Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Kokcidióza holubů

Kokcidióza holubů

Kokcidióza holubů je střevní onemocnění především holoubat, které se projevuje průjmem a hubnutím. Kokcidie u holubů škodí jen po přemnožení, většina holubů je bezpříznakovým nositelem a parazité jim nijak neškodí ani nesnižují jejich výkonnost. Preventivní přeléčování či podávání antikokcidik jako u kura nebo králíka je proto u holubů zbytečné a nežádoucí.

Kokcidiózu holubů způsobují úzce hostitelsky specifické organismy, na jiná domácí zvířata se nepřenáší a holub se nemůže nakazit od jiných domácích zvířat. Nebezpečí nákazy nehrozí ani člověku.

Původce

Kokcidiózu holubů  způsobuje jednobuněčný cizopasný prvok z rodu s latinským názvem Eimeria. Ve střevech holubů se množí dva druhy, E. labbeana a E. columbarum a většinou se vyskytují společně. Jsou to parazité holuba skalního, holuba domácího a hrdličky zahradní.

Eimerie mají složitý vývojový cyklus, který je však přímý, nepotřebují mezihostitele. Začíná infekční sporou, oocystou, která se dostane do holuba pozřením. V tenkém střevě se z oocysty uvolní osm prvoků, kteří jednotlivě pronikají do střevních buněk, ve kterých se mohutně nepohlavně množí. V každé buňce vznikne více než 200 nových parazitů, buňka jejich tlakem praská a cizopasníci napadají další buňky. Celkem proběhnou tři generace nepohlavního množení a pak napadených buňkách vznikají pohlavní stadia, dojde k oplození a tvorbě nových oocyst, které odcházejí s trusem holuba do vnějšího prostředí. Trvá asi pět dní, než infikovaný holub začne vylučovat oocysty.

Oocysty potřebují dozrát ve vnějším prostředí v přítomnosti vzdušného kyslíku. Dozrávání trvá asi čtyři dny. Ideální podmínky k dozrávání poskytuje teplo asi 20 °C a vlhko. Vyzrálé oocysty jsou neobyčejně odolné a infekční vydrží dlouhou dobu, i rok. Vadí jim ale vyschnutí, přímé sluneční světlo a teplota nad 80 °C. K běžným dezinfekčním prostředkům jsou rezistentní.

Přenos

Většina holubů je bezpříznakovými hostiteli kokcidií, oocysty se nacházejí v trusu až 75 % dospělých zdravých holubů. V prostředí holubníků a voliér se proto může nacházet značné množství infekčních zárodků. Trus ptáků může znečistit i potravu a vodu. Holoubata se mohou nakazit už při prvním krmení rodiči zobem asi v jednom týdnu věku.

Z jednoho holubníku na druhý se kokcidióza holubů šíří snadno prachem, pomůckami, mechanicky hmyzem, hlodavci nebo i samotným holubářem.

Klinické příznaky

Holubi dokáží s menším množstvím parazitů žít bez jakýchkoliv problémů, vytvoří si imunitu, kterou neustále udržuje malá úroveň infekce. Problém nastává, když se do těla neimunního holouběte dostane příliš velké množství infekčních zárodků ze silně promořeného prostředí. Inkubační doba je v tom případě 4 – 8 dní.

Infekce holoubat ještě v hnízdě se projevují úporným průjmem a rychlým vysílením, holoubata často hynou v křečích. Přežívající holoubata jsou zakrslá.

Častěji se kokcidióza holubů projevuje u výletků 4 – 16 týdnů starých. Příznaky jsou obecné, snížená živost, zaostávání v růstu nebo i hubnutí, nazelenalý průjem. Krvavý průjem se u kokcidiózy holubů objevuje jen zřídka. Holubi málo žerou ale jsou žízniví, bývají slabí a načepýření.

I méně závažné, stále však klinicky patrné infekce zvyšují vnímavost holoubat k dalším nemocem, především paratyfu. Souběžné onemocnění salmonelózou a kokcidiózou má těžký průběh.

U dospělých holubů je klinická kokcidióza vzácná, ale možná. Může k ní dojít při silném oslabení imunity dospělého ptáka, při velmi silném infekčním tlaku z prostředí a u holuba, který by nebyl bezpříznakovým hostitelem kokcidií a dostal by se do promořeného holubníku.

Diagnostika

Podle klinických příznaků, které jsou zcela obecné pro zánět střev, se nedá poznat, že holoubě trpí právě kokcidiózou. Rozlišení je možné pitvou uhynulého nebo ještě lépe utraceného holouběte nebo laboratorním vyšetřením trusu.

Mezi podobně projevující se nemoci patří střevní forma trichomonózy, paratyf, spironukleóza, adenoviróza a bakteriální infekce, jako je kolienteritida, yersinióza a další, které často napadají jiným procesem oslabená holoubata.

Léčba

Nemocní holubi se léčí nejčastěji léky ze skupiny sulfonamidů, jako je sulfonamidin nebo sulfadimethoxin. Možné je také použití toltrazurilu.

Prevence

Základem tlumení kokcidiózy je prevence. Prevencí není v tomto případě podávání léčiv, ale prosté přijetí faktu, že zjevná onemocnění kokcidiózou v chovu holubů jsou možná jen při závažných nedostatcích v hygieně chovu, krmení a napájení. Základem je čistota na holubníku, a to hlavně pravidelné odstraňování trusu z pevných podlah, ty jsou lepší betonové, protože rychle vysychají. Trus se odstraňuje nasucho škrabkou a to každý druhý den, v zimě postačí jednou týdně. Styku holubů s trusem zabraňují také rošty, ty jsou ideální v okolí napáječek a koupadel. Oocysty kokcidií nemají rády sucho, brání jim to ve sporulaci i v dlouhodobém přežití. Suchý, čistý holubník, kde si holubi nekálí do krmiva a vody, je pro ně nepřátelské prostředí a v takovém prostředí samovolně vymizí případy kokcidiózy i bez jakékoliv léčby.