Parvoviróza prasat

Parvoviróza prasat je nakažlivá, v chovech prasat široce rozšířená infekce, která u většiny prasat probíhá bez viditelných příznaků. Výjimku tvoří prasničky a prasnice, které onemocní v prvních dvou třetinách březosti. U nich se nemoc přenese na embrya a plody a způsobí jejich postupnou odúmrť. Navenek se proto parvoviróza projevuje poruchami plodnosti, přebíháním, nižším počtem selat ve vrhu a výskytem různě velkých mumifikovaných selat ve vrzích a někdy i vyšším počtem mrtvě narozených selat.

Infekce parvovirem se podílí také na syndromu multisystémového chřadnutí.

Původce

Parvoviróza prasat je virové onemocnění. Původcem je virus zvaný parvovirus prasat, PPV.

Je to malý neobalený virus, který je neobyčejně stabilní ve vnějším prostředí. Odolává i účinkům mnohých dezinfekčních prostředků, zachovává si infekčnosti při širokém rozmezí pH a teplota 80 °C jej ničí až za pět minut. V prostředí stáje přetrvává až čtyři měsíce.

Vnímaví živočichové

Parvoviróza prasat je nemoc jen prasete domácího a prasete divokého. Nepřenáší se na žádná jiná zvířata a nepředstavuje žádné riziko ani pro člověka, či pro kvalitu živočišných produktů.

Přenos a šíření nemoci

Parvoviróza se snadno šíří Po nakažení prase vylučuje virus v trusu a moči, také v sekretu z nosu a u kanců je přítomný také v semeni.

Do těla dalších prasat se dostává převážně spolknutím a přenáší se jak přímým kontaktem, tak nepřímo pobytem v zamořené stáji a z jednoho chovu do druhého i lidmi a jejich pomůckami. Může se přenášet i pohlavní cestou.

Zvláštním způsobem zavlečení nákazy do chovu je nákupem zvířat, která prodělala infekci v děloze matky a přežila. Nejsou nemocná, ale nedokáží si vytvořit protilátky proti nemoci a mohou být do několika měsíců věku skrytými vylučovateli viru.

Průběh nemoci

Parvoviróza u většiny kategorií prasat probíhá zcela bez příznaků. Inkubační doba trvá asi dva týdny a po jejím uplynutí je prase další dva týdny infekční pro ostatní prasata. U kanců trvá vylučování viru v semeni déle.

Po infekci si prasata vytvářejí doživotní imunitu.

Pokud se však nakazí prasnice, častěji prasnička, do 70. dne březosti, infekce přestoupí do dělohy a dojde ke smrti embryí nebo plodů. Parvovirus se šíří pomalu z jednoho zárodku na druhý a usmrcuje je postupně. Podle chvíle, kdy přesně k nákaze došlo, se to může navenek projevit jako:

  • neplodnost – došlo k časté embryonální mortalitě a prasnice se jeví jako jalová
  • snížený počet selat ve vrhu – opět kvůli časté embryonální mortalitě
  • mumifikovaná selata ve vrhu – odúmrť plodu po 35. dni březosti způsobí jeho mumifikaci.
  • snížený počet selat ve vrhu
  • snížená porodní hmotnost selat
  • vyšší počet mrtvě narozených – přítomnost mumifikovaných plodů prodlužuje porod
  • falešná březost – pokud odumřou všechny plody, chybí impulz k vyvolání porodu

Mumifikovaná selata jsou dlouhá 3–16 cm a ve vrhu mohou být taková selata různé velikosti a k tomu živě narozená selata. Parvoviróza nezpůsobuje potraty a prasnice netrpí žádným výtokem či jakýmikoliv změnami zdravotního stavu.

Souhrn příznaků, který infekce parvovirózou u prasnic vyvolává, se nazývá také syndrom SMEDI, z angličtiny: Stillbirth, mrtvě narozený, M jako mumifikace, ED jako embryonic death, embryonální mortalita a I jako infertility, neplodnost. Parvoviróza je nejvýznamnější příčinou takového syndromu, druhým jsou enteroviry.

Pokud dojde k nákaze plodů po 70. dni březosti, plody jsou už schopné viru odolat. Některé takové plody ale nevytvoří protilátky a zůstanou vironosiči až do asi osmi měsíců věku.

Parvoviróza prasat v chovu

V podstatě jsou možné dva scénáře.

Po zavlečení infekce do chovu, kde se zvířata s nemocí ještě nesetkala a nemají protilátky, může probíhat jako hromadné onemocnění. Akutní výskyt, během kterého se v chovu rodí mrtvá mumifikovaná selata, trvá asi dva měsíce, pak je asi měsíc klid a poté se opět po dobu 4-6 týdnů objevují mumifikovaná selata. Trvá asi 4 měsíce, než se nakazí většina prasnic a prasniček v chovu.

Jiná situace nastává v chovech, kde se parvoviróza vyskytuje a kde tedy většina zvířat má protilátky. Tam se poruchy reprodukce vyskytují u jednotlivých zvířat, prasniček, která z nějakého důvodu protilátky neměla a poprvé onemocněla jako březí. Může se to stát při nakoupení prasniček z nenakaženého chovu a nebo u prasniček – potomstva prasnic s vysokou hladinou mateřských protilátek, která přecházejí do mleziva a do těla selat a mohou přetrvávat velmi dlouho. Vyvanutí mateřské imunity může proto spadat až do první březosti prasničky.

Diagnostika

Poruchy reprodukce postihující častěji prasničky než prasnice, nízké procento zabřezávání po první inseminaci, malý počet selat ve vrhu a přítomnost mumifikovaných selat vzbuzuje podezření na parvovirózu prasat.

Diagnostika spočívá v průkazu viru metodou PCR nebo imunofluorescencí v řezech z plic mumufikovaných selat menších než 16 cm. Protilátky v séru zvířat v chovu mohou být také nápomocné, protože postinfekční protilátky dosahují mnohem větších hodnot titrů než protilátky postvakcinační.

Léčba

Parvovirózu prasat nelze léčit. Po uplynutí akutní infekce jsou prasata doživotně imunní.

Prevence

Vysoká nakažlivost, snadné šíření a odolnost proti dezinfekčním prostředkům znamená, že není příliš reálné zbavit se nemoci poté, co se dostane do chovu. Výjimkou jsou jen ty nejmenší chovy.

Cílem ale není parvovirózu vymýtit, ale zamezit tomu, aby způsobovala poruchy reprodukce. Prasničky, které prodělaly nákazu ještě před prvním zabřeznutím, svoje selata bez problémů donosí. Prasničky a prasnice, které pochází z nepromořených chovů, je možné chránit očkováním.

Nově nakoupené prasničky, pokud nemají protilátky v krvi, by se proto měly buď naočkovat, nebo zařadit do promořeného stáda s dostatečným předstihem, aby se stihly nakazit a vytvořit si protilátky ještě před připuštěním.

V ideálním případě by v každém chovu měla být aspoň část základního stáda vyšetřená na hladinu protilátek. Pokud je dostatečná a virus v chovu koluje, není potřeba vakcinovat, protože zvířata jsou chráněná časnou terénní infekcí. Pokud naopak protilátky chybí, v takovém chovu je vysoké riziko zavlečení a hromadného propuknutí parvovirózy a očkování je způsob, jak tomu zabránit.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2019. MVDr. Tereza Ježková