky. Navíc odolává i účinkům dezinfekčních prostředků. Ke spolehlivé dezinfekci je potřeba použít přípravky s deklarovaným účinkem na neobalené viry (formalín, glutaraldehyd, deriváty fenolů, kyselina peroctová, kvarterní amoniové sole) a dodržet dobu působení.

Která zvířata mohou onemocnět

Cirkoviróza je celosvětově rozšířená nemoc a zdá se, že nakazit se mohou všechny druhy papoušků. Na jiné ptactvo se nepřenáší. Stejně tak nehrozí nebezpečí ani jiným domácím zvířatům nebo člověku.

Cirkovirózu holubů a kanárů způsobuje odlišný, vzájemně nepřenosný, virus.

Přenos cirkovirózy papoušků

PBFD se velice snadno šíří jak přímým, tak nepřímým kontaktem. Nakažení ptáci rozšiřují do svého okolí neustále obrovské množství virových částic, a to především prachem z peří, poněkud méně viru se nachází v trusu. Přítomnost cirkoviru v obsahu z volete znamená, že dalším způsobem přenosu je krmení mláďat.

Velikánský význam má ale přenos nepřímý. V Austrálii se nemoc šíří znečištěnými hnízdními dutinami. V zajetí se virus šíří znečištěným krmením, pomůckami k chovu, přepravkami, klecemi, na rukách a oblečení, vzduchem při pobytu papoušků z více zdrojů v jedné místnosti nebo i pobytem papouška tam, kde předtím byl nakažený pták.

V samotné nákaze dojde hlavně vdechnutím infekčního prachu.

Menší význam má vertikální přenos, nakažený pták předává nemoc už zárodkům v nakladených vejcích.

Průběh nemoci

PBFDV se množí přednostně v dělících se buňkách a to především v dělících se buňkách lymfatických orgánů, v brzlíku a ve Fabriciově burze, což je hlavní lymfatický orgán ptáků.

Dalšími cílovými orgány jsou péřové váčky, kůže, sliznice jícnu a volete a také kostní dřeň a játra.

Jak přesně se nemoc projeví

Cirkoviróza papoušků je ve svém průběhu překvapivě variabilní. Největší vliv na průběh nemoci má věk papouška při nakažení. Druhým významným vlivem je jeho přesný druh.

Nejvnímavější jsou mladí ptáci, kteří ještě mají Fabriciovu burzu – tento orgán po vylíhnutí postupně atrofuje poté, co splnil svojí funkci, a to je školení bílých krvinek v boji proti infekcím. Stejně tak věkem mizí brzlík. Protože tyto orgány jsou zároveň preferovaným místem množení cirkoviru, jejich absence ptáky do značné míry chrání před onemocněním.

Proto je PBFD především nemocí ptáků do tří let věku. Pokud onemocní starší zvíře, zdá se, že je to kvůli velice dlouhé možné inkubační době.

Rozdíl ve druhové vnímavosti je značný. Původním hostitelem viru byli malí australští papoušci, především loriové, agapornisové a andulky. U těchto ptáčků může infekce probíhat i úplně bez příznaků, případně jsou zprávy o zvířatech, která se z nemoci vyléčila. I takoví ptáci jsou ale po dlouhou dobu infekční a představují riziko pro ostatní druhy papoušků.

Na druhé straně spektra vnímavosti je papoušek šedý. Pro něj je infekce vždy smrtelná.

Jihoameričtí papoušci a korely se nakazí málokdy.

Klinické příznaky cirkovirózy

Nejkratší možná inkubační doba PBFD je 21–25 dní. Může ale trvat i roky.

V zásadě jsou možné tři odlišné formy nemoci.

Perakutní a akutní forma

Perakutní forma je nemocí té nejmladší věkové kategorie papoušků, vylíhlých mláďat. Postihuje především papoušky šedé a kakadu. Neprojevuje se nijak zvláštně, jen zvýšeným úhynem mláďat v budkách. Některá mláďata před smrtí trpí zástavou posunu tráveniny z volete, zeleným průjem nebo zápalem plic, ale nebývá to pravidlem.

Akutní forma postihuje rovněž mláďata a to od chvíle, kdy začnou obrůstat peřím, po vylétnutí a odstavu až asi do 1 roku věku.

Příznaky mohou být nespecifické, netečnost, načepýření, nechutenství, průjem. Těžké narušení imunitního systému ptáka může dokonce způsobit i to, že hlavním projevem nákazy je nějaká jiná nemoc, třeba zápal plic nebo aspergilóza.

Akutní cirkoviróza papoušků postihující mladé papoušky žako je obzvláště zhoubná v tom, že jí nemusí doprovázet žádné změny v opeření. Ptákům jen „není dobře“, mohou mít zelený průjem a k úhynu může dojít už za několik dní nebo maximálně týdnů. Bezprostřední příčinou úhynu je u nich nekróza jater, ale před smrtí je nápadná těžká chudokrevnost a skoro úplné vymizení bílých krvinek. Nemocní papoušci žako jsou většinou 3–6 měsíců staří.

U ostatních papoušků je při akutní formě už běžná nějaká forma dystrofie opeření. Mláďata, která onemocní ve chvíli, kdy se jim vyvíjí tělesný pokryv, mohou být postižená náhle a po celém těle. Dystrofie vzniká poškozením rostoucího pera ještě v péřovém váčku a jsou pro ní typické krváceniny do dřeně brku, prstencové zúžení brku s nekrózou a peří, které se snadno láme nebo vypadává ještě předtím, než se vůbec vyloupne z pochev. Změny postihují všechny druhy per včetně pudrovitého peří a ztráta pudru je pro cirkovirózu papoušků typická. Projevuje se matným peřím a u papoušků s tmavým zobákem je naopak nápadný jeho lesk.

Míra ztráty opeření u akutní formy PBFD je ale různá, od velice rychlého celotělového postižení s totálním vypelicháním po jen pár dystrofických peříček.

Chronická forma cirkovirózy

Kakadu žlutočečelatý trpící celkovou ztrátou opeření při cirkoviróze papoušků
Zcela lysý kakadu žlutočečelatý trpící chronickou formou PBFD
Zdroj: Wikimedia Commons

Chronická cirkoviróza papoušků je neznámějším, i když asi ne nejčastějším projevem nákazy.

Je to nemoc papoušků ve věku nejčastěji do tří let a nejnápadnějším projevem je postupující, neustále zhoršující se dystrofie per. Změny se zhoršují a prohlubují s každým dalším pelicháním. Nejdříve je obvykle postiženo pudrové peří se ztrátou prachu, pak peří obrysové, pak letky, pak ocasní pera a chocholka. Kromě již popsaných změn postihující brk per se mohou objevit také nápadné změny barvy nově vyrostlého peří, u papouška žako je to peří červené místo šedého, místo modrého peří roste bílé, místo zeleného žluté. Častá je hyperkeratóza, přetrvávání péřových pochev. Pera bývají také deformovaná, krátká, zkroucená. Tělní pokryv je narušený symetricky.

Neofémy však mohou působit jen rozcuchaným dojmem a ztrácejí více per při manipulaci. Loriové a papoušci rodu Poicephalus a andulky mohou ztratit jen letky a ocasní pera. Cirkoviróza je u andulek možnou příčinou tzv. francouzského pelichání, tou druhou je polyomaviróza.

Postižení zobáku

Přestože se cirkoviróza papoušků také nazývá nemocí zobáku a peří, postižení zobáku nebývá pravidlem. Dosti časté je však u kakaduú, zvláště u kakadu růžového, žlutočečelatého, naholícího a moluckého. Patologické změny postihují hlavně horní polovinu zobáku a postupují od špičky směrem k hlavě. Zobák přerůstá, rohovina se láme, nakonec dochází k frakturám horního patra a tvorbě vředů v zobákové dutině.

Nemoc doprovází imunosuprese a zdravotní stav většiny nemocných papoušků se prudce zhorší 6–12 měsíců po prvních příznacích. Příčinou smrti jsou sekundární infekce. Andulky a agapornisové mohou s nemocí žít roky. Loriové se mohou i uzdravit a znovu obrůst.

Bezpříznakové nosičství

Dospělé andulky, korely a kakaduové bývají také bezpříznakovými roznašeči viru.

Diagnostika

K určení diagnózy i k vyhledávání latentních vironosičů slouží především komerčně dostupný test PCR, který detekuje přítomnost viru. Nakažený pták, který má schopnost se vyléčit, vyloučí virus nejpozději za tři měsíce. Proto je možné pozitivní zvířata testovat znovu za 90 dní a pokud budou negativní, jsou už imunní. Opakovaná pozitivita znamená latentní infekci a takové zvíře je roznašečem viru a časem může viditelně onemocnět.

Vzorkem k vyšetření je plná krev. Rostoucí peří nemá tak dobrý záchyt. Falešně negativní výsledky jsou možné. Nejlepší je odběr kostní dřeně, který je ale invazivní a vyžaduje anestezii. Při pitvě uhynulého zvířete je užitečným vzorkem Fabriciova burza, játra, kostní dřeň a brzlík.

Podobné nemoci

Francouzské pelichání u andulek způsobuje také polyomaviróza. Podobně jako chronická forma PBFD může vypadat sebepoškozování, kdy papoušek škube sám sebe, v tom případě ale nikdy není postiženo peří na hlavě.

Hyperkeratózu může způsobit i snížená funkce štítné žlázy nebo nedostatek vitamínu B, změny ale nemají takový rozsah jako u cirkovirózy.

Léčba

Na cirkovirózu nejsou žádné léky, léčba je pouze podpůrná. Někteří ptáci mohou i přes naprosté vypelichání žít roky. Většina ale do dvou let podlehne druhotným infekcím. Zprávy o samovolném vyléčení jsou vzácné.

Prevence

Proti nemoci neexistuje očkování. Jedinou prevencí je zamezení zavlečení nákazy do chovu. K tomu slouží karanténa a testy PCR k vyhledání nakažených ptáků. Dražší druhy papoušků od chovatelů většinou odchází i s certifikátem o negativním výsledku. Problém je s menšími papoušky, u kterých cena za vyšetření převyšuje jejich cenu. Ti otestovaní nebývají a mohou to být oni, kdo zavleče infekci. Je to jeden z důvodů, proč není dobrý nápad chovat velké i malé papoušky.

Stejně tak mohou být andulky snadným zdrojem infekce pro velké papoušky na burzách, ve výkupech nebo ve zverimexech.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2020. MVDr. Tereza Ježková