Pachecova nemoc - MVDr. Tereza Ježková

Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Pachecova nemoc

Pachecova nemoc

Pachecova nemoc je nakažlivá choroba postihující papoušky všech možných druhů, nejvnímavější jsou amazoňané. Probíhá v zásadě ve dvou formách: Zvláště u jihoamerických papoušků je možné bezpříznakové nosičství, u všech papoušků se může rozvinou akutní, velmi rychle probíhající onemocnění následované úhynem. Jedná se vlastně o akutní nekrotizující zánět jater, který před úhynem prozrazují jen obecné příznaky nemoci, jako je nechutenství, spavost a načepýřené peří, případně žádné příznaky nejsou a Pachecova nemoc způsobí náhlé úhyny.

Ptáci, kteří nemoc přežijí, zůstávají trvalými vironosiči a mohou být zdrojem nákazy pro další ptáky. Nosičství viru bývá spojené s pozdějším vznikem bradavic v dutině zobákové, na sliznici kloaky nebo i v jícnu, voleti a žaludku. U amazoňanů chronická infekce způsobuje i karcinomy žlučových cest nebo vývodu slinivky břišní.

Jméno nemoci

Pachecova nemoc, čti „Pačekova“, je pojmenována po veterináři, který ji v Brazílii poprvé popsal.

Původce

Původce byl odhalen až několik desítek let po prvním popsaném výskytu nemoci. Je to herpesvirus pojmenovaný  PsHV-1, Psittacine HerpesVirus-1, tedy herpesvirus papoušků. Herpesviry jsou velké, obalené DNA viry typické tím, že způsobují doživotní latentní infekce, kdy stres či přechodná zátěž spustí opětovné vylučování viru a infekčnost nakaženého jedince.  PsHV-1 není výjimkou. Virus tvoří čtyři odlišné genotypy a minimálně tři sérotypy, z nichž každý genotyp se chová trochu odlišně. Nemoc pochází z Jižní Ameriky a zdá se, že každý typ viru se vyvinul jako parazit odlišného druhu papouška, u kterého způsobuje především bezpříznakové nosičství a Pachecova nemoc jako akutní smrtelné onemocnění vzniká při infekci jiného druhu.

Vnímaví hostitelé

Onemocnět mohou všechny druhy papoušků bez ohledu na pohlaví a stáří. Nejčastěji se Pachecova nemoc objevuje u jihoamerických druhů papoušků, zvláště vnímavé jsou ary a amazoňané, poněkud méně aratingy, pyrury, papoušek patagonský a nandej. Všichni tito ptáci, hlavě poslední dva druhy, zároveň mohou sloužit jako vironosiči. Papoušci Starého světa jsou ještě odolnější, přesto byla choroba zjištěna i u papoušků žako a senegalských a alexandrů a u mnoha australských papoušků, u kakaduů, loriů z rodu Eos, agapornisů, andulek i korel.

Přenos

Nemocní ptáci vylučují virus všemi sekrety a exkrety a k nákaze dalších jedinců dojde snadno přímým kontaktem, vzniklým aerosolem a vodou nebo krmivem kontaminovaným trusem. Latentně infikovaní ptáci rovněž vylučují virus trusem a v sekretech hltanu a dýchacích cest. Vylučován je intermitentní, není přítomno neustále, spouští ho stres, jako například změny v chovatelském zařízení, nákup nových ptáků nebo naopak prodej a transport samotného vironosiče a také začátek chovné sezony a hnízdění.

Člověk může sloužit jako mechanický vektor.

Průběh nemoci v chovu

Pachekova nemoc je typicky nemoc smíšených kolekcí jihoamerických papoušků, ve kterých se na začátku chovné sezony nebo po nějakých změnách v chovu objeví akutní úhyny ptáků. Může uhynout třeba i jen jeden papoušek, nebo se může jednat o úhyny hromadné. Morbidita je vysoká a všechny ptáky je nutné považovat za nakažené vironosiče. Rychlost a průběh nákazy je ovlivněná především druhem nakaženého papouška, protože druhová vnímavost k nemoci je různá. Bezpříznakové nosičství u druhů papoušků adaptovaných na vyvolávající kmen herpesviru je častá.

Inkubační doba

Inkubační doba nemoci je 5 – 14 dní.

Klinické příznaky

Pachecova nemoc je akutní až perakutní onemocnění. U velmi vnímavých druhů papoušků způsobuje prostě akutní úhyny ptáků.

Klinické příznaky akutní nemoci bývají nespecifické, papoušci jsou spaví, nežerou, mají načepýřené peří, mohou zvracet, trpět žízní a někdy se objevuje vodnatý průjem. Průjmový trus a uráty mohou být nápadně sírově žluté. Barva je způsobena přítomností biliverdinu a je příznakem jaterního selhání. Někdy se přidávají i křeče nebo třes krku a křídel, zánět spojivek nebo zánět dutin případně krvavý průjem.

Diagnostika

Obvykle se nepodaří stanovit diagnózu u živého ptáka, prostě proto, že většina se nedožije ani odběru vzorků. Pro Pachecovu nemoc je typické prudké zvýšení aktivity tzv. jaterního enzymu AST v krvi jako příznak těžkého poškození jater, zvětšení jater, sleziny a ledvin a snížený počet bílých krvinek. Původce lze zjistit z krve či výtěrů z kloaky nebo zobáku.

Při pitvě je je obvykle nápadné právě zvětšení jater, sleziny a ledvin. U perakutně uhynulých ptáků mohou být i normální velikosti a makroskopicky téměř beze změny. Obvykle ale bývají křehká, žlutošedě skvrnitá, nebo celkově žlutohnědá či nazelenalá. Někdy se pod pouzdrem jater nachází drobné krváceniny, jindy mohou být játra makroskopicky zcela nekrotická a rozpadající se.

Mrtví ptáci jsou ve výborné kondici a výživném stavu. Histopatologicky je nápadná opět nekróza jaterní tkáně. Pachecova nemoc je inkluzní hepatitida, v nakažených buňkách se tvoří intranukleární inkluze tvořené virovou DNA a proteiny. Kromě jaterních buněk jsou inkluze přítomné také v epitelu žlučových cest, v tubulech ledvin a buňkách sleziny. K izolaci a identifikaci viru se používá laboratorní vyšetření, virus neutralizační test, ELISA nebo imunofluorescence.

Podobnou nemocí je Newcastleská choroba (hromadné hynutí a neurologické příznaky), salmonelóza, chlamydióza, záněty jater způsobené jinými bakteriemi a z neinfekčních příčin otrava olovem a lipidóza jater.

Léčba

Pachecova nemoc se léčí podáním acykloviru, vzhledem k rychlému průběhu se častěji acyklovir používá k prevenci rozvoje onemocnění u ostatních ptáků v chovu. U nemocných ptáků se jako podpora přidává také glukóza a vitamín C. K prevenci propuknutí hromadného onemocnění byly s úspěchem použity také autovakcíny.

Acyklovir zabraňuje účinně úhynům, ale není schopen zabránit nákaze ani následnému trvalému nosičství. Nijak nepotlačuje ani růst papilomů.

Papilomatóza sliznic

Vznik papilomů, bradavičnatých květákových výrůstků na sliznici dutiny zobákové nebo v kloace bývá pozdní následek dlouhodobé infekce herpesvirem. Objevují se především u amazoňanů, ar a arating. Jejich přítomnost nemusí být doprovázená žádnými příznaky a papilomy mohou být velmi malé a nenápadné, jen nepigmentovaná ploška v dutině zobákové či jen zesílená hrana nosního průchodu. Nejčastěji jsou to růžové květákovité útvary s různě tlustou nožkou. Pokud jsou papilomy větší, mohou vyhřezávat z kloaky ven nebo krvácí a výsledkem je krev v trusu. Papilomy na sliznici nosohltanu se mohou projevovat jako rýma. U některých ptáků se vytvářejí i v jícnu a voleti a mohou zasahovat i do žláznatého a svalnatého žaludku. Takoví papoušci hubnou. Obvykle ale nezvrací ani neregurgitují potravu.

Papilomatóza není statické onemocnění, papilomy se objevují a zase mizí a stav se může zlepšit a bradavice zcela zmizí, nebo se naopak jedná o progresivní, zhoršující se chorobu. Acyklovir nemá žádný efekt. Je obecně lepší ponechat je bez léčby a chirurgicky odstranit jen ty, které ptákovi výrazným způsobem vadí.

Vznik karcinomů

PsHV-1 genotyp 3 velmi často způsobuje papilomatózu a navíc je to jediný genotyp spojený se vznikem karcinomů žlučových cest a vývodu slinivky. Postihuje především amazoňany. Nádory se rozvíjejí měsíce až roky po objevení se papilomatózy.

Nemocní ptáci jsou dlouho bez příznaků a pak se objeví známky chronického selhávají jater, hubnutí, poruchy opeření a přerůstání zobáku.

Prevence

Prevencí je především zamezení zavlečení infekce do chovu a to důslednou karanténou nově nakoupených ptáků po dobu 6 – 12 týdnů a testem PCR k průkazu viru z výtěrů ze zobáku a kloaky, které jsou citlivější než stanovení z krve.

Článek označen značkami: ,