FeLV: Virová leukémie koček - MVDr. Tereza Ježková

Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte

FeLV

Virová leukémie koček, neboli kočičí leukóza, známější pod zkratkou FeLV, je virové onemocnění kočky domácí. Průběh nemoci je obvykle pomalý, ale infekce je doživotní a nevyléčitelná. Nakonec FeLV vede k oslabení imunitního systému, k chudokrevnosti a ke vzniku rakoviny mízních uzlin nebo krve, tedy k leukémii. Je to nakažlivá nemoc přenášející se přímým kontaktem mezi kočkami. Průměrně je nakaženo asi 5 % koček, které mohou chodit ven. Na člověka ani na jiná domácí zvířata nemoc přenosná není.

Původce FeLV

Původcem nemoci je retrovirus, FeLV virus, patřící mezi tzv. oncornaviry, které jsou původci nádorového bujení savců i ptáků. Stejně jako jiné retroviry obsahuje i FeLV dvě vlákna RNA, které se pomocí enzymu reverzní transkriptázy dokáží zapsat do DNA hostitelské buňky. Tímto se podobá lidskému HIV, původci AIDS.

Virová genetická informace je umístěna uvnitř bílkovinného pláště, který je dále obalený dvojitým obalem, celá virová částice má kulovitý tvar. Podle typu bílkovin na povrchu virové částice se virus FeLV dělí na čtyři různé varianty, které se liší i způsobem, jakým se chovají v organismu nakažené kočky.

FeLV-A je jediná varianta viru, která je infekční a přenáší se z kočky na kočku. Onemocnění tímto virem je typické dlouhým bezpříznakovým stadiem a úhynem kvůli oslabení imunity a oportunním infekcím. Vyskytuje se asi u 50% nemocných koček.

Ostatní varianty viru vznikají přímo v organismu nakažené kočky mutacemi a rekombinacemi virové RNA, a proto se vyskytují vždy současně s FeLV-A. FeLV-B vyvolává nádorová onemocnění mízních uzlin a krve a vyskytuje se u necelé poloviny nemocných zvířat. Ostatní varianty jsou vzácnější: FeLV-C způsobuje chudokrevnost, FeLV-T ničí bílé krvinky T-lymfocyty a způsobuje závažné a rychle nastupující selhání imunity.

Ve vnějším prostředí není virus FeLV příliš odolný, nepřežívá vyschnutí a snadno jej zničí teplo, běžné dezinfekční přípravky a saponáty. Ve vlhkém prostředí při pokojové teplotě ale dokáže zůstat infekční i několik týdnů.

Přenos onemocnění

FeLV pozitivní kočka virus vylučuje do prostředí především slinami. V menší míře je infekční i moč, trusem, hlen z dýchacích cest a krev. Kočky se jedna od druhé nakazí přímým kontaktem, potravou kontaminovanou slinami nemocné kočky při sdílení misek s krmením či vodou, močí při používání společných toalet, vzájemným olizováním nebo naopak při pokousání. Pravděpodobný je také přenos při pohlavním styku. Koťata se mohou nakazit přes placentu nebo sáním mateřského mléka a taky při olizování matkou. Ve veterinárních ordinacích se může virus přenášet kontaminovanými jehlami, chirurgickými nástroji nebo při transfuzi krve.

Průběh nemoci

Virus se do těla obvykle dostává dutinou ústní a proniká do nosohltanu, především do tkáně mandlí. Tam napadá určité bílé krvinky, B-lymfocyty a makrofágy, a množí se v nich. Co se stane dál, záleží především na stáří kočky a stavu jejího imunitního systému, velikosti infekční dávky, patogenitě viru a infekčnímu tlaku v prostředí.

Abortivní infekce

Je-li kočka schopná okamžitě po infekci silně odpovědět na přítomnost viru, a virová dávka při infekci je malá, může kočka virus FeLV vyloučit. Přes 50% dospělých, jinak zdravých koček proto po styku s virem FeLV nakonec neonemocní virovou leukémií.

Regresivní infekce

Pokud se ale imunitnímu systému nepodaří infekci zvládnout hned v počátku, virus se začne z nosohltanu šířit do celého těla. První až třetí den po infekci je přítomný v krvi a přechází do dalších orgánů, především do mízních uzlin, brzlíku a sleziny. V této fázi se může objevit horečka a zvětšení mízních uzlin, a kočka je infekční pro jiné kočky.

Pokud se kočce ve stadiu počáteční virémie podaří přece jenom patřičně zmobilizovat imunitní systém, může v této fázi nemoc přejít do regresivní infekce. Virové částice jsou zničeny, kočka přestane být infekční a nákaza není zjistitelná běžnými testy, jen PCR test by prokázal přítomnost virové DNA, která zůstala zapsána v nakažených buňkách.

Takové kočky dále nepředstavují větší riziko pro jiné kočky a pravděpodobnost dalších zdravotních problémů spojených s virovou leukémií je u nich malá.

Progresivní infekce

Po asi třech týdnech trvání počáteční virémie virus proniká do kostní dřeně, kde se zapisuje do DNA kmenových buněk. Jakmile se toto stane, kočka již není schopná zbavit se přítomnosti viru a zůstává jeho nosičem do konce života. Když si kočka s virem nedokáže poradit a virus v krvi přetrvává i více než 16 týdnů po prvotní infekci, rozvíjí se u ní tzv. persistentní virémie. Taková kočka zůstává trvale infekční.

Přetrvává u ní nechutenství a skleslost, objevuje se chudokrevnost a postižení imunitního systému s opakovanými infekcemi a rozvíjí se nádory lymfatických uzlin a krve. U koťat je progresivní forma FeLV s persistentní virémií velmi častá a rozvíjí se u 80 – 100 % nakažených zvířat. Navíc je u nich průběh choroby velmi rychlý, nemocná novorozená koťata umírají do dvou měsíců stáří.

Dojde-li k nákaze kotěte staršího půl roku, persistentní virémie se objeví v 15-30 % případů, a úhyn v tom případě nastává za jeden až jeden a půl roku po infekci.

Starší kočky s persistentní virémií obvykle uhynou do tří, maximálně do pěti let. Obecně platí, že až u čtyřiceti procent nakažených koček chovaných ve velkých počtech, tedy tam, kde je největší infekční tlak, se rozvine progresivní forma onemocnění s persistentní virémií.

Latentní infekce

U některých koček se může stát, že se během počáteční virémie virus zapíše do DNA kmenových buněk v kostní dřeni, ale organismus je přesto schopný do 3 – 16ti týdnů po infekci zničit viry kolující v krvi. Kočka přestává být infekční, ale v kostní dřeni virus trvale přetrvává a nastupuje stadium latentní infekce.

Latentní infekce může přejít zpět do stadia virémie v případě, že je imunitní systém nakažené kočky oslabený nemocí, při březosti a kojení, nebo při léčbě kortikosteroidy. V této chvíli je i zdánlivě zdravá kočka opět zdrojem infekce pro jiné kočky. U koček s latentní infekcí FeLV se rovněž mohou rozvinou nádory či známky postižení kostní dřeně. Postupem času, nedošlo-li k reaktivaci onemocnění, virus z organismu mizí a po třech letech je virus přítomný v kostní dřeni jen u 8 % nakažených koček.

Koťata mladší čtyř měsíců se nakazí spíše a rychleji a nemoc u nich obvykle končí progresivní infekcí. 60 – 70 % koťat v kontaktu s FeLV pozitivními kočkami se od nich do 5 měsíců nakazí. U koček starších než půl roku se ale ve stejných podmínkách nakazí méně než 5 %. K nákaze poloviny dospělých koček je třeba už kontakt po dobu dvou let.

Klinické příznaky

Typickým pacientem s FeLV je spíše mladší kočka s chronickými zdravotními obtížemi různého rázu, trpící skleslostí, hubnutím a nechutenstvím. Progresivní forma FeLV-A s persistentní virémií je typická dlouhým relativně bezpříznakovým obdobím, během kterého se objevují horečky a opakované infekce horních i dolních cest dýchacích, záněty střev, močových cest, dásní či kůže.

Poté následuje konečné stadium atypických infekcí, kdy u kočky zcela selže imunitní systém. U nemocných koček se může objevit toxoplasmóza či na léčbu nereagující dermatofytóza nebo se u nich rozvine FIP. Druhotné infekce, které by u zdravé kočky neznamenaly vážnější problém, u kočky s progresivní FeLV představují těžko řešitelnou chorobu. Při souběžné infekci panleukopenií a FeLV je výsledná nemoc ještě vážnější než každá z těchto nemocí zvlášť.

Vznik nádorů uzlin

Obecně platí, že kočka s persistentní infekcí FeLV má šedesátkrát vyšší šanci, že se u ní objeví nádor uzlin, lymfom, než kočka negativní. Ne všechny lymfomy u koček jsou způsobené infekcí FeLV. V případě tzv. multicentrického lymfosarkomu, kdy jsou nádorovým bujením postiženy všechny mízní uzliny v těle, je ale virus FeLV přítomný u 60 % postižených koček. Nemocné kočky mají zvětšené uzliny, včetně uzlin povrchově hmatných, přičemž zvětšení uzlin může být dlouho jediným příznakem nemoci. U jiných koček jsou zvětšené uzliny doprovázené horečkami, nechutenstvím, sníženou aktivitou a zvětšením jater a sleziny.

U mladých koček do dvou let vzniká lymfom mediastinální, při kterém nádorové bujení vychází z buněk brzlíku. Brzlík je umístěný v hrudníku v prostoru před srdcem, a jak nádor tlačí na plíce a srdce, vyvolává dušení a oběhové poruchy. U mediastinálního lymfomu je souvislost s infekcí FeLV ještě větší, celých 80 % koček s tímto druhem nádoru jsou pozitivní na FeLV.

Virus může stát i za lymfomem postihujícím stěnu střev a mízní uzliny v okolí střevních kliček, 30 % koček s tímto druhem nádoru v sobě mají virus FeLV. Střevní lymfom je onemocnění především starších koček, způsobující hubnutí a nechutenství.

Vznik leukémie

Posledním typem rakoviny, která může být způsobena progresivní infekcí FeLV, je leukémie, která dala viru své jméno. Vzniká, je-li nádorovým procesem postižena kostní dřeň. Příznaky leukémie jsou rozličné: Záchvaty horečky, hubnutí, skleslost, zvětšení jater či sleziny, trávicí poruchy, chudokrevnost, zvýšená krvácivost a selhání imunity s častými infekcemi.

Chudokrevnost

Chudokrevnost je při onemocnění virovou leukémií častá. Anemické formy FeLV mohou být doprovázeny lymfomy či leukémií. Chudokrevnost je často způsobena rozkladem krve ve zvětšené slezině či játrech. FeLV-C způsobuje chudokrevnost přímo zničením kmenových buněk v kostní dřeni, ze kterých se červené krvinky tvoří.

Postižení dalších orgánů

Nádorové změny související s bílými krvinkami mohou poškodit také ledviny, klouby, oči či mozek. Ledviny a klouby může poškodit i autoimunitní reakce způsobená přítomností FeLV. Protože autoimunitní choroby jsou u koček vzácné, každá kočka, která má takovou nemoc, je kandidátem na testování na virovou leukémii.

Mozek kromě vzniklých nádorů a druhotných infekcí může poškodit i samotný virus FeLV. Kromě nepřehlédnutelných příznaků jako je zmatenost nebo obrny se FeLV může projevit i dosti nenápadně jako Hornerův syndrom (jednostranné vyhřeznutí třetího víčka a zúžená zornice) nebo inkontinence moči. Infekce FeLV je jedna z nejčastějších příčin inkontinence u kočky.

FeLV může pronikat přes placentu do vyvíjejících se plodů, které ničí. Skrytá infekce FeLV je jedna z nejčastějších příčin neplodnosti koček, způsobuje vstřebání plodů asi po měsíci březosti. Pokud se kočka nakazí už březí, způsobuje infekce potraty či narození velmi slabých koťat. Ta do dvou týdnů věku umírají v důsledku bakteriálních infekcí.

Diagnostika

Přítomnost viru v krvi se dá zjistit rychlým ELISA testem z krve, plasmy či séra vyšetřované kočky. Tento test reaguje na přítomnost obalových proteinů viru. Je to základní screeningový test, rychlý a levný. Nedokáže však zjistit latentní infekci ani odlišit počáteční a persistentní virémii.

Pro potvrzení nálezu lze provádět imufluorescenční vyšetření krevního nátěru. Výhodou tohoto vyšetření je fakt, že prokazuje přítomnost viru uvnitř bílých krvinek, tzn. postižení kostní dřeně. Je také specifičtější a odliší skutečně pozitivní kočky od případných koček falešně pozitivních podle ELISA testu.

Nejpřesnější dostupnou metodou detekce FeLV je PCR test, který zjistí samotnou přítomnost virové DNA uvnitř buněk hostitele a objeví proto i kočky s regresivním typem infekce.

Léčba

Virová leukemie koček je nevyléčitelné, chronické onemocnění. Dospělá kočka s progresivní infekcí do pěti let od nákazy onemocní ve spojitosti s FeLV. Medián přežití je 2,4 let. Leukemické formy mají dobu přežití jen několik týdnů.

Péče o pozitivní kočku je zaměřená na co největší omezení stresových faktorů. Pozitivní kočka by měla být kastrovaná a držena pouze v bytě s co nejlepší péčí a kvalitní výživou. Ta by měla být tepelně upravená, nevhodné je krmení syrovým masem. Součástí péče je i pravidelné očkování inaktivovanými vakcínami proti panleukopenii, herpesviróze a kaliciviróze. Užitečné je pravidelné vyšetření, vážení a odběr krve ke sledování průběhu nemoci.

Různé metody podpory imunitního systému, jako jsou interferony, prodlužují o pár měsíců život, jsou však dost drahé. Časem se snad i ke kočkám dostanou protivirové léky, které se používají ke zpomalování nemoci u HIV pozitivních lidí.

Druhotné infekce se léčí podle své povahy. Při objevení se nádorových změn je léčba pouze podpůrná a nepříliš spolehlivá: Lymfomy se dají léčit chemoterapií, avšak i s touto léčbou je alespoň o rok život prodloužený jen u 20 % koček. Transfuze krve od zdravého dárce může pomoci bojovat s chudokrevností, která FeLV často doprovází. Použití erytropoetinu, který pomáhá chudokrevným kočkám při chronickém selhání ledvin, bohužel u FeLV koček efekt obvykle nemá.

Prevence

FeLV se nepřenáší na velké vzdálenosti, takže kočky, které žijí pouze v bytě odděleně od koček FeLV pozitivních jsou v bezpečí. Riziko nakažení hrozí všem kočkám, které chodí ven, zvláště těm nekastrovaným. Zdravá kočka nesmí mít s pozitivní (nebo neznámou) kočkou ani společné misky nebo záchod.

Jistým rizikem pro domácí kočky je adopce neotestované kočky z venku nebo třeba i z útulku. U takových koček je potřeba jejich karanténa a test, ideálně v rozmezí dvou měsíců – protože do měsíce po infekci může screeningový test vyjít ještě negativně.

Proti nemoci FeLV existuje očkování, které sice nemusí zabránit infekci, ale většinu koček chrání před tou progresivní. Nevýhoda vakcinace je poněkud větší riziko vzniku postvakcinačních sarkomů. Proto není vakcinace vhodná pro každou kočku. Pokud ale kočky chodí ven, jsou v útulku či v hotelu ve styku s jinými kočkami nebo je to kotě, vakcína pro ně může být užitečnou ochranou.

Článek označen značkami: ,