Leishmanióza je závažné nakažlivé onemocnění přenášené krev sajícími muškami koutulemi. Protože koutule a původce leishmaniózy vyžadují vyšší průměrné denní teploty, leishmanióza v ČR patří mezi nemoci importované a cizokrajné.

Z domácích zvířat leishmanióza napadá především psa, který je přirozeným hostitelem jednoho z mnoha druhů parazitických prvoků leishmanií. Nemoc u něj probíhá jako vleklé onemocnění doprovázené hubnutím, záněty kůže a selháním ledvin.

Výrazně méně často onemocní kočka, u koně je leishmanióza objevuje jen ve své kožní formě. Leishmaniózou může onemocnět také člověk.

Původce nemoci

Leishmanióza je choroba způsobená cizopasnými jednobuněčnými organismy, prvoky z rodu Leishmania, česky zvané ničivky. Jsou to příbuzné trypanozom, ale na rozdíl od nich nežijí volně v krvi savců.

Leishmanie místo toho využívají jinou strategii. V těle savců, kteří jsou rezervoárovým hostitelem, přežívá jako bezbičíkatá forma ve všech bílých krvinkách, které jsou schopné fagocytózy, pohlcení cizorodých částic. Parazité se dostanou do kůže bodnutím krev sajícího pakomárka koutule. Nechají se spolknout makrofágy, bílými krvinkami, které v těle hrají roli největších uklízečů. Místo toho, aby je to zničilo, se uvnitř makrofágu začnou množit, nakonec buňka praskne a prvoci proniknou do dalších a dalších makrofágů. Někdy je infekce omezená na místo vpichu a infekce a výsledkem je kožní leishmanióza. Jindy se tělu nepodaří infekci omezit na kůži a v makrofázích se parazité dostávají do mízních uzlin, krve, kostní dřeně a vůbec do celého těla. Tak vzniká leishmanióza útrobní neboli viscerální.

Druhým hostitelem leishmanií je vektor, pakomárek. Leishmaniózu přenáší koutule z rodu Phlebotomus nebo v Americe, kde flebotomové nežijí, příbuzný rod Lutzomyia. Hmyz se nakazí sáním krve s bílými krvinkami plnými ničivek. Ve střevě koutule parazituje leishmanie jako bičíkaté stadium žijící mimo buňky, množí se a nakonec proniká do hltanu a sosáku koutule. Trvá asi týden, než hmyz po nasáti leishmanií dokáže přenášet nákazu na jiná zvířata a vyžaduje to průměrné denní teploty vyšší než 18 °C.

Shluky parazitů v sosáku pakomárka mohou být tak velké, že omezují hmyz v sání krve, ten hladoví a bodá víckrát, než nekakažený flebotomus. Při bodnutí se prvoci dostávají do kůže nového savčího hostitele a cyklus se uzavírá.

Druhy leishmanií

Leishmanií existuje mnoho různých druhů, které se liší geografickou oblastí výskytu a preferovaným rezervoárovým živočichem. Pro veterinární medicínu má největší význam Leishmania infantum. Někdy se označuje také jako Leishmania donovani infantum, nebo je L. infantum umístěná do komplexu druhů L. donovani. Bez ohledu na taxonomické uspořádání je L. infantum druhem ničivky, jejíchž hlavním rezervoárem je pes domácí. Zároveň je tento druh původcem zoonotické viscerální leishmaniózy člověka.

Kde psům hrozí nákaza leishmaniózou

Psí leishmanióza způsobená L. infantum je endemická, to znamená trvale se vyskytující, zejména v celém Středomoří. V Evropě se vyskytuje v Portugalsku, Španělsku, v jižní Francii, na Apeninském a Balkánském poloostrově. Hranice rozšíření se vlivem oteplování klimatu posunuje na sever a ojedinělé případy u psů, kteří necestovali do zahraničí, se objevily i v Německu a Maďarsku. Dále je leishmanióza běžná v severní Africe, na Blízkém východě a ve střední Asii, zasahuje až do Číny.

L. infantum vyskytující se v Novém světě se nazývá Leishmania chagasi a ta se vyskytuje v oblasti od severní Argentiny po Mexiko.

Eukanuba-shop.cz

Přenos leishmaniózy psů

Hlavním způsobem přenosu leishmaniózy je využití vektora, tedy koutule. Pes se nakazí poštípáním tímto hmyzem.

Existují ale i další možnosti nákazy. Nemoc se dokáže přenášet pohlavním stykem, přechází na štěňata v děloze matky, možný je přenos krevní transfuzí. Také při pokousání, pokud dojde ke smísení krve nakaženého a zdravého psa.

Navíc nelze zcela vyloučit, že leishmaniózu nedokáží přenášet také blechy nebo klíšťata, v podezření je piják hnědý, Rhipicephalus sanguineus.

Průběh leishmaniózy psů

Většina psů žijících v endemických oblastech se dříve či později nakazí a buď se rychle vyléčí a zůstanou imunní, nebo se mnohem častěji stanou dlouhodobými hostiteli leishmanií.

Jen málokdy L. infantum zůstane omezená na kůži. Většinou se jedná o celkové, systémové onemocnění: Viscerální leishmaniózu. V endemických oblastech jsou ale časté i roky dlouhé inkubační doby a subklinické infekce probíhající téměř bez příznaků. Klasická leishmanióza psů je chronické, vleklé onemocnění. Neléčená nemoc končí úhynem na selhání ledvin.

Ve Středomoří je běžné, že 10 – 35 % psů má protilátky proti nemoci, v některých oblastech může být hostiteli leishmanií až 80 % psů.

Jak přesně leishmanióza bude probíhat záleží na nastavení imunitního systému hostitele. Jsou v podstatě tři možnosti: buď je buněčná imunita psa natolik silná, že infikované makrofágy jsou zničené i s prvoky uvnitř a pes vůbec neonemocní, nebo je naopak buněčná imunita psa velmi slabá, místo toho začne jeho tělo produkovat hodně protilátek, které ale nejsou schopné zničit parazity uvnitř buněk a u psa se objeví zjevná leishmanióza. Třetí možností je něco mezi a rozvíjí se trvalá, ale subklinická infekce.

Jak leishmanie škodí

Škody způsobené samotným parazitem jsou v podstatě malé. Přestože se množí v buňkách tzv. retikuloendoteliálního systému, v některých typech bílých krvinek i v kostní dřeni, nezpůsobuje poruchy imunity. Klinické příznaky jsou způsobené neefektivní imunitní reakcí organismu na trvalou přítomnost cizorodých částic. V těle, hlavně v kůži a kostní dřeni, se mohou přímo hromadit infikované makrofágy a vznikají granulomy, ložiska opouzdřeného zánětu.

Hlavní slovo má ale přehnaná protilátková odpověď. Zmnožují se plasmatické buňky, které produkují protilátky, s následným zvětšením orgánů, ve kterých se vyskytují, jako jsou mízní uzliny a slezina. Obrovské množství protilátek tvoří tzv. imunokomplexy, které se ukládají v různých tkáních a spouští tam autoimunitní reakci. Jedná se o tzv. hypersenzitivitu III. typu. Patologická imunitní reakce způsobená ukládáním imunokomplexů postihuje různé tkáně, oči, klouby, stěny cév a především ledviny.

V ledvinách všech psů s leishmaniózou se rozvíjí glomeruloneftitida, která může být mírná a bezpříznaková, u zjevně nemocných psů ale častěji postupující do selhání ledvin, které je nejčastější příčinou úhynu psů při leishmanióze.

Klinické příznaky

Délka inkubační doby leishmaniózy psů je hodně různá, od tří měsíců až po několik let. V endemických oblastech dokonce většina psů neonemocní nikdy, infekce je subklinická a může být doprovázena jen hubnutím. Zjevnou nemocí časem trpí asi polovina nakažených psů.

Protože leishmanióza způsobuje chronický zánět v celém těle psa, jsou příznaky nemoci u různých psů různé. Často bývají klinické příznaky hodně neurčité a netypické pro nějakou konkrétní nemoc. Leishmanióza je chronická neurčitě projevující se nemoc.

Nejvíce se leishmanióza podobá celkovým autoimunitním onemocněním, jako je lupus erythematosus a to prostě proto, že funguje v podstatě podobně.

Projevy leishmaniózy u psů

U velké většiny psů s leishmaniózou se objevuje zvětšení povrchových mízních uzlin. To někdy může být tak velké, že vzbuzuje podezření na lymfom. Jindy je patrné jen při pečlivé palpaci.

Hodně častým příznakem leishmaniózy jsou změny na kůži. Vůbec nejčastěji má kožní nemoc podobu tvorby bělavých hrubých šupin v okolí očí a na očních víčkách, které připomínají brýle, lupy se tvoří i na hřbetě nosu, v okolí nosu a na místech tlakových bodů, na ramenech, loktech. Obvykle to nesvědí, pokud ano, tak jen málo nebo středně.

Většina psů, ale ne všichni, trpí také ztrátou srsti, hlavně na hlavě a na uších, srst je řídká a lámavá. Mohou se objevit i ohraničené zánětlivé uzlíky, které se mění ve vředy, nadměrné rohovatění, zarudnutí kůže nebo zánět drápových lůžek a deformity drápků, které se křiví a přerůstají. Možná je tvorba vředů nebo ztráta pigmentu nosní houby. Kožní změny u leishmaniózy bývají mnohdy tím prvním, co je na psovi viditelně vidět.

Dalšími častějšími příznaky jsou hubnutí, ztráta energie, bledé sliznice a zvětšená slezina.

Celkové spektrum možných projevů je ale hodně široké, může se objevit snížená chuť, střídavá horečka, kulhání, průjem, zvracení hnisavé záněty očních víček, zánět přední oční komory nebo zánět celé oční koule, tmavá dehtovitá stolice způsobená vředy v žaludku nebo krvácením do střev nebo samovolné krvácení z nosu.

U některých zvířat je jediným pozorovaným příznakem až selhání ledvin. K němu patří vyhublost, nechutenství, zvracení, velká žízeň a časté močení velkých porcí moči.

Změny v krevním obraze a biochemických hodnotách krevní plasmy

Protože jen podle zevních projevů nemoci se nedá leishmanióza poznat, nemocným psům se obvykle odebírá krev. V krvi se leishmanióza projevuje často mírně nebo středně sníženým množstvím červených krvinek a někdy také mírným sníženým množstvím destiček. U menšiny psů může být snížený počet jak červených, tak bílých krvinek i destiček.

U leishmaniózy je nápadný obrácený poměr tzv. albuminu a globulinů. Albumin je u zdravého zvířete nejčastější bílkovinou krevní plasmy, ale při glomerulonefritidě doprovázející leishmaniózu se albumin ztrácí močí. Přítomnost bílkoviny v moči je také užitečný střípek skládanky.

Počet globulinů v krvi při leishmanióze prudce stoupá, protože mezi globuliny patří i protilátky. Část psů má v okamžiku diagnózy už zhoršené hodnoty ledvin, zvýšené množství kreatininu i močoviny.

Stanovení diagnózy

Ani výsledky krevních rozborů ještě nejsou specifické pouze pro leishmaniózu. Diagnóza vzniká přímým pozorováním původce, tedy ničivek. Ničivky se vyskytují i v bílých krvinkách v krvi, ale najít je tam vyžaduje trochu štěstí. Mnohem větší šanci na záchyt má seškrab spojivky, tenkojehelná biopsie zvětšení mízní uzliny, biopsie kožních změn, odběr kloubního mazu při zánětu kloubů a z invazivnějších metod odběr kostní dřeně nebo biopsie sleziny. Ve slezině, kůži a kostní dřeni by mělo být napadených buněk nejvíce.

Je možné hledat také DNA parazita v krvi metodou kvantitativní PCR.

Přímý průkaz leishmanií lze doplnit i stanovením protilátek proti leismanióze. Diagnózu potvrzuje více než čtyřnásobný vzestup jejich hladiny.

Léčba leishmaniózy psů

Léčba psí leishmaniózy je dlouhodobá, drahá a navíc málokdy vede ke skutečnému vyléčení, jen utlumí příznaky nemoci. Ta se ale může vrátit, třeba i po letech. Léčbu dále prodražuje nutný monitoring funkce ledvin i odpovědi na léčbu. Navíc kožní změny celkem pravidelně doprovází bakteriální infekce, které je také potřeba léčit.

Používají se preparáty obsahující antimon – Glukantim. Podává se injekčně každý den 30 dní a k tomu alopurinol v tabletách 2x denně. Alopurinolem se pokračuje 12 měsíců nebo dokud nezmizí klinické příznaky a neklesne hladina protilátek. Vyléčí se 65 – 100 % psů a pokud nemají poškozené ledviny, choroba zcela zmizí do dvou měsíců. Samozřejmě jinak přetrvává poškození ledvin.

Asi u 10 % psů se nemoc vrátí a v tom případě je možné je přeléčit dalším kolem Glukantimu.

Staging, posouzení závažnosti onemocnění psů

Protože léky používané k léčbě leishmaniózy jsou nefrotoxické a leishmanióza zabíjí psi zapříčiněním selhání ledvin, šance psa na vyléčení záleží na stavu ledvinových funkcí v okamžiku diagnózy.

Proto vznikl staging, klasifikace nálezů, která psy třídí do jednotlivých skupin podle závažnosti onemocnění. Jednu taková tabulka se jmenuje Leishvet system, podobný systém má také Canine Leishmaniasis Working Group. Leishvet pracuje s hodnocením úrovní ledvinových funkcí podle IRIS.

Leishvet staging

Stage I, mírné onemocnění

  • Příznaky nemoci jsou zvětšené mízní uzliny nebo vyrážka
  • Bez narušení celkového zdravotního stavu
  • Beze změn v krevním obraze, ledvinové parametry v normě
  • Žádný albumin v moči
  • Maximálně tří až čtyřnásobné zvýšení množství protilátek proti leishmanióze

Mírnou leishmaniózu je možné dokonce neléčit, jen sledovat. Jinak se léčí kombinací antimonových solí a alopurinolu a prognóza je dobrá.

Stage II, středně závažná nemoc

  • Příznaky nemoci jsou stejné jako při stage I, ale k tomu se objevuje tvorba kožních šupin, kožní vředy, zkřivení drápků, horečka, hubnutí, nechutenství nebo krvácení z nosu
  • Při vyšetření krve u je přítomná chudokrevnost, zvýšená hladina globulinů a často snížená hladina albuminu
  • Ledvinové parametry v normě
  • Stage IIa zahrnuje psy, kteří nemají albumin v moči
  • Stage IIb zahrnuje psy trpící proteinurií, poměr bílkoviny a kreatininu v moči UP/UC u nich činí 0,5 – 1
  • Může mít více než 4x zvýšenou hladinu protilátek proti leishmanióze

Takto nemocní psi se léčí kombinací antimonových solí a alopurinolu. Prognóza je dobrá až opatrná. Mírná proteinurie se může po léčbě i upravit do normálu.

Stage III, vážné onemocnění

  • K příznakům ze stage I a II se přidávají příznaky způsobení ukládáním imunokomplexů: záněty cév, kloubů, oka a hlavně glomerulonefritida
  • Při vyšetření krve u je přítomná chudokrevnost, zvýšená hladina globulinů a snížená hladina albuminu
  • Již patrné postižení ledvin, buď bez zvýšení ledvinových parametrů, ale s UP/UC nad 1 (IRIS I) nebo IRIS II, to znamená mírné zvýšení hodnoty kreatininu, do 180 µmol/l.
  • Střední až vysoká hladina protilátek proti leishmanióze

Ledviny nedokáží regenerovat a zvýšení ledvinových parametrů znamená zničení 70% tkáně ledvin. Vážně nemocní psi se léči kombinací solí antimonu a alopurinolu, ale prognóza je opatrná až špatná.

Stage IV, velmi vážné onemocnění

  • Těžce nemocná zvířata, k příznakům předcházejících stadií se přidávají příznaky selhání ledvin (žízeň, časté močení, zvracení), nefrotického syndromu – otoky, zavodňování – nebo plicní embolie
  • Při vyšetření krve u je přítomná chudokrevnost, zvýšená hladina globulinů a hladina albuminu může být velice nízká
  • Zvýšení ledvinových parametrů jako důsledek selhání ledvin, IRIS III nebo IV
  • Střední až vysoká hladina protilátek proti leishmanióze

Prognóza takto nemocných psů je špatná. Léčbu antimonem už nemusí zvládnout, někdy může ulevit alopurinol. Léčí se hlavně selhání ledvin, ale jde jen o dočasné zlepšení kvality života.

Celkově je 10 – 25 % nemocných psů v souvislosti s leishmaniózou utraceno a déle než pět let od diagnózy žije 30 – 45 % psů.

Prevence leishmaniózy psů

Obojek Foresto je jedna z možností, jak snížit riziko nákazy leishmaniózou při cestě se psem do endemických oblastí. Koupit ho můžete třeba zde.

V Česku se jako prevence výskytu leishmaniózy přímo nabízí nejezdit se psem do endemických oblastí. Tedy nevozit ho ke Středozemnímu moři.

V zahraničí existuje proti leishmanióze očkování s účinností asi 80 % a podobně, stimulací správné imunitní odpovědi s převahou buněčné imunity, která zničí infikované makrofágy, funguje lék Leishguard. U nás ale tyto léky nejsou v distribuci.

Při návštěvě endemických oblastí je možné pomoci si zavíráním psa v noci, kdy létají koutule, použitím jemných moskytiér a použitím insekticidů na bázi pyrethroidů, které mají repelentní účinek. 86 – 98 % psů se podaří ochránit pyrethroidy. Fungují jak spot-ony s permetrinem, tak obojky Scalibor a Foresto, které obsahují flumethrin.

Leishmanióza koček

Kočky jsou k onemocnění způsobené L. infantum mnohem odolnější než psi. V endemických oblastech se mohou nakazit, ale většinou neonemocní. Zjevná leishmanióza je u kočky vzácností a může být spojená s infekcí FIV nebo jiným selháním imunity.

Příznaky leishsmaniózy koček jsou podobné projevům u psů. Objevuje se hubnutí, zvětšení uzlin, hlenohnisavé výtoky z nosu a očí a kožní změny. Asi u poloviny nemocných koček je leishmanióza jen kožní. Vznikají zánětlivé uzly, které mohou zvředovatět, kůže je zarudlá, šupinatá nebo se pokrývá strupy. Srst řídne. Kůže je postižená nejčastěji na uších, hřbetě nosu, končetinách a nahoře na hřbetě.

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Kožní leishmanióza koní

Jen kožní forma leishmaniózy postihuje koně. Má podobu uzlů a vředů v místech sání koutulí, nejčastěji na uších, hlavě, šourku, krku a končetinách. Dochází ke spontánnímu vyhojení.

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?