Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Herpesvirová enteritida kachen

Herpesvirová enteritida kachen

Herpesvirová enteritida kachen, nebo též mor kachen, je nakažlivé, akutně probíhající onemocnění vrubozubých ptáků, kromě kachen mohou onemocnět také husy a labutě. Úmrtnost bývá různá, ale může být i velmi vysoká. Úhyny jsou častější u starších kachňat a dospělých kachen, v jejichž chovu může způsobit velké ekonomické ztráty. U divoce žijících ptáků způsobuje hynutí jen ojediněle, nemoc propuká především u drůbeže a vodních ptáků žijících v zajetí či polodivoce.

Hostitelé

K nemoci jsou vnímaví všichni ptáci z čeledi kachnovitých, kachny, kachničky, čírky, poláci, husy, husice, bernešky i labutě. Odolnost jednotlivých druhů ptáků k nemoci je ale různá. Kachna divoká, čírka obecná a ostralka štíhlá jsou relativně rezistentní a mohou být zdrojem infekce pro ostatní druhy. Kachna madagaskarská, kachna filipínská, polák americký, čírka modrokřídlá a kachnička karolínská jsou naopak málo odolní.

Plemena domácích kachen vycházejících z kachny divoké jsou mnohem odolnější než pižmovka, která je k nemoci velmi citlivá.

Jiné druhy ptáků nebo savci se nemocí nakazit nemohou. Ani člověku nehrozí žádné nebezpečí.

Původce

Původcem nemoci je virus, přesněji řečeno DNA virus patřící mezi herpesviry. Všechny herpesviry jsou typické svou dlouhodobou, celoživotní infekcí hostitele a virus herpesvirové enteritidy není výjimkou. Jednou nakažené zvíře zůstává nosičem viru a nepravidelně jej bude vylučovat do okolí, aniž by muselo vykazovat příznaky nemoci.

Vědecky je zařazen do podčeledi Alphaherpesvirinae, ale nepatří zatím do žádného rodu, je označován prostě jako herpesvirus kachen.

Je to obalený virus, který je snadno inaktivovaný tukovými rozpouštědly. Ničí ho také teplo, při 56 °C ztrácí infekčnost do 10 minut. Nepřežívá extrémy pH a je ničen běžnými dezinfekčními prostředky.

Dlouhodobě si uchovává schopnost infekce ve vodě, ale i zde to záleží na teplotě. Při 4 °C je stabilní asi dva měsíce, při 22 °C jen měsíc.

Terénní izoláty se liší svou virulencí a tím pádem i závažností způsobené infekce.

Přenos

Nemoc se šíří přímým kontaktem i nepřímým kontaktem. Nakažení ptáci vylučují virus především trusem. Významným prostředkem přenosu je voda. K infekci domácí drůbeže dochází často tak, že se na jedné vodní ploše nachází divoce žijící i domácí ptáci.

Možný je taky přenos vertikální, při kterém dojde k nákaze zárodku ve vejci. Z hlediska šíření nemoci je ale méně důležitý. Herpesvirová enteritida se šíří a udržuje v populaci především bezpříznakovými vironosiči.

Inkubační doba

Inkubační doba u kachny domácí je krátká, 3 – 7 dní. U divokých vodních ptáků 10 – 14 dní.

Průběh nemoci

Průběh nemoci v hejnu a u jednotlivých jedinců záleží na mnoha faktorech, jako je druh nemocného ptactva, úroveň obranyschopnosti, věk, pohlaví i virulence viru. U divokých ptáků například probíhá nemoc většinou bez jakýchkoliv příznaků a klinicky zjevné hromadné onemocnění s hynutím bývá vzácné a spojené se stresem, například se značným počtem ptáků na zimovištích.

Vylučování viru u vironosičů spouští také stres spojený s jarním začátkem období rozmnožování, proto je nemoc poněkud častější na jaře. Propuknutí onemocnění v chovech bývá vždy spojené s vypuštěním ptáků na vodu nebo styku s divoce žijícími vodními ptáky.

Úmrtnost může kolísat od 5% do 100%, v hejnu může být postižený jediný pták nebo také mohou uhynout úplně všichni.

Klinické příznaky i proto mohou být hodně nespecifické. Při vypuknutí virulentní infekce je jediný konzistentní klinický příznak náhle vzniklá, vysoká a přetrvávající mortalita ptáků. U kachen a hus ve snášce dochází také k poklesu (o 25 – 40%) až k úplné zástavě snášky.

V chovu se nemoc rychle šíří a u starších ptáků je úmrtnost větší než u mláďat. Ptáci, u kterých se objevili příznaky nemoci, většinou hynou. Lze ale předpokládat, že k nákaze došlo u většiny ptáků, ti ostatní se mohou stát vironosičem.

Častým příznakem choroby po vypuknutí moru kachen v chovu je prostě náhlý úhyn. Nemocní ptáci nežerou, ale příjem vody je zvýšený, jsou načepýření a viditelně nemocní. Teprve po několika dnech trvání nemoci v chovu se mohou objevit další klinické příznaky, především světloplachost spojenou se zánětem spojivek a vodnatým, hlenovitým nebo hnisavým výtokem z očí, který slepuje oční víčka, výtok z nosních otvorů a vodnatý průjem. Mohou se objevit poruchy koordinace pohybů, ptáci vrávorají a při pohybu si pomáhají křídly. Nemocní divoce žijící ptáci plavou v kruzích a nemohou létat, nebo sedí na hladině s nápadně nataženým krkem. K úhynu dochází za 1 – 5 dní.

U kachňat 2 – 7 týdnů starých je průběh nemoci trochu odlišný. Kachňata jsou vyhublá a dehydratovaná, mají vodnatý výtok z očí a objevuje se namodralý zobák a krvavý výtok z kloaky.

Trvalé nosičství

Nakažení ptáci, kteří neonemocněli,  se stávají latentně infikovanými vironosiči. Jsou imunní vůči reinfekci, ale nepravidelně vylučují virus trusem i vejci. Tito ptáci jsou zjevně bez příznaků, ale často mají v době reaktivace viru a vylučování vřídky pod jazykem, v místě vyústění podjazykových slinných žláz. Herpesvirus dlouhodobě přetrvává v uzlině trojklanného nervu a vylučování bylo potvrzeno i čtyři roky po nakažení.

Diagnostika

Podobná onemocnění

Podle klinických příznaků mor kachen diagnostikovat v žádném případě nelze. Existuje značné množství infekčních i neinfekčních příčin podobného úhynu kachen či hus.

Z nebezpečných nákaz je to především chřipka ptáků a newcastleská choroba. Obě nemoci se zjevně u vodních ptáků naštěstí vyskytují vzácně a při propuknutí nákazy v chovu onemocní i hrabavá drůbež.

Dále podobné příznaky dělá cholera drůbeže, ta postihuje stejnou měrou vodní i hrabavou drůbež.

U kachňat je potřeba myslet na virovou hepatitidu a riemerelózu, u housat a kachňat pižmovek na parvovirózu a infekční myokarditidu, u všech mladých ptáků na salmonelózu nebo červenku. Nemoc může připomínat také kokcidiózu.

Hromadné hynutí vodní drůbeže na rybnících způsobuje také botulismus a v úvahu připadají také otravy a to jak jedovatými rostlinami, tak plísňovými jedy nebo pesticidy.

Pitevní nález

Mrtví dospělí ptáci bývají v dobrém výživném stavu. Herpesvirová enteritida poškozuje především krevní cévy, takže typické jsou krevní výlevy do dutiny tělní a krváceniny v různých tkáních a orgánech, na srdci, na játrech, na ledvinách, v plicích. U kachen a hus ve snášce dochází k postižení vaječníků s krvácením do žloutkových koulí a tyto mohou i prasknout. U pohlavně dospělých samců je zase běžným nálezem výhřez penisu.

Kromě krvácenin v orgánech se krev nachází také uvnitř střev.

Postižená je také sliznice dutiny zobákové, jícnu, tenkého střeva, slepých střev, tlustého střeva i kloaky. Vyjádření změn závisí silně na době trvání nemoci. Například u pižmovek, které hynou velmi rychle, se mohou objevit jen ložiskové krváceninky a nekrózy ve sliznici kloaky.

U domácích kachen se počínající krvavé skvrny na sliznicích organizují do podélných krvavých pruhů v jícnu a prstenovitých skvrn ve střevech a postupně se mění ve vystupující žluté povlaky, které se pak mohou slévat v nekrotické pablány. Zánět jícnu s pablánami je běžný u labutí. U hus chybí prstencovité skvrny a místo toho se na střevech tvoří knoflíkovité vředy.

U mladých kachen se může objevit otok podkoží v dolní části krku. U kachňat může být pitevní nález nespecifický, s krvavým zánětem střev a překrvením jater a sleziny.

Laboratorní metody

Pitevní nález je potřeba potvrdit průkazem viru. Používá se virus neutralizační test nebo metoda PCR.

Terapie

Léky, které by přímo řešily virovou infekci, neexistují. Podpůrná péče a antibiotika ke tlumení druhotných bakteriálních infekcí jsou vzhledem k rychlému průběhu nemoci většinou zbytečné.

Prevence

V intenzivních komerčních chovech se nemoci brání chovem vodní drůbeže tak, aby nepřišla do styku s divokým ptactvem, dezinfekcí a asanací.

Mor kachen může být problémem u zajetí chovaných nedomestikovaných kachen a v záchranných stanicích.

V zahraničí je k dispozici živá vakcína.

Článek označen značkami: ,