Giardióza je nakažlivá střevní nemoc způsobená cizopasným prvokem lamblií střevní. Projevuje se vleklými nebo vracejícími se hlenovitými průjmy. Onemocnět může také člověk.

Nosičství parazitů bez příznaků nemoci je velice časté.

Z domácích zvířat má nemoc význam především jako původce chronických průjmů psů a koček a původce průjmů a chřadnutí andulek, korel a agapornisů.

Giardióza je také součást průjmového syndromu telat a jehňat. Může způsobit průjem kůzlat a mláďat lam a také fretek. Z domácích hlodavců je možným původcem nebo častěji spolupachatelem průjmů myší, křečků a pískomilů, nejčastěji se vyskytuje u činčil.

Původce

Lamblie ve střevě pískomila
Lamblie pokrývající povrch střevní sliznice nakaženého pískomila
Zdroj: Wikimedia commons

Giardia nebo také lamblia na počest českého přírodovědce
Viléma Lambla je parazitický prvok patřící mezi bičíkovce. Vzhled organismu je na první pohled nápadný. Buňka má kapkovitý nebo hruškovitý tvar s oploštělou spodní stranou. Plochá strana nese velký přísavný disk. Při pohledu shora je dvoustranně souměrná. Giardie mají dvě jádra, které po obarvení buňky poněkud připomínají oči. Jsou to pohybliví prvoci, každý je opatřen čtyřmi páry bičíků.

Přísavky slouží prvokům k přichycení se na střevní sliznici. Nejradši mají boky střevních klků. Množí se binárním dělením a když jich je ve střevě hodně, pokryjí sliznici jeden vedle druhého jako koberec. Kromě toho, že mechanicky překáží, poškozují svým přichycením kartáčový lem střevních buněk, takže výsledkem je zhoršené vstřebávání živin nebo i průjem.

Takto vypadají ale vegetativní stadia, trofozoiti. Ti však ve vnějším prostředí rychle hynou. K šíření giardiózy na jiné hostitele je potřeba cyst. Cysty jsou pouzdra, uvnitř kterých jsou prvoci chránění před nepřátelskými podmínkami mimo střevo.

Tenkostěnné cysty giardií představují infekční formu parazita. Jedna cysta obsahuje dva trofozoity.

Druhy giardií

S giardiemi je to co se jejich členění týče hodně složité. Všechny vypadají stejně, ale jejich genetická informace se odlišuje natolik, že některé se vydělují jako samostatné druhy a jiné tvoří odlišné genotypy. Celý systém ale neustále prochází dalšími a dalšími změnami.

Základním druhem je organismus s českým názvem lamblia střevní a mnoha používanými latinskými názvy: Giardia lamblia, Giardia duodenalis, Giardia intestinalis nebo Giardia enterica.

Tento druh se člení na genotypy odlišené písmeny A až H. Genotyp A má navíc dva podtypy.

Genotypy Hostitelé
AI
člověk, přežvýkavci, prase, bobr, pes, kočka
AIIčlověk
Bčlověk, činčila, bobr, pes, kočka
Cpes
Dpes
Epřežvýkavci, prase, kůň
Fkočka
Gpotkan
Hlachtan

Samostatnými druhy je G. muris, parazit myší, G. microti, cizopasník hrabošů, G. psittaci, která se vyskytuje u ptáků nebo G. agilis žijící ve střevech žab.

Hostitelé giardií

Hostitelské spektrum giardií je neobyčejně široké, parazita může v sobě mít každé domestikované zvíře, většina zvířat chovaných ze záliby, spoustu zvířat divoce žijících a giardiózou může onemocnět také člověk.

Zdá se ale, že jednotlivé izoláty jsou do větší či menší míry hostitelsky specifické a giardie se nepřenáší jednoduše z jednoho druhu zvířete na jakýkoliv jiný druh. G. muris žije jen ve střevě hlodavců, G. psittaci napadá jen různé druhy ptáků, G. intestinalis genotypu E je cizopasník kopytníků. Jiné lamblie jsou ještě vybíravější. Zdá se, že parazité fretek žijí jen ve střevě fretek. Giardie genotypu C a D napadají jen a pouze střevo psa, F jen a pouze střevo kočky, AII jen a pouze střevo člověka.

Zoonotický potenciál

Z hlediska přenosu nemoci ze zvířat na člověka má největší význam genotyp AI. Obecně je ale u člověka častější infekce pouze lidským genotypem AII.

Přenos giardiózy

Parazité se velmi snadno šíří, především proto, že infekční dávka je velice malá, k nákaze stačí pouze deset cyst.

Ve vnějším prostředí jsou navíc cysty docela odolné, hlavně ve vodním prostředí. Při 4 °C mohou ve vodě přežít až 11 týdnů a sedm týdnů ve vodě. Nepřežívají mráz, ničí je deset minut trvající var a dezinfekce kvarterními amoniovými solemi. Nedostatečně chlorovaná voda může být zdrojem nákazy.

Zatímco kontaminovaná pitná voda nebo koupání v přírodě je hlavním zdrojem nemoci pro člověka, u zvířat se nemoc šíří nejčastěji přímým kontaktem s výkaly hostitelů prvoků a až pak znečištěnou potravou nebo vodou. Cysty se mohou přenášet i na srsti zvířat nebo mohou ulpívat na nožkách hmyzu, třeba much.

Příznaky giardiózy

Giardie jsou málo patogenní organismy. Ve střevě způsobují minimální zánětlivou reakci nebo makroskopické poškození sliznice. Jen někdy jsou příčinou zkrácení klků. Chovají se spíše jako komenzálové. U většiny nakažených zvířat nezpůsobují vůbec žádné příznaky nemoci. U některých živočišných druhů je to pravidlem a giardióza u nich probíhá bez příznaků vždy.

U jiných zvířat může být nemoc příčinou akutních nebo chronických průjmů. Průjmy jsou to především osmotické, způsobené poruchou vstřebávání živin. Průjem vzniká rozkladem nevstřebaných disacharidů a tuků v tlustém střevě. Trus je méně formovaný, měkký, mastný a zapáchající, často obsahuje také hlen.

Klinicky zjevná giardióza bývá spojená s oslabením hostitele, parazité se chovají jako oportunní patogen. Využívají jakékoliv vrozené nebo získané imunosuprese. U savců je mnohem častější u mláďat, v nevhodných podmínkách chovu nebo doprovází jiná střevní onemocnění. Nemocní papoušci většinou žijí ve špinavých, přeplněných voliérách, jsou špatně krmení nebo pochází z příbuzenské plemenitby. Souběžné střevní infekce jsou také časté.

Giardióza u psů a koček

Průjem se může objevit už pět dní po infekci a nejpozději do dvou týdnů nakažené zvíře začne vylučovat cysty. Jako u ostatních zvířat je většina psů a koček, kteří jsou hostitelé lamblií, zcela bez potíží.

Záchyt je častý, až 10 % koček je má, pravděpodobnost nákazy se zvyšuje u koček trpících nemocemi imunity a u koček žijících v domácnostech s více kočkami.

U psa žijí giardie v celém tenkém střevě, u koček parazitují giardie v lačníku a kyčelníku, ne ve dvanáctníku. Pokud působí potíže, giardióza se nejčastěji projevuje jako chronický průjem. Trus je měkký, bledý, hlenovitý a výrazně páchne. Doprovází ho hubnutí a plynatost. Charakter průjmu je většinou v typu „tenkého střeva“, to znamená, že množství trusu a počet defekací za den je normální. Někdy ale giardióza může zapříčinit i průjem, který je nutkavý, objemný a zvíře potřebuje vícekrát denně.

Při giardióze zvířata netrpí horečkou a celkový zdravotní stav je beze změny. Jen u koček a to velice zřídka může nemoc způsobovat i nechutenství a zvracení s následnou dehydratací.

Většina případů giardiózy psů je způsobena psími genotypy Ca D, které nejsou přenosné na člověka.

Eukanuba-shop.cz

Giardióza přežvýkavců

U přežvýkavců je zjevná giardióza nemocí jehňat, kůzlat a telat. V tomto věku ale na zvíře působí velice mnoho činitelů, kteří způsobují průjem. Je proto nejasné, do jaké míry jsou lamblie primárním původcem průjmu v průjmovém syndromu mláďat přežvýkavců. Možná jsou jen „náhodným nálezem“. S jistotou se však ví, že u krav a ovcí nastává v době okolo porodu strmý nárůst vylučování cyst v trusu a mláďata se nakazí záhy po porodu. Dále se ví, že uměle odchovaná SPF jehňata bez lamblií rostou rychleji než jehňata „běžná“.

Mlezivo má ochrannou funkci a proto se giardióza objevuje až u trochu starších zvířat. U telat je součástí průjmového syndromu společně s rotavirózou a kryptosporidiózou. Nemocná telata jsou minimálně dva týdny stará. Nejčastěji postihuje telata starší než jeden měsíc. Průjem je řídký nebo pastovitý, obsahuje hlen a trvá obvykle dva až tři dny. U některých zvířat však přetrvává i několik týdnů nebo mizí a zase se objevuje. Chuť je zachovalá, ale zvířata pomaleji rostou.

U malých přežvýkavců je typický věk pro vznik nemoci dva až čtyři týdny věku, u kůzlat někdy až do 12. týdne. Průběh je podobný jako u telat. Onemocnět mohou také mláďata lam, u nich se giardióza projevuje hubnutím a měkkým trusem nebo průjmem.

Přežvýkavci vylučují cysty v trusu i dlouhé týdny poté, co průjem zmizel. Je to častá nemoc, v některých chovech se nakazí úplně všechna mláďata.

Giardióza činčil

Lamblie mohou být příčinou chronického průjmu mladých myší, ale u většiny hlodavců nemoc, většinou způsobena druhem G. muris, nevede k žádným viditelným potížím.

Giardióza je u hlodavců spojená především s činčilami.

Činčily je častým hostitelem giardií. V naprosté většině případů jsou zvířata naproto zdravá, i když v jejich trusu se občas objevují cysty parazitů. Hostitelem prvoků je nadpoloviční většina všech činčil.

U mladých činčil ve věku 2 – 3 měsíců je možný zhoubný průběh. Ke vzniku choroby je potřeba působení predispozičních faktorů, které umožní přemnožení parazita. Mezi takové faktory patří špatné podmínky chovu a stres.

Nemoc začíná měknutím výkalů, později mají zvířata průjem s příměsí hlenu. Trpí kolikou, nežeru a většina mláďat do týdne hyne. Méně závažný průběh spočívá ve střídání se průjmu a nechutenství s obdobím zdánlivého zdraví. Během epizod průjmu činčily hubnou a zhoršuje se kvalita jejich srsti.

Giardióza ptáků

Giardióza je nemoc andulek, korel a agapornisů. Řidčeji je zjišťována u velkých papoušků, tukanů, hrabavých ptáků a vrubozubých. U drobotiny a kanárů je neznámá.

Přítomnost lamblií je častá, cysty v trusu může mít až 70 % korel, nadpoloviční většina andulek a čtvrtina agapornisů. Stejně jako u savců většinou nezpůsobuje potíže. Pokus ano, je to průjem v podobě rozbředlého hlenovitého zapáchajícího trusu. Časté jsou opakované bakteriální nebo kvasinkové střevní záněty. Může se přidat i nechutenství a apatie, vyhublost a snížená hladina bílkovin v krvi.

Nebezpečná je pro mladé v budce, ti zaostávají v růstu a úmrtnost u mláďat andulek může dosáhnout 20 – 50 %.

U dospělých ptáků se může giardióza projevovat i jinak. Nemoc způsobuje suchou kůži a ta vede ke svědění. Oštipávání si nohou, vytrhávání peří na boku, v podpaží a na křídelní řase může být příznakem giardiózy.

Protože při nemoci je omezené vstřebávání tuků a v tucích rozpustných vitamínů, u korel trpících giardiózou se mohou objevit paralýzy křídel způsobené nedostatkem vitamínu E.

Diagnostika giardiózy

Odhalení giardiózy není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Z několika důvodů. Tím nejdůležitějším je fakt, že bezpříznakové nosičství lamblií je velice časté a to, že jsou v trusu zvířete cysty ještě ani náhodou neznamená, že giardióza je příčinou pozorované nemoci.

Další potíže přináší samotný nejčastěji používaný test k odhalení střevních parazitů, flotace trusu. Giardie netvoří cysty každý den ani nijak pravidelně. Jeden den může být trus bez nálezu a o dva dny později může obsahovat miliony cyst v jednom gramu. Vyšetření jednoho vzorku proto nemusí parazita vůbec zachytit.

Některé roztoky používané k flotaci cysty giardií poškozují a vzniká falešně negativní výsledek, cysty se podobají kvasinkám a tak hrozí falešně pozitivní výsledek. Záchyt zvyšuje vyšetření v laboratoři se zkušeným personálem, použití roztoku síranu zinečnatého a sběr tří různých vzorků trusu během tří až pěti dnů, které jsou skladovány v chladu. Ani tak ale flotace neodhalí všechna zvířata s giardiózou.

Ve vzorku čerstvé průjmové stolice lze někdy pozorovat i trofozoity. Fyziologický roztok používaný k ředění musí být teplý. Trofozoiti velmi rychle hynou.

Trofozoity je možné získat také invazivnějšími metodami, jako je odběr šťávy z dvanáctníku nebo seškrabem sliznice tenkého střeva.

Další metody využívají detenci antigenu giardie v trusu. Rychlotesty ELISA dokáží odhalit přítomnost giardií i v jednom vzorku trusu. Největší úspěšnost má použití ELISA testu a flotace zároveň. Je možné použít také metodu PCR a hledat přímo geny parazita. Falešně negativní výsledky jsou ale možné a pozitivní výsledek nemusí znamenat, že giardie jsou příčinou nemoci.

Podobné nemoci

Nemocí, které se projevují chronickým průjmem je obrovské množství a zrovna u giardiózy platí, že se objevuje ráda společně s nimi, případně je náhodným nálezem při zjišťování příčiny průjmu. Totožně probíhající nemoci jsou infekční (první sloupec) i neinfekční (druhý sloupec)

  • kryptosporidióza
  • kokcidióza
  • střevní červivost
  • yersinióza
  • kolienteritida
  • salmonelóza
  • klostridiová infekce
  • virové záněty střev
  • tritrichomoniáza (u koček)
  • dietní chyba
  • bakteriální přerůstání tenkého střeva
  • exokrinní nedostatečnost slinivky
  • střevní lymfom
  • idiopatické střevní záněty
  • imunodeficience

Léčba giardiózy

Ani s léčbou to není jednoznačné. Akutní průjmy žádnou léčbu nemusí vyžadovat, přejdou samy. Léky potlačují příznaky nemoci a zastavují vylučování cyst, ale rezistence je možná a reinfekce z prostředí také. Dlouhodobě se zbavit giardiózy u zvířat, které mají oslabenou imunitu, může být téměř nemožné.

Léčba zvířat, která nemají žádné potíže, ale náhodně u nich byly objeveny cysty v trusu, se spíš nedoporučuje. Úspěšnost nemusí být valná a akorát hrozí rozvoj rezistence na léčiva. Riziko přenosu giardiózy na člověka je malé.

Léčba začíná vykoupáním zvířete a dezinfekcí prostředí. Nejčastěji se používá lék fenbendazol a to všech zvířat. U přežvýkavců dále albendazol a u nepotravinových zvířat metronidazol a podobné preparáty. Účinnost metronidazolu je menší než u fenbendazolu. U úpornějších infekcí psů a koček a používají tyto dva léky dohromady.

Psů, a kočkám pomáhá také nízkotučná dieta se zvýšeným podílem vlákniny a přídavek probiotika při léčbě metronidazolem.

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?