Virová leukémie koček, kočičí leukóza, známější pod zkratkou FeLV, je nakažlivé onemocnění kočky domácí. Průběh nemoci je obvykle pomalý, ale infekce je doživotní a nevyléčitelná. Virová leukemie oslabuje imunitní systém, vede k chudokrevnosti a ke vzniku rakoviny mízních uzlin nebo krve. Průměrně je nakaženo asi 5 % koček, které mohou chodit ven.

Patří k trojici nechvalně proslulých smrtelných nemocí koček, těmi dalšími je FIV, kočičí AIDS, a FIP, infekční peritonitida koček.

Na člověka ani na jiná domácí zvířata nemoc přenosná není.

Původce FeLV

Původcem nemoci je retrovirus, FeLV virus, patřící mezi tzv. oncornaviry, což jsou viry způsobující nádorové bujení savců  ptáků. FeLV je vlastně název viru, FelineLeukemiaVirus, virus kočičí leukemie. Stejně jako jiné retroviry obsahuje také FeLV dvě vlákna RNA, které se pomocí enzymu reverzní transkriptázy dokáží zapsat do DNA hostitelské buňky.

Virová genetická informace je umístěna uvnitř bílkovinného pláště, který je dále obalený dvojitým obalem, celá virová částice má kulovitý tvar. Podle typu bílkovin na povrchu virové částice se popisují čtyři různé varianty FeLV, které se také liší způsobem, jakým se chovají v organismu nakažené kočky.

FeLV-A je jediná varianta viru, která je nakažlivá a přenáší se z kočky na kočku. Onemocnění tímto virem je typické dlouhým bezpříznakovým nosičstvím a úhynem při konečném selhání imunity v důsledku oportunních infekcí. Tento virus způsobuje nakažlivou leukemii asi u 50 % nemocných koček.

Ostatní varianty viru vznikají přímo v organismu nakažené kočky mutacemi a rekombinacemi virové RNA a proto se vyskytují vždy současně s FeLV-A. FeLV-B způsobuje nádorové bujení mízních uzlin a krve a vyskytuje se u necelé poloviny nemocných zvířat. Ostatní varianty jsou vzácnější: FeLV-C způsobuje chudokrevnost, FeLV-T ničí bílé krvinky T – lymfocyty a to způsobuje závažné a rychle nastupující selhání imunity.

Ve vnějším prostředí není virus FeLV příliš odolný, nepřežívá vyschnutí a snadno jej zničí teplo, běžné dezinfekční přípravky a saponáty. Ve vlhkém prostředí při pokojové teplotě ale dokáže zůstat infekční několik týdnů.

Přenos onemocnění

FeLV pozitivní kočka virus vylučuje do prostředí především slinami. V menší míře je infekční moč, trus, hlen   dýchacích cest a krev. Kočky se jedna od druhé nakazí přímým kontaktem, potravou kontaminovanou slinami nemocné kočky při sdílení misek s krmením či vodou, močí při používání společných toalet, vzájemným olizováním nebo naopak při pokousání. Pravděpodobný je také přenos při pohlavním styku.

Koťata se mohou nakazit přes placentu nebo sáním mateřského mléka a taky při olizování matkou. Ve veterinárních ordinacích se může virus přenášet kontaminovanými jehlami, chirurgickými nástroji nebo při transfuzi krve.

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Průběh nemoci

Virus se do těla obvykle dostává dutinou ústní a proniká do nosohltanu, především do tkáně mandlí. Tam napadá určité bílé krvinky, B – lymfocyty a makrofágy, a množí se v nich. Co se stane dál, záleží především na stáří kočky a kondici jejího imunitního systému, velikosti infekční dávky, patogenitě viru a infekčním tlaku v prostředí.

Abortivní infekce

Je-li kočka schopná okamžitě po infekci silně odpovědět na přítomnost viru a virová dávka při infekci je malá, může kočka virus FeLV zcela porazit a zničit. Přes 50­ % dospělých, jinak zdravých koček po kontaktu s virem FeLV neonemocní virovou leukémií.

Regresivní infekce

Pokud se ale imunitnímu systému nepodaří infekci zvládnout hned v počátku, virus se začne z nosohltanu šířit do celého těla. První až třetí den po infekci je přítomný v krvi a přechází do mízních uzlin, brzlíku a sleziny. V této fázi se může objevit horečka a zvětšení mízních uzlin a kočka je infekční pro jiné kočky.

Pokud se kočce ve stadiu počáteční virémie, tedy přítomnosti viru v krvi, podaří přece jenom patřičně zmobilizovat imunitní systém, může v této fázi nemoc přejít do regresivní infekce. Virové částice jsou zničeny, kočka přestane být infekční a nákaza není zjistitelná běžnými testy, jen PCR test by prokázal přítomnost virové DNA, která zůstala zapsána v nakažených buňkách.

Takové kočky nadále nepředstavují větší riziko pro jiné kočky a pravděpodobnost dalších zdravotních problémů spojených s virovou leukémií je u nich malá.

Progresivní infekce

Asi po třech týdnech trvání počáteční virémie virus proniká do kostní dřeně, kde se zapisuje do DNA kmenových buněk. Jakmile se toto stane, kočka již není schopná zbavit se viru a zůstává jeho nosičem do konce života. Když si kočka s virem nedokáže poradit a virus v krvi přetrvává více než 16 týdnů po prvotní infekci, rozvíjí se u ní tzv. persistentní virémie. Taková kočka zůstává trvale infekční.

Přetrvává u ní nechutenství a skleslost, objevuje se chudokrevnost a postižení imunitního systému s opakovanými infekcemi a rozvíjí se nádory lymfatických uzlin a krve. U koťat je progresivní forma FeLV s persistentní virémií velmi častá a rozvíjí se u 80 – 100 % nakažených zvířat. Navíc je u nich průběh choroby velmi rychlý, nemocná novorozená koťata umírají do dvou měsíců stáří.

Dojde-li k nákaze kotěte staršího půl roku, persistentní virémie se objeví v 15 – 30 % případů a smrt přichází za jeden až jeden a půl roku po infekci.

Starší kočky s persistentní virémií obvykle uhynou do tří, maximálně do pěti let. Obecně platí, že až u čtyřiceti procent nakažených koček chovaných v hromadných chovech, tedy tam, kde je největší infekční tlak, se rozvine progresivní forma onemocnění s persistentní virémií.

Latentní infekce

U některých koček se stává, že se během počáteční virémie virus zapíše do DNA kmenových buněk v kostní dřeni, ale organismus je přesto schopný do 3 – 16ti týdnů po infekci zničit viry kolující v krvi. Kočka přestává být infekční, ale v kostní dřeni virus trvale přetrvává a nastupuje stadium latentní infekce.

Latentní infekce může přejít zpět do stadia virémie v případě, že je imunitní systém nakažené kočky oslabený nemocí, při březosti a kojení, nebo při léčbě kortikosteroidy. V této chvíli je i zdánlivě zdravá kočka opět zdrojem infekce pro jiné kočky. U koček s latentní infekcí FeLV se rovněž mohou rozvinou nádory nebo chudokrevnost z postižení kostní dřeně. Postupem času, nedošlo-li k reaktivaci onemocnění, ale virus z organismu mizí. Po třech letech je virus přítomný v kostní dřeni jen u 8 % nakažených koček.

Přenos i forma FeLV závisí na věku koček

Koťata mladší čtyř měsíců se nakazí snadněji a rychleji a nemoc u nich obvykle končí progresivní infekcí. 60 až 70 % koťat v kontaktu s FeLV pozitivními kočkami se od nich do 5 měsíců nakazí.

U koček starších než půl roku se ale ve stejných podmínkách nakazí méně než 5 %. K nákaze poloviny dospělých koček je třeba už kontakt po dobu dvou let.

Jak je virová leukemie koček projevuje

Typickým pacientem trpícím virovou leukémií je spíše mladší kočka s chronickými zdravotními obtížemi neurčitého a rozmanitého rázu. Většinou je bez energie, hubne a málo žere. Progresivní forma FeLV-A s persistentní virémií je typická dlouhým relativně bezpříznakovým obdobím, během kterého se objevují horečky a opakované infekce horních i dolních cest dýchacích, záněty střev, močových cest, dásní nebo kůže.

Poté následuje konečné stadium atypických infekcí, kdy u kočky zcela selže imunitní systém.U nemocných koček se může objevit toxoplasmóza či na léčbu nereagující dermatofytóza nebo se u nich rozvine FIP. Druhotné infekce, které by u zdravé kočky neznamenaly vážnější problém, u kočky s progresivní FeLV infekcí představují těžko řešitelný problém. Při souběžné infekci panleukopenií a FeLV je výsledná nemoc ještě vážnější než každá z těchto nemocí zvlášť.

Nádory mízních uzlin

Obecně platí, že kočka s persistentní infekcí FeLV má šedesátkrát vyšší šanci, že se u ní objeví nádor uzlin, lymfom, než kočka FeLV negativní. Ne všechny lymfomy u koček jsou způsobené infekcí FeLV. V případě tzv. multicentrického lymfosarkomu, při kterém jsou nádorovým bujením postiženy všechny mízní uzliny v těle, je ale virus FeLV přítomný u 60 % postižených koček. Nemocné kočky mají zvětšené uzliny, včetně uzlin povrchově hmatných. Zvětšení uzlin může být dlouho jediným příznakem nemoci. U jiných koček jsou zvětšené uzliny doprovázené horečkami, nechutenstvím, sníženou aktivitou a zvětšením jater a sleziny.

U mladých koček do dvou let vzniká lymfom mediastinální, při kterém nádorové bujení vychází z buněk brzlíku. Brzlík je umístěný v hrudníku v prostoru před srdcem a jak nádor tlačí na plíce a srdce, způsobuje dušení a oběhové poruchy. U mediastinálního lymfomu je souvislost s infekcí FeLV ještě větší, celých 80 % koček s tímto druhem nádoru jsou pozitivní na FeLV.

Virus může stát i za lymfomem postihujícím stěnu střev a mízní uzliny v okolí střevních kliček, 30 % koček s tímto druhem nádoru v sobě mají virus FeLV. Střevní lymfom je onemocnění především starších koček a projevuje se hubnutím a nechutenstvím.

Leukémie spojená s FeLV

Posledním typem rakoviny, která může být způsobena progresivní infekcí FeLV, je leukémie, která dala viru jméno. Vzniká, je-li nádorovým procesem postižena kostní dřeň. Příznaky leukémie jsou rozličné: Záchvaty horečky, hubnutí, skleslost, zvětšení jater nebo sleziny, trávicí poruchy, chudokrevnost, zvýšená krvácivost a selhání imunity s častými infekcemi.

Anemická forma FeLV s chudokrevností

Chudokrevnost je při onemocnění virovou leukémií častá. Anemické formy FeLV mohou být doprovázeny lymfomy či leukémií. Chudokrevnost je často způsobena rozkladem krve ve zvětšené slezině nebo játrech. FeLV-C způsobuje chudokrevnost přímo zničením kmenových buněk v kostní dřeni, ze kterých se červené krvinky tvoří.

Postižení dalších orgánů

Nádorové změny související s bílými krvinkami mohou postihnout také ledviny, klouby, oči nebo mozek. Ledviny a klouby může navíc poškodit autoimunitní reakce způsobená přítomností viru FeLV. Protože autoimunitní choroby jsou u koček vzácné, každá kočka, která má takovou nemoc, je kandidátem na testování na virovou leukémii.

Funkci mozku může kromě nádorů a druhotných infekcí narušit přímo virus FeLV. Kromě nepřehlédnutelných příznaků jako je zmatenost nebo obrny se FeLV může projevit i dosti nenápadně jako Hornerův syndrom (jednostranné vyhřeznutí třetího víčka a zúžená zornice) nebo inkontinence moči. Infekce FeLV je jedna z nejčastějších příčin inkontinence u kočky.

FeLV proniká přes placentu do vyvíjejících se plodů, které ničí. Skrytá infekce FeLV je jedna z nejčastějších příčin neplodnosti koček, způsobuje vstřebání plodů asi po měsíci březosti. Pokud se kočka nakazí už březí, způsobuje infekce potraty nebo narození velmi slabých koťat. Ta do dvou týdnů věku umírají v důsledku bakteriálních infekcí.

Diagnostika FeLV

Přítomnost viru v krvi se dá zjistit rychlým ELISA testem z krve, plasmy nebo séra vyšetřované kočky. Tento test reaguje na přítomnost obalových proteinů viru. Je to základní screeningový test, rychlý a levný. Nedokáže však zjistit latentní infekci ani odlišit počáteční a persistentní virémii.

Pro potvrzení nálezu lze provádět imufluorescenční vyšetření krevního nátěru. Výhodou tohoto vyšetření je fakt, že prokazuje přítomnost viru uvnitř bílých krvinek, tzn. postižení kostní dřeně. Je také specifičtější a odliší skutečně pozitivní kočky od případných koček falešně pozitivních podle ELISA testu.

Nejpřesnější dostupnou metodou detekce FeLV je PCR test, který zjistí samotnou přítomnost virové DNA uvnitř buněk hostitele a objeví proto i kočky s regresivním typem infekce.

Léčba kočičí leukózy

Virová leukemie koček je nevyléčitelné, chronické onemocnění. Dospělá kočka s progresivní infekcí do pěti let od nákazy onemocní ve spojitosti s FeLV. Medián přežití je 2,4 let. Leukemické formy mají dobu přežití jen několik týdnů.

Péče o FeLV pozitivní kočku je zaměřená na co největší omezení stresových faktorů. Pozitivní kočka by měla být kastrovaná a bydlet pouze v bytě s co nejlepší péčí a kvalitní výživou. Ta by měla být tepelně upravená, nevhodné je krmení syrovým masem. Součástí péče je i pravidelné očkování inaktivovanými vakcínami proti panleukopenii, herpesviróze a kaliciviróze. Užitečné jsou pravidelné kontroly, vážení a odběr krve ke sledování průběhu nemoci.

Různé metody podpory imunitního systému, jako jsou interferony, prodlužují život o pár měsíců. Časem se snad i ke kočkám dostanou protivirové léky, které se používají ke zpomalování nemoci u HIV pozitivních lidí.

Druhotné infekce se léčí podle své povahy. Při objevení se nádorových změn je léčba pouze podpůrná a nepříliš spolehlivá. Lymfomy se dají léčit chemoterapií, avšak s touto léčbou je alespoň o rok život prodloužený jen u 20 % koček.

Transfuze krve od zdravého dárce může pomoci bojovat s chudokrevností, která kočičí leukózu často doprovází. Použití erytropoetinu, který pomáhá chudokrevným kočkám při chronickém selhání ledvin, bohužel u FeLV pozitivních koček efekt obvykle nemá.

Prevence virové leukémie koček

FeLV se nepřenáší na velké vzdálenosti, takže kočky, které žijí pouze v bytě odděleně od koček FeLV pozitivních jsou před nemocí v bezpečí. Riziko nákazy hrozí všem kočkám, které chodí ven, zvláště těm nekastrovaným. Zdravá kočka nesmí mít s pozitivní (nebo neznámou) kočkou ani společné misky nebo záchod.

Jistým rizikem pro domácí kočky je adopce neotestované kočky z venku nebo třeba i z útulku. U takových koček je potřeba jejich karanténa a test, ideálně v rozmezí dvou měsíců – protože do měsíce po infekci může screeningový test vyjít ještě negativně.

Proti nemoci FeLV existuje očkování, které sice nemusí zabránit infekci, ale většinu koček chrání před tou progresivní. Nevýhoda vakcinace je poněkud větší riziko vzniku postvakcinačních sarkomů. Přesto se ale jedná o užitečnou ochranu pro kočky s přístupem ven, pro kočky chovné, pro koťata nebo pro kočky, které sdílejí domácnost s FeLV pozitivní kočkou.

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?