Herpesviróza psů

Herpesviróza psů je virové onemocnění psů, rozšířené po celém světě. Je známé mezi chovateli jako příčina neplodnosti, potratů a úhynů celých vrhů sajících štěňat.

U štěňat starších a u dospělých psů většinou probíhá bez příznaků nebo jako zánět horních cest dýchacích či pohlavních orgánů. Protilátky proti herpesviru má v sobě 40–93 % psů, což je důkazem, že se za svého života setkali s infekcí. Nemocí se mohou nakazit pouze psovité šelmy, není přenosná na lidi či na jiná zvířata.

Původce

Původcem nemoci je psí herpesvirus HVC-1. Je to obalený DNA virus, který je ve vnějším prostředí málo odolný, delší dobu vydrží jen při nižších teplotách. Při méně než 4 °C přežívá déle než měsíc, při teplotách vyšších rychle hyne. Ničí jej běžné dezinfekční prostředky na bázi chloru, kvarterních solí nebo fenolu a také formaldehyd.

Přenos onemocnění

Herpesviróza psů nepatří mezi pohlavně přenosné nemoci. Psi vylučují virus v sekretech sliznice nosu a nosohltanu a ve výměšcích pohlavních orgánů. Přenos během krytí je sice možný, ale většina psů se nakazí prostě přímým kontaktem při olizování či vzájemném očichávání. Herpesviróza je totiž především nákazou kapénkovou, šíří se na krátké vzdálenosti také kašlem a kýcháním. Sdílení misky s vodou podporuje šíření herpesviru.

Štěňata se nejčastěji infikují přes placentu nebo při porodu, případně po porodu při olizování fenou.

Průběh nemoci

U štěňat do sedmi dnů věku probíhá herpesviróza psů jako celková infekce s vysokou úmrtností, která je téměř stoprocentní. Virus se nejprve množí ve sliznici horních cest dýchacích, ale rychle se šíří do celého těla. Novorozená štěňata často hynou už po několika hodinách, maximálně do dvou dnů.

Štěňata nakažená do dvou týdnů po porodu, umírají 6–9 dní po infekci.

Příznaky nemoci jsou nespecifické, štěňata ztrácejí sací reflex, jsou apatická, mohou trpět výtokem z dutiny ústní, u starších štěňat se může objevit také výtok z očí. Někdy se objeví vyrážka v tříslech a na břiše nebo modřiny na břiše.

Štěňata hlasitě neutišitelně naříkají. Nakonec se objevují křeče a ztráta vědomí. Bývají postižené celé vrhy.

Herpesviróza u dospělých psů

U zvířat, která už mají rozvinutou schopnost termoregulace a mohou na infekci zareagovat horečkou, to znamená u štěňat starších dvou nebo tří týdnů a u dospělých psů, herpesviróza psů většinou probíhá zcela bez příznaků.

Pokud se nemoc objeví, inkubační doba je 4–6 dní.

Herpesviróza psů může probíhat jako onemocnění horních cest dýchacích, doprovázené zvýšenou teplotou, nechutenstvím, malátností a vodnatým výtokem z nosu a očí. Herpesvirus je jedním z původců laryngotracheitidy psů, tedy psincového kašle. Možné je také postižení očí s keratitidou, zákalem čočky, postižením sítnice nebo zánětem očního nervu.

U fen se mohou objevit vřídky na sliznici pochvy, u psů v předkožkovém vaku a s těmito změnami je spojený výtok z pohlavních orgánů.

Příznaky nemoci samy odezní.

Zákeřnou vlastností všech herpesvirů je však schopnost latentní infekce: Viry přežívají trvale v nervových uzlinách, v mandlích, ve slinných žlázách nebo v játrech. Ustaví se rovnováha mezi psím organismem a viry, pes není infekční a protilátky proti nemoci z jeho krve časem vymizí.

Při oslabení imunitního systému se však herpesvirus může začít znovu množit a pes sice stále zůstává klinicky zdravý, ale je opět krátkodobě infekční pro své okolí.

Herpesviróza psů u březích fen

Pokud je fena březí a nakazí se herpesvirózou nebo u ní dojde k reaktivaci latentní infekce, virus přestoupí přes placentu a postihne vyvíjející se plody. Podle stadia březosti toto může vést k „nezabřeznutí“, k potratu v jakémkoliv stadiu březosti nebo k předčasnému porodu či porodu slabých či mrtvých štěňat.

Fena, která má protilátky, svá štěňata před infekcí ochrání. Proto fena, která přišla o vrh kvůli herpesviróze, může příště odchovat zcela zdravá štěňata.

Léčba herpesvirózy psů

U starších psů nebývá nutná.

U sajících štěňat možná trochu pomáhá zvýšení teploty prostředí. Virus se množí při 35–36 °C, zvýšení tělesné teploty jej může zastavit. Spíše ale platí, že při onemocnění sajících štěňat je situace beznadějná.

Diagnostika

Jen podle klinických příznaků nelze herpesvirózu určit jako příčinu hynutí štěňat.

Příznaky jsou totiž prakticky totožné s celkovou bakteriální infekcí štěňat a neinfekčních příčin neprospívání a úhynu štěňat je také mnoho. Potvrzení diagnózy se provádí průkazem viru, většinou při pitvě štěňat.

U starších zvířat lze provádět také testy na přítomnost protilátek. Jednorázový test však nemá žádnou hodnotu, vyšetřují se párové vzorky, jeden odebraný na začátku onemocnění, druhý po 2–3 týdnech. Zvýšení množství protilátek ukazuje na právě probíhající herpesvirózu psů. Jednorázový průkaz protilátek je k ničemu, ukazuje jen, že se pes někdy ve svém životě s virem setkal. Navíc při latentní infekci mohou být protilátky z krve vymizelé.

Prevence

Preventivním opatřením je udržování optimální teploty prostředí u novorozených štěňat a oddělení psů s výtoky z nosu nebo z genitálu od matky a vrhu aspoň tři týdny před porodem a tři týdny po něm. Zdravé feny, které se někdy v životě s herpesvirem setkaly a mají protilátky odchovají štěňata bez potíží.

Je k dispozici také vakcína. Očkují se feny v průběhu hárání nebo po krytí a vakcinace se opakuje 1–2 týdny před porodem.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2019. MVDr. Tereza Ježková