Kokcidióza kura domácího - MVDr. Tereza Ježková

Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Kokcidióza kura domácího

Kokcidióza kura domácího

Kokcidióza kura domácího je velice častá nakažlivá nemoc kuřat a mladé drůbeže. Celosvětově se jedná o nejrozšířenější  a ekonomicky nejnákladnější infekční nemoc ve velkochovech drůbeže a vzplanutí nákazy se nevyhýbají ani malochovům, kde se odchovávají nebo vykrmují kuřata.

Kokcidióza postihuje střevo kuřat, jedná se tedy o kokcidiózu střevní. Kokcidióza jaterní, známá od králíků, se u kura nevyskytuje. Původce nemoci, parazitický prvok kokcidie, je přísně hostitelsky specifický. To znamená, že zárodky způsobující kokcidiózu u kura domácího jsou nepřenosné na jiné druhy zvířat. Nemůže se nakazit ani krůta, ani kachna, ani králík, ovce či jiné zvíře. Stejně tak je kokcidióza kura domácího neškodná pro člověka.

Akutní průběh kokcidiózy kura může v chovu způsobit značné ztráty přímým úhynem, ještě zhoubnější je však vliv na užitkovost drůbeže. Tu snižuje i subklinický, na první pohled  neviditelný průběh. U zvířat se snižuje intenzita růstu, mladé kuřičky, které prodělaly kokcidiózu, mohou mít trvale nižší snášku, nákaza také prodlužuje věk, ve kterém kuřice začnou snášet.

Původce

Kokcidióza je nemoc způsobená parazity. Kokcidie jsou jednobuněční prvoci, kteří cizopasí uvnitř buněk. Kura domácího napadá sedm různých druhů kokcidií. Žádný nemá české jméno. Všechny patří do rodu s latinským jménem Eimeria.

Všechny tyto kokcidie potřebují k množení buňku střevní sliznice kura domácího. Prvok, zvaný merozoit, proniká do buňky, kde se masivně nepohlavně množí a nakonec buňku zničí. Do okolí se uvolní desítky až stovky dalších prvoků, kteří každý také napadne a časem zničí jednu buňku. Toto explozivní množení může mít na střevo ničivý vliv. Jednotlivé druhy se ale silně liší v rychlosti množení, v tom, kolik nových prvoků se z napadené buňky uvolní i v místě působení. Čím hlouběji ve sliznici parazité žijí, tím nebezpečnější jsou. Kokcidie, které poškozují buňky na vrcholcích střevních klků, jsou relativně méně nebezpečné, protože klky se rychle hojí.

Na konci životního cyklu se poslední generace merozoitů po průniku do další buňky mění na pohlavní stadium parazita. Z napadených buněk se uvolňují bičíkaté mikrogamety, které oplodní velké makrogamety a z těch se vyvine infekční spora, zvaná oocysta. Oocysta odchází s trusem do vnějšího prostředí, kde po dvou dnech na vzduchu dozraje a obsahuje pak osm prvoků, kteří se po pozření dalším hostitelem ve střevě opět vrhnou na střevní buňky a koloběh se opakuje.

Přenos

Oocysty jsou v prostředí neobyčejně odolné a zůstávají infekční déle než jeden rok. Zdrojem infekce pro kuřata se stávají nevyčištěné odchovny a zamořené výběhy. Oocysty se snadno stávají součásti hlíny i prachu, přenášejí se i na pomůckách či oděvu ošetřovatele a mechanicky je roznáší také hmyz či hlodavci. Významným šiřitelem je dospělá drůbež, která bývá bezpříznakovým hostitelem kokcidií a vylučuje dlouhodobě oocysty trusem.

Oocysty neničí běžně používané dezinfekční prostředky. Likviduje je vyschnutí na slunci, teploty nad 60 °C, déletrvající mráz, čpavek a hydroxid amonný. Na skořápce násadových vajec hynou v líhni za dva až tři dny.

Kokcidióza se nepřenáší vejci, ale při líhnutí pod kvočnou představuje samotná kvočna možný zdroj nákazy kuřat.

Eimeria tenella

„Typickou“ kokcidiózu způsobuje Eimeria tenella, jediný druh kuřecí kokcidie, který postihuje slepé střevo zvířat. Všechny ostatní kokcidie parazitují v některém úseku střeva tenkého.

Eimeria tenella je často zjišťovaným druhem. Jednak proto, že je objektivně často vyskytujícím se cizopasníkem, jednak proto, že způsobuje poměrně typické změny nacházené při pitvě uhynulých zvířat: slepá střeva jsou rozšířená a naplněná směsí sražené a nesražené krve. Málokdy se ale vyskytuje samostatně, většinou škodí ve smíšené infekci s dalšími druhy.

Patří mezi nejpatogennější druhy kokcidií u kura. To především proto, že se masivně množí. Jakmile kuře pozře oocystu, v jeho střevě se uvolní osm prvoků, kteří každý napadnou jednu buňku v hloubce střevní sliznice slepého střeva. Z jedné napadené a zničené buňky se asi po třech dnech infekce uvolní asi 900 nových parazitů.

Ti opět pronikají do buněk, tentokrát ještě hlouběji do sliznice nebo až do podslizničního vaziva. Asi po pěti dnech po infekci prasknou i tyto napadené buňky, každá uvolní dalších asi 300 merozoitů. Protože buněk napadených v druhé generaci nepohlavního množení je hodně a nacházejí se velmi hluboko ve sliznici, jejich zničení způsobuje krvácení do střeva.

Třetí generace prvoků se může ještě jednou nepohlavně rozmnožit, nebo po infekci buněk rovnou přichází na řadu pohlavní množení a tvorba gamontů a pohlavních buněk, gamet. První oocysty se v trusu nakažených zvířat objevují 132 hodin po infekci. Ve vnějším prostředí dozrávají a jsou infekční po 18 – 48 hodinách.

Jak se projevuje

Eimeria tenella způsobuje onemocnění především u kuřat mezi třetím a sedmým týdnem věku. Akutní kokcidióza vzniká, pokud zvířata sežerou větší množství oocyst. Projevuje se načepýřeným peří a ospalostí kuřat, nechutenstvím, žízní a průjmem s příměsí krve. Těžký průběh je doprovázený chudokrevností a hromadnými úhyny v křečích nebo po ochrnutí. Při masivním nakažení mohou jednotlivé kusy uhynout i náhle na vnitřní vykrvácení, bez předchozích známek nemoci.

Menší množství prvoků nezpůsobuje viditelné onemocnění, ale kuřata mají zhoršenou konverzi krmiv a snížené přírůstky.

Eimeria acervulina

Eimeria acervulina je nejčastější zjišťovaná kokcidie kurů. Je to středně nebezpečný parazit, který většinou způsobuje chronickou kokcidiózu doprovázenou neprospíváním a pomalým růstem. Může se objevit i vodnatý, bělavý průjem. Masivní infekce má za následek akutní nemoc projevující se netečností, zimomřivostí, rychlým vyhubnutím a průjmem. U kuřat se žlutými běháky a kůží je nápadné jejich zesvětlání.  Mohou se objevit i úhyny.

Eimeria acervulina napadá sliznici dvanáctníku. Nepohlavní generace jsou čtyři. Intenzita množení je výrazně menší než u tenelly; první generace dozrává za 36 – 48 hodin po infekci a produkuje jen 8 – 16 merozoitů z jedné napadené buňky, v druhé generaci vzniká 16 prvoků, ve třetí osm, ve čtvrté 32. Navíc parazité poškozují hlavně buňky klků, takže nedochází k plošné destrukci střevní výstelky.

Pohlavní generace se tvoří 4 dny po infekci. Po 89 hodinách jsou v trusu nakažených kuřat první oocysty, které dozrávají po 24 hodinách na vzduchu.

Smíšené infekce s Eimeria acervulina

Eimeria acervulina způsobuje i samostatné infekce, zvláště ve velkochovech, může být totiž relativně odolnější proti léčivům než jiné kokcidie. Chronická kokcidióza, kterou způsobuje, zhoršuje ekonomiku chovu. Jinak ráda tvoří smíšené infekce s druhem Eimeria tenella, ty jsou velmi časté. Další kokcidie, kterou ráda doprovází, je Eimeria praecox, případně Eimeria maxima. Možné jsou i infekce více druhy, například kokcidióza způsobená druhy Eimeria acervulina + Eimeria tenella + Eimeria praecox, nebo Eimeria acervulina + Eimeria tenella + Eimeria maxima.

Eimeria maxima

Eimeria maxima stojí, co se týče nebezpečnosti, někde mezi tenellou a acervulinou. Jednotlivé kmeny se ale značně liší ve své schopnosti způsobovat onemocnění a některé mohou být zhoubné a způsobovat akutní kokcidiózu s mortalitou až 25 %. Je to typicky nemoc kuřat ve věku tři a půl až pět týdnů.

Nepohlavní generace jsou tři. Parazit se množí v tenkém střevě, především v jeho střední části. Nejvíce merozoitů vzniká v generaci první, 25 – 50, v dalších generacích se z každé buňky uvolňuje asi 12 prvoků. Nejškodlivější je tvorba pohlavních stadií, ta jsou totiž velmi velká, umístěná na střevních klcích, které svými značnými rozměry deformují a při prasknutí gamontu je klk doslova roztržen. To je doprovázeno i malým krvácením. Na druhou stranu u přeživších kuřat se sliznice rychle hojí.

První oocysty se v trusu objevují 120 hodin po infekci a ve vnějším prostředí zárodky dozrávají za 30 – 48 hodin.

Další druhy kokcidií

Eimeria praecox je považována za téměř nepatogenní druh. Postihuje především dvanáctník kuřat 3 – 5 týdnů starých, kde způsobuje zvýšenou tvorbu hlenu. Snižuje ale přírůstky a konverzi krmiv. Je to častá kokcidie.

Podobně Eimeria mitis je jen velmi málo patogenní. Cizopasí v tenkém a tlustém střevě. Na rozdíl od všech předchozích druhů je to nemoc spíše starší drůbeže. Zpomaluje růst a oddaluje začátek snášky u kuřic. Změny na střevě jsou ale jen nenápadné, větší množství hlenu ve střevním obsahu.

Eimeria brunetti je naproti tomu středně patogenní druh, který dokáže způsobit akutní kokcidiózu s krvavým průjmem. Trus obsahuje množství hlenu. Nemoc konec tenkého střeva a střevo tlusté. Parazit tvoří tři nepohlavní generace a v trusu se oocysty objevují 120 hodin po infekci.

Lehké invaze mohou proběhnout bez příznaků nebo způsobují zpomalení růstu nebo hubnutí. Na sliznici střev takových ptáků jsou ale typické šedé okrsky a drobné krváceniny. Velké množství parazitů zcela zničí střevní sliznici a způsobí tvorbu sýrovité pablány. Střevo samotné může být vyplněné nekrotickým materiálem a i slepá střeva se mohou ucpat mazlavým výpotkem. Je možný i úhyn ptáků v důsledku úplné střevní obstrukce nebo proděravění střeva a smrt na zánět pobřišnice. Eimeria brutetti není problémem ve výkrmu brojlerů, postihuje totiž především kuřice na konci odchovu.

Nejpatogennější ze všech

Nejvíce nebezpečnou kokcidií kuřat je Eimeria necatrix. Podobně jako E. brunetti i Eimeria necatrix postihuje především mladou drůbež, ne přímo kuřata. Je to závažný parazit především druhé třetiny tenkého střeva. Meronty druhé generace cizopasí tak hluboko ve sliznici, že mohou být vidět i zvnějšku střeva jako malé bílé tečky. Objevují se čtvrtý den po infekci a jakmile napadené buňky prasknou, což je asi pátý nebo šestý den po infekci, dojde k masivnímu zničení sliznice a střevo se naplní směsí sražené a nesražené krve. V místě bílých teček se objeví drobné tečkovité krváceniny. Celá střevní sliznice se může doslova sloupnout a pokrýt vrstvou fibrinu. Nemocné střevo je ochablé, křehké a sliznice se hojí jizvou, takže poškození je trvalé a navždy omezí schopnost přežívajícího zvířete vstřebávat živiny z potravy.

Nemocní ptáci nežerou, jsou neteční, načepýření, mají svěšená křídla a rychle hubnou. Průjem je hlenovitý nebo krvavý. Hynutí spojené s infekcí E. necatrix je akutní, dochází k němu pátý až sedmý den po infekci, tedy dříve, než se vůbec v trusu objeví nějaké oocysty. Zvířata, která akutní kokcidiózu přežijí, zůstávají vyhublá a jejich užitkovost je trvale nízká.

Průběh nemoci

Kokcidióza obvykle nepostihuje kuřata mladší než asi tři týdny. To proto, že po vylíhnutí kuřat a jejich umístění v čisté odchovně či v halách je nejprve v prostředí přítomno jen pár oocyst. Tyto okamžitě nakazí některá kuřata, ale taková infekce zatím nevede k žádným příznakům nemoci. O  týden později kuřata vylučují v trusu už značné množství oocyst. Tím se nemoc rychle rozšíří. K zamoření prostředí takovým množstvím zárodků, které způsobí významné zničení střevní tkáně, se kokcidie musí v kuřatech pomnožit asi třikrát. To trvá ty tři týdny. Inkubační doba je dlouhá 4 – 15 dní a po jejím uplynutí dojde propuknutí chronické kokcidiózy a zhoršené užitkovosti, nebo k objevení se akutní kokcidiózy s průjmem nebo i úhyny.

Jak bude kokcidióza probíhat záleží na mnoha faktorech. Kromě samotné kokcidie a její patogenitě velice záleží na infekčním tlaku. Akutní, prudce probíhající kokcidióza je obvykle nemoc kuřat, která byla vystaveny najednou velkému počtu infekčních oocyst, aniž by si stačila vybudovat nějakou imunitu.

Rizikové faktory

V prostředí, kde žije drůbež různého stáří, se vyskytuje v prostředí více zárodků kokcidií než ve vyčištěné odchovně, kam jsou umístěna vylíhlá kuřata stejného stáří a zde držena odděleně od dospělých jedinců. Kokcidiózu zhoršuje a její vypuknutí podporuje stres, rušení, přeprava, přeplněný prostor, špatná hygiena odchoven, podchlazení či naopak příliš vysoká teplota prostředí i dietní chyby nebo krmení závadnými krmivy.

Nemoci, které oslabují imunitní systém zvířete, rovněž způsobují propuknutí kokcidiózy v chovu. Kokcidióza nasedá na výskyt infekční bursitidy i na Markovu nemoc a poškození střeva v důsledku kokcidie naopak může způsobit rozvoj nekrotické nebo ulcerativní enteritidy nebo spustit onemocnění paratyfem.

Vnímavé kategorie drůbeže

Kuřata, která žijí v prostředí v přítomnosti kokcidií, si časem vytvoří proti nemoci imunitu. Proto se choroba málokdy vyskytuje u drůbeže dospělé. Dospělé slepice už jsou proti kokcidióze odolné a nemoc u nich probíhá buď zcela skrytě, s bezpříznakovým vylučováním oocyst, nebo vůbec ne.

Tato odolnost ale funguje jen a pouze proti druhům kokcidií, se kterými se drůbež už v minulosti setkala, ne proti kokcidióze obecně. Proto může kokcidióza propuknout u dospělých slepic v případě, že dojde ke smíchání zvířat různého původu. Může se pak stát, že se slepice nakazí kokcidiemi druhu, proti kterému imunní není. Dalším takovým zvířetem, které může onemocnět kokcidiózou i v dospělosti, je vynesená slepice z klecového chovu. Tato zvířata jsou během odchovu krmena krmnou směsí s antikokcidiky, takže si nemůžou vytvořit imunitu, a při chovu v klecích se zase nemohou nakazit, protože nepřicházejí do styku s trusem a oocystami. Pokud je taková slepice vypuštěna do výběhu se zárodky kokcidií, nemá proti nim žádnou obranu.

U starší drůbeže bývá průběh chronický, mírnější než u kuřat, bez úhynů.

Jak poznat, že je to kokcidióza kura domácího?

Podle klinických příznaků nikoliv. Zdá se to sice jasné, že když jsou kuřata smutná, načepýřená, nežerou a mají průjem, že mají kokcidiózu, ale tak jednoduché to vůbec není. Úplně stejně se totiž může projevovat katar střev jakéhokoliv původu. Z neinfekčních příčin je nejdůležitější prochlazení, dietní chyby, zánět střev způsobený žluklým krmivem a plísňovými jedy, především fusariovými toxiny. Krvavé průjmy mohou doprovázet i nedostatek vitamínu K nebo E a předávkování léků proti kokcidióze.

Infekčních příčin zánětu střev je mnoho. Pulorová nákaza většinou postihuje kuřata mladší tří týdnů a je doprovázena bílým průjmem. Paratyf postihuje i kuřata podobného stáří jako kokcidióza a průjem je při něm obvykle nazelenalý. Kolienteritidu doprovází průjem nažloutlý. Ve všech případech jsou nemocná kuřata apatická, zimomřivá, nežerou, hodně pijí. Již zmíněná nekrotická enteritida a ulcerující enteritida jsou nemoci, které mohou vzniknout v důsledku byť třeba subklinické kokcidiózy, ale predispozičních vlivů je vícero a proto mohou kuřata onemocnět a hynout i na tyto nemoci i bez kokcidiózy.

Příčin akutního hynutí je ještě více, průjmem a úhyny se mohou projevovat i nebezpečné nákazy: Cholera drůbeže, ptačí chřipka i pseudomor.

Stejně tak příčin neprospívání, hubnutí a snížené užitkovost je mnoho. V malochovech je častou příčinou začervení.

Diagnostika

Vzhledem k množství možných původců příčin problémů je nejlepší způsob získání diagnózy pitva. Pitevní nález samotný může být charakteristický, zvláště v případě E. tenella. Definitivní potvrzení je seškrab sliznice střeva a přímý průkaz parazitů.

Oocysty je možné nalézt v trusu zvířat, ale u akutní kokcidiózy může zvíře těžce onemocnět a uhynout ještě dřív, než se v trusu nějaké oocysty objeví. A množství oocyst nijak nekoreluje se zdravotním stavem zvířete, to může naopak vylučovat velké množství a přitom je klinicky zdravé nebo téměř bez potíží.

Léčba

Kokcidióza se léčí podáváním sulfonamidů v napájecí vodě. Méně vhodné je podávání v krmivu, protože nemocná kuřata nežerou. Sulfonamidy mají při léčbě kokcidiózy výhodu i ve svém antibiotickém působením, tlumí sekundární bakteriální infekce na poškozené střevní sliznici.

Protože však k poranění střeva v důsledku kokcidiózy dochází už chvíli před objevením se klinických příznaků, léčba už nijak nenapraví snížené přírůstky a nižší užitkovost celkově. Dokáže jen, pokud je zahájena včas, omezit úmrtnost při akutní kokcidióze.

Některé kmeny kokcididií jsou proti sulfonamidům rezistentní. Navíc sulfonamidy jsou pro ptáky poměrně jedovaté a terapeutická dávka může být velmi blízko dávce toxické. V horkém létě, kdy kuřata mohou pít víc než obvykle, může při podání léku ve vodě dojít i k předávkování.

Prevence

Kokcidióza je drahá nemoc a prevence je levnější než její výskyt v chovech. Boj s kokcidiózou se vede na několika frontách.

Zdravé kuře to zvládne

V první řade je třeba zajistit odchovávaným kuřatům vhodné podmínky z hlediska velikostí odchoven, vhodnou teplotu, suchou podestýlku, čistou napájecí vodu a krmivo, které obsahuje všechny potřebné živiny, hlavně dostatek plnohodnotné, nejlépe živočišné bílkoviny, vitamínů A, K, E a selenu.

Odchovna s roštovou podlahou sice vede k prevenci nákazy, ale zároveň znemožní kuřatům vytvořit si přirozeně imunitu proti kokcidiím, takže kokcidióza se takto jen „odsune“ do vyššího věku.

Protože trvá asi tak tři týdny, než se v prostředí kuřat nahromadí velké množství oocyst, které už mohou způsobit onemocnění, přesun kuřat v tomto věku do „čistého“ může výskyt kokcidiózy omezit, stejně jako častější výměna podestýlky v odchovnách.

Samozřejmostí by měla být čistá krmítka, ideálně zavěšená tak, aby nedocházelo ke znečišťování krmiva trusem, a napáječky řešené tak, aby voda zůstávala čistá, ideální jsou v tomhle napáječky niplové. Ty i pomáhají udržet podestýlku suchou, což prospívá drůbeži a neprospívá kokcidiím.

Přírodní antikokcidika

Přirozenou střevní obranyschopnost podporují probiotika i prebiotika. Mnoho přírodních látek má také jistý účinek přímo proti kokcidiím. Funguje zelený čaj, oregano, kurkuma, zederach indický, echinacea, pelyněk roční. Ochranu střevní sliznice poskytují také pšeničné otruby či lněné semínko. Mezi přírodní prostředky k omezení kokcidií patří i okyselování napájecí vody jablečným octem.

Přírodní antikokcidika nelze použít k léčbě už rozběhlé kokcidiózy a nenahradí také špatné podmínky chovu či nedostatečnou výživu.

Syntetická antikokcidika

Velkochovy drůbeže by se nedaly provozovat bez rutinního používání antikokcidik v nízkých dávkách v krmivu. Během výkrmu brojlerů jsou brojleři neustále krmeni antikokcidiky v množství, které zcela zamezí množení kokcidií. Tím se znemožní zhoubný účinek i subklinické kokcidiózy na konverzi krmiv. Antikokcidika se vynechají jen pár dní před porážkou. Protože kokcidie si poměrně rychle vytvoří rezistenci, používaná antikokcidika se neustále mění, někdy i v průběhu jednoho turnusu.

Podobně se odchovávají i kuřice určené k chovu nosnic v klecích. Protože v klecovém chovu kokcidióza prakticky není problém, kuřice se během odchovu na podestýlce krmí antikokcidiky v dávkách zcela zamezujících množení. Jiné to je u slepic v chovu na podestýlce. Zde se kuřice během odchovu přeléčují tak, aby se kokcidie mohly omezeně množit a tím pádem se u kuřic vyvine imunita. V dospělosti se jim proto antikokcidika podávat nemusejí.

Druhy antikokcidik pro prevenci

Používaných antikokcidik je velké množství a používají se i v různých kombinacích. Běžně se používá amprolium, dostupný i pro malochovatele ve specialitě Amprol, diklazuril, halofuginon, robenidin, decoquinát a mnoho látek ze skupiny tzv. ionoforů:  lasalocid, a salinomycin. Salinomycin je toxický pro krůty a je důvodem proč není dobrý nápad dávat krůtám krmnou směs určenou pro kuřecí brojlery.

Podávání antikokcidik má spoustu nevýhod z hlediska ochranných lhůt, častému vzniku rezistencí a i přes trvalou medikaci krmiv může dojít k výskytu kokcidiózy. Antikokcidika jsou totiž nadávkovaná v krmivech tak, aby zvládla infekci určité intenzity. Při zanedbání zoohygieny může být oocyst v prostředí tolik, že léčivo v krmivech už to není schopné utlumit. Navíc, pokud se v hejnu objeví jakákoliv nemoc doprovázená sníženým příjmem krmiva, může se hned objevit i kokcidióza.

Vakcinace

Kur domácí je jediné zvíře, pro které je proti kokcidióze vynalezená vakcína. Jedná se o vakcínu živou, obsahuje oocysty oslabených kmenů určitých druhů kokcidií. Vakcinují se kuřata co nejdříve po vylíhnutí tak, aby v kritické době, kolem tří týdnů věku, už měla vytvořenou solidní imunitu. Vakcinační kmeny kokcidií se množí v jejich střevech a opakovaně se pasážují a vylučují tak dlouho, až jsou ptáci imunní. Proto nelze očkování míchat s žádnými antikokcidiky ve vodě ani v krmivu, tím by se vakcinační kmeny zničil a k rozvoji imunity by nedošlo.

Očkovací látky proti kokcidióze dostupné pro každého chovatele jsou dvě: Livacox T obsahuje oocysty druhu E. acervulina, E. tenella a E. maxima. Livacox Q chrání drůbež proti E. acervulina, E. tenella, E. maxima a E. necatrix.