Myší svrab

Myší svrab je nakažlivá kožní nemoc myši domácí, kterou způsobují mikroskopičtí cizopasní roztoči žijící v srsti. Je to nemoc hromadných chovů, které nejsou zoohygienicky úplně na výši, a myšek pocházejících ze zverimexu. Pokud v chovu myším řídne srst a drbou se, příčinou je pravděpodobně svrab.

Myší svrab způsobují parazité přizpůsobení životu na myši. Většina roztočů myší není přenosná na jiná zvířata, ale některé mohou napadnout také morčata, potkany a další drobné savce. Psům, kočkám nebo člověku ale nehrozí žádné nebezpečí.

Původci myšího svrabu

U myší cizopasí hned vícero druhů roztočů, které způsobují svrab. Často se vyskytuje na myši více druhů najednou. Jsou to parazité žijící v srsti, do kůže nepronikají. Živí se chlupy a částečkami pokožky. Protože původci jsou roztoči, latinsky Acari, nemoci se říká také akarióza.

Vůbec nejčastěji se na myších vyskytují tři druhy těchto cizopasníků: trudníkovec myší, trudníkovec Poppův a zákožka myší.

Z nich je nejdůležitější trudníkovec myší, Myobia musculi. To je malý průhledný tvor, mikroskopických rozměrů, dlouhý 300 μm a 190 μm široký. První pár končetin je přeměněný k držení chlupu, další tři pády dlouhých končetin jsou opatřené drápkem. Samičky lepí vajíčka ke kořínkům chlupů, ty líhnou asi za týden. Larvy a nymfy vypadají podobně jako dospělci, akorát jsou menší. Životní cyklus trvá 12 dní.

Trudníkovec Poppův, Radfordia affiis je prakticky totožný živočich, který se od trudníkovce myšího liší v podstatě jen tím, že na končetinách má místo jednoho drápku drápky dva.

Zákožka myší, Myocoptes musculinus, je stejně dlouhá jako trudníkovci, ale je širší, má tvar širokého oválu spíš než protáhlý. K držení chlupů je přeměněný třetí a čtvrtý pár končetin a také ústní ústrojí. Samečkové jsou asi poloviční a čtvrtý pár končetin neslouží k uchopení chlupu, ale samiček. Životním cyklem se neliší od předchozích druhů, jeho délka je asi 14 dní.

Přenos myšího svrabu z jedné myši na druhou

Nemoc se přenáší nejvíce přímým kontaktem mezi myšmi. Roztoči mohou přežít po určitý čas také mimo hostitele v podestýlce. Velice časté je bezpříznakové nosičství, myši mohou být hostitelem roztočů a není to na nich vidět, parazité škodí až při přemnožení.

Přenos svrabu myší na jiná zvířata

Cizopasní roztoči jsou do značné míry hostitelsky specifické. Všechny vyjmenované druhy roztočů parazitují především na myši. Trudníkovec myší může ale napadnout také potkany a domácím myším blízce příbuzné hlodavce. Trudníkovec Poppův vzácně parazituje na potkanech a zákožka myší velice vzácně přelézá na morčata.

Na jiná zvířata mimo hlodavců nebo na člověka se svrab myší nepřenáší.

Jak se svrab myší projevuje

Škála projevů myšího svrabu je neobyčejně široká. Závisí na druhu myšky – lysé myši jsou proti svrabu zcela odolné, naopak u černě zbarvených myší může probíhat hůře než u bílých myšek – a na jejich stáří, spíše onemocní starší zvířata. Obrovský vliv mají podmínky chovu Svrab snadněji propuká u myší chovaných ve velkém počtu na malé ploše, při nedostatečné hygieně, při chovu na příliš hrubé podestýlce a vůbec vždycky, když jsou zvířata vystavená nadměrným stresovým vlivům. Také u myší, které trpí jinými nemocemi se roztoči snadněji přemnoží a vznikne viditelný svrab.

Některé myši mohou být zcela bez potíží a právě s nimi se nemoc dostane do chovu, nebo jí tam zavlečou divoce žijící myši. Lehce postižené myši mají zarudlou kůži a řidší srst, která může působit mastným dojmem. Se zvyšujícím se počtem roztočů se zvyšuje svědění a silně postižené myši si rozškrábou kůži do krve s následnou bakteriální infekcí.

Zákožka myší a trudníkovec Poppův parazituje především na temeni hlavy, na horní straně krku a mezi lopatkami, trudníkovec myší způsobují viditelné kožní změny nejprve na bocích, na zadku, pod krkem a až pak se šíří na celá záda. Lysivost doprovázející svrab může být i celotělová.

Kromě viditelného postižení kůže svrab myším zkracuje život a snižuje jejich hmotnost a plodnost.

Jak odhalit svrab myší

Svrab myší je vůbec nejčastější nakažlivý důvod svědění a lysivosti myší. Podobně jako svrab ale mohou vypadat i infikované kousné rány způsobené jinými myšmi, idiopatická ulcerativní dermatitida, což je geneticky podmíněná kožní nemoc postihující černé myši a progresivní nekrotizující dermatitida ušních boltců. To je nemoc nejasného původu, která se projevuje odumíráním a silným svěděním uší, takže myši se podobně jako u svrabu rozškrábou na hlavě a krku do krve. Neinfekční příčiny ale nepostihují vícero myší najednou.

Výrazně méně často podobné kožní změny způsobuje i primární bakteriální kožní infekce nebo kožní plíseň. Ta u naprosté většiny myší probíhá bez příznaků. Řídnutí srsti u ní nebývá doprovázeno silným svěděním.

Diagnostika svrabu není těžká. Roztoče a jejich vajíčka je možné pozorovat pod mikroskopem ve vzorcích vyčesané nebo vytrhané srsti, je možné použít také metodu s lepící páskou nebo i obyčejnou lupu. Parazité hned neopouštějí mrtvé myši, takže s lupou je možné trudníkovce i zákožky hledat i na uhynulých kusech. Při chladnutí těla navíc vylézají na povrch srsti a jsou snadněji k nalezení.

Vse pro hlodavce v Superzoo.cz

Léčba svrabu myší

Existuje mnoho léčiv, které dokáží myši zbavit roztočů. Nejčastěji se používá ivermektin, injekčně, ředěný v propylenglykolu jako domácí spot-on nebo do tlamy. Podává se každý týden třikrát za sebou. Myši mohou dostat i selamektin nebo moxidektin ve spot-onu, funguje také permethrin ve spreji opakovaně každé tři dny.

Těžce postižené myši mohou být natolik nemocné, že je možné uvažovat o jejich eutanazii. Často potřebují také antibiotika a protože kůže je opravdu hodně svědivá, různé obvazy a košilky brání dalšímu škrábání do zahojení.

Vždy je potřeba léčit všechny myši v chovu a léčbu doprovodit pečlivou asanací celého chovatelského zařízení. Jen pár roztočů na jediné myši dokáže časem znovu spustit výskyt svrabu, takže nemoc se ráda vrací.

Prevence svrabu myší

Nejlepší je vždycky prevence. V případě svrabu myší je to pečlivá karanténa nově nakoupených zvířat a případně jejich přeléčení a zamezení vstupu divokých myší.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2019. MVDr. Tereza Ježková