Epididymitida beranů

Epididymitida beranů je nakažlivé onemocnění ovcí, přenášené pohlavní cestou a při společném chovu beranů. Pohlavně dospělí berani jsou hlavními nositeli nákazy. Projevem nemoci je především snížená plodnost nebo neplodnost plemeníků. Ve stádě má více než 10 % pozitivních beranů viditelný vliv na zabřezávání bahnic, narozená jehňata mohou být také slabší a menší.

Infekční epididymitida je nebezpečná nákaza ovcí, její výskyt podléhá hlášení veterinární správě a Organizaci pro zdraví zvířat OIE. V Česku se v rámci Metodiky kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace vyšetřují plemenní berani a kozli v inseminačních stanicích a berani pro vystavení TRACES.

Nemoc není přenosná na jiná domácí zvířata nebo na člověka.

Původce nemoci

Epididymitida beranů je infekční nemoc, příčinou je bakterie Brucella ovis. To je nepohyblivý kokobacil, který netvoří spory. Na kultivačních půdách roste pomalu, vyžaduje přítomnost kyslíku, dle Grama se barví negativně a modifikovaným barvením dle Ziehl–Neelsena červeně.

Ve vnějším prostředí jí likviduje většina běžných dezinfekčních prostředků, inaktivuje jí pH pod 3,5 a nepřežívá ani působení suchého tepla nad 160 °C po dobu jedné hodiny a vlhké teplo nad 120 °C déle než 15 minut.

V organismu hostitele se brucela chová jako nitrobuněčný parazit. Dlouhodobě přežívá v bílých krvinkách, které normálně ničí bakterie tím, že je pohltí. B. ovis unikne zničení ve vzniklé vakuole a uvnitř žije a množí se.

Brucella ovis je nejméně patogenní ze všech brucel. Ovce mohou být hostiteli i mnohem nebezpečnější z nich: brucelózy ovcí a koz způsobené druhem B. mellitensis.

Vnímaví živočichové

Epididymitida beranů je onemocnění ovcí, nejvnímavější živočich vůbec je pohlavně dospělý beran. Je popsán i přenos nemoci na farmově chované jelenovité.

Experimentální infekce se podařila u koz, ovcí tlustorohých a hovězího dobytka.

Brucella ovis se na rozdíl od ostatních druhů brucel nepřenáší na člověka.

Přenos

Nemoc se přenáší především přímým kontaktem, je to pohlavní nákaza. Šíří se buď přímo mezi berany při homosexuálním styku nebo při vzájemném olizování předkožky, nebo je prostředníkem přenosu bahnice. V těle samic brucely nepřetrvávají dlouhodobě, jen maximálně několik měsíců. Pokud ale bahnici skočí nakažený beran a pak i beran zdravý, dojde k přenosu nemoci na zdravého berana.

Původce nemoci přežívá několik měsíců i na pastvinách, ale význam nepřímého přenosu je malý.

Jehňata se mohou nakazit během březosti nebo pití mléka nakažené bahnice, ale stejně jako v ovcích ani v jehňatech brucely nezpůsobují persistentní infekce.

Průběh nemoci

Bakterie pronikají do těla přes sliznice, hlavně přes předkožku a spojivku, ale také přes sliznici konečníku a dutiny ústní. Dostávají se do krve, ale nemoc nezpůsobuje celkové infekce: hlavním místem množení a přetrvávání brucel je nadvarle pohlavně dospělých beranů.

Příznaky onemocnění

Epididymitida je odborný název pro zánět nadvarlete.

Už dva týdny po infekci se mohou objevit první známky onemocnění: Snížení kvality ejakulátu. Ejakulát obsahuje větší množství bílých krvinek, naopak spermií ubývá, jejich pohyblivost se snižuje a stoupá podíl abnormálních spermií. Semeno začíná obsahovat brucely a toto vylučování, které ale může být střídavé, je dlouhodobé a trvá roky. Kromě semene obsahuje bakterie také moč.

Asi u poloviny beranů je od devátého týdne po infekci objevují také viditelné, nebo spíš hmatatelné změny: zánět nadvarlete způsobuje tuhé zduření, postihující především ocas nadvarlete. Častěji je postižení jednostranné. Varle bývá atrofované.

U některých beranů se po infekci rozvíjí i akutní fáze nemoci, doprovázená otokem a bolestivostí šourku, horečkou a nechutenstvím. Ta přechází do chronické fáze, kdy se buď rozvíjí palpovatelné změny, nebo jsou berani jen skrytými šiřiteli nemoci. Libido je zachovalé, ale plodnost může být trvale silně snížená.

U bahnic nemoc nezpůsobuje viditelné příznaky a brucely u nich nezpůsobují dlouhotrvající infekce. Při nákaze březích bahnic je možný rozvoj zánětu placenty. Ten jen málokdy vede ke zmetání, ale narušení výživy plodu způsobuje nižší životaschopnost a porodní hmotnost jehňat.

Průběh nemoci ve stádě

Epididymitida beranů je škodlivá hlavně ve větších stádech ovcí, ve kterých reprodukci zajišťuje několik beranů. V zamořených stádech může být i přes 60 % beranů nositeli infekce. Choroba způsobuje hlavně ekonomické ztráty: Ve stádě musí být víc beranů, je menší podíl dvojčat. Epididymitida se podílí na přímých ztrátách jehňat.

Diagnostika

Necelá polovina nemocných beranů je odhalitelná palpací změn na varlatech. Asi 80 % nemocných beranů se dají zjistit kombinací palpace šourku a vyšetření ejakulátu.

Standardním laboratorním vyšetřením je komplement-fixační test, který vyhledává protilátky v krevním séru zvířat. Společně s palpací a vyšetřením semene umožňuje i eradikaci nákazy z chovu. Falešně negativní výsledek je nicméně u RVK možný, větší citlivost poskytuje ELISA a kombinace sérologických testů poskytuje jistotu výsledku.

RVK a ELISA se používají také ke screeningu v rámci Metodiky kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace a pro vyšetření beranů před vystavením TRACES.

Léčba

Léčba beranů není ekonomická.

Zvláště geneticky cenné berany bez nevratných změn na nadvarlatech a varlatech se lze pokusit léčit dlouhodobou aplikací kombinací antibiotik dihydrostreptomycinu a oxytetracyklinu. Vyléčení nebo aspoň zlepšení plodnosti je možné.

Bahnice není potřeba léčit. Vyřazení pozitivních beranů z chovu jejich kastrací a přesunutím do výkrmu či rovnou na jatky samo o sobě vede k ozdravení stáda.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2020. MVDr. Tereza Ježková