Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Newcastleská choroba

Newcastleská choroba

Newcastleská choroba, neboli pseudomor drůbeže, je nakažlivé onemocnění ptáků, především hrabavé drůbeže a holubů, ale onemocnět mohou stovky druhů ptáků včetně exotického a volně žijícího ptactva. Je to jedno z nejzávažnějších onemocnění ptáků, podle zákona se jedná o nebezpečnou nákazu a její výskyt podléhá povinnému hlášení. Aktuálně je jedno ohnisko na Zlínsku u hrabavé drůbeže a předtím se nemoc vyskytla v prosinci 2012 a v lednu 2013 v chovech holubů u Mladé Boleslavi a v Moravskoslezském kraji.

Obecně mezi její příznaky hromadné hynutí, silný vodnatý nazelenalý průjem, akutní onemocnění horních cest dýchacích doprovázené zahleněním a někdy i zmodráním hřebínku a příznaky postižení nervového systému: Obrny, poruchy pohybu a vytáčení hlavy, křeče.

Původce

Původcem Newcastleské choroby je virus. Je to obalený vir obsahující dvě vlákna RNA, patřící mezi tzv. paramyxoviry. Protože paramyxovirů, které způsobují infekce ptáků je více, virus Newcastleské choroby je označován jako PMV-1.

Virus se dále dělí na mnoho subtypů a ty se dále dělí podle rychlosti, s jakou zabíjejí kuřecí embrya či experimentálně infikovaná kuřata na kmeny velogenní, které jsou nejagresivnější, mezogenní, které způsobují středně těžké infekce a lentogenní a apatogenní, které způsobují infekce bezpříznakové nebo jen doprovázené zhoršením užitkovosti.

Holubí varianta Newcastleské nemoci je způsobena kmenem viru, který se od ostatních odlišuje ve svých biochemických vlastnostech i v obrazu vyvolané infekce a je nazývaný PMV-1 Pigeon.

Ve vnějším prostředí je PMV-1 poměrně odolný, při pokojové teplotě zůstává infekční až čtyři týdny, ničí jej sluneční světlo a teploty nad 56 °C. Proti účinku většiny dezinfekčních přípravků je rezistentní, ničí jej lysol, kresol, fenol, 2 % formalin a kyslíkové radikály.

Přenos nemoci

Newcastleská choroba je velmi nakažlivá a mezi ptáky se rychle a snadno šíří a to přímým i nepřímým kontaktem. K nákaze dochází jak vzduchem, jako kapénková infekce, tak pozřením kontaminovaného krmiva či vody. U nemocných ptáků je virus přítomen ve všech tělních tekutinách, přenos na další ptáky se děje přes sekrety dýchacích cest a hlavně trusem.

Uzdravený kur vylučuje virus v trusu jen zřídka a krátce, ale při nákaze vodní drůbeže tato vylučuje virus dlouhodobě, zvláště apatogenní kmeny. Rezervoárem nemoci v přírodě jsou především vrubozobí ptáci a někteří pěvci (čeleď pitovití), papoušci i sovy.

Virus se snadno šíří větrem, mechanicky jej může roznášet hmyz nebo lidé, šíří se kontaminovanými pomůckami, oděvem, na botách.

Nemocné nosnice či samice jiných ptáků vylučují virus i vejci. Vertikální přenos, tedy přenos z matky na mládě přes vejce, je možný u lentogenních a apatogenních kmenů.

Hostitelé

Virus napadá stovky druhů ptáků z mnoha různých řádů. Jednotlivé druhy se ale liší ve vnímavosti k nemoci a nemoc u nich probíhá odlišně. Choroba má celosvětové rozšíření.

U některých ptáků probíhá nákaza především bezpříznakově. Jsou to především husy a kachny potápivé i plovavé, kachna divoká může bez jakýchkoliv známek nemoci může v trusu vylučovat virus až šest měsíců. Klinické onemocnění a úhyny jsou vzácné. Dalšími obvykle bezpříznakovými nosiči jsou tetřevi, jeřábi, chřástalovití, kukačky, havranovití a pěnkavovití, sovy a rosely.

Mezi méně vnímavé ptáky patří dlouhokřídlí (rackové), brodiví, lednáčkovití, šplhavci, dudci, většinou také dravci a přirozeně odolné jsou také andulky a agapornisové, i když k experimentální infekci jsou velmi vnímaví. Holubovití jsou k nákaze PMV-1 málo až středně vnímaví.

Středně vnímaví jsou běžci, amazonci, eklektusové, rosely a perličky.

Vysoce vnímaví pro infekci newcastleskou chorobou jsou hrabaví ptáci včetně pávů a bažantů, z papoušků kakadu a alexandři, arové, kogna, papoušek patagonský, papoušek žlutouchý, aratinga a pyrura.

Holubí varianta viru napadá především holuba domácího a holuba hřivnáče. Onemocnět mohou i další druhy ptáků, vrabci, kos černý, vlaštovky, poštolky, káňata nebo rosela, ti ale nemají velký význam v šíření nemoci. Od holubů se může nakazit také hrabavá drůbež, zvláště ta oslabenou imunitou.

Newcastleskou chorobou se mohou nakazit i někteří savci a nemoc je při vysoké infekční dávce přenosná i na člověka, u kterého způsobuje silný zánět spojivek, který ale sám odezní bez dalších následků.

Příznaky nemoci

Příznaky nemoci jsou rozmanité, jsou totiž ovlivněné jak virulencí vyvolávajícího viru, tak druhem a vnímavostí hostitele.

U kura domácího je inkubační doba newcastleské choroby 4 – 7 dní. Po infekci dochází k rychlému promoření hejna a morbidita může dosahovat až 100 %. Onemocnět mohou všechny věkové kategorie.

Pro zjednodušení se u hrabavé drůbeže rozlišuje několik forem nemoci: Velogenní, vysoce patogenní kmeny viru mohou vyvolat tzv. viscerotropní nebo neurotropní velogenní formu, mezogenní viry obvykle způsobují pneumotropní formu, lentogenní forma je charakterizována jen mírnou či bezpříznakovou infekci a při asymptomatické enterogenní formě je drůbež zdravá, ale lze u ní laboratorně prokázat virus.

Velogenní forma

Newcastleská choroba způsobená velogenními kmeny viru je akutní onemocnění, které napadá prakticky všechny ptáky v hejnu a mortalita může dosahovat 90 – 100 %. Úhyny mohou být až perakutní, předcházené jen několika hodinami skleslosti ptáka, bez dalších příznaků. Objevuje se nechutenství a prudký pokles snášky u nosnic. Snáška se může úplně zastavit, případně se mohou objevit vejce s tenkostěnnou skořápkou, vejce neobvyklého tvaru a vejce s vodnatým bílkem.

Viscerotropní forma je charakteristická otokem obličeje a krku ptáků, těžké dýchání až dušení se zfialověním hřebínku a lalůčků a silným vodnatým zeleným průjmem. Drůbež je spavá a má horečku.

Neurotropní forma má mortalitu o něco nižší. Začíná jako akutní respirační infekce doprovázená horečkou, spavostí, ztíženým dýcháním až chrapotem a silným zahleněním nosu i hrtanu. Tyto příznaky doprovází či na ně u přežívajících ptáků za 1 – 2 týdny navazují poruchy nervového systému, třes, poruchy pohybu až obrny a hlava zvrácená na stranu či dozadu. Zvláště u očkované drůbeže s nedostatečně vytvořenou imunitou mohou chybět příznaky onemocnění dýchacích cest a objevují se pouze nervové příznaky a to 10 – 14 dní po infekci.

Mezogenní forma

Pneumotropní forma newcastleské nemoci je nemocí dýchacích cest. Nemocná drůbež je apatická a nežere, je silně zahleněná a chraptí, snáška je snížená. Nervové příznaky obvykle chybí. Mortalita mezogenní formy je 5 – 50 %.

Lentogenní forma

Lentogenní forma vyvolává jen mírné postižení dýchacích cest a mírný pokles snášky, někdy je pokles snášky jediným příznakem proběhnutí nemoci v hejnu. Mortalita je minimální či žádná.

Holub domácí

U holubů je inkubační doba 5 – 14 dní. Velogenní i mezogenní formy u holubů způsobují především nervové příznaky. Typický je třes až křečovité záškuby hlavy, spastické obrny především křídel s následnými obtížemi až neschopností letu, nekoordinované pohyby, hlava zvrácená do strany či dozadu, v poslední fázi křeče a celkové ochrnutí těla.

Jinak jsou příznaky nemoci nespecifické. Je to skleslost, hubnutí, ztížené dýchání, chudokrevnost a vodnatý bělavý průjem, který může být i s krví. Onemocní většina holubů v hejnu a mortalita zvláště u holoubat může být až 60 %. K úhynu dochází do 5 – 6 dní, starší holubi ale mohou přežít.

Holubí varianta nemoci začíná nenápadně nechutenstvím, žízní, zvracením a průjmem. Pak se přidávají nervové příznaky, spastické obrny křídel, třes hlavy a stáčení hlavy na stranu. Obrny mohou být i chabé, což je pro holubí formu Newcastleské choroby jedinečné, naopak se nevyskytuje ztížené dýchání. Méně často se objevují otoky víček, deformace vaječné skořápky, snížená líhnivost nebo poruchy pelichání. Mortalita je největší u holoubat, starší ptáci se mohou do tří až čtyř týdnů uzdravit.

Papoušci

U papoušků převažují nervové příznaky choroby. Ptáci jsou apatičtí a zároveň nadměrně vzrušiví, mají nekoordinované pohyby a nemohou létat, trpí třesem hlavy i svalů na těle, objevují se jednostranné nebo oboustranné obrny křídel nebo končetin. Hlava bývá stočená na stranu nebo zvrácená dozadu. Vzrušení ptáka příznaky zvýrazňuje. Ptáci mohou křečovitě svírat prsty na nohou nebo ztratí schopnost ovládat jazyk.

Časté jsou záchvaty dušení, občas se může objevit i krvavý průjem. Obrny postupují až k úplnému ochrnutí. Před smrtí jsou časté křeče a plovavé pohyby. Mortalita Newcastleské choroby u korel, arů, amazoňanů, amazonků a papoušků kakadu může být až 100 % během dvou týdnů.

U agapornisů se nervové poruchy objevují 5 – 7 dní po infekci a ke smrti dochází vyhladověním či v důsledku úrazu. Newcastleská choroba se u nich může projevit také zcela atypicky a to náhlou smrtí v důsledku selhání srdce, která je předcházená jen mírnou apatií.

Pěvci

U pěnkavovitých nemoc většinou probíhá bez příznaků, ale od třetího do šestého dne po infekci ptáci vylučují trusem živý virus. Jen někdy se objeví klinické příznaky, postižení dýchacích cest a vodnatý průjem.

U snovačovitých je Newcastleská nemoc akutní a projevuje se otokem očních víček s výtokem hnisu z očí a těžkým zánětem hrtanu a průdušnice s tvorbou pablán, příčinou smrti je udušení. Mortalita je asi 40 %.

Kanáří onemocní zřídka, ale bývají bezpříznakovými vylučovateli viru. U krkavcovitých probíhá nemoc většinou bez příznaků, podobně jako u pěnkavovitých, ale virulentní kmeny mohou způsobit náhlé hynutí ptáků. Náhlá smrt může provázet nákazu i u jiných druhů pěvců, smrti může předcházet také zdánlivě banální onemocnění s nechutenstvím a hlavou otočenou do strany. Pěvci také mohou sloužit jako skrytý rezervoár Newcastleské choroby a bez jakýchkoliv příznaků měsíce v trusu vylučovat infekční virus.

Vodní ptáci

Husy většinou nemají žádné příznaky nemoci a virus v trusu vylučují jen krátce. Klinické onemocnění je vzácné a doprovázené pouze poruchami koordinace pohybů a obrnami, na vodě se mohou zvířata utopit. Kachny jsou rezervoárem choroby a onemocnění je u nich vzácné, hynutí způsobují jen velogenní kmeny viru.

Diagnostika

Klinické příznaky Newcastleské choroby jsou velmi variabilní a žádný není specifický. V úvahu připadají všechny infekční i neinfekční příčiny zánětů střev a dýchacích cest a nemoci postihující mozek. Svým průběhem se Newcastleská nemoc podobá chřipce drůbeže, neštovicím, hemofilové rýmě, chlamydióze, infekční bronchitidě drůbeže, infekční laryngotracheitidě, mykoplasmóze a mnoha dalším onemocněním. Neurologické potíže mnoha druhů mají za příčinu chlamydiózu či salmonelózu, u kuřat se nedá vyloučit aviární encefalomyelitida nebo Markova nemoc, u krůt meningoencefalitida krůt, u ptáků může způsobit onemocnění mozku i koňská encefalomyelitida. Z neinfekčních poruch je to především nedostatek vitamínu B či E, otrava plísňovými jedy a těžkými kovy.

Bez laboratorního vyšetření tedy nelze zjistit, jestli pozorované příznaky vyvolává Newcastleská choroba nebo ne. U živých ptáků je možné zjistit virus ve výtěru z dýchacích cest či v trusu, nebo prokázat vzrůst množství protilátek.

Výsledek pitvy u Newcastleské choroby záleží na formě nemoci. Při náhlých úhynech nemusí být přítomné žádné změny a ptáci hynou v dobrém výživném stavu. Viscerotropní forma má obvykle za následek krváceniny na vnitřních orgánech a v tělním tuku a nekrotický zánět střev s pablánami, při Newcastleské nemoci může být patrný zánět plic a průdušnice. Mozek obvykle nebývá makroskopicky změněný ani u ptáků, kteří vykazovali neurologické poruchy, maximálně může být překrvený. Pod mikroskopem by ale byl vidět nehnisavý zánět. Pitevní nález je stejně nutné potvrdit izolací viru.

Léčba

Newcastleskou chorobu nelze léčit, u exotických ptáků je léčba pouze podpůrná. Newcastleská choroba podléhá povinnému hlášení a ohnisko nemoci podléhá vyhlášeným mimořádným veterinárním opatřením, mezi které může patřit i utracení všech nakažených ptáků i ptáků podezřelých z nakažení. Chovatel nemocné drůbeže má v takovém případě nárok na náhradu.

Prevence

Prevencí je zamezení styku chovaných ptáků s ptáky volně žijícími, především s jejich trusem – toto je jeden z důvodů, proč se drůbež ve velkochovech chová v uzavřených halách.

V domácím chovu je takové opatření těžko proveditelné, ale dá se zajistit aspoň krmení slepic v kurníku, kde se k jejich krmení volně žijící ptáci nedostanou, či použití nášlapných krmítek. Pro hrabavou drůbež existuje možnost očkování, to je povinné pro všechny reprodukční chovy drůbeže a pro chovy nosnic pro produkci konzumních vajec, ve kterých je více než 500 chovaných nosnic a které jsou evidované jako hospodářství podle plemenářského zákona. Očkovat musí také chovatelé čistokrevné drůbeže, kteří chtějí vystavovat, pro splnění veterinárních podmínek mnoha výstav.

Očkuje se živými lentogenními viry, které se podávají v pitné vodě či se kapou do spojivkového vaku drůbeže. Ty poskytují imunitu na 3 – 5 měsíců. Mrtvé vakcíny s olejovým adjuvans se podávají injekčně a imunita po jejich podání trvá 5 – 7 měsíců. Vůbec nejdelší ochranu poskytuje podání živé vakcíny s následným přeočkováním inaktivovanou vakcínou, 9 – 12 měsíců.

Očkování bohužel není schopné ochránit drůbež před samotnou infekcí, pouze zvyšují nutnou infekční dávku a i očkovaná drůbež proto může onemocnět virulentními kmeny viru. Očkovaná drůbež také může vylučovat živý vakcinační virus v trusu.

Pro holuby nefungují vakcíny pro drůbež, vyrábí se přímo pro ně určené očkovací látky s inaktivovanou holubí variantou viru. Používají se u nich injekční inaktivované vakcíny, které zkracují délku případného onemocnění a omezují jeho klinické příznaky. Ochrana trvá 6 měsíců.

Pro exotické ptáky žádná vakcína vyráběná není a ani kuřecí, ani holubí očkovací látky u nich nejsou účinné.