Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Otravy » Otrava mědí

Otrava mědí

Měď je důležitý stopový prvek a v malém množství je potřebná pro správnou funkci těla.Otrava mědí nastává při překročení schopnosti organismu využít a skladovat přijatou měď.

Protože různé druhy zvířat se od sebe odlišují ve způsobu, jakým měď přijímají a vylučují, není otrava mědí u všech zvířat stejně častá. Z domácích zvířat jsou nejcitlivější k otravě mědí ovce. Následuje mladý skot a kozy. Drůbež a prasata mohou bez problémů přijímat i docela vysoké dávky mědi.

Akutní otravu býložravců způsobuje zkrmení píce stříkané fungicidními přípravky na bázi mědi při nedodržení ochranné lhůty. U psů, koček či papoušků může dojít k otravě mědí po požití měděných předmětů. I nízké množství mědi může způsobit otravu u psů trpících chronickými záněty jater a u Bedlington teriérů, kteří trpí dědičnou chorobou zvanou toxikóza mědí.

U ovcí se vyskytuje chronická otrava způsobená dlouhodobě zvýšenou nabídkou mědi v krmné dávce.

Kde se nachází měď

Měď je všude. Je to stopový prvek přítomný v půdě, v rostlinách, v tělech organismů i v jejich výměšcích. Nachází se v obilovinách i v luštěninách, z krmiv živočišného původu hlavně ve vnitřnostech, nejvíce v játrech, a také v mořských plodech.

Měď obsahují také některé běžně používané chemické látky, jako je modrá skalice či některé prostředky na ochranu rostlin.

Může se vylouhovat do měkké vody při použití měděných vodovodních trubek. Stejně tak se může při použití měděných nádob zvednout obsah mědi v krmivech jako je pivovarské mláto, lihovarské výpalky nebo melasa.

Protože měď je potřebná pro správné fungování organismu, krmné směsi nebo minerální lizy bývají o měď obohacené.

Jak dojde k otravě

Měď je stopový prvek běžně přítomný v organismu a potřebný pro jeho správné fungování. Vstřebává se ve střevě v množství, které odpovídá množství mědi v přijatém krmivu, bez ohledu na momentální potřebu. Přebytek mědi se ukládá v játrech a je postupně vylučován žlučí a močí. Vylučování mědi urychluje molybden a síra. K otravě dojde ve chvíli, kdy množství mědi v játrech překročí určitou mez. Jaká přesně tato mez je ale závisí na mnoha faktorech, včetně druhu či dokonce i plemenu zvířete a jeho zdravotním stavu. Po překročení jaterní kapacity se náhle velké množství mědi uvolní do krve a způsobí rozpad červených krvinek a těžký zánět žaludku a střev. Obojí může snadno vést k úhynu zvířete.

Nejcitlivější jsou k otravě mědí ovce, protože přebytečnou měď vylučují z těla velmi pomalu. Ostrovní jemnovlnná plemena jsou k otravě mědí nejnáchylnější, typicky se uvádí plemeno texel, citlivé je taky soay a ovce z ostrova North Ronaldsay, dále merino, pak některá kontinentální plemena, jako je charolais. Všechny ovce bez ohledu na plemeno jsou vnímavější k otravě mědí než kozy a jiná domácí zvířata.

Protože měď se ukládá v játrech, zvířata trpící onemocněním jater jsou také obzvláště citlivá na obsah mědí v krmivu.

Průběh otravy

Při požití velkého množství mědi najednou dochází u zvířat k akutní otravě. K takové situaci může dojít při požití měděných předmětů, jako jsou různé drátky a staré mince, modré skalice (síranu měďnatého) či vody obsahující rozpuštěnou modrou skalici nebo kontaminovanou některými antikorozními nátěry. U býložravců může dojít k otravě při zkrmení zelené píce ošetřené protiplísňovými postřiky na bázi mědi, jako je kuprikol, při nedodržení ochranných lhůt.

Ptáci a prasata jsou vůči působení i značných dávek mědi dost odolní a otrava je u nich vzácná. Kompletní krmné směsi nebo vitamínové a minerální doplňky pro drůbež a prasata proto mohou obsahovat dostatečné množství mědi pro vyvolání akutní otravy u ovcí.

Akutní otrava se ohlašuje náhle vzniklou slabostí a apatií, příznaky otravy nastupují brzy po požití mědi. U zvířat se rozvíjí těžký zánět žaludku a střev. Otravu provází silné kolikové bolesti. U ptáků se otrava mědí projevuje nekrózou žláznatého i svalnatého žaludku, ptáci trpí žízní a před úhynem mohou mít i křeče. Psi a kočky opakovaně zvrací, zvratky mají modrozelenou barvu, a mají silný krvavý průjem. Modrozelený až krvavý průjem doprovází otravu také u králíků a přežvýkavců. Následně se trávení zastavuje, zvířata jsou žíznivá a dehydratovaná.

Pokud otrávení savci přežijí prvotní postižení trávicího traktu, další den se přidružují příznaky rozpadu červených krvinek, bledost a žloutenka, selhání jater, ještě později selhávají ledviny. Úhyn ale obvykle nastává už v první fázi.

Akutní otrava u přežvýkavců nastává po příjmu 20 – 110 mg mědi na kilogram živé hmotnosti. Pro ovce platí ty nižší hodnoty, 20 – 50 mg/kg ž. hm. může stačit k otravě, u koz je toxická dávka kolem 60 mg/kg živé hmotnosti.

Chronická otrava mědí

U ovcí, koz, lam a skotu je častější chronická otrava. Dlouhodobě zvýšené množství mědi v krmivu časem způsobí nasycení jaterních buněk mědí. Tato měď se může ale kdykoliv ve velkém množství uvolnit do krve a způsobit otravu.

Spouštěčem uvolnění mědi bývá stres. Stříhání, nahánění, přesuny, nebo mrazy nebo naopak vlna veder, to vše může u citlivých zvířat způsobit uvolnění mědi. To způsobí oxidaci hemoglobinu na methemoglobin, který nemůže vázat kyslík, a rozpad červených krvinek. Častým důsledkem je prostě náhlá smrt. Přežívající zvířata trpí žloutenkou, jsou slabá a nežerou, jejich krev i moč mají hnědou barvu. Zároveň dochází k poškození jater a ledvin. Úhyn obvykle nastává do 48 hodin.

Terapie

Akutní otrava mědí se na začátku řeší podáním živočišného uhlí a salinických projímadel. U psů a koček je možné vyvolat i zvracení, ale spoustu sloučenin mědi zvracení způsobuje samo o sobě, takže to není nutné. Léčba akutní i chronické otravy mědí je jednak podpůrná (kapačky), jednak se při ní podávají tzv. chelatační činidla, která vyvazují měď a usnadňují její vyloučení z organismu. Možné je pomoci si také transfuzí krve a jako doplněk léčby se podávají vitamín C, E a zinek.

Prognóza po objevení se klinických příznaků je špatná.

Prevence

U většiny zvířat je jednoduchá: Držet chemické sloučeniny mědi mimo jejich dosah. U papoušků je potřeba drobné měděné předměty, jako jsou různé drátky, držet z dosahu všetečných zobáků.

U ovcí je to jiné. Za určitých okolností už denní příjem rovnající se 3,5 mg mědi na kilo živé hmotnosti u nich může způsobit chronickou otravu. Měď se ale v krmivu nevyskytuje samostatně a její vstřebávání a vylučování ovlivňují i jiné stopové prvky. Pokud je v krmivu mnohem více mědi než molybdenu, více než 10:1, může taková krmná dávka způsobit otravu, i když mědi obsahuje méně. Nebezpečná je taky taková krmná dávka, která obsahuje více než 20 mg/kg mědi.

U ovcí proto může otrava vzniknout i zkrmováním krmných směsí, minerálních lizů nebo vitamino-minerálních doplňků určených pro skot.

K otravě mědí pasoucích se ovcí nebo skotu mohou přispět také rostliny obsahující pyrrolizidinové alkaloidy, například starček. Ty totiž poškozují játra.

Na podkladě primárně poškozených jater vzniká chronická otrava mědí u psů. Kromě Bedlington teriérů byla popsána u labradorů, westíků, dobrmanů nebo amerických kokršpanělů a na obsah mědi v krmivu si musí dávat pozor všichni psi s chronickou aktivní hepatitidou. Komerčně vyráběné jaterní diety pro psy mají všechny snížený obsah mědi.

 

Článek označen značkami: ,,