Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Encefalitozoonóza

Encefalitozoonóza

Encefalitozoonóza je infekční onemocnění králíka. Jiná zvířata se sice mohou občas nakazit, ale neonemocní.

Encefalitozoonóza je přenosná také na člověka, většinou ale probíhá bez příznaků. Nebezpečná však může být pro pacienty s AIDS.

Původce

Původcem encefalitozoonózy je prvok, jedná se tedy o parazitární infekci. Je to jednobuněčný organismus, který se množí uvnitř hostitelských buněk, v jedné buňce může být nakonec nahloučeno i sto prvoků. Ti se přemění v odolné, infekční spory, které se uvolní ve chvíli, kdy buňka pod tlakem praskne. Spory jsou tlustostěnné a uvnitř nich je stočené dlouhé polární vlákno, které slouží jako harpuna k narušení další hostitelské buňky a ke vstupu spory dovnitř. Spora se v nové buňce začne množit a cyklus se opakuje.

Ve vnějším prostředí jsou spory poměrně odolné, při 4 °C přežívají méně než týden, ale při 22 °C si uchovávají infekčnost po minimálně šest týdnů. Prvoků rodu Encefalitozoon existuje mnoho druhů, ve veterinární medicíně je nejvýznamnější E. cuniculi.

Průběh nemoci

K nákaze dochází nejčastěji pozřením infekčních spor, ale nemoc se dobře šíří i přes placentu, s nákazou vyvíjejících se plodů. Encefalitozoon při perorální infekci napadá nejprve střevní buňky a bílé krvinky. Bílými krvinkami je parazit roznesen do celého těla. Tkáně, ve kterých se pak prvok přednostně množí se trošku liší v závislosti na druhu nakaženého zvířete, ale většinou to bývají ledviny a mozek. Smrt buněk v důsledku infekce přivádí na místo další bílé krvinky a vznikají drobná, ohraničená ložiska chronického zánětu, tzv. granulomy.

Postižení ledvin umožňuje další šíření infekce, nakažená buňka ledvinových kanálků totiž uvolňuje spory do moči. Spory se mohou vyskytovat i v trusu. Následná kontaminace vody či potravy vede k nákaze dalšího zvířete.

Nemoc obvykle nezpůsobuje žádné klinické příznaky. Je nebezpečná při oslabení organismu a snížené imunitě hostitele, častější je klinická forma encefalitozoonózy pouze u králíka.

Encefalitozoonóza králíků

Encefalitozoonóza byla poprvé popsána právě u králíka, a to na podkladě akutního proběhu nemoci v jednom chovu laboratorních zvířat. Tito králíci byli vyhublí, slabí a neovládali pánevní končetiny. Až později se zjistilo, že encefalitozoonóza králíků je častá nemoc, avšak většinou probíhá latentně, bez příznaků. Jedna německá studie objevila protilátky proti encefalitozoonóze u 41 % králíků chovaných v domácnosti jako mazlík, z tohoto počtu se nějaké příznaky nemoci vyskytovaly u poloviny z nich. Zakrslí králíci jsou k nákaze vnímavější než jiná plemena.

Postižení mozku

U zakrslých králíků je encefalitozoonóza častou příčinou neurologických poruch. Nejznámější je postižení rovnovážného ústrojí doprovázené náklonem hlavy na stranu a poruchou koordinace pohybů. U zakrslých králíků je příčinou postižení rovnovážného ústrojí především encefalitozoonóza. U jiných plemen se však častěji jedná o projev pasteurelózy.

Encefalitozoonóza se může projevit i sotva postřehnutelnými změnami chování, postupným hubnutím nebo ochrnutím. Chronické poškození mozku může být doprovázeno změnami chování, jako jsou záchvaty agrese a snížená schopnost učení, ztrátou zraku či sluchu, svalovou slabostí, neschopností udržet moč, zhoršenou schopností udržet rovnováhu a koordinovat pohyby. Nemocný králík působí nemotorně a je-li v klidu, může se mimovolně kolébat nebo přikyvovat.

Postižení ledvin

Encefalitozoon vždy napadá ledviny, ale často bez jakýchkoliv klinických příznaků. Charakteristické propadliny na povrchu ledviny jsou častým náhodným nálezem při pitvě. Jen u třetiny králíků s protilátkami proti encefalitozoonóze se při vyšetření krve zjistily známky chronického selhávání ledvin, ale i toto nebývá doprovázené známkami nemoci. Parazit napadá buňky výstelky kanálků nefronů a při jejich prasknutí se spory uvolňují do moči. Vylučování začíná asi měsíc po infekci a další měsíc se v moči vylučuje značné množství spor. Vylučování po třetím měsíci po infekci zcela ustává.

Oční forma

U mladých králíků encefalitozoonóza postihuje také oči. Způsobuje u nich zánět čočky s následným prasknutím jejího předního pouzdra a rozvojem zánětu duhovky a řasnatého tělesa. Tento proces je obvykle jednostranný. Postižené oko bolí, v přední oční komoře se může hromadit hnis a často se vyvine šedý zákal. Lehčí případy se mohou vyléčit i samy od sebe, naopak ty těžké mohou končit i ztrátou oka. Postižení oka při encefalitozoonóze je pravděpodobně dáno infekcí zvířete ještě před jeho narozením.

U králíka se může nemoc projevit buď jako izolované postižení jen jednoho orgánu, nebo jako libovolná kombinace, případně jsou klinicky zjevné poruchy jak mozku, tak ledvin i očí najednou.

Diagnostika

Diagnostika encefalitozoonózy u králíka není snadná. Podobné klinické příznaky totiž mohou způsobit i jiné nemoci, v případě postižení mozku nebo očí především pasteurelóza, ale neurologické potíže mohou doprovázet také mrtvičku či nádor, postižení ledvin může být dáno i degenerativními onemocněními a příznaky svalové slabosti či hubnutí jsou zcela nespecifické.

U živého králíka se opírá o průkaz protilátek proti encefalitozoonóze v jeho krvi. Protilátky jsou přítomné nejdříve po dvou až čtyřech týdnech po infekci. Při chronické infekci může být jejich titr velmi vysoký. Pozitivní výsledek testu však neznamená, že pozorované klinické příznaky zapříčiňuje právě encefalitozoonóza, může se jednat o jinou nemoc u latentně infikovaného králíka. Přítomnost tzv. IgM protilátek ukazuje na nedávnou infekci, na rozdíl od IgG, které se začínají tvořit později.

Mláďata pozitivních matek dostávají protilátky přes placentu a mlezivem a protilátky u nich přetrvávají do čtyř týdnů věku.

Přímý průkaz parazita je možný nálezem spor v moči. Vylučování v moči je však přerušované a nalézt spory v králičí moči, která běžně obsahuje velké množství sedimentu, není úplně snadné, takže negativní výsledek nic neznamená. Definitivní diagnózu tak poskytuje pouze pitva, pro encefalitozoonózu je typické postižení ledvin s vtaženou kůrou, histologické vyšetření mozkové tkáně a tkáně ledvin pak odhaluje typická ložiska zánětu.

K léčbě králíků se nejčastěji používá fenbendazol podávaný denně po čtyři týdny, účinný je také albendazol či oxytetracyklin. K potlačení samotné zánětlivé reakce se používají kortikosteroidy. Neurologické potíže a náklon hlavy mohou přetrvávat i přes léčbu, ale pokud je králík schopný sám žrát, může bez větších problémů dál žít. Na druhou stranu existují králíci, u kterých klinické příznaky odezní samy bez jakékoliv léčby.

Encefalitozoonóza psů

U psů je encefalitozoonóza především oportunní infekce, která se klinicky projeví jen při oslabení imunitního systému.

Klinicky se projevuje se především u štěňat při jejich infekci přes placentu. Při této infekci a při rané infekci štěňat do 12 týdnů věku encefalitozoonóza postihuje mozek a ledviny štěňat. Ta jsou slabá, rychle se unaví, ztrácí váhu a objevují se i nekoordinované pohyby. Štěňata infikovaná nitroděložně hynou. U starších psů mozek zasažen není a infekce je omezená na tkáň ledvin. Klinická encefalitozoonóza je u psů vzácné onemocnění.

Stejně jako u králíků není diagnostika u živého zvířete snadná, protilátky se mohou vyskytovat i u zdravého psa a pozorované klinické příznaky mohou mít i jiné příčiny. Je možné pozorovat spory vylučované močí, během pitvy je pak nemoc potvrzena pozorováním mikroskopických granulomů v řezech tkání. Psi se léčí albendazolem nebo metronidazolem, prognóza je však opatrná.

Encefalitozoonóza u jiných zvířat

Encefalitozoonózou se může nakazit mnoho druhů zvířat, ale nákaza u nich probíhá bez příznaků. U morčete postihuje nemoc pouze ledviny, nikdy ne mozek, ale morče může být zdrojem infekce pro králíka a naopak. Z hlodavců se klinicky encefalitozoonóza projevuje pouze na laboratorních nahých myškách, které nemají brzlík a tím pádem je jejich imunitní systém do značné míry nefunkční.

Článek označen značkami: ,,