Ostertagióza je nemoc skotu způsobená parazitickými oblými červy, kteří cizopasí ve slezu zvířete. Je to celosvětově i v ČR nejvýznamnější nemoc hovězího dobytka způsobená hlísticemi.

Probíhá ve dvou formách: Letní ostertagióza postihuje pasoucí se telata a mladý skot na konci léta a na začátku podzimu a projevuje se silným vodnatým průjem zelené barvy a rychlým hubnutím. Postihuje většinu zvířat ve stádě, ale obvykle nevede k úhynu. Zimní ostertagióza se objevuje v únoru nebo březnu u zvířat, která se pásla předchozí podzim a to průjmem, který je chronický, střídavý a vede k rychlému zeslábnutí a dehydrataci zvířete. Postihuje jen jednotlivé kusy, ale prognóza je horší a úhyny bez léčby časté. U obou forem se objevuje otok v mezisaničí („bottlejaw“), u zimní ostertagiózy je častější.

Původce

Ostertagióza je parazitární onemocnění, příčinou je hlístice Ostertagia ostertagi, české jméno nemá. Patří mezi trichostrongylidy, neboli vlasovky.

Dospělé ostertagie jsou tencí červi hnědočervené barvy, bez nápadných vnějších znaků. Jsou asi 8 mm dlouzí, samečkové jsou o trochu kratší, samičky o kousek delší. Samečkové mají jehlovité výrůstky, kterými se při kopulaci přidržují samiček a podle tvaru těchto spikul se poznají jednotlivé druhy, ale jen pod mikroskopem. Na první pohled vypadají stejně.

Žijí ve slezu na povrchu sliznice, živí se krví, ale nemoc, ostertagiózu, způsobují jejich larvy.

Životní cyklus

Parazité začínají svůj život jako vajíčko, které odchází z těla hostitele trusem. Vývoj je přímý. V kravském trusu se vajíčko líhne ve volně žijící larvu L1, která se živí bakteriemi a dvakrát se svléká. Výsledkem je larva L3, která už přijímat potravu nemůže, protože si ponechala pokožku přecházejícího stadia jako ochranný obal. Vývoj při pokojové teplotě trvá asi 14 dní.

Za vhodných podmínek, pokud je vlhko, nebo při vyplavení hromad trusu deštěm, migrují larvy L3 na okolní vegetaci a čekají, až budou spaseny. Během sucha se schovávají v trusu, ale suché a horké léto je rychle ničí. Na druhou stranu dokáží přežít zimu, zvláště pod sněhem.

V okamžiku, kdy se dostanou do žaludku, tedy v tomto případě do slezu svého nového hostitele, uvolní se ze svého obalu a pronikají do žlázek ve stěně slezu. Tam pokračují ve svém vývoji, rostou, ještě dvakrát se svlékají a nakonec opouštějí stěnu slezu a pohlavně dospívají 18 – 21 den po infekci.

Pokud však larvy během svého pobytu na pastvině zažily delší období nižších teplot, poté, co se nastěhují do žláz sliznice slezu ve svém vývoji nepokračují, zůstávají ve stadiu larvy L4, tlumí svůj metabolismus a v tomto stadiu tzv. hypobiózy spí několik měsíců. Dospívají až potom.

Hostitelé ostertagií

O. ostertagi je parazit skotu, případně jelena lesního, velbloudovitých a vzácně koz.

Podobný druh, Ostertagia leptospicularis, je parazit hlavně srn a přenáší se také na malé přežvýkavce a hovězí dobytek. U skotu se projevuje stejně jako nemoc způsobená O. ostertagi.

Přenos ostertagiózy

Skot se může nakazit jen spasením zralých, infekčních larev L3. Nejsou vidět pouhým okem a při vhodných podmínkách pro množení a přežívání parazita jich může být na pastevním porostu značné množství. Ostertagióza je problémem především pastevně chovaného skotu. Stájové infekce jsou sice možné, třeba po zkrmování zelené píce nebo špatně usušeného sena, ale nejsou časté. Dobrá konzervace krmiv larvy ničí, v kvalitním seně nebo senáži nejsou.

Jak parazité způsobují nemoc

Malé množství červů viditelně neškodí, ale značné množství vyvíjejících se larev ve žlázkách stěny slezu už sliznici masivně poškozuje. Nemocná zvířata mohou být hostiteli stovek tisíc červů. Nejhůře postižené kusy jich mohou hostit miliony. 90 % z nich jsou larvy ve žlázkách.

Žlázky obsahující parazita se zanítí a v jejich stěně jsou buňky, které produkují kyselinu chlorovodíkovou, nahrazeny rychle dělícími se buňkami bez jakékoliv funkce. Žlázka s červem viditelně zduřuje a na sliznici slezu se tvoří pouhým okem viditelné, 2- 3 mm velké bělavé uzlíky. Postupujícím vývojem a růstem cizopasníka tento tlačí na okolní žlázky, které také zesilují, i když parazita neobsahují. Uzlíky se zvětšují a vrchol škodlivosti nastává asi 18. den po infekci, když červi žlázky opouštějí.

Při masivní invazi se uzlíky shlukují a slévají a celá stěna slezu je ztluštělá, oteklá, v místech většího poškození žlázek může dojít k jejich nekróze a odlupování sliznice či tvorbě vředů.

Změny ve stěně slezu mají dva důsledky:

  1. není kyselina chlorovodíková, není kyselé pH. pH slezové tekutiny stoupá z normálního 2 až na více než 7
    • to znamená, že pepsinogen se nemůže přeměnit na pepsin, případně pepsin netráví kvůli vysokému pH a tím pádem se v žaludku netráví bílkoviny
    • taky to znamená, že není kyselé pH ke zničení bakterií přicházejících s potravou, takže může dojít k bakteriálnímu přerůstání na sliznici nemocného slezu
  2. zanícená sliznice slezu je prostupná pro bílkoviny. Pepsinogen se vstřebává do krve a do slezu přechází bílkoviny krevního séra, hlavně albumin a nevratně se ztrácí

Menší počet červů nezpůsobuje zevní příznaky nemoci, protože střevo je schopné sníženou stravitelnost a ztráty proteinů vykompenzovat, albumin znovu vstřebat a zvířata akorát pomaleji rostou. Jakmile ale poškození slezu překoná kompenzační mechanismy organismu, dostavuje se průjem a hlavně hubnutí a chřadnutí způsobené v podstatě nedostatkem živin a ztrátou bílkovin a energie.

Sezónní výskyt nemoci

Ostertagióza má, protože volně žijící larvy jsou závislé na teplotě, nápadnou sezónnost. Na pozemku používaném k pastvě přecházející rok přežijí zimu některé larvy L3, ale na začátku pastevní sezony je je jich málo. Červi z nich vzešlí nedosahují počtu potřebného ke vzniku zjevného onemocnění, ale opakovanou infekcí počet larev na pastvině stoupá, hlavně když je teplo a vlhko. Maximálního počtu dosahují od konce července do začátku září. Přesně to záleží na konkrétním roce. Ve vlhkých teplých létech to bývá dříve, naopak horká suchá léta působí proti hromadění larev. Zhoubný může být déšť následující po horkém suchém období, pak se mohou najednou deštěm vymýt larvy schované před suchem v hromadách trusu.

Letní ostertagióza vzniká, když jedinec najednou spase velké množství larev. A je skutečně obvykle letní, protože největší množství larev je k dispozici na vrcholu a konci léta.

Larvy spasené na podzim se uhnízďují ve slezu, ale dále se zatím nevyvíjí. To udělají v předjaří, kdy hromadně začnou dorůstat a dospívat. Právě tyto larvy jsou příčinou zimní ostertagiózy, která zvířata trápí od března do května.

Příznaky ostertagiózy

Letní ostertagióza, neboli ostertagióza I. typu, se projevuje silným vodnatým průjmem, který má tmavě zelenou barvu. Zvíře ztrácí chuť a žere velmi málo, peristaltika bachoru je zpomalená a nápadná je velmi rychlé hubnutí. Během týdne může postižený kus ztratit až 20 % své hmotnosti. Při ostertagióze nebývá horečka ani krev v trusu.

Těžce postižená zvířata trpí někdy otoky mezisaničí a podhrudí, jsou slabá a dehydratovaná. Bez léčby může uhynout i 15 % kusů.

Letní ostertagióza probíhat jako hromadné onemocnění s morbiditou přesahující 75 %.

Zimní ostertagióza

Zimní ostertagióza, ostartagióza II. typu, má příznaky podobné, ale průjem je spíš chronický a střídavý. Dlouhodobé ztráty bílkovin jsou příčinou vzniku otoků v mezisaničí a v podhrudí, pravidlem je středně závažná chudokrevnost. Morbidita je nízká, ale nemoc probíhá jako těžká letní ostertagióza a mortalita proto může být větší.

Imunita proti parazitům

Skot si kontaktem s cizopasníky vyvíjí imunitu. Ta vzniká postupně a pomalu v průběhu asi půl roku. Proto je letní ostertagióza nemocí mladého skotu na prvním roce pastvy a zimní ostertagióza postihuje zvířata po první pastevní sezoně. Druhý a další rok pastvy už jsou zvířata imunní. Výjimkou může být ostertagióza na druhém roce pastvy, pokud první rok podmínky prostředí omezovaly populaci červů natolik, že se imunita nemohla pořádně vytvořit.

U zvířat starších 18 měsíců je ostertagióza neobvyklá, ale stát se to může. Onemocnět mohou i krávy nebo býci, pokud se s červi setkávají poprvé a spásají zamořenou pastvinu po telatech nebo když mají imunitu potlačenou třeba motoličnatostí.

Imunita není dokonalá, nechrání zcela, ale zpomaluje vývoj červů, omezuje jejich počet i plodnost.

Diagnostika ostertagiózy

Letní ostertagióza je nápadná hromadným vznikem vodnatého průjmu u telat na prvním roce pastvy v kritických měsících. Diagnostiku potvrzuje rozbor trusu, počet vajíček přesahujících 1000 v jednom gramu není nic neobvyklého. Odběr krve může prokázat zvýšení hladiny pepsinogenu.

Zimní ostertagióza je odlišná tím, že v trusu žádná vajíčka být nemusí, nemoc způsobují ještě nedospělá stadia.

Při pitvě je pro ostertagiózu typický nález uzlíků ve sliznici slezu. Obvykle je přítomné velké množství hnědých červů, pH obsahu slezu je vyšší než 4,5 a inkubace sliznice v teplém fyziologickém roztoku nebo její natrávení pepsinem odhalí i spící L4 larvy.

Podobné nemoci

Léčba ostertagiózy skotu

Letní ostertagiózu lze vyléčit prakticky jakýmkoliv odčervovacím prostředkem s účinkem na oblé červy. Zimní ostertagióza potřebuje léčiva s prodlouženým účinkem.

Prevence ostertagiózy

Jako u všech nemocí a zvláště u nemocí způsobených červy je i u ostertagiózy základem prevence.

Způsobů, jak nemoc tlumit je hned několik a každá má svojí výhodu a nevýhodu. Je například možné nepást mladý skot od poloviny léta na místech, kde se pásl od jara a tak utéct ze zamořené pastviny. Počet infekčních larev snižuje i péče o porost, sekání nedopasků, vláčení a nižší zatížení pastvin.

Další metody využívají preventivního odčervování, které je načasované tak, aby se na pastvině nahromadilo co nejméně larev. To znamená antiparazitní léčbu v celkové době aspoň osm týdnů z počátku pastevní sezony a odčervení na jejím skončení k likvidaci spících L4.

Infekční larvy se dají zničit i společnou nebo střídavou pastvou s jinými býložravci, ve kterých se ostertagie nevyvíjejí, nebo i pastvou různých kategorií skotu. Ostertagióza může být problém při pastevním odchovu jalovic, ale ve stádech bez tržní produkce mléka s telením na jaře před ostertagiózou telata chrání jejich matky. Ty sežerou bez následků přežívající larvy z předchozího roku a telata začnou ochutnávat už čistý pastevní porost.

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?