Granulocytární anaplasmóza - MVDr. Tereza Ježková

Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Granulocytární anaplasmóza

Granulocytární anaplasmóza

Granulocytární anaplasmóza je nakažlivá nemoc přenášená klíšťaty, která neustále koluje mezi přirozenými hostiteli, drobnými hlodavci a divoce žijícími přežvýkavci. Tím se v prostředí stále udržuje jako endemická nákaza s přírodní ohniskovostí. Při sání klíštěte se mohou nakazit i domácí zvířata a to nejen přežvýkavci – skot, kozy a ovce, ale i kůň, lama, pes, kočka a také člověk.

Je to nemoc mnoha názvů, u člověka se označuje jako tzv. lidská granulocytární ehrlichióza nebo anaplasmóza, u psa nejčastěji jako anaplasmóza bez dalších přívlastků, přičemž granulocytární ehrlichióza je u psa odlišná nemoc s jiným původcem. U koně je to equinní granulocytární ehrlichióza, u domácích přežvýkavců granulocytární anaplasmózu anglická literatura nazývá „tick-borne fever“, tedy klíštěcí horečka. Anaplasmóza skotu a anaplasmóza ovcí a koz je ještě jiná, odlišná nemoc s jiným původcem.

Granulocytární anaplasmóza je akutní, horečnaté onemocnění doprovázené ztrátou chuti, neochotou k pohybu a u ovcí a skotu často dochází ke zmetání březích plemenic. U dojného skotu a koz dochází ke ztrátě mléka. U jehňat anaplasmóza oslabuje imunitu a predisponuje zvířata k rozvoji druhotných bakteriálních infekcí, jako je pasteurelóza a různé hnisavé infekce.

Původce

Původcem je drobounká kokovitá bakterie patřící mezi rickettsie. To jsou bakterie, ale ve skutečnosti jako forma života stojí mezi bakteriemi a viry. Jsou to obligátní nitrobuněční parazité, nedokáží se množit bez hostitelské buňky. Původce má skoro tolik jmen, kolik má jmen nemoc, kterou způsobuje. Nejprve byla nemoc objevena u koně a bakterie byla pojmenována Ehrlichia equi. U onemocnění dalších zvířat vznikl název Ehrlichia phagocytophilaCytoecetes phagocytophila a jako původce lidské nemoci byl označen HGE,  ze zkratky Human Granulocytic Ehrlichial agent. Teprve relativně nedávno došlo testy DNA prokázaly, že se jedná o jednu a tu samou entitu, která byla nazvána Anaplasma  phagocytophilum.

Anaplasma se množí především v bílých krvinkách a to v jejich druzích zvaných granulocyty, což je především tzv. neutrofil. Proto má nemoc, kterou způsobuje, přívlastek „granulocytární“.

Přenos

Granulocytární anaplasmóza potřebuje k přenosu z jednoho hostitele na druhého vektora, přenašeče. Tím jsou klíšťata z rodu Ixodes. V Evropě včetně České republiky je takovým přenašečem klíště obecné, Ixodes ricinus. Ve Spojených státech nemoc šíří klíště jelení, Ixodes scapularis a klíště tichomořské, Ixodes pacificus.

K přenosu nemoci musí klíště sát 36 – 48 hodin.

V klíštěti nákaza přetrvává i při jeho přeměně na další stadium, to znamená, že nakazí-li se klíště jako larva, může přenést nemoc jako nymfa i jako dospělec. Potomstvo nakažených klíšťat ale nakažené není, transovariálně se anaplasmóza nepřenáší.

Možný je přenos krevní transfuzí.

Průběh nemoci

Anaplasma parazituje uvnitř neutrofilních granulocytů. Jakmile se se slinami klíštěte dostane do krve, nechají se bakterie pozřít tímto druhem bílé krvinky. Uvnitř neutrofilů si vytvoří modifikovanou vakuolu a množí se uvnitř v kolonii zvané morula. Ta je dostatečně velká na to, aby byla uvnitř napadeného neutrofilu vidět pod světelným mikroskopem při vyšetření krevního nátěru.

Napadený neutrofil má omezené funkce. Za normálních okolností mají tyto buňky krátký život, v krvi se nachází jen několik hodin a poté přechází do tkání a tam páchají sebevraždu. Anaplasmy jim v průniku do tkání i v sebezničení brání a tím jim vlastně prodlužují život, ale takový neutrofil nemůže vykonávat svou činnost. Kromě neutrofilů anaplama proniká také do tzv. eosinofilních granulocytů, do buněk, které tvoří výstelku cév a do megakaryocytů, což jsou buňky, ve kterých v kostní dřeni vznikají krevní destičky.

Přímé patogenní působení však není velké, mnohem větší škody způsobuje imunitní reakce organismu na přítomnost anaplasmy.

Akutní nemoc trvá jeden až dva týdny a při nekomplikovaném průběhu dochází k samovolnému vyléčení. Samotné nosičství infekce ale může trvat i několik dalších měsíců u psa a u přežvýkavců trvá roky.

Klinické příznaky

Jak přesně se infekce anaplasmózou projeví závisí na druhu i stáří napadeného zvířete, na jeho individuální imunitní odpovědi a také na kmeni anaplasmy, která nemoc způsobuje. Průběh infekce zhoršují a modifikují také souběžně probíhající jiné nemoci, které také roznášejí klíšťata. Může se jednat o lymskou boreliózu nebo v některých oblastech také o erlichiózu nebo babésiózu.

Nejčastěji se však granulocytární anaplasmóza projevuje jako akutní horečnaté onemocnění s příznaky připomínajícími chřipku. Zvířata mají vysokou horečku, jsou apatická,  skleslá, zimomřivá. Někdy horečka není přítomná a nemoc na sebe upozorňuje jen tím, že pacient „není ve své kůži“. U většiny zvířat je nemoc doprovázená sníženou chutí ke žrádlu, ale nemocný skot nechutenstvím netrpí. Pro dojený skot a kozy je typický náhlý pokles nádoje během trvání horečky, nebo se může jednat i o jediný příznak nemoci. Březí krávy a bahnice obvykle zmetají, telata se mohou i narodit živá, ale umírají krátce poté. Horečka způsobí také dočasnou neplodnost samců.

U skotu a některých psů se může objevit pokašlávání, kočky mohou mít zánět spojivek a výtok z očí, jindy se k anaplasmóze psů, koček a koní přidává neochota k pohybu, kulhání, bolesti kloubů a svalů a vůbec celková přecitlivělost. K příznakům anaplasmózy psů a koček někdy patří i průjem nebo zvracení.

U většiny zvířat se jedná o mírnou nebo dokonce subklinickou infekci.

Komplikace

Vážnější průběh se dá očekávat u koní starších tří let. Nemoc u nich doprovází hřejivé otoky končetin, tečkovité krváceniny na sliznicích a příznaky postižení nervů projevující se nekoordinovanými pohyby nebo i ulehnutím. Může se objevit také žloutenka nebo naopak bledé sliznice nebo srdeční arytmie. Koně se obvykle samovolně uzdravují do dvou až tří týdnů a chronická infekce se u nich neobjevuje.

Přítomnost krvácenin a vůbec krvácivé stavy s poruchou srážlivosti je nepříliš častou komplikací nemoci u psa a velmi vzácně jsou u psa popisovány i neurologické příznaky, jako je ztuhlost krku, poruchy koordinace pohybu nebo křeče.

Zvláště u skotu a ovcí je velmi nepříjemnou skutečností doprovázející infekci dočasné utlumení imunity. Jehňata trpící klíšťovou horečkou jsou velice vnímavá k rozvoji abscedující pyémie způsobené zlatým stafylokokem. Může onemocnět až třetina jehňat s anaplasmózou. Nemoc se projevuje tvorbou hnisavých ložisek ve tkáních a kloubech. Nemocná jehňata také snáze onemocní septikemickou formou listeriózy a pasteurelózy, u skotu zhoršuje klíšťová horečka průběh parainfluenzy a u psa průběh lymské boreliózy.

Diagnostika

Během akutní fáze onemocnění jsou v krevním nátěru v neutrofilech pozorovatelné moruly, tmavě barvící se shluky bakterií ve vakuole uvnitř buňky. Chronické infekce či prostě stav po infekci prokazuje test protilátek, ideálně v tzv. párových vzorcích, probíhající nebo spíš proběhlou infekci označí vzrůst jejich titru během čtyř týdnů. Původce je možné prokázat také metodou PCR.

Podobných nemocí je velmi mnoho. Pro granulocytární anaplasmózu je typické to, že je to akutní onemocnění s horečkou, v krvi je obvykle patrný pokles počtu krevních destiček, mírná anémie, mírný vzestup aktivity jaterních enzymů a množství tzv. globulinů.

Léčba

Granulocytární anaplasmóza se léčí antibiotiky ze skupiny tetracyklinů.

Prevence

Proti anaplasmóze není k dispozici žádné očkování. Prevence spočívá v ochraně zvířat proti klíšťatům.

Rozšíření

V České republice byly protilátky prokázané u 24 % ovcí, 32 % koz a 14,5 %  psů. Nemoc se občas objevuje také u koní, včetně koní, kteří necestovali do zahraničí.

Nemoc u člověka

Člověk se nemůže nakazit od nemocného zvířete, jen od klíštěte. U lidí nemoc připomíná klíšťovou encefalitidu nebo lymskou boreliózu a projevuje se především zimnicí, bolestí svalů a hlavy. Komplikace v podobě krvácivých stavů, postižení nervové soustavy, ledvin nebo celkové zánětlivé reakce jsou stejně jako u zvířat možné a jsou častější u lidí velmi starých nebo u těch s potlačenou funkcí imunitního systému. Bez léčby se však většina lidí do dvou měsíců samovolně uzdraví. Pro léčbu se používají tetracykliny.