Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Markova choroba

Markova choroba

Markova choroba je nakažlivá nemoc kura domácího, která se projevuje vznikem nádorů, postižením kůže, očí nebo nervů s následným ochrnutím končetin. Její klasická forma postihuje periferní nervy s následnou oboustrannou obrnou běháků, při které postižená drůbež sedí s jednou nohou dopředu a s druhou dozadu. Tato forma ale není při Markově nemoci ani nejčastější a nejedná se ani o nikterak specifický příznak, podobně vypadá mnoho infekčních i neinfekčních onemocnění.

Nemoc je rozšířena po celém světě a prakticky ve všech chovech slepic: Většinou totiž probíhá bezpříznakově, ale jednou nakažené zvíře je dlouhodobě zdrojem infekce. Nemoc napadá především kura domácího, vzácně křepelky a pak krůty, které jsou chovány v těsné blízkosti kurů. Jiná zvířata nebo člověk se nakazit nemohou.

Původce

Původcem Markovy choroby je virus, přesněji řečeno DNA virus patřící mezi herpesviry. Ty jsou typické svou dlouhodobou, celoživotní infekcí hostitele a virus Markovy choroby není výjimkou. Vědecky je zařazen do podčeledi Alphaherpesvirinae, rod Mardivirus. Do něj patří tři blízce příbuzné viry, MDV-1, který je patogenní pro kura a způsobuje Markovu chorobu, MDV-2, který patogenní není a způsobuje jen skryté infekce, a MDV-3, který napadá především krůty, ale rovněž není patogenní.

Virus Markovy choroby je ve vnějším prostředí velmi odolný, v prachu, peří nebo v půdě výběhů přežije minimálně 5 měsíců, možná ale i několik let. Z dezinfekčních prostředků je odolný proti fenolu a kvarterním amoniovým solím. Ničí ho formaldehyd a s nižší účinností také chlorové preparáty.

Přenos

Markova choroba je vysoce nakažlivá a snadno se přenáší z jednoho zvířete na druhé. K přenosu dochází především vdechnutím prachu z peří nakaženého zvířete. V peří a šupinkách z něj je virus infekční velmi dlouho, takže nemoc se přenáší jak přímým kontaktem, tak nepřímo pobytem v zamořeném prostředí, větrem, mechanicky divoce žijícími ptáky či přes chovatelské pomůcky a vůbec samotným chovatelem, přes boty a oděv.

Vysoká nakažlivost viru a fakt, že vironosiči vylučují virus trvale do prostředí, aniž by vykazovali příznaky nemoci znamená, že prakticky každý chov hrabavé drůbeže je nemocí promořený. Pouze vertikální přenos, tedy nákaza zárodků ještě ve vejci, u Markovy choroby není.

Inkubační doba

Inkubační doba nemoci je minimálně dva týdny, ale většinou bývá delší. Na délku inkubační doby má vliv jak virulence vyvolávajícího kmenu viru, tak hlavně věk, pohlaví, zdravotní stav a geneticky daná odolnost či vnímavost nakaženého zvířete a zoohygienické podmínky chovu.

Průběh nemoci

Akutní onemocnění probíhá ve čtyřech fázích:

Po vdechnutí viru je tento pohlcen bílými krvinkami, které jej přenesou do brzlíku, sleziny a Fabriciovy burzy. Tam se virus množí v B-lymfocytech, což je typ bílých krvinek. Svým množením je ničí a způsobuje tak dočasné oslabení imunity ptáka. Tomuto stadiu se říká časná cytolytická infekce a trvá prvních 5 – 7 dní.

Pak napadne virus i T-lymfocyty, které ale neničí, zůstává uvnitř nich trvale přítomen a to po celý zbytek života ptáka. Tomuto stadiu se říká latentní infekce. V T-lymfocytech jsou viry rozneseny do celého těla. Asi za 2 – 3 týdny po infekci se začnou viry opět množit v lymfatických orgánech a způsobí teď již trvalé snížení obranyschopnosti. Zároveň se virus začne množit ve výstelce perových váčků v kůži ptáka a nové virové částice se společně s pelicháním uvolňují do vnějšího prostředí, aby nakazily další hostitele.

Posledním stadiem nemoci je proliferativní fáze. Přítomnost virů v lymfocytech způsobuje jejich nádorový zvrat a už tři týdny po infekci virem mohou být v těle ptáka pouhým okem zjistitelné nádorové změny.

Akutní forma Markovy choroby

Akutní forma se může objevit v kterémkoliv věku ptáka staršího než měsíc (nakazil-li se hned po vylíhnutí + inkubační doba), nejčastěji se ale objevuje v první polovině odchovu či na konci odchovu kuřic. U očkované drůbeže na začátku snášky. Mortalita akutní formy je 10 – 50 %.

Příznaky jsou nespecifické. Hubnutí, bledost, nechutenství a průjem, ptáci se mohou dusit a mít fialové hřebínky a mohou se objevit i nervové poruchy. Nemocná kuřata hynou vysílením.

Při pitvě takových zvířat jsou patrné difúzní či uzlovité bílé nádorové změny, které mohou postihovat prakticky každý orgán včetně kůže, svalů a žláznatého žaludku. Fabriciova burza bývá zakrnělá v důsledku selhání imunity. Často bývají poškozené periferní nervy a to jak nádorovými změnami, tak zánětem. Změněné nervy ztrácí příčné žíhání a jsou výrazně ztluštělé. Při infekci velmi virulentními kmeny viru mohou ptáci hynout už během časté cytolytické fáze a Markova nemoc se projevuje jen náhlými úhyny. U těchto zvířat nejsou žádné nádorové změny, pouze atrofie Fabriciovy burzy.

Chronická forma Markovy choroby

Chronická forma má pomalejší průběh a vyskytuje se hlavně u pohlavně dospělé drůbeže. Mortalita je 1 – 15 %.

Patří k ní klasická, nervová forma Markovy nemoci. U ní se nádory vnitřních orgánů většinou netvoří. Převažují nádorové nebo zánětlivé, případně kombinované změny v periferních nervech s poruchami jejich funkce. Postižení sedacího nervu vyvolává obrny běháků, ptáci ztrácí schopnost koordinovaného pohybu, padají, tahají nohy za sebou, běháky mohou i zcela ochrnout. Postižení je obvykle oboustranné. Poškození nervů křídel vede k jejich svěšení.

Nemocní ptáci často také nežerou nebo žerou málo, kvůli roztažení volete a žaludku při obrně bloudivého nervu nemají hlad. K úhynu dochází buď v důsledku sekundární infekce nebo při neschopnosti dostat se ke krmení a vodě. Zvláštností je tzv. přechodná paralýza, která se může vyskytovat u kuřic a nosnic. U zvířat se náhle objeví celotělové obrny a ochrnutí, které však během jednoho až dvou dnů samovolně ustoupí nebo přejde do nervové formy Markovy choroby.

K chronické formě patří také vzácná oční forma, která se vyvíjí pouze u dospělých zvířat. Duhovka při ní mění barvu na šedou nebo bledě modrou, zornice se deformuje a ztrácí schopnost reakce na světlo. Změny jsou trvalé, ale nemusí být doprovázené žádnými dalšími příznaky nemoci.

Bezpříznaková forma Markovy choroby

Vůbec nejčastěji však probíhá nemoc zcela asymptomaticky a nakažení ptáci jsou trvalými vylučovateli viru do okolí, i když sami nemají žádné příznaky nemoci. Množení viru Markovy choroby se také může projevit „jen“ imunosupresí, takže u infikovaných zvířat se častěji vyskytují různé infekční choroby či mají těžší průběh. Ptáci si také nemusí vytvořit dost protilátek po očkování proti různým nemocem.

U živého zvířete bezpříznaková kožní forma Markovy nemoci je typická nádorovými změnami perových váčku, které jsou zvětšené a ztluštělé. Nemoc je patrná až po opaření a oškubání drůbeže a na jatkách je důvodem ke konfiskaci.

Diagnostika

Prokázat Markovu chorobu jako příčinu onemocnění u živé drůbeže není možné.

Akutní forma se projevuje zcela nespecificky hubnutím a skleslostí. Nález nádorů při pitvě není specifický pro Markovu chorobu, podobné příznaky způsobuje i lymfoidní leukóza a téměř stejné retikuloendotelióza, která je ale vzácná. Od lymfoidní leukózy se Markova choroba odlišuje v některých detailech, jako jsou uzlovité nádory na slezině a ve Fabriciově burze, které se vyskytují u leukózy a ne u Markovy choroby. S jistotou je lze rozlišit laboratorním vyšetřením. Nádory si může laik splést také s ložisky tuberkulózy.

Ani nervová forma nemá žádné specifické příznaky a definitivně jí potvrzují jen histologické změny na periferních nervech. Podobné příznaky může zapříčinit také Newcastleská choroba a zvláště nedostatek vitamínů B, D, či E, nedostatek manganu nebo začervení. Celkový seznam nemocí které způsobují slabost, nekoordinované pohyby, kulhání či neschopnost chůze je ve skutečnosti velmi dlouhý.

Při diagnostice Markovy choroby nemá cenu pátrat po viru či po protilátkách proti němu, protože pozitivní je naprostá většina zvířat.

Léčba

Markovu chorobu nelze léčit.

Prevence

Preventivní opatření proti nemoci jsou v domácích chovech těžko proveditelná. Ve velkochovech se proti časné nákaze kuřat bojuje přísnými zoohygienickými opatřeními, například odchovnou s filtrovaným vzduchem s pozitivním přetlakem. Očkování nechrání drůbež proti infekci, ale v 85 – 95 % ji ochrání proti vzniku nádorů. Očkovaná drůbež ale může být zdrojem nemoci pro jiné ptáky.

Očkovací látky jsou tzv. buněčné a velmi křehké, přechovávají se v tekutém dusíku. Po naředění je nutné je do 30 minut spotřebovat. Očkují se jednodenní kuřata nebo častěji kuřata ještě ve vejci 18. den inkubace. To ovšem vylučuje použití vakcín v drobných chovech, očkuje je pouze v líhních. Nemá cenu očkovat kuřata starší, protože už jsou nakažená. Buď se nakazila méně patogenním kmenem viru a pak se u nich nemoc už spíš neprojeví, nebo jsou v inkubační době.

Posledním opatřením proti nemoci, které je k dispozici i v malých chovech, je selekce na genetickou rezistenci k Markově chorobě.

Článek označen značkami: ,