Paratuberkulóza, Johnova nemoc, je vleklé nakažlivé onemocnění přežvýkavců, které postihuje tenké střevo. Má velice dlouhou inkubační dobu a po jejím uplynutí se projevuje déletrvajícím chřadnutím, hubnutím a vymizením jakékoliv užitkovosti. U skotu nemoc doprovází silný neléčitelný průjem, u malých přežvýkavců a velbloudovitých buď průjem zcela chybí, nebo se objevuje až těsně před úhynem z důvodu totálního vyčerpání.

Paratuberkulóza je především produkční nákaza, způsobuje ekonomické ztráty. V Česku se do roku 2018 jednalo se o nebezpečnou nákazu, jejíž výskyty se hlásily veterinární správě.

Na člověka se paratuberkulóza přímo nepřenáší, existuje ale spojitost mezi přítomností původců nemoci v produktech živočišného původu a rozvojem Crohnovy nemoci.

Původce paratuberkulózy

Příčinou paratuberkulózy je bakterie Mycobacterium avium ssp. paratuberculosis, zkráceně MAP. Je to gram-pozitivní tyčinka, která roste za přístupu i nepřístupu vzduchu. Je to malý organismus, jen 1-2µm velký, nemá žádné bičíky ani řasinky, je tedy nepohyblivý.

Netvoří spory a mimo hostitelský organismus se nemnoží, přesto je ve vnějším prostředí dosti odolný. V půdě a hnoji přežívá až 11 měsíců, v povrchové vodě pět až devět měsíců. MAP vysoké teploty a sluneční světlo a rozklad močoviny na amoniak, v moči vydrží žít jen týden. Naopak zmražení dobu přežívání prodlužuje na více než rok. Přežití na pastvinách prodlužuje zastínění.

Incidin, jeden z mála dezinfekčních přípravků účinných proti mykobakteriím včetně MAP. Můžete ho zakoupit právě zde.

Bakterie mohou přežít šetrnou krátkodobou pasterizaci mléka. Také odolnost MAP proti dezinfekčním činidlům je značná. V prostředí ji ničí kresoly v ředění 1:64 a orthofenylfenolát sodný ředěný 1:200 a dezinfekční prostředky s deklarovaným účinkem proti TB.

MAP tvoří mnoho kmenů, které se dělí do dvou hlavních skupin: Dobytčí kmeny C a ovčí kmeny S. Liší se od sebe objektivně polymorfismem délky restrikčních fragmentů.

Všechny dobytčí kmeny jsou si blízce příbuzné. Naproti tomu ovčí kmeny jsou mnohem geneticky pestřejší a patří mezi ně pigmentované i nepigmentované formy. Rozdíl je také v tom, že kultivace ovčích kmenů je velice obtížná až nemožná.

Kultivace MAP u kmenů, u kterých je možná, je velice pomalá, trvá 2 – 3 měsíce. Vyžaduje komplexní půdy obohacené o růstový stimulátor mykobaktin. Citlivost kultivace je malá. MAP S vyžaduje modifikovanou tekutou půdu a radiometrickou detekci systémem BACTEC.

Vnímavá zvířata

Paratuberkulóza je především nemoc přežvýkavců. Kmeny jsou do určité míry hostitelsky specifické, ale při společném chovu vícero druhů přežvýkavců se nemoc přenese bez ohledu na jinak preferovaného hostitele.

MAP C, dobytčí kmeny

  • tur domácí
  • koza domácí
  • jelenovití
  • velbloudovití
  • ovce domácí vzácně

MAP S, ovčí kmeny

  • ovce domácí
  • farmově chovaní jelenovití
  • občas i koza
  • možná nákaza skotu

Hostitelské spektrum MAP je neobyčejně široké. Napadá nejen všechny domácí přežvýkavce včetně velbloudovitých a sobů, ale i mnoho druhů divoce žijících přežvýkavců, jako je bizon, buvol, jelen lesní, daněk evropský, srnec obecný, jelenec běloocasý a muflon, onemocní také kozorožci, ovce tlustorohé a losi a dokonce i antilopy.

Navíc se nevyhýbá jen přežvýkavým zvířatům. Bakterie byly prokázané také u prasete divokého, zajíce polního a králíka divokého. Králíci vylučují MAP trusem a močí a představují možný rizikový faktor kontaminace pastvin. Navíc mykobakterie může trusem vylučovat i tchoř nebo liška a na zamořených farmách skotu byla nákaza zjištěná i u drobných savců, u potkanů, hraboše polního, bělozubky šedé a dokonce i u tělech žížal, pestřenek a mouchy výkalnice.

Vnímavé k nemoci jsou i opice.

Přenos paratuberkulózy

Nemoc se přenáší především fekálně – orální cestou, místem vstupu infekce je střevo. K nakažení dochází především u mladých zvířat. U skotu staršího než devět měísců je k infekci potřeba obrovský infekční tlak. Věková rezistence existuje také u koz. Ovce jsou vnímavé k nákaze v každém věku, ale při nákaze dospělé ovce je nepravděpodobné, že se u ní stačí nemoc projevit.

Nejsnáze se nakazí ta nejmladší zvířata. Zdrojem jsou především přímo infikovaná zvířata, zvláště ta v pokročilém stadiu onemocnění, protože vylučují v trusu značné počty mykobakterií.

Přenos usnadňuje promořené životní prostředí zvířat. U koz je paratuberkulóza častější v intenzivních chovech než v malých stádech nebo u koz chovaných jako mazlíčci, u skotu je to problém dojeného skotu spíš než skotu chovaného na pastvině bez tržní produkce mléka. Obecně ustájení většího počtu zvířat společně na menší ploše podporuje šíření paratuberkulózy, stejně jako nedostatečná zoohygiena, hromadění hnoje a znečištění krmiva a vody trusem. Detaily, jako je pečlivá hygiena vemene před dojením mleziva pro telata, významným způsobem omezují šíření nemoci ve stádě.

Dalším způsobem přenosu je vrozená infekce, možná u potomstva matek s pokročilou paratuberkulózou. Bakterie se u části nakažených matek vylučují také do mleziva a mléka a usnadňují dále nákazu novorozenců.

Predispozice k onemocnění

Ne všechna zvířata, která se setkají s MAP, musí onemocnět. Pro vznik nemoci je důležitá velikost infekční dávky či opakované vystavení nákaze, také věk, ve kterém se kontaktu došlo i individuální vnímavost a druh přežvýkavce.

Obrovský vliv mají také stresy. Špatná výživa v zimních měsících, stres způsobený porodem nebo období připouštění, přeprava, vysoká mléčná užitkovost a samozřejmě také souběžně probíhající nemoci působí jako predispoziční faktory rozvoje paratuberkulózy. Negativně působí jak virová (BVD u skotu), tak bakteriální a parazitární nemoci, především motoličnatost. Naopak tuberkulóza skotu poskytuje částečnou ochranu zapříčiněnou hypersenzitivní reakcí.

Průběh nemoci

Jsou možné tři výslednice působení mykobakterií na hostitele.

  1. Zvířata jsou superrezistentní, spontánně se zcela uzdraví, bez příznaků nebo vylučování MAP
  2. Dojde k persistentní subklinické infekci s občasným vylučováním MAP v trusu nebo v mléce
  3. Infekce po uplynutí inkubační doby přechází do zjevné paratuberkulózy

Jak se paratuberkulóza projevuje

Inkubační doba paratuberkulózy je dlouhá. U skotu se její délka pohybuje od šesti měsíců do 15 let. Z toho vyplývá, že přestože k nákaze obvykle dochází brzo po narození, zjevná paratuberkulóza nebývá nemocí mladých zvířat. Existují ale silné mezidruhové rozdíly. Záleží také na infekčním tlaku, v silně promořených chovech mohou zvířata nemoci podlehnout dříve.

Nejčastější věk klinicky nemocných zvířat

Skot2,5 – 4 roky
Ovce2 – 3 roky
Kozy2 – 3 roky
Lamy< 2 roky
Vysoká zvěř1 rok

Paratuberkulóza je nemoc střev, podstatou je chronický zánět především tenkého střeva. MAP nenapadá střevní buňky, funguje to trochu jinak. Kdy se bakterie dostanou do střeva, pomnožuje se ve sliznici a jako vetřelci vzbudí pozornost imunitního systému. Cizorodé látky v těle pohlcuje druh bílých krvinek zvaných makrofágy. Jenže MAP naopak pohlcená být chce. Makrofág bakterie nejen nezabije, právě naopak, ty se v něm množí a makrofágy původce roznese do mízních uzlin, jater, sleziny i pohlavních orgánů a mléčné žlázy.

Postižení střeva je dáno marným bojem imunitního systému s MAP ukrývajícími se v makrofázích, podslizniční vazivo je prostoupené bílými krvinkami a střevní klky se zkracují a mizí. Mizí také schopnost střeva vstřebávat živiny a naopak dochází k průsaku bílkovin do střevního obsahu.

Klinické příznaky

U subklinicky infikovaných zvířat je mírně snížená mléčná užitkovost, plodnost a častěji se vyskytují záněty mléčné žlázy nebo nemoci končetin. Některá vylučují přerušovaně menší množství MAP v trusu, ne ale v mlezivu a mléku a k rozvoji nemoci u nich nedojde, jiná jsou v podstatě v inkubační době a postupem času vylučují původce více a častěji a to i v mlezivu a mléce.

U druhé skupiny postupně dochází ke zhroucení buněčné imunity a organismus není dále schopen omezovat počet bakterií. Rozvíjí se progresivní granulomatózní střevní zánět.

Klinicky nemocná zvířata se někdy označují jako „špička ledovce“. Nemocnost ve stádě je malá a případy sporadické. Na jedno nemocné zvíře ale připadá 20 dalších v inkubační době.

Jakmile se objeví příznaky nemoci, paratuberkulóza vždy skončí úhynem nebo nutnou porážkou.

Příznaky paratuberkulózy u skotu

Nemoc začíná nenápadně hubnutím se zachovalou chutí a poklesem nádoje. Zvířata více pijí. První příznaky mohou uniknout pozornosti.

Do několika týdnů se objeví průjem. Ten je minimálně zpočátku nepravidelný, různé intenzity. Trus může být jen méně formovaný nebo kašovitý, ale při dlouhotrvajícím průjmu je řídký, tmavě zelený nebo hnědý. Připomíná hustou hrachovou polévku. Nikdy neobsahuje krev, hlen nebo cáry sliznice a krávy defekují bez nucení nebo tlačení.

Průjem může na několik týdnů i měsíců samovolně ustat a zvíře se zdánlivě uzdravuje. Zlepšení se často objevuje u vysokobřezích krav jen aby se po porodu průjem vrátil v ještě větší intenzitě. Může dočasně pomoci také stažení z pastvy. Jakékoliv léky naopak průjem vůbec nezlepšují.

Zvířata nemají horečku, normálně žerou a bachor funguje beze změn, hubnutí ale pokračuje. Srst je hrubá, suchá, řídká, línání opožděná, kůže méně elastická. Dojivost je nižší asi o 20 %.

Postupující paratuberkulóza nakonec zapříčiní totální vyhubnutí a sešlost zvířete. Objevují se otoky v mezisaničí a na spodní části břicha, trus je zcela vodnatý a nastupuje dehydratace a celková slabost. Taková zvířata jsou utracena nebo hynou na celkové vyčerpání. Doba trvání nemoci od prvních příznaků do smrti je několik týdnů až měsíců.

Ojediněle se může u skotu objevit i tzv. suchá forma paratuberkulózy, u které průjem chybí.

Příznaky paratuberkulózy u ovcí

Paratuberkulóza ovcí se projevuje hlavně postupujícím hubnutím a chřadnutím. Často jsou vyhublé ovce objevené náhodou při manipulaci se stádem. Ve skupině stejně krmených a ošetřovaných ovcí mají výrazně zhoršený výživný stav, přestože normálně přijímají potravu a nemají špatné zuby. Zhoršená je také kvalita vlny, rouno je otevřené a vlna snadno vypadává.

Chronický průjem doprovází paratuberkulózu ovcí jen asi ve 20 % případů. Průjem se objevuje nejvíce až při pokročilé nemoci. Nemocná zvířata jsou obzvláště citlivá k nákaze střevními parazity a průjem může být ve skutečnosti způsobený právě červy.

Porodní hmotnost jehňat ovcí trpících paratuberkulózou je velice nízká a mléčnost matek mizivá. Uniknou-li hubené ovce pozornosti, nakonec na sebe upozorní slabostí a ulehnutím v důsledku totálního vyčerpání organismu. Následuje úhyn. Otoky mezisaničí nejsou pro paratuberkulózu ovcí typickým příznakem.

Příznaky paratuberkulózy u koz

Kozy se mohou nakazit jak dobytčími, tak ovčími kmeny, ale průběh nemoci je různý. Zjevná paratuberkulóza je u nich způsobená především dobytčími kmeny. Při společném chovu ovcí a koz se kozy mohou stát hostiteli S kmenů, nemoc ale probíhá subklinicky. Kozy neonemocní, ale jsou zdrojem infekce pro ovce.

Klinický průběh paratuberkulózy u koz se podobá projevům u ovcí. Dominuje chronické chřadnutí. Výživný stav se postupně zhoršuje a za několik týdnů nebo měsíců je koza zcela kachektická. Srst nemocného zvířete je suchá, tvoří se lupy. Nádoj silně klesá.

Zpočátku kozy přijímají běžnou krmnou dávku a chovají se normálně, ale jak nemoc postupuje, chuť ke žrádlu klesá a nastupuje skleslost a nezájem.

Suchá forma je ještě častější než u ovcí. Podobně jako u nich i u koz platí, že paratuberkulóza usnadňuje rozmnožování střevních cizopasníků. Případný průjem je proto často zapříčiněný začervením. V průběhu onemocnění se může objevit méně formovaný trus připomínající výkaly psů, ale většinou kozy kálí běžné bobky. Pastovitý průjem může značit blížící se konec.

K pokročilé nemoci patří chudokrevnost a mohou se objevit otoky v mezisaničí.

Příznaky paratuberkulózy u ostatních přežvýkavců

Zhoršující se kondice u lam dlouho uniká pozornosti kvůli husté vlně. Prvními viditelnými příznaky může být až slabost, kolaps a ulehnutí. Pokud se objeví průjem, tak těsně před úhynem.

Hubnutím a chřadnutím bez průjmu se nemoc projevuje také u jelenovitých, antilop nebo muflonů.

Diagnostika paratuberkulózy

Paratuberkulóza je zákeřná tím, že odhalit nakažená zvířata, u kterých se nemoc projeví až v budoucnu, je obtížné a někdy i nemožné. Navíc žádný test prováděný na živém zvířeti není na 100 % citlivý. Falešně negativní výsledky vyšetření jsou časté a ke zjištění skutečné prevalence nemoci ve stádě je potřeba opakovaných testů.

Ještě nižší citlivost než u skotu mají současné metody zjištění přítomnosti paratuberkulózy u ovcí.

Protože paratuberkulóza je smrtelné onemocnění, klinické případy lze diagnostikovat pitvou. Pitevní nález u skotu je typický už makroskopicky. U malých přežvýkavců je potřeba histopatologické vyšetření, makroskopické změny mohou při pitvě v chovu uniknout pozornosti.

Pitevní nález

Pro paratuberkulózu je charakteristické vyhubnutí zvířete, ztráta svalové tkáně a často také naprosté vymizení viscerálního tuku. Tuk, který normálně obaluje ledviny a srdce je nahrazen rosolovitou hmotou.

Rozsah postiženého úseku střev u skotu je různý. Vždy je postižena ileocekální chlopeň, která odděluje poslední úsek tenkého střeva, kyčelník, a slepé střevo. Stejně tak jsou záhy zasažené ileocekální mízní uzliny a pak i mízní uzliny okruží.

Na ileocekální chlopni se nejprve objevuje zarudnutí sliznice a časem naprosto typické zesílení střevní sliznice, která se skládá v nevyhladitelné řasy. Střevní stěna je třikrát až čtyřikrát silnější než normálně. Změny se šíří na kyčelník a lačník a také na slepé a tlusté střevo. Postižení může být nepřerušované, nebo se střídají několik desítek centimetrů dlouhé zánětlivé úseky s úseky zdravého střeva. U těžce postiženého kusu může být zánětem zničena sliznice celého střeva, od dvanáctníku až po konečník.

U malých přežvýkavců je kromě vyhublosti pitevní nález nevýrazný. Stěna tenkého střeva může být mírně zesílená, ale sliznice se nekrabatí. Nápadné je zvětšení mízních uzlin střev a závěsu střev. Některé ovčí kmeny mohou produkovat pigment – pak je střevní sliznice a kůra příslušných mízních uzlin žlutě zbarvená. V mízních uzlinách mohou být kaseózní změny, které někdy kalcifikují.

Histopatologické vyšetření

Vzorkem k vyšetření je kyčelník nebo ileocekální mízní uzlina odebraná při pitvě. I dnes představuje histopatologické vyšetření nejspolehlivější metodu diagnostiky, především ve stádech, kde se paratuberkulóza objevila poprvé.

Pod mikroskopem je pro paratuberkulózu skotu typické prostoupení sliznice a podslizničí obrovskými buňkami, které vznikají splynutím makrofágů. Speciálním barvením dle Zielha-Neelsena se obarví velké množství mykobakterií, které žijí uvnitř. Stejné změny postihují i mízní uzliny.

U malých přežvýkavců jsou možné dvě formy zánětlivých změn. Tuberkuloidní, nebo paucibacilární forma je taková, při které převažuje silná odpověď buněčné imunity. Ve sliznici vznikají jen drobounké granulomy tvořené modifikovanými makrofágy a obklopené velkým množstvím lymfocytů, dalšího druhu bílých krvinek. Mykobakterií je přítomno jen málo nebo žádné.

Naproti tomu lepromatózní, multibacilární forma je podobná nálezu u skotu.

Možnosti diagnostiky u živých zvířat

Pitva poskytuje spolehlivý výsledek, ale zdiagnostikování uhynulého nebo utraceného zvířete není tak užitečné jako odhalení zvířat v počátku onemocnění. Vrcholem diagnostiky je včasné odhalení subklinicky nemocných kusů.

Existují v podstatě dvě možnosti, jak se o to pokusit.

Přímá detekce mykobakterií je založená především na kultivaci z trusu. Kultivační vyšetření trusu dokáže odhalit všechna nakažená stáda skotu, pokud jsou vyšetřena všechna zvířata. Odhalení jednotlivých nakažených zvířat už je horší. Některá subklinicky nemocná zvířata vylučují dostatek MAP v trusu už tři roky před rozvojem nemoci, jiná ale mají původce v trusu jen nepravidelně nebo v malém počtu. Kultivace vyžaduje aspoň 100 bakterií v gramu trusu.

Záchyt ale stoupá s pokročilostí onemocnění. Zjevně nemocné zvíře vylučuje trusem obrovské počty mykobakterií.

Nevýhoda kultivace trusu je pracnost a doba, kterou kultivace vyžaduje. Na pevných půdách se objevují kolonie po dvou až třech měsících. Záchyt se dá urychlit a zpřesnit použitím tekutých půd a detekcí růstu radiometricky při BACTEC systému. O trochu přesnější je také metoda PCR použitá na kultivovaný vzorek. Citlivost se zvedá na 72 %, to znamená, že odhalí 72 % infikovaných zvířat. Experimentální modifikované metody PCR mají citlivost ještě o trochu vyšší.

Metoda PCR se používá také k odhalení původce v mléce a mléčných výrobcích.

Druhou metodou odhalení paratuberkulózy je nepřímý průkaz, totiž zjištění přítomnosti protilátek proti nemoci v krvi zvířat.

Test, nejčastěji test ELISA, dokáže odhalit až 87 % nemocných zvířat jako zvířata trpící paratuberkulózou ale jen asi 15 % subklinicky infikovaných kusů. Při nízké prevalenci infekce ve stádě neodhalí infekci ani na úrovni stáda.

Diagnostika u živých ovcí a koz

U ovcí mají obě metody používané u skotu ještě nižší citlivost. Ovčí MAP jsou těžko kultivovatelné a zjišťují se jen kultivací na tekutých půdách s radiometrickou detekcí růstu. Paucibacilární forma nemoci navíc není doprovázena dostatečným vylučováním bakterií v trusu.

Citlivost testu ELISA je jen 48 % ve stádě a 60 % u klinicky nemocných zvířat. Nižší je i specifita, vznikají i falešně pozitivní výsledky, protože test reaguje i na jiné bakterie, především Corynebacterium pseudotuberculosis.

U jednotlivých nemocných ovcí ve stádě diagnózu spíš potvrzuje silné snížení koncentrace bílkoviny albuminu v krvi s normální hladinou globulinů.

U koz může být snadnější kultivace z trusu a citlivost testu ELISA je dostatečně vysoká k potvrzení zjevných případů onemocnění, ale najde jen asi 20 – 50 % subklinicky infikovaných koz.

Podobné nemoci

Podobně projevujících se nemocí je velice mnoho.

Trochu jednodušší je situace u skotu. Vleklé průjmy a hubnutí způsobuje chronická salmonelóza a někdy i BVD, kokcidióza a žaludeční a střevní červivost. Poslední tři postihují ale spíš mladší zvířata a dají se odhalit koprologickým vyšetřením.

Suchá forma paratuberkulózy už má mnohem širší spektrum diferenciálních diagnóz, mezi které patří hlavně

  • Podvýživa
  • Chronická traumatická retikuloperitonitida („hřebík“)
  • Jaterní absces
  • Pyelonefritida, hnisavý zánět ledvin

U malých přežvýkavců zapadá paratuberkulóza do neobyčejně velké skupiny chorobných stavů, které se projevují chřadnutím a hubnutím. U ovcí i koz jsou to především

  • Podvýživa způsobená nedostatečnou krmnou dávkou
  • Podvýživa způsobená špatným stavem chrupu, končetin, šikanou ve stádě
  • Slezová a střevní červivost
  • Kaseózní lymfadenitida
  • Abscesy jater, plic, endokarditida, rumenitida, peritonitida, mastitida a jiné chronické bakteriální záněty

Z infekčních chorob odlišných pro oba druhy jsou to:

U ovcí

  • Visna
  • Klusavka
  • Plicní adenomatóza

Ani ovcím a kozám se nevyhýbají nádorová onemocnění, u starších zvířat se nevysvětlitelným hubnutím projevují především střevní adenokarcinomy a lymfosarkomy. V neposlední řadě jsou zvláště kozy schopné sežrat provázky z balíků, sítě nebo igelity a chronické hubnutí může zapříčinit i ucpání střev.

Léčba paratuberkulózy

Paratuberkulózu nelze vyléčit. Žádná antibiotika nejsou schopná v těle zničit všechny mykobakterie. Léčba může pouze dočasně, během svého trvání, zlepšit zdravotní stav zvířete. V praxi to může být užitečné jen k prodloužení života geneticky zvláště cenných zvířat k provedení embryotransferu nebo u přežvýkavců chovaných jako mazlíčci. I léčená zvířata ale šíří infekci! Většinou je potvrzená paratuberkulóza důvodem k okamžité porážce.

Tlumení a zdolávání nákazy

Dlouhá inkubační doba a nemožnost spolehlivě najít všechna nakažená zvířata velice ztěžuje eradikaci nákazy. Vyřazování nemocných zvířat nestačí, většina bacilonosičů ve stádě je v subklinické fázi infekce.

Pro tlumení v chovech mléčného skotu je vydaný Metodický návod SVS ČR. Metodický návod ale vyřazuje pouze nemocná zvířata a neřeší bacilonosiče.

Základem všech programů na účinné tlumení nemoci v chovech dojeného skotu je oddělený odchov telat a jalovic. Hygiena telení je zásadní. Krávy by měly rodit v čistých porodních boxech a ideálně by sérologicky pozitivní krávy měly mít oddělené boxy od těch negativních. Telata se co nejdříve přesouvají do individuálních venkovních boxů, nenechávají se napít od matek.

Protože nemoc se přenáší mlezivem, telata prvotelek se napájí zásadně mlezivem vlastních matek, telata starších negativních krav kolostrem vlastní matky a telata starších pozitivních krav přebytkem od negativních krav. Krmení směsným kolostrem se v minulosti ukázalo jako cesta šíření nemoci ve stádě.

Na nemoc se krávy v ideálním případě testují vždy při podezření a také před porodem. To proto, že porod představuje zátěž, která spouští zjevnou nemoc. Krávy s vysokou hladinou protilátek proti paratuberkulóze se hned po porodu vyřadí na jatky a jejich potomstvo je určeno k výkrmu. Středně pozitivní krávy se už nezapouští a při poklesu dojivosti se vyřadí. Nemoc se málokdy podaří zcela vymýtit, ale výskyt po několika letech výrazně poklesne.

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?