Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Otravy » Otrava jedem na krysy

Otrava jedem na krysy

Otrava jedem na krysy je obávaný, život ohrožující stav postihující z domácích zvířat především psy, méně často kočky nebo drůbež. U domácích zvířat se jedná o vůbec nejčastější úmyslnou otravu, zvířata se také mohou dostat ke špatně umístěným návnadám a možné jsou také otravy druhotné, i když otrava domácího zvířete ulovením otráveného hlodavce je při správně prováděné deratizaci spíš nepravděpodobná a druhotné otravy zabíjí hlavně divoce žijící zvířata, drobné šelmy a dravce.

V ČR se používají dva typy jedů na hlodavce, běžně používané antikoagulační rodenticidy, které lze koupit i pro domácí použití a Stutox, jed pro hubení hrabošů a hryzců, který se prodává pouze pro profesionální použití.

Otravy antikoagulačními rodenticidy se projevují až po několika dnech po pozření toxické dávky a příznaky jsou velice obecné – slabost, dušnost, kolaps. Pro otravu je typické nekontrolovatelné krvácení, ale to nemusí být navenek patrné. Na druhou stranu pokud se otrava odhalí včas, je k dispozici účinný protijed a zvířata, která otravu přežijí, že vyléčí bez následků. Stutox je na proti tomu vysoce toxická látka, která může zabít už za několik hodin a žádný protijed neexistuje.

Jak fungují jedy na krysy

Jed na krysy nebo jed na hlodavce je vlastně velice široký pojem. Pro trávení hlodavců se totiž používá mnoho různých látek s různým způsobem působení a tím pádem i vzniklá otrava je různá. Některé látky, které se používaly jako jedy na krysy jsou už zakázané (strychnin), jiné se u nás nepoužívají, ale prodávají se v zahraničí (cholekalciferol), některé jsou určené jen pro profesionální použití.

Antikoagulační rodenticidy

Nejčastěji se ale jedem na krysy myslí některý tzv. antikoagulační rodenticid. Čistě z důvodu dostupnosti, antikoagulační rodenticidy jsou v současnosti nejčastěji používané látky k hubení hlodavců. Jsou také jediné, které se pro tento účel volně prodávají v obchodech. Mezi tyto látky patří bromadiolon i brodifakum.

Antikoagulační rodenticidy jsou organické látky, nejčastěji se jedná o deriváty kumarinu. To je látka přirozeně vyskytující se v některých rostlinách a tento typ jedů byl objevený náhodou v souvislosti s otravou dobytkem plesnivým senem z jetele. Kumarinové deriváty fungují jako antivitamín K. V těle zablokují využití tohoto vitamínu. Vitamín K je nutný k syntéze bílkovin krevní plasmy, které během srážení krve produkují nerozpustný fibrin. Bez vitamínu K se bílkoviny už přítomné v krvi časem vyčerpají . Doba potřebná ke srážení krve se nejprve prodlužuje a pak dochází k nekontrolovatelnému samovolnému krvácení.

Díky tomu jsou antikolagulační rodenticidy typické opožděným nástupem účinku, trvá obvykle 3 – 5 dní, než se objeví první příznaky otravy.

Fosfid zinku

Druhou látkou, která se v Česku prodává jako návnada na hlodavce, je fosfid zinečnatý. To je oproti antikoagulačním rodenticidům anorganická chemikálie s nepříjemným zápachem po česneku. Zabíjí tak, že po pozření návnady se v kyselém prostředí žaludku uvolní vysoce toxický fosfan. Ten působí korozivně přímo na sliznici trávicího traktu, dostává se do plic, kde způsobuje jejich otok a kromě toho ve všech buňkách těla působí jako mitochondriální jed. Příznaky otravy se objevují rychle, během několika minut. Otrava se projevuje silným zvracením, často s krví, silnou bolestí břicha, postupující slabostí a nakonec šokem, kolapsem a smrtí. Mohou se objevit i křeče.  Smrt může nastat už během 3 – 5 hodin.

Jaké množství jedu je nebezpečné?

Možná se to zdá jako hloupá otázka, ale i u jedovatých látek záleží hlavně na dávce. A ta závisí na druhu jedu, druhu tráveného zvířete a jeho hmotnosti.

Nejméně nebezpečný antikoagulační rodenticid je warfarin, který byl obsažený v Kumatoxu, který už se bohužel nevyrábí. Warfarin je látka s kumulativním účinkem, o otravě ho museli hlodavci žrát několik dní po sobě. Při jednorázovém požití byl téměř netoxický a to platilo i pro domácí zvířata. Jedovatá dávka u warfarinu je vysoká,  LD50 je 20-50 mg/kg živé hmotnosti pro psa, 5-30 mg/kg pro kočku a přes 900 mg/kg ž.hm pro kuřata. Warfarin se v těle nehromadí, rychle se vylučuje a možnost druhotné otravy je mizivá. Jeho největší výhoda je zároveň jeho největší nevýhoda, velmi rychle se objevili potkani, kteří jsou proti účinkům warfarinu imunní.

Množství bromadiolonu jedovaté pro domácí zvířata

V mnohých návnadách je jiný antikoagulační rodenticid, bromadiolon. To je rodenticid druhé generace, vylepšený „superwarfarin“. 90 % potkanů hyne už při jednorázovém požití návnady, potkani umírají od šestého dne.

Pro psy a kočky je však jedovatá dávka překvapivě velká. Maximální tolerovaná dávka jedu, tzn. množství, které nezpůsobí žádné pozorovatelné příznaky otravy, je u psa 10 mg/kg. To znamená, že 10 kg pes může bez následků přijmout až 100 mg bromadiolonu. V návnadě pro hlodavce je nanejvýš 50 mg v kilogramu (!) návnady. Psovi viditelně neškodí ani opakovaný příjem malého množství návnady po několik dní po sobě. Malé množství je asi 10 g návnady na kilo živé hmotnosti psa. 200 g/na kilo hmotnosti psa sežrané návnady denně po několik dní už psa otráví. LD50 bromadiolonu pro psa je 15 mg/kg živé hmotnosti.

Kočka je ještě odolnější než pes a maximální tolerovaná dávka je dokonce 25 mg/kg. To znamená, že 100 mg bromadiolonu obsaženého ve dvou kilech návnady pro hlodavce může bez následků sežrat už čtyřkilová kočka.

Prase je naproti tomu výrazně citlivější a neotráví se jen při dávkách 1 mg/kg. Pro drůbež je bromadiolon jedovatější než warfarin, ale během testů s kuřaty, která dostávala otrávenou návnadu jako jediné krmivo každý druhý den se sice objevily příznaky otravy, ale uhynulo jen menší množství ptáků. Slepice otrávené bromadilonem snáší vejce, které obsahují rodenticid ve žloutku, jeho koncentrace je však nízká. Bromadiolon je však jedovatější pro sovy a dravce a u těchto zvířat je možná i sekundární otrava lovem otrávených hlodavců, hlavně když jsou takoví hlodavci po několik dní výhradním zdrojem potravy.

Nejjedovatější antikoagulační rodenticid

Dalším používaným jedem na krysy je brodifakum. Ten je mnohem jedovatější než warfarin i než bromadiolon. Účinné množství k vyvolání otravy psa nebo kočky je asi 10x menší než u bromadiolonu. LD50 pro psa je 0,2 – 1 mg/kg a pro kočku 25 mg/kg, pro drůbež 4, 5 mg/kg, pro prase méně než 2 mg/kg. Brodifakum zabije při jednorázovém požití 96 % potkanů a potkani hynou 6. den, rychleji než při otravě bromadiolonem.

Volně prodejné návnady s brodifakumem obsahují 0,0025% účinné látky.  To znamená, že už 100 g návnady může být smrtelná dávka pro 10 kg vážícího psa. Navíc brodifacum má velmi dlouhý poločas rozpadu v těle otráveného živočicha, v krvi se jeho koncentrace sníží na polovinu až po šesti dnech a v játrech přetrvává několik měsíců. V játrech otráveného hlodavce se může nacházet 2 – 5 ppm brodifacumu, což je asi 10x méně než v návnadě samotné, ale při opakované expozici je sekundární otrava možná i u jinak dosti odolné kočky. Brodifacum jako zdroj druhotné otravy podobně jako bromadiolon škodí hlavně dravcům a sovám. Vysoká jedovatost znamená, že vrabci či jiní drobní pěvci mohou snadno sezobat smrtelnou dávku otráveného zrní.

Jedovatá dávka fosfidu zinku

Fosfid zinku je silně toxický. LD50 pro různá zvířata činí 20 – 40 mg/kg živé hmotnosti pro psa, 40 mg/kg živé hmotnosti pro prase, 20 mg/kg pro kozu a 8 mg/kg pro králíka. Návnada v podobě bezbarvých granulí obsahuje 2 % fosfidu zinku, desetikilového psa proto může otrávit jedna polévková lžíce návnady a drůbež či divoce žijící zvířata mohou velmi snadno pozřít smrtelnou dávku. Vysoká akutní toxicita zároveň činí druhotnou otravu nepravděpodobnou, ale stát se to může, pokud pes sežere hlodavce, který má návnadu ještě v žaludku.

Co dělat, když domácí zvíře sežere jed na krysy?

Návnady v podobě na červeno obarvených zrn, červených voskových válečků nebo hranolků či různé gelové sáčky obvykle obsahují antikoagulační rodenticidy. Pokud zrovna teď váš pes něco takového sežral, nepanikařte! První pomocí je vyvolání zvracení, nejlépe po ruce je 3 % peroxid vodíku v dávce 2 ml/kg hmotnosti psa, u velkého psa do dávky 60 ml. Většinou se dává prostě do účinku. Vstřebávání jedu zabraňuje také živočišné uhlí. Poté je užitečné zjistit, co vlastně pes sežral. Na krabičce od návnady je vždycky napsána účinná látka. K případným otráveným párkům či jiným dobrotám volejte policii.

Další řešení už patří do rukou veterinárního lékaře. V podstatě jsou dvě možnosti. Buď se zatím nedělá nic a po 36 a 96 hodinách se psovi odebere krev a otestuje se rychlost srážení krve, nebo se hned začne podávat vitamín K, který funguje jako protijed. První možnost je užitečná, pokud byl pes chycen při činu, hned se vyzvracel a návnada obsahovala bromadiolon, protože nemuselo k žádné otravě vlastně dojít. Jinak se radši hned začne s léčbou.

Pole ošetřené fosfidem zinku jsou označené výstražnými cedulemi a nejlepší je, když se tam žádné domácí zvíře vůbec nedostane. Při otravě fosfidem zinku lze totiž dělat jen velmi málo.

Příznaky otravy

Mnohem horší je, když zvíře sežere návnadu někde nepozorovaně. V tom případě nedojde k podání vitamínu K včas a projeví se příznaky otravy. Ty jsou dlouho velmi obecné a nedá se jen podle nich poznat, o co se jedná. Zvířata jsou slabá, apatická. nežerou. Někdy se objevuje svalový třes. Mohou se zadýchávat při námaze a pak i v klidu. Dušnost se vyskytuje asi u poloviny otrávených psů a je způsobená krvácením do plic. Někdy se objevuje i výtok krve z nosu nebo vykašlávání krve.

Jiná zvířata mohou krvácet do střev a krev je přítomná v trusu, jiná mají krev v moči, některá krvácí do břicha, které je bolestivé a nafouklé, může se objevit kulhání, náhlý kolaps nebo křeče.

Fosfid zinku vyvolá během několika minut až hodin silné zvracení, často s krví, otok plic a celkové selhání organismu.

Léčba otravy

Otrávené zvíře potřebuje hospitalizaci na veterinární klinice nebo v nemocnici. Vyšetření dokáže odhalit poruchu srážení krve jako příčinu nemoci a vyloučit jiné příčiny, jako je selhání jater nebo hemofilii. Podávání vitamínu K se u otrávených zvířat doplňuje transfuzí plasmy či plné krve. Pokud zvíře přežije, bez následků se vyléčí. Čím dříve se zvířeti dostane pomoci, tím lepší je prognóza. Smrtelnou komplikací je souběžně probíhající onemocnění jater, protože nemocná játra nejsou schopná reagovat na podávání protijedu.

U otrav fosfidem zinku neexistuje žádný protijed. Léčba je pouze podpůrná a při menším množství zkonzumovaného jedu může být úspěšná. Pokud zvíře vydrží 24 hodin, pravděpodobně přežije.

Prevence

Vždycky je nejlepší, když k žádné otravě nedojde. Úmyslné otravě psů v zahradě lze zabránit obtížně, ale venku by pes měl být pod dozorem nebo nosit náhubek, pokud nekontrolovatelně žere všechno poživatelné.

A člověk, který se rozhodne použít jed na krysy k hubení hlodavců na vlastním pozemku by u toho měl trochu přemýšlet. Návnady nepatří nikam, kde se k nim může dostat domácí zvíře. Patří do nor nebo do jedových staniček. Během trávení hlodavců patří kočka domů, aby nemohla lovit otrávené hlodavce, ty je potřeba sbírat a vyhazovat. A k omezení rizika otravy domácích je dobré vybírat jedy s bromadiolonem a přeskakovat ty s brodifakumem, i když tyto jsou účinnější.

Posledním bodem k omezení otrav necílových organismů je používání jedových nástrah jen cíleně, při větším výskytu hlodavců. Jakmile přestane návnada ze staniček ubývat, tak se staničky s jedem dají pryč. K monitoringu výskytu hlodavců slouží nejedovaté dobroty v mechanických pastech.