Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Enterotoxémie koz

Enterotoxémie koz

Enterotoxémie koz je vážná choroba koz různého věku, projevující se jak náhlými úhyny, tak jako těžké průjmové onemocnění nebo jako chronické chřadnutí s epizodami průjmu. V chovech se vyskytuje jak ve formě jednotlivých, sporadických případů, tak jako hromadná nemoc.

Původce

Původcem enterotoxémie koz je bakterie druhu Clostridium perfringens. To je menší nepohyblivá tyčinka, která roste za nepřístupu vzduchu.  V malém množství může být tento organismus součásti střevní mikroflóry zdravých ovcí nebo koz. Pokud mají ale příznivé podmínky k množení, její generační čas je velice krátký, jen asi osm minut, a tím pádem množství bakterií rychle stoupá.

Ve vnějším prostředí je bakterie velice odolná, tvoří totiž spory.

Navíc patogenní kmeny Cl. perfringens během svého života produkují toxiny, škodlivé látky bílkovinné povahy, které poškozují buňky hostitele. Je-li ve střevě bakterií málo, toxiny se odplaví střevní peristaltikou. Když je jich hodně, toxiny způsobí onemocnění – termín „toxémie“ označuje přítomnost toxinů v krvi nemocného zvířete.

Enterotoxémii koz může způsobit více různých kmenů Cl. perfringens. Nejčastějším původcem je Cl. perfringens typ D, který způsobuje také enterotoxémii ovcí. Tvoří toxiny alfa a epsilon. Nemoc samotnou způsobuje toxin epsilon, který je ve střevě nejdříve aktivovaný rozštěpením trypsinem, trávicím enzymem samotné kozy. Proto typ D nezpůsobuje enterotoxémii u kůzlat mladších než tři týdny, protože ta ještě nemají trávení dostatečně zralé a aktivita trypsinu je u nich nízká.

U mláďat ale může enterotoxémii vyvolat Cl. perfringens typ B nebo Cl. perfringens typ C, kde je hlavním důvodem ke vzniku nemoci toxin beta, který je naopak trypsinem rozkládán a tím pádem tyto typy jsou častější právě u nejmladších kůzlat.

Enterotoxémie způsobená Cl. perfringens typ A a typ C je u koz nepříliš častá, Cl. perfringens typ B je vzácností.

Přenos

V promořeném stádě jsou všechna zvířata nosiči malého množství klostridií ve střevě. Novorozenci se nakazí už kontaktem s kůží mléčné žlázy.

Vznik nemoci

Aby se u nosiče klostridií rozvinula enterotoxémie, bakterie se nejprve musí přemnožit. To se může stát při náhlé změně krmné dávky, zvláště když je náhle bohatší než předtím. V tom případě se bachorová mikroflóra nestačí rychle přizpůsobit a přebytek bílkovin a škrobů proniká do střeva, kde pak může být vhodným substrátem pro množení klostridií.

U kůzlat před odstavem enterotoxémie hubí velká, žravá kůzlata, častěji jedináčky.

Rizikové faktory u odstavených kůzlat a dospělých koz jsou například převedení na bohatou pastvu, zkrmování pečiva, náhlé přilepšení, například melasou, kozám čerstvě po porodu či překrmení jádrem, třeba i v případě, že se kozy samy dostaly k sudu s krmením. Riziko je taky podávání zeleného krmiva kozám, které jsou ustájené a zvyklé jen na seno a suchá krmiva. Protože enterotoxémie vzniká při lepší krmné dávce, je častější v polointenzivně a intenzivně chovaných dojených stádech. Někdy ale k žádné změně krmné dávky nedojde a stejně se ve stádě enterotoxémie objeví.

Klinické příznaky

Inkubační doba je velice krátká, jen několik hodin. U koz probíhá enterotoxémie jinak než u ovcí, přestože má většinou stejného původce. U ovcí bývá při enterotoxémii průjem jen někdy a převažují poruchy nervového systému, silná apatie a před smrtí křeče. U koz jsou nervové příznaky spíše vzácností a nemoc poškozuje více právě trávicí trakt.

Enterotoxémie koz probíhá ve třech formách.

Perakutní forma

Perakutní forma má velice rychlý průběh. Velmi často jsou nemocná zvířata nalezena už mrtvá. Pokud chovatel pozoruje nějaké klinické příznaky, je to náhle vzniklé nechutenství a nezájem o okolí, vysoká horečka a známky koliky, zvířata jsou nahrbená a pokopávají pod břicho. Objevuje se silný vodnatý průjem s hlenem a krví. Délka trvání nemoci je jen několik hodin a končí ulehnutím a smrtí. Křeče před smrtí, které se vyskytují u ovcí, u koz často chybí.

Perakutní forma postihuje především kůzlata před odstavem. Může ale postihnout i dojené kozy, u kterých je prvním příznakem náhlá ztráta mléka.

Perakutní forma skoro vždy končí úhynem zvířete.

Akutní forma

Akutní forma enterotoxémie probíhá pomaleji, délka trvání nemoci je tři až čtyři dny. Postihuje častěji dospělé kusy. Nemocné kozy nežerou, mají horečku a silný vodnatý průjem. Rychle nastupuje dehydratace. Bez léčby většina nemocných zvířat hyne.

Chronická forma

Chronická forma enterotoxémie rovněž postihuje hlavně dospělá zvířata. Projevuje se postupným chřadnutím a hubnutím, nemocné kozy moc nežerou, mléčná produkce je nízká. Objevuje se střídavý pastovitý průjem nebo je občas trus méně formovaný.

Diagnostika

Protože u koz jsou klinické příznaky enterotoxémie vcelku rozmanité, podobné příznaky způsobuje mnoho jiných chorob koz.

Náhlou smrt u koz způsobuje mnoho a mnoho jak infekčních, tak neinfekčních nemocí. Koza může uhynout na následky nadmutí nebo acidózy, což jsou neinfekční patologické stavy, které podobně jako enterotoxémie vzniká na podkladě překrmení nebo náhlé změny krmné dávky. Na pastvě hrozí i konzumace jedovatých rostlin. Kůzlata mohou také uhynout rychle na pasteurelózu nebo pomaleji z důvodu nedostatku mléka.

Průjem a hynutí způsobují také různí parazité, jak jednobuněční, tak červi. U kůzlat je další možnou příčinou těžkého průjmu kolibacilóza. U dospělých koz zase salmonelóza. Chronická salmonelóza a chronická enterotoxémie se dají rozlišit jen bakteriologickým vyšetřením.

Pitevní nález při enterotoxémii je typický především postižením střev. Střevní sliznice je nekrotická s vředy, pokrytá pablánami a střevní obsah obsahuje fibrin a krev. V břišní dutině se může nacházet vodnatý výpotek, častý je otok plic a patrné mohou být také krváceniny na různých orgánech. Při pitvě čerstvě uhynulých zvířat je tkáň ledvin nápadně rozbředlá – tato změna ale nastává přirozeně rozkladem tkání, takže u déle mrtvých zvířat nemá žádný význam.

Vzorkem k laboratornímu potvrzení je chlazený nebo mražený obsah střeva. Dají se použít i stěry z orgánů případně i výtěry z rekta živých zvířat, ale tyto musí být odebrané do transportního media.

Léčba

U perakutní formy vzhledem k rychlosti onemocnění je léčba málokdy možné. Akutně a chronicky nemocná zvířata je možné pokusit se zachránit. Léčba koz  spočívá v kapačce, podávání protizánětlivých léků a antibiotik. Antitoxin působící proti toxinům klostridií u nás není k dispozici. Lze podávat také živočišné uhlí, smectu, dubovou kůru a podobné preparáty, které snad mohou pomoci vychytat toxiny ze střeva.

Prevence

Proti enterotoxémii je možné kozy očkovat. Vakcinují se vysokobřezí kozy a pak kůzlata ve věku osmi týdnů s přeočkováním za 4 – 6 týdnů.

Článek označen značkami: