Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Čmelíkovitost

Čmelíkovitost

Čmelíkovitost, dermanysiáza, časteji prostě napadení čmelíky či „čmelíci!“ je výskyt parazitických, krev sajících roztočů v chovu ptáků, nejčastěji drůbeže, ale i holubů nebo ptáků okrasných, především ve venkovních voliérách. Je to úporný, vážný problém, postihující malochovy i velkochovy. Ve velkochovech je čmelík ekonomicky nejzávažnějším vnějším parazitem drůbeže.

Původcem čmelíkovitosti u domácích ptáků je především čmelík kuří, ale na drůbeží škodí také čmelíkovec ptačí. Parazité mohou pokousat i člověka, psa nebo kočku.

Čmelík kuří

Nakrmený čmelík kuří, zdroj Wikimedia Commons

Čmelík kuří, lat. Dermanyssus gallinae, je vnější parazit hrabavé drůbeže, holubů, exotických i volně žijících ptáků. Živí se krví svých hostitelů. Trvale se na nich ale nezdržuje.

Životním prostředím čmelíka kuřího jsou různé škvíry a skuliny, v kurnících se skrývají také na spodní straně hřadů. Milují zvláště dřevěné kurníky a holubníky, kde je takových skrýší hodně, ve velkochovech jsou větším problémem při chovu na hluboké podestýlce, než při chovu nosnic v klecích. U divokých ptáků zamořují jejich hnízda a dutiny, ve kterých se hnízda nacházejí. Nachází především v hnízdech vrabců, špačků a holubů skalních.

Čmelík kuří připomíná vzhledem klíště, ale je mnohem menší. Nenasátý čmelík je tak malý, že je pouhým okem sotva patrný – dosahuje velikosti jen 0,4 – 0,7 mm. Má ploché a široké tělo kryté nerozděleným hřbetním štítkem, osm párů dlouhých končetin a chelicery jsou přeměněné na dlouhý bodcovitý orgán sloužící k probodávání pokožky a sání krve. Samičky jsou větší než samečci. Hladový čmelík je běložlutý až šedý. Nakrmený čmelík má zadeček plný krve, takže je jednak větší, až 1,5 mm, čímž se stává viditelný, ale hlavně krev mu dává tmavočervenou až černohnědou barvu.

Životní cyklus čmelíka kuřího

Samičky snáší oválná, bílá vajíčka do různých skulin a spár, do hnízd a v blízkosti hřadů či jiných míst, kde ptáci v noci odpočívají. Snáší jich několik najednou a každé snůšce předchází sání krve. Celkem za svůj život může jediná samička čmelíka naklást až 100 vajíček.

Ta se rychle vyvíjejí a při vhodné teplotě se za dva až tři dny vyklube šestinohá larva, která nesaje krev, ale už další den se svléká a přeměňuje na osminohou protonymfu. Ta již vyhledává hostitele a potřebuje se nasát krve, aby se mohla další den opět svléknout a změnit se na deuteronymfu. Ta opět saje krev a naposledy se svléká v dospělého jedince. Při teplotě 25 – 30 °C celý životní cyklus trvá jen týden, takže počty roztočů strmě rostou.

Čmelík kuří hledá hostitele a saje na něm v noci. Během dne se na ptácích prakticky nevyskytuje, jen při extrémně silném zamoření. Bez hostitele a tím pádem bez potravy vydrží velmi dlouho, až 34 týdnů.

Čmelíkovec ptačí, zdroj Wikimedia Commons

Čmelíkovec ptačí

Čmelíkovec ptačí, lat. Ornithonyssus sylviarum, je mezi chovatelskou veřejností prakticky neznámým škůdcem, ale není to tím, že by neškodil, ale tím, že se plete se čmelíkem. V zámoří je dokonce jako parazit drůbeže významnějším škůdcem než čmelík kuří. Vyskytuje se v celém mírném pásmu. Spektrum hostitelů je stejně široké a různorodé jako u čmelíka, cizopasí na hrabavé drůbeži, holubech i ptácích chovaných ze záliby, především pěvcích z venkovních voliér. Z divoce žijících ptáků je jeho hostitelem především vrabec domácí, stehlík, červenka, špaček nebo havran polní.

Čmělíkovec ptačí je drobný roztoč podobající se čmělíkovi. Je poněkud větší, průměrná velikost je 0,4 x 0,8 mm a může dosahovat délky až 1 mm. Barva hladového parazita je šedobílá, po nasátí je tmavě červený. Tělo je ploché, hodně chlupaté,  s osmi páry dlouhých končetin. Chelicery jsou protažené a hladké, přizpůsobené k sání krve. Rozdílnost tvaru chelicer a hřbetního štítku jsou rozlišovacími body k odlišení od čmelíka.

Prakticky se ale od čmelíka odlišuje především preferovaným místem k životu. Čmelíkovec tráví celý svůj život na hostiteli a na ptácích se vyskytuje i ve dne – a samozřejmě také v noci. Samičky kladou vajíčka do prachového peří. Další vývoj je stejný jako u čmelíka, ale je ještě rychlejší a je ukončen za 5 – 7 dní.

Fakt, že hostitele neopouští, z něj dělá významného škůdce i v klecových chovech. Na druhou stranu bez hostitele přežije je několik málo týdnů, nanejvýš dva měsíce.

Přenos

Čmělíci i čmelíkovci se do chovů nejčastěji dostanou kontaktem chovaných ptáků s těmi volně žijícími, mechanicky roztoče přenášejí také hlodavci. Stejně tak se parazité snadno roznášejí proložkami na vejce, samotnými vejci, to platí hlavně pro čmelíkovce, kteří často lezou po skořápce vajec. Dále se šíří přepravkami nebo použitými kurníky či odchovnami nebo i přímo lidmi, pokud jeden člověk navštíví postupně několik chovů. Čmelíkovec snadno přelézá z jednoho ptáka na druhého.

Sezónnost

Čmelík kuří škodí především v létě a v zimě je jeho výskyt nižší. Čmelíkovec se naproti tomu mnohem víc množí v chladnější části roku a v létě se mu tolik nedaří.

Jak se zamoření čmelíky projevuje

Čmelíkovitost se projevuje především neklidem, hubnutím a chudokrevností napadených zvířat. Čmelíci a čmelíkovci jsou krev sající parazité a krve dokáží vypít opravdu hodně. Na jednom ptáku může parazitovat až několik desítek tisíc roztočů a při silném napadení čmelíkovcem může nosnice přijít až o 6 % své krve a to každý den. Bledé sliznice, slabost a pokles snášky, který může být velmi značný, jsou typickými příznaky čmelíkovitosti. Silně zamořená drůbež, zvláště pak kuřata a kvočny, v důsledku značných ztrát krve hyne. Stejně tak mohou čmelíci zahubit i holoubata, malé pěvce a mláďata různých exotických ptáků ještě v budce.

Napadení čmelíkem kuřím zanechává na ptačím těle jen nenápadné stopy. Jen občas jsou při prohlídce drůbeže patrní v peří samotní roztoči. Štípance od čmelíků jsou svědivé, takže ptáci mohou být neupravené, zlámané nebo i chybějící peří.

Čmelíci se ale nejlépe hledají v prostředí zvířat. V kurníku se nacházejí především ve škvírách mezi prkny a zvláště zespodu hřadů nebo na jejich konci. Fakt, že čmelíci obtěžují zvířata v jejich obydlích někdy vede k dalšímu typickému příznaku čmelíkovitosti, totiž že slepice odmítají chodit spát do kurníku nebo i začnou zanášet.

Jak poznáme čmelíkovce ptačího

Čmelíkovec ptačí je k nalezení především v okolí kloaky zamořených ptáků. Peří bývá matné a zlámané. Po rozhrnutí je patrné zčernání prachového peří vrstvou vajíček a exkrementů roztočů. Samotní roztoči jsou na drůbeži vidět jen při dobrém světle jako malé, tmavé, čile pohybující se tečky. Jejich pozorování usnadňuje lupa. Parazité však rychle přelézají i na ruce při manipulaci s napadenou drůbeží a vidět bývají také na vejcích.

Čmelíkovec ptačí kouše ptáky mnohem víc než čmelík, nemoc je svědivější, zvířata neklidnější a jejich opeření bývá olámané, suché, mohou se objevit i sekundární bakteriální infekce kůže.

Čím ještě škodí

Kromě nemalých přímých škod navíc čmelíci a čmelíkovci přenáší značné množství chorob. Jsou vektory pseudomoru, cholery, salmonelózy, neštovic, ptačí boreliózy i exotičtějších chorob, jako jsou koňské encefalomyelitidy.

Jak se zbavit čmelíků

Je mnoho způsobů, jak se zbavit čmelíků či čmelíkovců. Velké problémy jsou celkem dva: Častá rezistence vůči insekticidům a bezpečnost živočišných produktů, to znamená ochranné lhůty na maso a vejce drůbeže. U exotických ptáků a většiny chovů holubů druhý problém odpadá a čmelíkovitost je tím pádem řešitelná mnohem snáze.

V podstatě existují tři metody, jak čmelíky zahubit: mechanicky nebo fyzikálně, insekticidy, nebo „přírodně“, ve smyslu použití látek přirozeně vyskytujících se v přírodě či bylin. Ideální výsledky přináší kombinace metod.

Mechanická či fyzikální likvidace má největší význam při tlumení čmelíka kuřího. To, že žije v prostředí drůbeže, znamená, že veškeré úsilí musí být vynaloženo na jeho likvidaci právě tam. Samotné ošetřování ptáků je jen paliativní řešení, které možná na chvilku uleví, ale problém neřeší, a čmelíka lze vyhubit i bez jakéhokoliv ošetření ptactva.

Vyklizení chovatelského zařízení

Základem všeho je  vyklizení kurníku a důkladná mechanická očista chovného zařízení. Sebelepší postřiky nefungují ve špinavém kurníku a nečištěném holubníku. Velké nánosy čmelíků se dají odhalit a zlikvidovat i takhle, i když samozřejmě všechny nedostanete.

Velkým pomocníkem je plamen. Buď se vnitřek kurníku opálí, nebo se rovnou buď zařízení, nebo celý kurník spálí, podle stavu kurníku a stupně zamoření. Je to sice radikální, ale funkční metoda. Protože čmelíky zabije teplota nad 45 °C, podobnou službu udělá parní čistič nebo vařící voda. Čmelíci se schovávají ve spárách a prasklinách, čím členitější je vnitřní prostor a čím víc takových skrýší tam jen, tím je ničení čmelíků obtížnější. Zatmelení spár, vybílení zděných kurníků nebo holubníků, to vše čmelíkům znepříjemní život. Pokud má kurník tolik spár, třeba mezery mezi prkny, nebo se čmelíci dostali do izolace zateplených dřevěných kurníků, je na místě zvažovat spálení takové stavby.

Teploty pod – 20 °C čmelíky taky hubí, ale příležitost nechat kurník pořádně vymrznout může být málokdy. V mrazáku se dají sanovat drobné předměty, jako jsou proutěná snášková hnízda, přepravky či proložky na vejce, pokud je člověk nechce pálit.

Postřik nebo křemelina

Vyčištěný kurník je možné ošetřit vícero způsoby. Pokud je možné prostor celý uzavřít, skvělá metoda je fumigace. Použití postřiků vyžaduje dostatečný tlak v postřikovači, aby se insekticid dostal opravdu všude. Čmelíci jsou v tomhle trochu jako lidské štěnice, musí se to dostat přímo na ně. Rezistence proti insekticidním přípravkům je častá a vyvíjí se rychle. Postřik nebo fumigaci je třeba za několik dní zopakovat, protože nepůsobí na vajíčka! Je celkem jedno, jaký insekticid si chovatel zvolí. Používají se Biokill, Neostomosan nebo Čmelíkostop, to jsou pyrethoidy, přičemž Čmelíkostop by měl mít nejdelší dobu reziduálního účinku. Zároveň ale proti pyrethroidům jsou čmelíci rezistentní často.  Milben Xpert je karbamát, proto může pomoci tam, kde ostatní přípravky selhaly. V úvahu ale přichází jakýkoliv postřik, který zabíjí hmyz a roztoče, včetně zemědělské chemie. Je vždy potřeba před opětovným nastěhováním ptáků kurník pořádně vyvětrat.

Další možností je znepříjemnit čmelíkům pobyt „fyzikálně/přírodní metodou, například natřením stěn směsí sody a křemeliny. Křemelina je vůbec užitečný prostředek proti čmelíkům. Pokud se roztoč křemeliny dotkne, krystaly křemeliny ho zbaví ochranné kutikuly a parazit vyschne a uhyne. Křemelina na zdech či na hřadech mu znemožní přelézt v noci na drůbež. Křemelinu je možné také smíchat s hoblinami a použít ji jako podestýlku.

Podobnou, ale méně pěknou službu udělá v kurníku i lněný nebo minerální olej, kterým se natřou spáry, hnízda, hřady a jiné skrýše čmelíků. Čmelíci se na neschnoucí olejovou vrstvu přilepí.

Likvidace čmelíků v přítomnosti ptáků

V přítomnosti drůbeže je možné na prostředí používat jen málo insekticidů. V podstatě jen ByeMite, ochranná lhůta na vejce je 12 hodin. Je to postřik poměrně toxický, měl by se používat jen když není možné ošetřit prostředí bez přítomnosti zvířat, je pouze na předpis a neprodává se v malém balení.

Ošetření zvířat

Samotné ptáky lze zbavit čmelíků a hlavně čmelíkovce snadno. Věčným problémem zůstávají jen případné ochranné lhůty. Obecně platí, že ochranná lhůta při použití off label je 28 dní na maso a 7 dní na vejce. Bohužel prostředky na vnější parazity se obvykle ukládají v tucích a jejich přetrvávání v tkáních bude delší.

Nejčastěji se u drůbeže používají pyrethroidy, Arpalit, již zmíněný Bio-Kill nebo pyrethroidy v pudrech. Stopy těchto látek se ale ve vejcích objevují ještě 21 dní po ošetření.

Výborně funguje ivermektin nebo moxidektin ve vyšších dávkách, ale spíše u exotů, holubů nebo hobby drůbeže. Pro vejce by byla ochranná lhůta aspoň 21 dní, pro moxidektin ještě déle. Podobně je tomu s fipronilem, který obsahuje třeba Frontline a podobné spreje. Se čmelíky si poradí, ale ve vejcích budou rezidua neskutečně dlouho. Nedávná fipronilová aféra s vejci vznikla právě z pokusu likvidovat čmelíky ve velkochovech s použitím této látky.

Relativní novinkou je fluralaner, což je celkově působící antiparazitikum i u nás používané k řešení blech a klíšťat u psů a koček. V zahraničí je stejná účinná látka součástí preparátu do pitné vody k ošetření proti čmelíkovitosti drůbeže. Jmenuje se Exzolt a ochranná lhůta na vejce je u něj nulová. Off-label použití psích tablet proti blechám pro drůbež je v nekomerčních chovech možná. Ochranná lhůta na vejce bude 7 dní.

Přírodní látky

Zcela bez ochranných lhůt jsou přírodní látky. Především už zmíněná křemelina, která se dá použít i k přímému ošetření ptáků. Při zamoření čmelíky ji ale už nestačí jen dát do popeliště, nedostane se spolehlivě ke kůži, kde roztoči, zvláště pak čmelíkovci, žijí. Podobně to platí s práškovou sírou. Je potřeba ji pečlivě vetřít do peří.

Používá se také Acariflash, přírodní repelent na principu esenciálních olejů.

Prevence čmelíkovitosti u ptáků

Bez ohledu na zvolenou metodu likvidace čmelíků to nikdy není rychlý ani levný způsob a než začnou chudokrevné slepičky zase snášet, může to nějakou dobu trvat. Nejlepší je prevence.

Základem je jak kurník, holubník či voliéra, která se dobře čistí. Ve které je úkrytů pro čmelíky málo a ideálně kde se dá použít plamen. Zděné stavby mají v tomto velkou výhodu. Nejhůře se čmelíků zbavují členité zateplené dřevěné boudy.

Chovatelské zařízení je potřeba také pravidelně čistit. Vybílení, postřiky i nátěr křemelinou udrží případné čmelíky na uzdě, i když ještě nejsou přemnožení a tím pádem viditelní. Navíc čistota je půl zdraví i co se jiných nemocí nebo parazitů týče. Stejně všeobecným návodem ke zdravému chovu je hubení hlodavců a zamezení přístupu divoce žijících ptáků k chovanému ptactvu. Co se divokých ptáků týče, i pro nás, i pro ně, je dobré odstraňování a pálení jejich hnízd poté, co mladí vylétli a čištění budek.

Pravidelná kontrola a péče o ptáky

Samozřejmostí by měla být kontrola chovaných ptáků a jejich pravidelná fyzická prohlídka, dá se tak zjistit včas jak případné hubnutí, tak přítomnost parazitů v peří, to se týká jak čmelíkovce, tak případných jiných roztočů nebo všenek. Nově nakoupení ptáci mohou také zavléci čmelíky a čmelíkovce do chovu, stejně jako jiné parazity nebo i nemoci, k zamezení slouží karanténa a během karantény ošetření ptáků proti parazitům.

Ke zvyšování přirozené odolnosti je skvělé poskytnout hrabavé drůbeži popeliště, do kterého se přidá křemelina, kaolín nebo prášková síra. Křemelina by měla být jen v popelišti, které je venku, na dobře větraném místě. Vdechování křemičitého prachu dlouhodobě škodí zdraví. Ptákům také pomáhá, pokud nemají zkrácené zobáky a mohou se přirozeně starat o svoje peří.

Čmelíkovitost jiných druhů zvířat než ptáků

Čmelíci a čmelíkovci jsou značně nevybíraví, co se týče hostitelů a stejně jako dokáží žít na různých druzích ptáků, v případě nouze přecházejí i na jiné zdroje teplé krve. Čmelíkovci dokáží žít v srsti hlodavců, ale nerozmnožují se tam a hlodavci jim slouží jen jako přenašeč na další ptáky.

Na savce, včetně člověka, přechází hlavně čmelík kuří. To především když je hladový. Na lidi, psy či kočky i jiná domácí zvířata přestupuje hlavně z nepoužívaných objektů, kde se v nedávné minulosti chovala drůbež či holubi a kde dosud přežívají vyhladovělí čmelíci. Podobně se mohou dostat do domů a bytů z hnízd vrabců a holubů na římsách, ve škvírách ve fasádě nebo z půdních prostor. Méně často získá pes či kočka čmelíky přímo v kurníku mezi drůbeží. Na člověka se roztoči dostávají při manipulaci se zamořenou drůbeží.

Poštípání čmelíky silně svědí. Kůže je nejprve zarudlá a pak se tvoří červené štípance. Na psovi a na kočce mohou být čmelíci v srsti vidět i ve dne, nejen v noci jako u ptáků. Na druhou stranu někdy roztoči na zvířeti k nalezení nejsou a příčina svědivé vyrážky se musí odhadnout z anamnézy, možnosti přístupu do zamořených míst.

Léčba čmelíkovitosti u psa a kočky je na druhou stranu jednoduchá, fungují všechny běžné přípravky, které hubí klíšťata.