Mor králíků

Mor králíků, též virové hemoragické onemocnění nebo kaliciviróza králíků, je akutní, silně nakažlivé onemocnění králíka, které často končí úhynem většiny zvířat v chovu.

U klasické formy králičího moru je často jediným příznakem nemoci náhlá smrt. Posledních několik let se po Evropě šíří nová varianta moru s poněkud nižší úmrtností a prodlouženým průběhem nemoci.

Proti klasickému moru i proti nové variantě se králíci očkují. Ochrana není zkřížená, proti každé variantě je potřeba králíka naočkovat zvlášť.

Virus moru králíků

Původcem moru králíků je virus z čeledi Caliciviridae, zvaný RHDV – Rabbit Hemorrhagic Disease Virus, neboli virus hemoragického onemocnění králíků. Je to malý, neobalený RNA virus.

Odolnost kaliciviru králíků v prostředí

Ve vnějším prostředí je virus extrémně odolný, během experimentů přežil při pokojové teplotě na látce 105 dní. Jeho přežití závisí na teplotě, při 22 °C přežívá 22 – 35 dní, při 37 °C 3 až 7  dní. Při teplotě 50 °C zůstává infekční jednu hodinu. Mráz mu neškodí a přežije i opakované zmražování a rozmrazování.

Virus zůstává stabilní při rozmezí pH 4,5 – 10,5, zásadité pH nad 12 jej inaktivuje. Je-li chráněný organickým materiálem, je ještě stabilnější.

Měsíce vydrží infekční v chlazeném a mraženém králičím mase. V rozkládajících se tělech uhynulých králíků si při pokojové teplotě udrží infekčnost až 20 dní. V orgánové suspenzi v ledničce je infekční déle než 6 měsíců a v této suspenzi přežije i vyschnutí a teplotu 60 °C minimálně po dva dny. Jeho vysoká odolnost pomáhá šíření jinými zvířaty.

Savo obsahuje chlornan sodný a dá se použít jako dezinfekce k ničení viru moru králíků
Zde můžete zakoupit Savo, dezinfekci obsahující chlornan sodný

Virus přežívá v bodavém hmyzu, který se nasaje krve nemocného králíka. Mouchy, které se krmí na uhynulých zvířatech, v sobě přenášejí živý virus až 9 dní a vylučují ho ve výkalech. Masožravci, jako pes nebo liška, kteří zkonzumují uhynulého králíka, také po určitou dobu vylučují živý virus moru králíků svými výkaly.

Virus ničí 0,5 % chlornan sodný, fenolové dezinfekční přípravky, 1 % hydroxid sodný a formalin, kterým se dají dezinfikovat i kožky.

Kmeny viru moru králíků

Aby to nebylo tak jednoduché, RHDV tvoří více kmenů, včetně kmenů prakticky neškodných, které ale dokáží nakaženým králíkům zajistit imunitu vůči virulentním kmenům klasického moru. V roce 2010 se ve Francii objevil další virus, který se od všech předchozích kmenů RHDV výrazně liší jak v genomu, tak ve způsobu, jakým vyvolává nemoc: proto byl označený jako RHDV-2. Tento virus je původcem nové varianty moru.

Historie nemoci

Mor králíků je relativně nová nemoc. Poprvé se objevil v Číně v roce 1983. Během devíti měsíců epidemie zahubila 14 milionů králíků a choroba se začala šířit směrem na západ. V roce 1988 dosáhla nákaza Evropy a od roku 1990 se na kontinentální Evropě vyskytuje endemicky v populaci králíka divokého.

V roce 2010 byla ve Francii popsána nová varianta. Ta se od té doby rozšířila do dalších zemích, kde zcela nahradila klasický mor. Vyskytuje se v Německu, kde je virus endemický od roku 2015 a v roce 2017 byl jeho výskyt poprvé potvrzený v Česku.

Šíření nemoci

Virus moru králíků je silně nakažlivý. Nemocný králík vylučuje virus ve všech sekretech a exkretech, včetně moči a výkalů. Mor králíků se snadno šíří přímým kontaktem mezi zvířaty, virus dokáže vstoupit do organismu králíka přes nosní sliznici nebo spojivku.

Značná odolnost v prostředí znamená, že mor se bez problémů šíří nepřímo, krmivem, vodou, stelivem a pomůckami.

Virus moru králíků přímo šíří bodavý hmyz. Všichni ostatní živočichové mohou sloužit jako mechaničtí vektoři. Mouchy, které přišly do styku s infekčním materiálem – výkaly či mrtvými králíky – šíří virus mechanicky na svém těle i ve svém trávicím traktu, pro další králíky je infekční všechno, na čem takové moucha seděla či na co kálela.

Kromě hmyzu jsou důležitým mechanickým vektorem masožravci. Pozřou-li infekční materiál, virus projde beze změny jejich trávicím traktem a živý se vylučuje ve výkalech.

Mechanickým roznašečem nákazy je také člověk. Jsou případy domácích králíků žijících pouze v bytě, kteří přesto onemocněli morem. Dovoz mraženého masa a kožek dovoluje viru šíření i na velmi dlouhé vzdálenosti.

Klasický mor králíků

Průběh nemoci způsobený virem RHDV a RHDV-2 je poněkud odlišný.

U RHDV, tedy u klasického moru, u staré varianty, je nemocnost při vypuknutí nákazy v chovu 30 – 100 %. Nižší procento se týká chovů s mladými králíky. Klasický mor králíků má totiž jednu zvláštní vlastnost, a tou je věková rezistence. Mláďata králíků nikdy neonemocní.

Odolnost je stoprocentní do 4 až 6 týdnů věku a pak postupně mizí, králíci starší dvou měsíců jsou plně vnímaví k infekci. Mladí králíci, kteří se setkali s morem jako mláďata, si vytvoří protilátky a proti nemoci jsou chránění.

V chovech, kde žijí neočkovaní králíci starší dvou měsíců, kteří se s infekcí nesetkali jako mláďata, onemocní všechna zvířata.

Možnosti průběhu klasické varianty králičího moru u jednotlivých zvířat

Inkubační doba trvá 3 až 4 dny. Virus se množí v cytoplasmě jaterních buněk a způsobuje nekrotizující zánět jater, který může být doprovázen i odůmrtí sleziny. Popisuje se několik forem moru králíků: perakutní, akutní a chronická forma.

Rychlý úhyn

Perakutní forma moru králíků je charakteristická rozpadem jater. Umírající jaterní buňky uvolní do krve značné množství tzv. srážecích faktorů, které se v nich tvoří. To způsobí masivní vznik sraženin v krevním oběhu a trombóza v srdci, velkých cévách nebo plicích vede k náhlému úhynu zvířete bez jakýchkoliv předchozích příznaků nemoci.

Perakutní forma je nejčastější a rozvíjí se u 70 – 95 % nemocných králíků.

Prudce probíhající, během několika hodin smrtelné onemocnění

Akutní forma králičího moru je rovněž doprovázena rozpadem jater, únikem srážecích faktorů a vznikem diseminované intravaskulární koagulopatie (DIC). DIC způsobuje vznik sraženin a pak naopak krvácivé stavy. U králíků s akutní formou se nevytvoří tak velké sraženiny, aby hostitele okamžitě usmrtily.

Nemocný králík trpí horečkou, je apatický a slabý. Drobné sraženiny v plicích mu ztěžují dýchání, králíci dýchají rychle a ztěžka, z nosu jim může vytékat krev. Sraženiny v mozku způsobují neurologické příznaky.

Králíci mohou mít křeče, motají se, ochrnou, můžou ležet na boku a pádlovat končetinami, či ležet s hlavou zvrácenou dozadu. Poruchy srážení krve způsobují krvácení z nosu, z vulvy, může se objevit krev v moči.

Před smrtí mají králíci bledé nebo namodralé sliznice. Obvykle hynou do 12 hodin po objevení se horečky.

Vleklá forma moru

Klasický mor králíků se ve své subklinické či chronické formě vyskytuje u menšího množství králíků (5 – 10 %). Klinické příznaky jsou mírnější a tito králíci přežívají akutní nástup nemoci s DIC, takže se u nich mohou objevit příznaky jaterního selhání.

Podobné příznaky jako u akutní formy, akorát mírnější, přecházejí ve slabost doprovázenou žloutenkou a hubnutím. Tito králíci většinou umírají za několik dní.

Průběh klasického moru králíků v chovu

Úmrtnost klasického moru králíků je velmi vysoká, často 100 %. V postižených chovech nejvíce králíků uhyne 2. nebo 3. den po prvním úhynu a během jednoho až dvou týdnů je po všem.

Králíci, kteří přežijí, jsou proti další nákaze imunní. Existují však náznaky, že takový králík může ještě měsíce vylučovat infekční virus v trusu.

Nová varianta moru králíků, „nový mor“

Nová varianta moru králíků se vyznačuje výrazně delší inkubační dobou, až devět dní. Virus nové varianty se také množí v játrech, ale je méně agresivní, virulence je nižší.

U nemocných králíků převažuje subklinická a chronická forma. Králíci jsou slabí, hubnou a trpí žloutenkou. Můžou mít i průjem, včetně průjmu krvavého. Délka nemoci je další než u klasického moru, může trvat až pět dní, než králík uhyne. Úmrtnost nové varianty moru je různá, obecně ale nižší než u klasického moru. Může činit až 70 %, průměrně je dvacetiprocentní.

Kromě nižší virulence se nová varianta liší ještě v jedné podstatné věci, a tou je chybění věkové rezistence. Novou variantou mohou onemocnět už králíci starší než 15 dní.

Diagnostika

Rychlý průběh nemoci a hromadný úhyn je typickým projevem klasické formy moru králíků. Očekávaný výsledek řádění moru je mrtvý králík v dobrém výživném stavu, který leží se zvrácenou hlavou a s krvavou pěnou, která mu vytéká z nosu. Diagnóza „mor králíků“ se obvykle potvrzuje pitevním nálezem.

Pitva králíka, který uhynul na mor

Vždy jsou přítomné změny na játrech, i když nemusí být na první pohled nápadné.

Játra bývají zvětšená, křehká, bledá, s výrazným ohraničením lalůčků. Slezina je zvětšená. Neexistuje mnoho jiných nemocí, u kterých má králík zvětšenou slezinu.

Plíce jsou často zakrvácené a plné tekutiny a na různých orgánech či tělní stěně se nachází různě velké krváceniny. Králíci, kteří uhynuly na subakutní nebo chronickou formu králičího moru mají žloutenku.

Podobně vypadající nemoci králíků

Mezi diferenciální diagnózy patří především otravy, úpal a jiné infekční nemoci, které mohou u králíka vyvolat septikémii: Septikemická pasteurelóza, tyzzerova choroba, yersinióza, tularemie nebo listerióza. Všechny mohou vést k DIC a podobnému pitevnímu nálezu.

V případě potřeby jsou pro mor králíků naprosto typické histologické změny v játrech uhynulého králíka, či se dají použít metody PCR, ELISA nebo hemaglutinační test.

Jak léčit mor králíků

Mor králíků nelze léčit.

Prevence moru králíků

Vzhledem k silné nakažlivosti moru je jediným funkčním preventivním opatřením vakcinace králíků.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2019. MVDr. Tereza Ježková