Kolienteritida - MVDr. Tereza Ježková

Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Kolienteritida

Kolienteritida

Kolienteritida, nebo také střevní kolibacilóza či kolibacilární střevní zánět, je onemocnění střeva způsobené patogenními kmeny bakterie Escherichia coli. Je to choroba doprovázená průjmem, který může být silný, vodnatý, nebo krvavý. Kolienteritida je častou příčinou novorozeneckého průjmu telat a selat, způsobuje také střevní záněty novorozených jehňat, kůzlat a králíků. průjmové onemocnění selat po odstavu a průjem psů a koček.

Je to významný zoonotický patogen, nakazit se může také člověk.

Zvířata bývají často bezpříznakovými bacilonosiči patogenních kmenů E. coli. Vznik onemocnění závisí na souhře virulence konkrétního kmenu E. coli a rizikových faktorů, mezi které patří věk zvířete, stav jeho imunitního systému, stresory prostředí i infekční tlak.

Původce

Původcem střevní kolibacilózy je gram-negativní bakterie Escherichia coli, která si vytváří tzv. faktory virulence, to znamená, že má schopnost vyvolat střevní onemocnění. To není u E. coli úplně obvyklé, většina kmenů se agresivně nechová a tvoří přirozenou součást střevní mikroflóry plazů, většiny savců a většiny ptáků. Tyto E. coli jsou oportunním patogenem a dokáží vyvolat onemocnění, pokud se dostanou mimo střevo. Ale střevní infekce způsobují jen určité konkrétní kmeny této bakterie. Bezpříznakové střevní nosičství i těchto kmenů je však stále možné.

Podle toho, jaké faktory virulence tvoří, se dělí na několik skupin.

Enterotoxigenní E. coli

Enterotoxigenní kmeny se od „obyčejné“ E. coli liší tím, že tvoří tzv. fimbrie, drobné nitkovité výběžky, kterými se přichytává na střevní sliznici. To znemožní jejich vyplavení s výkaly a tak odstranění z organismu. Kromě toho produkuje toxiny, a to buď toxin termostabilní, který se nerozkládá varem, nebo toxin termolabilní, který při vysokých teplotách ztrácí nebezpečnost. Toxiny stimulují vylučování tekutiny do střevního obsahu a výsledkem je průjem. Běžně používaná zkratka je ETEC.

Enterotoxigenní kmeny jsou hlavním původcem kolibacilárních průjmů novorozených telat, jehňat a kůzlat, způsobují kolibacilózu králíků a průjmy mladých psů.

Enteropatogenní E. coli

Enteropatogenní E. coli, EPEC, netvoří žádné toxiny, ale mají schopnost se velmi těsně připoutat k povrchu buněk střevní sliznice. Toto jejich přichycení vyhlazuje kartáčový lem, mikroklky buněk na vrcholcích klků a omezuje funkci střevní sliznice. Těmto kmenům se říká také „attaching effacing“ E. coli, AEEC. Anglicky to znamená něco jako „pevně se přichytit a vyhladit“, ve smyslu vyhladit povrch hostitelské buňky, který už netvoří mikroklky.

Enterohemoragická E. coli

Enterohemoragická E. coli, EHEC, tvoří tzv. verotoxin. Ten se nazývá také shiga-like toxin, podle původce bacilární úplavice. Působení verotoxinu v těle je totožné právě se změnami, které způsobují úplavici. Navíc mnohé kmeny EHEC bývají zároveň i AEEC.

EHEC je ze všech E. coli nejvýznamnější jako patogen přenášený ze zvířat na člověka. Kmen  0157:H7 pochází především z hovězího dobytka a méně často koz a je u lidí původcem otrav z jídla. Infekční dávka pro infekci člověka je velmi nízká, takže k nebezpečné kontaminaci živočišných produktů může dojít velmi snadno. Stačí, když maso pocházející z bezpříznakového hostitele visí vedle dalších jatečných těl na jatkách, v chladírnách nebo při transportu.

Enterohemoragická E. coli není člověku nebezpečná jen vznikem průjmu, který může být krvavý, ale rizikem rozvoje tzv. hemolyticko – uremického syndromu, což je život ohrožující komplikace doprovázená selháním ledvin a poškozením vnitřních orgánů v důsledku tvorby sraženin ve vlásečnicích.

U zvířat bývá obvyklé zcela bezpříznakové nosičství, EHEC je občas spojována jen s onemocněním psů.

Další typy E. coli způsobujících kolienteritidu

Další druhy jsou už méně časté a méně významné. Jedná se nekrotoxigenní E. coli,  NTEC, která produkuje toxiny, které přímo zabíjejí buňky, enteroinvazivní E. coli,  EIEC, které nezůstávají na povrchu střeva ale aktivně pronikají, invadují, střevní sliznici, podobné adherent-invazivní kmeny, AIEC, které mají schopnost jednak přichycení se na střevní buňky, jednak průniku do sliznice, a enteroagregativní E. coli,  EAEC, které používají fimbrie k přichycení se na stěnu střeva a bakteriální buňky se pak hromadí jedna na druhé jako cihličky.

Odolnost ve vnějším prostředí

E. coli netvoří spory, nicméně ve vnějším prostředí je dosti odolná a dlouhodobě přetrvává především ve vlhkém prostředí. Může proto snadno kontaminovat především vodu. Běžné dezinfekční prostředky ji ničí, ale až za několik minut. Teplota 60 °C zabíjí mikroby po 30 minutách, var už po minutě.

Přenos

Střevní kolibacilóza je typická střevní infekce, přenos je fekálně – orální. Novorozenci se můžou nakazit během porodu, pokud jsou porodní cesty matky osídleny bakteriemi. Většina zvířat v infikovaném chovu jsou bacilonosiči a E. coli, byť patogenního kmene, jim nezpůsobuje žádné potíže. Ve zvířatech se ale populace bakterií postupně zvyšuje tím, že každé zvíře v trusu vyloučí víc bakteriálních buněk, než kolik jich na počátku samo pozřelo. Nejvíc pak prostředí kontaminují ti jedinci, u kterých už E. coli způsobila průjem. Množství bakterií v průjmové stolici je obrovské a vylučování u rekonvalescentů přetrvává měsíce.

V chovech, kde se vyskytují patogenní kmeny E. coli, jsou bakterie přítomné prakticky všude. Telata, selata, jehňata a kůzlata se s E. coli setkají už několik minut po narození. Mikrobi jsou přítomné na kůži a vemeni matek a celkově v prostředí, zvláště pokud nejsou porodny pravidelně čištěné a dezinfikované, nebo pokud na jednom místě rodí více matek současně. Telata se mohou nakazit prostě tak, že tele ve vedlejší boudě má průjem. Bakterie se snadno přenáší vším, co lze ušpinit od trusu. Na botách, na oblečení, různými pomůckami, šíří se kontaminovanou podestýlkou, krmivem či vodou.

Hlavním rezervoárem infekce jsou bacilonosiči a je to obvykle zařazením takového bacilonosiče do předtím zdravého chovu, co spustí hromadný výskyt kolibacilózy.

Přenos na člověka

Člověk se nebezpečnými enterohemoragickými kmeny E. coli nakazí nejčastěji konzumací nedostatečně tepelně upraveného hovězího masa nebo pitím syrového kravského nebo kozího mléka.

Při cestách do zahraničí je kolibacilární zánět střev způsobený ETEC podstatou „cestovatelského průjmu“ a většinou k nákaze dojde nepřevařenou vodou a pak případně ledem vyrobeným z takové vody, nebo ovocem a zeleninou omytém v takové vodě. Kmeny E. coli v tomto případě ale nepocházejí od zvířat, ale od jiných lidí.

Kolienteritida u různých druhů zvířat

E. coli jako původce průjmů jen málokdy způsobuje na první pohled rozeznatelné příznaky, nebo lépe řečeno, nelze pohledem poznat, jestli průjem je kolienteritida nebo průjem způsobený jinými příčinami. Navíc je problematika komplikovaná tím, že u většiny druhů zvířat, u kterých je střevní kolibacilóza častou a ekonomicky významnou nemocí, se průjmy vyskytují v určitém věku často a to v celých komplexech onemocnění, u kterých se vícero možných původců vyskytuje ve zvířeti i současně, či na sebe různě navazují.

Střevní kolibacilóza telat

U telat je kolibacilóza častou a ekonomicky významnou nemocí. Kromě kolienteritid se u nich objevuje také jiné typy kolibacilózy, vzácnější novorozenecká sepse a enterotoxémie E. coli. Tyto nemoci postihují především telata, která se nenapila dostatečného množství kvalitního mleziva.

Kolienteritida je častou příčinou neonatálního průjmu telat. E. coli samotná je původcem infekčního průjmu v prvních dnech po porodu, u starších telat se podílí na smíšené infekci.

Obvyklým původcem neonatálního jsou enterotoxigenní kmeny E. coli. Škodí několika způsoby. V první řadě jejich toxiny způsobují vyplavení tekutiny do střeva, vzniká tzv. sekreční průjem. Průjem je silný, pastovitý nebo úplně vodnatý, má žlutou nebo až bělavou barvu a odporně zapáchá. Vodnaté výkaly odchází velmi snadno, mnohokrát denně a ocas a okolí konečníku i stehna telete jsou brzo potřísněna trusem.

Z počátku mají nemocná telata normální zájem o život a přijímají potravu, horečka enterotoxigenní kolibacilózu nikdy neprovází. Značné ztráty tekutin a solí neustávajícím průjmem ale brzo vedou k dehydrataci a okyselení vnitřního prostředí organismu, tzv. acidóze. U některých telat je dehydratace jen mírného stupně a telata se během několika dní samovolně uzdraví. Až u pětiny telat je ale průjem tak silný, že prohlubující se dehydratace se projeví nejprve slabým sacím reflexem, pak celkovou svalovou slabostí, chladem končetin, mulce i uší, tele uléhá, nejprve na hrudní kost, pak na bok, nastupuje šok a úhyn. Ke smrti dochází po 3 – 5 dnech viditelně zhoršujícího se stavu telete.

Méně patrnou součástí nemoci je možný průnik bakterií až do krevního oběhu nemocného zvířete, a přerůstání E. coli v tenkém střevě, kde se jich normálně nachází málo. Samotné množství bakterií brání vstřebávání živin, i když se nemusí v tomto případě jednat o virulentní kmen.

U starších telat, kolem dvou týdnů stáří, způsobují průjmy i enteropatogenní kmeny.

Kolienteritida jehňat a kůzlat

U jehňat a kůzlat je střevní kolibacilóza méně častou příčinou průjmu. Mnohem častěji u novorozených malých přežvýkavců probíhá kolibacilóza jako novorozenecká sepse a E. coli je také původcem nemoci jehňat, která se nazývá watery mouth disease.

Obvyklým původcem střevní kolibacilózy mláďat malých přežvýkavců je enterotoxigenní E. coli. Kolienteritida typicky postihuje jehňata a kůzlata mladší než čtyři dny. U zvířat starších než 10 dní nastupuje věková rezistence. Nemoc přednostně postihuje mláďata ještě mladší, nejčastěji vypuká hromadně u zvířat 12 – 48 hodin starých. Pokud jsou taková jehňata či kůzlata ustájená společně na jednom místě, nákaza se může rychle šířit a onemocní většina vnímavých zvířat. Vzplanutí choroby v chovech jsou ale sporadická, na rozdíl od situace u skotu se u ovcí a koz nestává, že by se problém opakoval následující roky.

Nemocná jehňata a kůzlata trpí silným žlutým průjmem, který špiní ocas a zadek zvířete a velmi rychle nastupuje dehydratace následovaná svalovou slabostí, ztrátou sacího reflexu a úhynem do 24 hodin od začátku onemocnění. Jehňata hubí čistě dehydrace, k acidóze ani k průniku bakterií do krve u nich nedochází.

Enterotoxigenní kolibacilóza novorozených selat

Prasata jsou společně se skotem zvířetem, u kterého kolienteritida patří mezi časté a ekonomicky významné nemoci. Podobně jako u skotu je i střevní kolibacilóza sajících selat „jen“ jednou z nemocí v celé řadě původců průjmů v této věkové kategorii. V prvních dnech po narození je ale kolibacilóza častým původcem průjmu.

Původcem je enterotoxigenní kmen. Choroba postihuje selata ve věku od 12 hodin stáří do stáří několika dní, nejčastěji postihuje třídenní zvířata. Průjem, který nemoc doprovází, je pastovitý nebo vodnatý, obvykle žlutý nebo hnědožlutý nebo bělošedý, někdy s příměsí bílých vloček. Nemocná selata nemívají zadečky viditelně špinavé od průjmu, ale mívají mokré ocásky. Většinou je postižen celý vrh nebo aspoň více selat ve vrhu než jedno.

Z počátku selata normálně sají, ale rychle slábnou, doslova se scvrkávají v důsledku dehydratace a v posledním stadiu leží na boku a pádlují končetinami. Úhyn na dehydrataci a acidózu nastává do 24 hodin po začátku průjmu. Čím je nemocné sele mladší, tím je úmrtnost vyšší. Selata, která infekci přežijí, zůstávají zakrslá.

Průjmy selat po odstavu

Prase je mezi hospodářskými zvířaty neobvyklé tím, že střevní infekce způsobené E. coli u něj nejsou jen problémem novorozenců, ale postihují ve významné míře také selata po odstavu. Původcem jsou enterotoxigenní kmeny, případně  ty, které jsou enteropatogenní (AEEC) a enterotoxigenní současně.  Zvláštností je, že kmeny E. coli, které způsobují průjmy selat po odstavu jsou jiné než ty, které jsou původcem průjmů sajících selat.

Nemoc se objevuje asi 4 – 5 dní po odstavu. Klinický průběh může být v zásadě dvojí. Při zjevném průběhu nákaza v chovu začíná nalezením jednoho či dvou selat už mrtvých. Uhynulá selata jsou v dobrém výživném stavu a smrti nepředcházejí žádné pozorovatelné klinické příznaky. Během několika hodin se u ostatních selat začne objevovat průjem a během tří dnů od prvních úhynů může nemocnost dosáhnout až 90 %.

Průjem při střevní kolibacilóze po odstavu je vodnatý, žluté barvy a neulpívá na ocase ani na hrázce. Nemocná selata téměř nežerou, ale pijí. Rychle hubnou, objevuje se dehydratace, u těžce nemocných, umírajících zvířat se mohou objevit i nekoordinované pohyby, potácení se a narůžovělé zbarvení uší a břicha. Až třetina nemocných selat může uhynout. Úhyny se objevují v prvních pěti dnech trvání nemoci. Pokud zvířata přežijí, průjem trvá 7 – 10 dní a zvířata se uzdravují, ale přetrvává u nich zpomalení růstu. Špatně rostou ještě asi další dva až tři týdny a některá zvířata mají malé přírůstky už trvale.

Skrytý průběh nemoci na sebe neupozorňuje průjmem, ten  zcela chybí, stejně jako úhyny. Odstavená selata jen „nevypadají dobře“, méně žerou, mají matné štětiny, jsou hubená a málo přibírají. Zpomalení růstu po odstavu trvá asi 14 dní.

Další nemocí, kterou u selat po odstavu způsobují bakterie E. coli, je edémová nemoc. Edémovou nemoc způsobují enterotoxigenní kmeny. Selata trpící edémovou nemocí nemají průjem, ale motají se a nakonec ochrnou. Typické jsou otoky očních víček.

Kolibacilóza králíků

U králíků se nevyskytují jiné formy kolibacilózy, takže pokud se hovoří o střevní kolibacilóze králíků, je jednodušší vynechat ten přívlastek. Nejčastějším původcem je enteropatogenní E. coli.

Častěji kolibacilóza napadá novorozená králíčata ještě v hnízdě, ve věku od jednoho do 14 dnů. Méně často se vyskytuje u králíčat po odstavu a to proto, že tato zvířata už mívají kyselé pH v žaludku, které bakterie, které se dostávají do trávicího traktu z prostředí, ničí.

Příznakem kolibacilózy je vodnatý průjem, který u sajících mláďat špiní bříško a je vodnatý, u starších je také vodnatý, odporně zapáchající a má světle hnědou nebo červenou barvu.

U králíků je navíc E. coli nepatogenních kmenů významným obyvatelem trávicího traktu, hlavně slepého střeva, králíků s dysmikrobií, narušenou střevní mikroflórou. Doprovází a zhoršuje průběh jiných střevních onemocnění, často v kombinaci s klostridiemi a ve velkém množství je přítomná ve střevech králíků trpících mukoidní enteropatií.

Kolienteritida psů

Koliformní střevní záněty jsou častou příčinou infekčního průjmu mladých psů. Nejčastějším původcem je nějaký enterotoxigenní kmen, ETEC může být původcem až 31 % průjmů psů. Průjem je vodnatý a někdy doprovázený zvracením.

Enterohemoragické kmeny způsobují průjem „tlustého střeva“, s častým kálením a nucením na velkou potřebu, průjmové výkaly obsahují hlen.

Zvláštní formou kolienteritidy je histiocytární ulcerativní kolitida, neboli granulomatózní kolitida boxerů. Kromě boxerů byla nemoc popsána také u francouzských buldočků, anglických buldoků, border kolie a  aljašského malamuta. Je to chronické zánětlivé onemocnění sliznice tlustého střeva, které je doprovázeno jejím výrazným zesílením a tvorbou vředů. Nejčastěji onemocní boxer mladší dvou let, chorobu doprovází výrazné hubnutí a průjem obsahující čerstvou krev.

V minulosti bylo toto onemocnění považováno za autoimunitní chorobu, ale dnes už se ví, že příčinou je infekce adherent-invazivními, AIEC, E. coli. Boxeři trpí zřejmě nějakou vrozenou predispozicí k rozvoji onemocnění.

Kolienteritida koček

U koček je enteropatogenní E. coli jednou z možných příčin chronického průjmu typu tlustého střeva.

Kolienteritida dalších domácích zvířat

E. coli může způsobovat průjem mláďat pískomilů, od asi deseti dnů věku do odstavu. Nemoc je obvykle spojena s působením stresových vlivů.

Průjmy způsobené E. coli postihují také faremně chované lišky. Způsobený průjem je kašovitý s bublinkami plynu, olivově zelený, tmavě hnědý, nebo šedavý, slepuje srst v okolí konečníku, zvířata nežerou a rychle hubnou.

Diagnostika

Poznat, že se jedná právě o zánět způsobený E. coli, není vůbec jednoduché. U všech hospodářských zvířat je E. coli součást celé řady původců průjmových onemocnění, kterým se často souhrnně říká syndrom průjmu telat/jehňat/sajících selat a tak podobně. Stejně tak u králíků po odstavu má průjem mnoho možných příčin. U králíků v hnízdě je to poněkud jednodušší, tam je kolibacilóza nejčastějším důvodem průjmu.

Podobně u selat po odstavu je kolibacilóza nejpravděpodobnější příčina akutního průjmu. Podobná salmonelóza je doprovázená průjmem, který obsahuje i hlen a krev. Mor prasat je spojený s velkou úmrtností všech kategorií prasat.

U psa a kočky je situace podobná, důvody průjmů a průjmů se zvracením jsou u nich mnohé, infekční i neinfekční.

V praxi se přesná příčina průjmů ne vždy zkoumá. U hospodářských zvířat je nejjistější metodou bakteriologické vyšetření provedené z obsahu střeva čerstvě utraceného nemocného zvířete. Samotná kultivace nestačí, vždy je potřeba určit přesný kmen E. coli. Výtěr z rekta může být k ničemu, E. coli na konci trávicího traktu může být jiný kmen než ten, který působí v tenkém střevě, to platí zvláště u telat.

U psů a koček se E. coli zjišťuje vyšetřením výtěru z rekta a určením typu. Toto vyšetření se provádí v podstatě jen u úporných a chronických průjmech. V případě granulomatózní kolitidy je toto vyšetření neprůkazné, ale zrovna tato nemoc se dá mnohdy poznat klinickým vyšetřením –  zesílená stěna střeva je hmatná, případně dalšími zobrazovacími technikami.

Léčba

Střevní kolibacilóza škodí a zabíjí především dehydratací v důsledku silného průjmu. Veškerá léčba je proto založena na podpůrné péči a řešení dehydratace. U všech zvířat, která ještě netrpí silnou dehydratací, se začíná rehydratačními roztoky podávanými per os. Vyrábí se speciálně pro přežvýkavce, pro selata i pro psy a kočky.

U psů se při zvracení obvykle začíná hladovkou a následně dietním, snadno stravitelným krmivem, které „staví“, buď bílé vařené maso s rýží nebo speciální veterinární diety. Enterotoxigenní kolibacilóza u psů není nebezpečná nemoc a zvířata se během několika dní samovolně uzdraví. Antibiotika nejsou nutná, naopak, z globálního hlediska škodí selekcí kmenů E. coli, na která antibiotika nezabírají, tento problém je častý.

Jen v případě úporného zvracení a těžší dehydratace, kdy nestačí podání rehydratačních roztoků do vody, se psům podávají roztoky nitrožilně, kapačkou.

Antibiotika jsou u psů jsou součástí léčby jen u enterohemoragické kolibacilózy a jediným způsobem léčby histiocytární ulcerativní kolitidy a chronického průjmu způsobeného enteropatogenními kmeny.

Podobně je tomu i telat, jehňat a kůzlat. Zvláště v případě mláďat malých přežvýkavců a selat je nezbytně nutné s podáním rehydratačních roztoků začít hned, protože průběh zanedbané nemoci je velice rychlý.

Prasata se naproti tomu léčí okamžitým podáním antibiotik a to co nejdříve po zjištění propuknutí nemoci v chovu. Léčí se i selata, která se v té chvíli jeví jako zdravá. Novorozencům se dávají antibiotika individuálně přímo do tlamy nebo injekčně a přitom se dá přidat také rehydratační roztok do tlamky nebo pod kůži. Pro odstávčata se antibiotika míchají do napájecí vody.

Prevence

Základem zdraví je prevence a u střevních kolibacilóz to platí dvojnásob.

U novorozených mláďat je preventivní opatření postavené na třech pilířích. Za prvé je to čistota prostředí, do kterého se zvířata rodí, za druhé je to dostatečný příjem kvalitního mleziva co nejdříve po narození a třetím pilířem je vakcinace matek, které pak mláďatům předávají v mlezivu specifické protilátky. Vakcinace je možná u krav a prasnic.

U telat, jehňat a kozlat krmených uměl může střevní kolibacilóza následovat přepití nebo krmení nekvalitním mléčnou náhražkou.

U selat po odstavu je propuknutí nemoci spojené se stresem, špinavými kotci, do kterých jsou naskladňováva a zvláště se změnou složení krmné dávky. Později odstavovaná selata jsou v menším riziku. Selata by při odstavu měla vážit 5,5 a více kg a měla by být navyklá na dostatečný příjem startéru, kterým jsou krmená ještě i po odstavu samotném. K minimalizaci stresu je výhodné, když je z porodního kotce odvedena prasnice a selata ještě nějakou dobu zůstávají ve známém prostředí. Samozřejmostí by měla být pořádná hygiena kotců mezi turnusy, adekvátní větrání bez průvanu, teplo. Preventivně i léčebně funguje okyselování napájecí vody nebo premix s oxidem zinečnatým a v zamořených chovech se také dá selatům v kritickém období po odstavu podávat antibiotika jako prevence vzplanutí nákazy.