Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Jaterní kokcidióza

Jaterní kokcidióza

Jaterní kokcidióza je nakažlivá nemoc především mladých králíků. Nejčastěji se u nich vyskytuje ve věku kolem odstavu, dospělí králíci jsou většinou imunní. V závislosti na infekční dávce má jaterní kokcidióza mnoho příznaků. Může se projevovat pouze zpomaleným růstem, ale silné infekce jsou doprovázené neprospíváním, nadýmáním, průjmem nebo zácpou, žloutenkou a králíci mohou i hynout. I lehké onemocnění zanechává na játrech stopy v podobě bělavých ložisek.

Jaterní kokcidióza je u králíků v malochovech častým zdravotním problémem. Vyskytuje se mnohdy současně s kokcidiózou střevní a průběh souběžné infekce je těžký. Jaterní kokcidióza postihuje pouze a jen králíka, jiná zvířata se nakazit nemohou.

Původce

Původcem jaterní kokcidiózy je mikroskopický prvok kokcidie jaterní, Eimeria stiedae. Je to nitrobuněčný parazit s poměrně složitým životním cyklem. Nemoc začíná jako infekční spora, která je přítomná ve vnějším prostředí. Tam je velmi odolná proti vnějším vlivům, nevadí jí ani dezinfekční prostředky, hubí jí jen plamen, vyschnutí a 10 % čpavek. Tyto spory proto mohou přetrvávat ve dřevě kotců či v půdě nebo na trávě, kde se předtím pásli nemocní králíci.

Uvnitř jedné infekční spory se nachází čtyři schránky, sporocysty, a uvnitř každé jsou zapouzdření dva prvoci připravení infikovat buňky hostitele, zvaní sporozoiti. Jakmile králík infekční spory pozře, ve dvanáctníku zvířete se z nich sporozoiti uvolní. Osm sporozoitů z jedné spory.

Sporozoiti se rychle provrtají střevní stěnou, mízními cestami se dostávají do uzlin blízko jater, tam se pomnoží. Každý sporozoit napadne hostitelskou buňku, pronikne dovnitř a zde se dělí množením tak dlouho, až buňka praskne. Tak se uvolní velké množství prvoků, teď zvaných merozoity. Ti se krví z uzlin dostávají do jater, kde napadají buňky výstelky žlučových cest. Cyklus nepohlavního množení se opakuje v játrech čtyřikrát až pětkrát, přičemž v každé generaci merozoitů neustále přibývá.

Poslední fáze množení je pohlavní, z napadených buněk se uvolňují pohlavní buňky parazita, dochází k oplození a z oplozených gamet se stávají spory. Ty se dostávají do žluči a žlučí do střeva a odcházejí s trusem nemocného králíka do vnějšího prostředí. Zde jim trvá minimálně dva dny než dozrají ve sporu infekční, která může nakazit dalšího králíka.

Trvá asi 15 – 18 dní, než králík po infekci začne vylučovat v trusu spory. Pak je vylučuje minimálně 10 – 14 dní. Po proběhlé infekci si králík vytváří imunitu a už se nakazit nemůže.

Průběh nemoci

Průběh jaterní kokcidiózy záleží do jisté míry na celkovém zdravotním stavu a odolnosti nakaženého králíka. Pokud králík zároveň trpí i střevní kokcidiózou, je výsledná nemoc velmi vážná. Klinicky zjevné onemocnění je nejčastější u mladých králíků kolem odstavu.

Králíci mladší dvaceti dnů jsou proti kokcidióze přirozeně odolní a daří se je nakazit pouze experimentálně, obrovskými dávkami spor. Starší králíci už většinou nemoc prodělali a znovu se nenakazí.

Množení kokcidií ve žlučových cestách způsobuje jejich zánět. Žlučové cesty v jaterní tkáni se ucpávají zbytky mrtvých buněk i samotnými parazity. V játrech proto vznikají ložiska, která jsou patrná pouhým pohledem jako bělavé kulaté skvrny nebo i různě velká opouzdřená ložiska podobná abscesům. Ložiska neobsahují hnis, ale různě změněnou či zakalenou žluč, starší ložiska obsahují sýrovitou hmotu.

Při silnějším postižení mohou být v játrech patrné bělavé provazce změněných žlučových cest. Ucpání žlučových cest škodí jaterní tkáni, celá játra proto mohou být zvětšená a tuhá. Často je postižený také žlučník, který je zvětšený a naplněný zakalenou žlučí, ve které je velké množství spor. Po překonání nemoci se žlučové cesty hojí jizvou, bílé skvrny na játrech jsou patrné i po letech.

Klinické příznaky

U lehce postižených kusů, kteří byli nakaženi jen malým množství spor, probíhá infekce bez příznaků. Králíci jen hůře rostou a při kuchání jsou vidět skvrny na játrech. Vážnější onemocnění se projevuje hrubou, zježenou srstí a sníženou chutí k jídlu.

Při infekcích, které již významně narušují funkci jater, jsou již králíci viditelně nemocní. Zvětšená játra se projevují jako zvětšení objemu břišní dutiny a selhávání jater také doprovází výpotek v břiše, proto nemocní králíci působí nadmutě. Zároveň hubnou, nežerou, jsou skleslí a mohou mít žloutenku. V konečné fázi se objevuje zácpa nebo naopak průjem a těžce nemocní králíci hynou.

Králíci nakažení statisícem spor uhynou v 80 % případů, deset tisíc spor způsobí smrt u 40 % králíků, stovky spor způsobí lehké nemoci doprovázené pomalým růstem a zvýšenou spotřebou krmiv na kilogram přírůstku.

Diagnostika

Nejjednodušší způsob, jak odhalit jaterní kokcidiózu, je průkaz spor v trusu králíka. Ovšem mnoho spor může být zaseknutých v ucpaných žlučovodech a trvá přes dva týdny, než se vůbec nějaké začnou po infekci tvořit. Při lehkých infekcích může být spor tak málo, že se během vyšetření nezachytí. Nejspolehlivější metoda je otisk ložisek z jater či vyšetření samotné žluči, což je málokdy proveditelné u živého králíka.

Naštěstí nemocí, které způsobují selhání jater u králíků příliš není, v úvahu u mladých králíků připadá snad jen vrozené vady, otravy nebo mor králíků. Žloutenka či výpotek v břišní dutině u mladého králíka je proto pravděpodobně příznak jaterní kokcidiózy.

Léčba

Těžce postižení králíci se selhávajícími játry pravděpodobně uhynou i navzdory léčbě. U nemocných králíků je potřeba podávat léky individuálně, protože snížený příjem potravy je poměrně časným příznakem choroby. Většinou se podávají antibiotika ze skupiny sulfonamidů či lék zvaný toltrazuril.

Prevence

Základem je čistota chovu, pravidelně kydané kotce, které je dobré občas nechat zcela vyschnout či je vydezinfikovat čpavkovou vodou, horkou párou nebo plamenem. Ve velkochovech se právě kvůli prevenci kokcidiózy chovají králíci na roštech. Spora je infekční až po dvou dnech pobytu na vzduchu, takže pokud králíci i nemají přístup ke svým starým výkalům, nemohou se nakazit.

Pro omezení množení kokcidií lze králíkům přidávat do vody či do krmení léčiva, nejčastěji opět sulfonamidy. Používají se sulfadiminin (Sulfadimidin Bioveta), sulfadimidin potencovaný trimetoprimem (Sulfacox), sulfaklozin (ESB3 Bio, Klozanit). To jsou antibiotika, která jednak potlačují množení kokcidíí, jednak mají i účinek proti některým patogenním bakteriím trávicího traktu králíků. Jejich nevýhoda je ale ta, že kokcidie proti nim začínají být rezistentní. Zatím účinnou látkou je amprolium (Amprol) určený pro léčbu drůbeže.

Toltrazuril by se preventivně používat neměl, jednak je pro králíky poněkud více toxický a jednak je to lék, který pořád spolehlivě zabírá při léčbě skutečně nemocných zvířat.

Do kompletních krmiv pro králíky se přidává jiný druh léčiva, nejčastěji robenidin, který také omezuje množení kokcidií. Aby byl ale králík chráněný léčivem v granulích, musí být krmený pouze těmi granulemi! Jakákoliv jiná potrava včetně sena snižuje příjem granulí králíkem a ten tím pádem nesežere potřebnou dávku léčiva.