Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Herpesviróza psů

Herpesviróza psů

Herpesviróza psů je virové onemocnění psů, rozšířené po celém světě. Je známé mezi chovateli jako příčina neplodnosti, potratů a úhynů celých vrhů sajících štěňat. U štěňat starších a u dospělých psů většinou probíhá bez příznaků, či jako zánět horních cest dýchacích nebo pohlavních orgánů. Protilátky proti herpesviru má v sobě 40 – 93 % psů, což je důkazem, že se za svého života setkali s infekcí. Nemocí se mohou nakazit pouze psovité šelmy, není přenosná na lidi či na jiná zvířata.

Původce

Původcem nemoci je psí herpesvirus HVC-1. Je to obalený DNA virus, který je ve vnějším prostředí málo odolný, delší dobu vydrží jen při nižších teplotách. Při méně než 4°C přežívá déle než měsíc, při teplotách vyšších rychle hyne. Ničí jej běžné dezinfekční prostředky na bázi chloru, kvarterních solí nebo fenolu, a formaldehyd.

Přenos onemocnění

Herpesviróza psů není pohlavně přenosnou nákazou. Psi vylučují virus v sekretech sliznice nosu a nosohltanu a v sekretech pohlavních orgánů. Přenos během krytí je sice možný, ale většina psů se nakazí prostě přímým kontaktem, při olizování či vzájemném očichávání. Herpesviróza je nákazou kapénkovou, šíří se na a krátké vzdálenosti kašlem a kýcháním. Sdílení misky s vodou podporuje šíření herpesviru. Štěňata se nejčastěji infikují přes placentu či při porodu stykem se sekrety porodních cest, které obsahují virus a po porodu při olizování fenou.

Průběh nemoci

U štěňat do sedmi dnů věku probíhá herpesviróza psů jako celková infekce s vysokou mortalitou, která se blíží 100 %. Virus se nejprve množí ve sliznici horních cest dýchacích, ale rychle se šíří do celého těla. Novorozená štěňata často hynou už po několika hodinách, maximálně do dvou dnů. Štěňata nakažená ve starším věku, avšak do dvou týdnů po porodu, umírají 6 – 9 dní po infekci.

Příznaky nemoci jsou nespecifické, štěňata ztrácejí sací reflex, jsou apatická, mohou mít výtok z dutiny ústní, u starších štěňat se může objevit také výtok z očí, štěňata naříkají, mohou mít vyrážku v tříslech a na břiše či modřiny na břiše, nakonec se objevují křeče a ztráta vědomí. Bývají postižené celé vrhy.

Herpesviróza u dospělých psů

U zvířat, která už mají vyvinutou termoregulaci a mohou na infekci zareagovat horečkou, to znamená štěňat starších dvou tří týdnů a u dospělých psů, herpesviróza psů většinou probíhá zcela bez příznaků.

Pokud se nemoc objeví, inkubační doba je 4 – 6 dní. Herpesviróza může probíhat jako onemocnění horních cest dýchacích, se zvýšenou teplotou, nechutenstvím, malátností a vodnatým výtokem z nosu a očí. Herpesvirus je jedním z původců laryngotracheitidy psů, tedy psincového kašle. Možné je také postižení očí s keratitidou, zákalem čočky, postižením sítnice či zánět očního nervu. U fen se mohou objevit vřídky na sliznici pochvy, u psů v předkožkovém vaku, a s tím spojený výtok.

Příznaky nemoci samy odezní a herpesvirus je potlačen imunitním systémem, nakažené zvíře přestává být infekční. Společnou vlastností herpesvirů je však schopnost latentní infekce: Viry přežívají v nervových uzlinách, v mandlích, ve slinných žlázách či v játrech. Ustaví se rovnováha mezi psím organismem a viry, pes není infekční a i protilátky z jeho krve časem vymizí. Při oslabení imunitního systému se však herpesvirus může začít znovu množit a pes sice stále zůstává klinicky zdravý, ale je opět krátkodobě infekční pro své okolí.

Herpesviróza psů u březích fen

Je-li fena březí, a buď se poprvé setká s herpesvirem, či u ní dojde k reaktivaci latentní infekce, virus přestoupí přes placentu a postihne vyvíjející se plody. Podle stadia březosti toto může vést k „nezabřeznutí“, potrat v jakémkoliv stadiu březosti, či předčasnému porodu či porodu slabých či mrtvých štěňat. Fena, která má protilátky, svá štěňata před infekcí ochrání. Fena, která přišla o vrh kvůli herpesviru, může příště odchovat zcela zdravá štěňata.

Léčba

U starších psů nebývá nutná. U sajících štěňat možná trochu pomáhá zvýšení teploty prostředí. Virus se množí při 35 – 36 °C, zvýšení tělesné teploty jej může zastavit. Spíše ale platí, že při infekci sajících štěňat je situace beznadějná.

Diagnostika

Jen podle klinických příznaků nelze herpesvirózu určit. Jsou prakticky totožné s celkovou bakteriální infekcí štěňat a neinfekčních příčin neprospívání a úhynu štěňat je také mnoho. Potvrzení diagnózy se provádí průkazem viru, většinou při pitvě štěňat. U starších zvířat lze provádět také testy na přítomnost protilátek. Jednorázový test však nemá žádnou hodnotu, vyšetřují se párové vzorky, jeden odebraný na začátku onemocnění, druhý po 2-3 týdnech. Zvýšení množství protilátek ukazuje na právě probíhající herpesvirózu. Jednorázový průkaz protilátek je k ničemu, ukazuje jen, že se pes někdy ve svém životě s virem setkal. Navíc při latentní infekci mohou být protilátky z krve vymizelé.

Prevence

Preventivním opatřením je udržování optimální teploty prostředí u novorozených štěňat a oddělení psů s výtoky z nosu či z genitálu od matky a vrhu aspoň tři týdny před porodem a tři týdny po něm. Feny, které se někdy v životě s herpesvirem setkaly a mají protilátky odchovají štěňata bez potíží.

Je k dispozici také vakcína. Očkují se feny v průběhu hárání nebo po krytí, a vakcinace se opakuje 1-2 týdny před porodem.

Článek označen značkami: ,