Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Enterotoxémie králíků

Enterotoxémie králíků

Enterotoxémie králíků je průjmové onemocnění králíků, způsobené rozvratem přirozené mikroflóry slepého střeva a následným přemnožením bakterií, které tvoří toxiny. Často probíhá akutně, s úhynem do dvou dnů. Je to především nemoc odstavených králíčat, která v krmné dávce dostávají přebytek jadrných krmiv a trpí nedostatkem vlákniny. U králíků všeho věku je možné enterotoxémii vyvolat použitím určitých antibiotik.

Příčiny enterotoxémie králíků

Enterotoxémie je vlastně konečné stádium, nejzávaznější stupeň poruchy přirozené mikroflóry slepého střeva králíka. Zdravé slepé střevo je fermentační nádoba, ve kterém celý ekosystém skládající se z gram-negativních bakterií, velkých anaerobních tyčinek z rodu Bacteroides a prvoků rozkládá vlákninu  a vytváří masné kyseliny s krátkým řetězcem, především acetát. Ten je zdrojem energie nejen pro střevní buňky, ale i pro králíka samotného. Králík také z obsahu slepého střeva vytváří měkké bobky, zvané cékotrofy, které požírá a tak získává spoustu energie, bílkovin i vitamínů přímo z těl své střevní mikroflóry. Celkově je králík dokonale přizpůsobený k využití málo stravitelné, vláknité potravy.

Pokud ale dojde k narušení složení té mikroflóry, naruší se celé trávení zvířete. Na místo běžně přítomných bakterií se mohou natlačit jiné. Enterotoxémie vzniká, pokud se přemnoží bakterie druhu Clostridium difficile nebo Clostridium perfringens, které mohou v malém množství žít i ve zdravém střevě. Častěji však do střeva pronikne a usadí se v něm jiný druh klostridie, Clostridium spiroforme.

Clostridium spiroforme

Cl. spiroforme je hlavní bezprostřední příčinou enterotoxémie králíků. Ve střevě zdravého králíka se nevyskytuje, ale tvoří velice odolné spory, které mohou dlouhou dobu přetrvávat v prostředí. Osídlení střeva ale brání právě normální střevní mikroflóra. Aby králík mohl onemocnět enterotoxémií, musí se přítomnost Cl. spiroforme v prostředí potkat s nějakými predispozičními vlivy, které umožní uchycení klostridií ve střevě.

Samotné klostridium druhu Cl. spiroforme je anaerobní bakterie která roste v nepřítomnosti kyslíku jako tyčinka rohlíčkového nebo měsíčkového tvaru a spojuje se konci s dalšími bakteriálními buňkami do tvaru dlouhých spirál. Při svém růstu tvoří tzv. iota toxin, který přímo zabíjí buňky hostitele. Enterotoxémie je proto doprovázená nekrózou střevní sliznice. Všechny králičí kmeny Cl. spiroforme jsou toxigenní a tvoří toxiny, u jiných druhů zvířat tomu tak být nemusí.

Vlivy prostředí potřebné ke vzniku enterotoxémie

Cl. spiroforme se může chovat jako nakažlivý choroboplodný zárodek, zvláště pokud se jeho spory v hojném počtu nachází v prostředí a dostanou se do střeva čerstvě odstavených králíčat. Velmi mladí, 3 – 6 týdnů staří králíci mají přirozeně vyšší žaludeční pH, které neničí bakterie dostávající se do střeva s potravou či vodou a zároveň jejich střevní mikroflóra se ještě vyvíjí, takže klostridie mají ve střevě „místo“.

Nesprávná výživa králíčat po odstavu

Častěji je ale enterotoxémie králíčat po odstavu způsobená ještě jiným faktorem, a to nesprávným složením krmné dávky. Mladí králíci mají v porovnání s dospělci výrazně nižší aktivitu enzymů, které v tenkém střevě tráví škrob. Pokud je v jejich krmné dávce obsažen nadbytek škrobu, nestrávený škrob se dostává do slepého střeva. Tam se z něj stává vhodný substrát pro množení klostridií. Navíc rozklad škrobu nebo obecně snadno stravitelných sacharidů ve slepém střevě způsobuje pokles pH jeho obsahu a to způsobuje narušení zdravé mikroflóry, takže klostridie získávají prostor k osídlení střeva i vhodnou potravu k množení a produkci toxinu.

Enterotoxémie vyvolaná antibiotiky

U dospělých králíků je důležitým vyvolávajícím faktorem podání antibiotik, zvláště těch, které přednostně působí na gram-pozitivní a anaerobní bakterie, což jsou právě ty, které tvoří přirozenou střevní mikroflóru. Výrazně nebezpečnější je použití takových antibiotik per os, to znamená přímo do tlamy. Enterotoxémii vyvolávají především klindamycin a linkomycin, tylosin, erythromycin a penicilínová antibiotika, hlavně ampicilín, ale i amoxicilín, také cefalosporiny. Právě riziko vzniku enterotoxémie je důvod, proč je spektrum použitelných antibiotik u králíků tak omezené. Pokud je bezpodmínečně nutné nějaké použít, jako například penicilín k léčbě syfilidy, píchá se injekčně.

Enterotoxémie vyvolaná antibiotiky se může objevit až několik týdnů po skončení léčby, která vlastní enterotoxémii zapříčinila.

Enterotoxémie dospělých králíků z jiných příčin

U dospělého králíka je nesnadné spustit enterotoxémii nadbytkem škrobu. Výjimkou jsou jen ramlice po porodu, které byly během březosti krmené odměřenými dávkami krmiva a po porodu jsou náhle převedené na ad libitum krmnou dávku. Takové králice mohou navíc klostridiální toxiny vylučovat i do mléka.

U dospělého králíka je spontánní enterotoxémie ojedinělou nemocí, kterou končí jiná střevní onemocnění, doprovázená dostatečným narušením přirozené mikroflóry, či silným stresem, který negativně ovlivňuje motilitu střev a tím správný průběh trávení.

Klinické příznaky

Podle klinických příznaků se nedá poznat, jestli králík trpí enterotoxémií nebo zánětem střeva z jiných příčin, ale enterotoxémie králíků probíhá velmi rychle a příznaky choroby jsou nápadné a výrazně vyjádřené. Někdy vypuknutí nemoci předchází krátké období nechutenství, jindy začne nemoc náhle z plného zdraví.

Nemocný králík může perakutně uhynout bez viditelných známek onemocnění.

Častější je akutní průběh, pří kterém je králík netečný, někdy prakticky polomrtvý, nafouklý, nežere a trpí silným, vodnatým průjmem tmavohnědé barvy, který ulpívá pod ocasem a na zadních nohách. Průjmová stolice může obsahovat i hlen nebo krev. Břicho nemocného zvířete bývá zvětšené, na pohmat se bříško jeví jako naplněné teplou vodou. Protože nemoc vzniká a probíhá rychle, králíci jsou v dobrém výživném stavu, žádná „pilka“.

Králíci mohou skřípat zuby, bývají žízniví, tělesná teplota s postupem nemoci klesá. Před smrtí nastává kolaps a mohou se objevit i křeče. Délka onemocnění se pohybuje mezi šesti až 48 hodinami a obvykle končí úhynem.

Možný je i chronický průběh, doprovázený hubnutím, sníženou chutí a střídavým průjmem.

Diagnostika

Podezření na nemoc vzniká při náhle vzniklém silném průjmu a kolapsu u odstávčete nebo u králíka po podání rizikových antibiotik. Na rentgenu takových zvířat je patrné rozšíření střev, zástava jejich hybnosti a bublinky plynu v v obsahu.

Vzhledem k rychlému postupu onemocnění se enterotoxémie králíků často zjišťuje až při pitvě. Králíci jsou v dobrém výživném stavu, zašpinění od vodnatého průjmu. Uvnitř je hlavní nález na zažívacím traktu. Pro enterotoxémii jsou typické krváceniny, buď tečkovité nebo i velké krevní výlevy, na povrchu slepého střeva.To je navíc obrovské. Celá jeho stěna je zbytnělá otokem a sliznice je plná krvácenin a vředů. Obsahem střeva je krvavá tekutina a a někdy je přítomen i plyn. Zánětlivé změny mohou postihovat i tenké a tlusté střevo.

Při déletrvající nemoci a u chronické entetotoxémie jsou mrtví králící naopak vychrtlí a dehydratovaní, ale pitevní nález je podobný. Sliznice slepého a tlustého střeva se u takových králíků může navíc potáhnout fibrinózními pablánami.

Definitivní diagnózu potvrzuje průkaz klostridií ve střevním obsahu. Pro průkaz původce je potřeba provést pitvu brzo po smrti králíka.

Léčba enterotoxémie králíků

Léčba je většinou marná, králíci jsou už po smrti nebo umírají. Pokus o záchranu zvířete spočívá v razantní, intenzivní infuzní terapii, to znamená kapačka. Dále je třeba udržovat pacienta v teple, dokrmovat ho stravou obsahující vlákninu, třeba i násilím. Podávají se léky proti bolesti a zánětu, léky na podporu motility trávicího traktu a jako doplněk se přidávají i antibiotika, často metronidazol. Samotný metronidazol bez intenzivní péče králíka nezachrání. Přežití zvyšuje i podání léků, které na sebe váží toxiny, pokud je králík dostane včas. Určitý efekt proti toxinům mají i vysoké dávky vitamínu C.

Výsledek léčby nejistý a někdy se králík může uzdravit, ale nemoc se vrátí po vysazení antibiotik.

Prevence

Mezi preventivní opatření k zamezení rozvoje enterotoxémie králíků patří především obecné zásady odchovu v čistotě, omezení stresových faktorů a krmení králíčat potravou, která obsahuje dostatek vlákniny a odměřené množství jadrných krmiv. I při krmení granulemi je užitečné poskytnout králíčatům i seno, lepší je seno luční. Škodí náhlé změny ve složení krmné dávky, předčasný odstav, hodně králíků na malém prostoru a špína. Enterotoxémie je častější v hromadných chovech. U jednotlivých pet králíků bývá spojená hlavně s nesprávným použitím antibiotik.

Zkoušelo se použití vakcín proti enterotoxémii pro ovce, ale ty nefungují. Vakcíny proti iota toxinu jsou teoreticky možné a v některých zemích i dostupné, ale jejich použití ve velkochovech se jeví jako neekonomické.

Článek označen značkami: