Infekční zánět jater psů

Infekční zánět jater psů, neboli infekční hepatitida nebo Rubarthova choroba je nemoc především psovitých šelem včetně psa domácího a lišky. Projevy jsou značně různorodé, u psa může nemoc proběhnout jen jako lehké onemocnění dýchacích cest, u mladých psů ale může vyvolat i těžké, život ohrožující onemocnění doprovázené akutním selháním jater. U klinicky zjevných případů onemocnění může být úmrtnost až 40 %. Nápadný, ale ne vždy přítomný příznak je otok rohovky a s ním související zmodrání oka.

U lišek probíhá nemoc jako nakažlivý zánět mozku a míchy.

Pro jiná domácí zvířata nebo člověka nepředstavuje žádné nebezpečí.

Původce

Původcem infekční hepatitidy je psí adenovirus typu 1, označovaný CAV-1 (Canine AdenoVirus 1), středně velký, neobalený virus obsahující DNA.

Virus je stabilní ve vnějším prostředí, při pokojové teplotě zůstává infekční 10–13 týdnů, při 4°C až 9 měsíců. Ultrafialové záření jej ničí za 12 hodin.

Účinnou dezinfekcí jsou přípravky obsahující jod, fenol, hydroxidy a všechny virucidní přípravky s účinkem proti parvovirům. Rychle ho likviduje také teplota nad 60°C.

Vnímaví živočichové

Rubarthovou chorobou mohou onemocnět všechny psovité šelmy, psi, vlci, šakali, psíci mývalovití i lišky. Psi a lišky jsou obzvláště vnímají.

Kromě psovitých šelem se může nakazit také mýval nebo medvěd. Na fretky či norky nebo kočkovité šelmy nemoc přenosná není.

Přenos onemocnění

Virus se snadno šíří přímým kontaktem mezi zvířaty. Nemocná zvířata vylučují virus ve slinách, trusem a hlavně močí. K rozšiřování infekce na delší vzdálenosti slouží nepřímý přenos znečištěnými pomůckami, nástroji, krmivem nebo vodou. Jako mechanický vektor slouží hmyz nebo blechy. Nemoc se nešíří vzduchem.

Velký význam v přenosu nákazy mají vyléčená zvířata a zvířata s lehkou nebo chronickou infekcí. Vylučování viru močí totiž pokračuje ještě 6–9 měsíců po infekci.

Průběh nemoci

Virus vstupuje do organismu přes tkáň mandlí, šíří se do krčních mízních uzlin a mízou proniká do krve. V krvi se nachází od 4. dne po infekci, šíří se do všech tkání a orgánů a je přítomen i ve slinách, moči a ve výkalech. Další vývoj onemocnění záleží na obranyschopnosti a stáří zvířete a na virulenci konkrétního kmenu viru.

Inkubační doba u lišek je nejčastěji 2–5 dní dlouhá, u psů 4–9 dní.

Perakutní forma

Nejprudší forma nemoci se projevuje náhlým kolapsem a úhynem po neurčité nemoci trvající kratší dobu než 24–48 hodin. Příznaky nemoci před smrtí, pokud jsou pozorovány, zahrnují horečku a případně krvácivé stavy.

Perakutní forma má stejné projevy u psů i u lišky.

Akutní forma

Akutní forma nemoci postihuje obvykle mladá zvířata, psy do dvou let a lišky asi do osmi měsíců věku. Její projevy jsou u psů a lišek zcela odlišné. U psů je nemoc charakterizovaná akutním zánětem jater, u lišek akutním zánětem mozku a míchy.

Akutní zánět jater psů

Při vypuknutí nákazy mezi mladými neočkovanými psy je nemocnost vysoká a úmrtnost činí 10–30 %.

Po uplynutí inkubační doby se objevuje vysoká horečka, slabost, nechutenství. Častý je průjem, zvracení. Ve zvratcích i stolici může být krev, i natrávená. břicho může být bolestivé. Obvyklý je také těžký zánět mandlí, tedy angína, zánět spojivek, kašel, zvětšené povrchové mízní uzliny.

Kromě jater a dýchacích cest jsou postižené i ledviny, může se objevit žíznivost, močení krve a také krváceniny do kůže. Žloutenka není obvyklým příznakem, ale může se objevit po několika dnech trvání nemoci.

U 20 % nemocných psů se objeví tzv. modré oko, kouřově modrý zákal rohovky kvůli otoku a zánětu v přední oční komoře. Často začíná jen na jednom oku a na druhé přechází až za několik dní nebo vůbec ne. Stav je provázen vodnatým výtokem z očí, bolestivostí, zvíře přivírá oční víčka a vyhýbá se světlu. V případě překonání nemoci změny na očích do 3 týdnů zase zmizí, ale zvláště u afgánského chrta nebo sibiřského huskyho se může časem rozvinout zelený zákal.

Mohou se objevit i otoky podkoží v oblasti hlavy, krku nebo hřbetu.

Při závažnějším poškození jater se můžou objevit poruchy srážení krve, vodnatelnost břicha nebo postižení mozku se stavy zmatenosti, křečemi i bezvědomím. Zdá se, že u některých psů může navíc virus i přímo napadnout mozek.

Zvířata, která přežijí dva týdny, se z akutní formy vyléčí.

Akutní zánět mozku a míchy lišek

Nemoc, akutní encefalomyelitida, se u nich projevuje podobně jako u psů vysokou horečkou, nechutenstvím a ztrátou plachosti. Přidává se zvracení a průjem, hlenohnisavý výtok z očí a může se objevit také zákal rohovky.

Kromě toho ale rychle nastupují příznaky postižení centrální nervové soustavy. Lišky ztrácí schopnost koordinovat své pohyby a objevují se záchvaty křečí. V nich lišky hynou a to obvykle do tří dnů.

Subakutní forma

Subakutní forma nemoci postihuje zvířata, která si po infekci nedokázala vytvořit dostatek protilátek. U lišek se příznaky se podobá akutní formě nemoci u psa, ale doba trvání je prodloužená. Nemocné lišky hubnou, trpí slabostí pánevních končetin, žloutenkou, zánětem spojivek a častý je zákal rohovky.

U psa může dojít během několika týdnů k selhání jater.

Chronická forma

U lišek může v chronickou formu přejít subakutní forma, nebo od začátku probíhá tímto způsobem. Chronická forma nakažlivého zánětu mozku a míchy má nevýrazné, nenápadné klinické příznaky ve formě vleklých trávicích poruch. Lišky hubnou, méně žerou, trpí střídavými průjmy nebo zácpou. Takové lišky jsou navíc vylučovateli viru v chovu.

U psů chronická forma během několika měsíců způsobuje selhání jater.

Mírné a bezpříznakové formy infekčního zánětu jater u psů

U mírných forem onemocnění jsou jedinými příznaky nechutenství, apatie, krátkodobá horečka, průjem a zvracení nebo angína a kašel. Také mohou být postiženy pouze oči, bez dalších příznaků.

Psi, kteří zareagovali tvorbou dostatečného množství protilátek, vůbec neonemocní.

Léčba

Protože infekční zánět jater psů je virové onemocnění, léčba je pouze podpůrná. Kapačky pomohou bojovat s dehydratací v důsledku zvracení a průjmu, antibiotická clona slouží k potlačení druhotné bakteriální infekce, dává se ochranná léčba jater.

U vyléčených zvířat může dojít k přetrvávání chronických zánětů jater nebo ledvin.

Podobné nemoci

Infekční zánět jater psů je k nerozeznání od jiných nemocí, které způsobují průjem či zvracení. Při odběru krve se zjistí zvýšené hodnoty jaterních enzymů, které ukazují na poškození jater, vyšetření ultrazvukem potvrdí jejich zánět, u neočkovaných psů se dají prokázat vytvořené protilátky, virus se dá též zjistit v moči nemocného zvířete.

Definitivní potvrzení diagnózy by se dalo udělat odběrem vzorku tkáně jater nebo ledvin. Podobné příznaky jako infekční hepatitida může z virových onemocnění způsobit psinka i parvoviróza, dále jakýkoliv zánět žaludku a střev, včetně těch způsobených dietní chybou či třeba salmonelózou, zánět slinivky, zauzlení střev, jakékoliv vážnější poškození jater či ledvin, leptospiróza či třeba otrava jedem na krysy, otrava olovem, otrava rtutí. U lišek se podobně projevuje také Aujezskyho choroba.

Léčba

Protože infekční zánět jater je je virové onemocnění, léčba je pouze podpůrná. Kapačky pomohou bojovat s dehydratací v důsledku zvracení a průjmu, antibiotická clona slouží k potlačení druhotné bakteriální infekce, dává se ochranná léčba jater.

U vyléčených zvířat může dojít k přetrvávání chronických zánětů jater nebo ledvin.

Prevence

Proti infekčnímu zánětu jater existuje účinná ochrana, a tou je očkování. Je součástí základních kombinovaných vakcín proti „psím nemocem“.

Vakcinované by měly být i v zajetí chované lišky.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2019. MVDr. Tereza Ježková