Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Parvoviróza psů

Parvoviróza psů

Parvoviróza psů je silně nakažlivé virové onemocnění štěňat, které se nejčastěji projevuje silným krvavým průjmem a úporným zvracením. Bez léčby vede k dehydrataci a úhynu nemocného zvířete. U velmi malých štěňat může parvoviróza způsobit i postižení srdce nebo náhlou smrt bez průjmu. V Česku je očkování proti parvoviróze součástí běžných kombinovaných vakcín. Přesto se u nás nemoc pořád vyskytuje a v poslední době je na vzestupu.

Původce

Původcem choroby je parvovirus, malý neobalený virus s jednovláknitou DNA.

Existují dva druhy psího parvoviru: CPV-1 (Canine ParvoVirus 1, psí parvovirus typ 1) je původním druhem, který způsobuje smrtelné onemocnění štěňat do tří týdnů věku. Štěňata hynou na záněty střev a srdečního svalu a na zápal plic.

Druhým typem je CVP-2. Jedná se o relativně nový druh viru, poprvé byl izolován v Americe v roce 1978 a pravděpodobně se jedná o zmutovaný virus panleukopenie koček. V současné době se vyskytuje na celém světě a způsobuje většinu případů onemocnění.

Parvovirus je velice odolný proti dezinfekčním prostředkům i tukovým rozpouštědlům, přežívá pokles pH pod hodnotu 3 (kyselost octa), ve výkalech zůstává infekční měsíce až roky. Nevadí mu ani vysoké teploty, při 60 °C zůstává živý jednu hodinu, 80 °C ho zničí až za 15 minut.

Zlikviduje ho ultrafialové záření a dezinfekční látky na bázi formalinu, propiolaktonu a oxidační činidla, jako je chlornan sodný (Savo), chloramin, peroxid vodíku, kyselina peroctová (Persteril) nebo hydrogenperoxosíran draselný (Virkon, Chirox). Dezinfekční prostředky musí působit aspoň 10 minut. Parní čištění parvovirus také zničí.

Vnímavá zvířata

Parvovirózou mohou onemocnět všechny psovité šelmy. Nakazit se může také kočka, ale u ní probíhá infekce bez příznaků. Zajímavé je, že k parvoviróze jsou některá plemena citlivější než jiná. Zvláště ohrožení jsou rotvajleři a dobrmani, labradorský retrívr, americký stafordšírský teriér a německý ovčák. Kříženci jsou naproti tomu odolnější.

Protože parvovirus je všudypřítomný, většina psů se s ním setká už v mladém věku, více než 3/4 všech případů nemoci připadá na štěňata ve věku 6 – 18 týdnů. Nejvíc se parvoviróza vyskytuje v létě, nejméně v zimě.

Přenos parvovirózy psů

Zdrojem nákazy je především trus infikovaného zvířete, virus se však snadno přenáší přes kontaminované předměty či obuví. Zdravé zvíře se nakazí potravou nebo vodou, která obsahuje parvovirus, je možná i nákaza nenarozených štěňat přes placentu.

Inkubační doba

Parvovirus vstupuje do organismu přes mandle nebo přes lymfatickou střevní tkáň, množí se tam a ničí přítomné bílé krvinky. Jakmile je viru dostatečné množství, pronikne do krve. Prvotní množení je bez příznaků a může trvat 7 – 14 dní a to je také délka inkubační doby.

V okamžiku přesunu viru do krve se objeví teplota a změny v krevním obraze – pokles počtu bílých krvinek, lymfocytů, protože ty jsou zničeny množícím se virem. Parvovirus napadá jen dělící se buňky. Z krve proniká do neustále se obnovujících buněk střevní sliznice, do kostní dřeně, do dalších mízních uzlin, do sleziny a u štěňat také do srdečního svalu.

Myokardiální forma parvovirózy

K nákaze jsou buňky srdečního svalu citlivé jenom do dvou týdnů věku štěněte. Tzv. myokardiální forma parvovirózy se proto může rozvinout jen u štěňat, která se nakazila ještě v děloze, nebo záhy po narození.

Při myokardiální parvoviróze nemají štěňata průjem, ale ve věku 6 – 8 týdnů se objeví příznaky poškození srdce, jako je dušnost, únava a kašel a většina zvířat záhy umírá, jen vzácně se postižená štěňata dožijí stáří nad jeden rok. Naštěstí dnes je tato forma nemoci vzácná, protože většina štěňat je v kritickém období chráněna protilátkami z mleziva.

Střevní forma parvovirózy

Většina infekcí parvovirem, zvláště u starších zvířat, probíhá bez příznaků.  Parvoviróza je však velmi nebezpečná pro štěňata, zvláště při nedostatečné hygieně prostředí, hladovění a při současných střevních bakteriálních nebo parazitárních infekcích.

Parvoviróza je zhoubná v tom, že virus napadá dělící se buňky v hloubce střevní sliznice, odkud se obnovuje celá střevní výstelka. Tyto střevní buňky jsou zasaženy už asi čtyři dny po infekci, ale protože zralé střevní buňky ještě fungují – jsou to jejich náhradníci, které zničil virus – střevo ještě chvilku funguje normálně. Proto pes může vylučovat virus ještě před prvními příznaky onemocnění.

K maximálnímu vylučování viru dochází 5. až 6. den po infekci, ale pes je prokazatelně infekční 7 až 10 dní, někdy i 3 týdny po infekci nebo i déle. Parvoviry jsou přítomné kromě trusu i ve slinách nebo zvratcích a v potřísněné srsti může údajně zůstat infekční až 4 měsíce.

Klinické příznaky střevní formy parvovirózy

Parvoviróza nastupuje náhle výraznou skleslostí a nechutenstvím. Během několika hodin se objevuje úporné, opakované zvracení malého množství zpěněné tekutiny, někdy s příměsí žluči, hlenu, nebo i krve. Pití vyvolává další zvracení. Štěně může, ale nemusí, mít horečku.

Nejpozději do dvou dnů se objevuje průjem. Nejprve je kašovitý, pak vodnatý, hojný. Obvykle je krvavý, červenohnědý, nasládlého zápachu. Krev ale nemusí být pravidlem a může se v trusu objevit jen přechodně, nebo vůbec ne. Břicho bývá nafouklé a bolavé. Kvůli průjmu a zvracení vzniká dehydratace, zvíře je slabé, neudrží se na nohou.

Při parvoviróze je postiženo tenké střevo, především jeho zadní části kyčelník a lačník, dvanáctník už méně. Nemocné střevo není schopné vstřebávat živiny a poškozená sliznice se odlupuje v celých cárech. Z těla tak uniká voda, soli i bílkoviny s rychlou dehydratací. Navíc nemoci hned využijí střevní bakterie, které začnou rozkládat nestrávené bílkoviny, vzniká tak velké množství plynů. Bakterie navíc mohou porušenou sliznicí pronikat i do krve nemocného zvířete.

Parvoviry se navíc zároveň množí také v kostní dřeni, čímž omezují tvorbu jak červených, tak bílých krvinek. Nedostatečné množství bílých krvinek nemusí být schopné vypořádat se z bakteriemi, které pronikají ze střeva. Otrava krve je proto častá komplikace parvovirózy. Stejně tak krvetvorba je omezena a společně s krvácením do střeva to může vést ke chudokrevnosti. V případě těžké, perakutní infekce může dojít k rychlému úhynu zvířete na otravu krve, aniž by se objevil průjem či zvracení.

Komplikace střevní formy parvovirózy

Nejčastější komplikací parvovirózy je otrava krve nebo zaplavení organismu bakteriálními toxiny. Další nebezpečnou komplikací je zauzlení střev, častý je zánět jícnu kvůli opakovanému zvracení. Vyloučit se nedá ani postižení jater nebo srdce a narušení růstu kvůli nedostatku živin, takže postižená zvířata zůstanou menší.

Parvoviróza psů jako příčina úhynů sajících štěňat

Neonatální, neboli novorozenecká forma parvovirózy se vzácně objevuje u štěňat do 10 dní věku, která nedostala protilátky od matky. Celková infekce vede k náhlému úhynu bez jiných příznaků.

Léčba střevní parvovirózy

Parvoviróza je virové onemocnění, to znamená, že proti původci samotnému neexistuje účinný lék. Je potřeba nemocnému zvířeti pomoci, aby si mohlo pomoci samo.

Bezpodmínečně nutná je hospitalizace v nemocnici, kapačky ke zvládnutí dehydratace a několikadenní hladovka, kdy se nepodává ani voda. Bez celodenních kapaček se nemoc nedá zvládnout, domácí léčba u štěněte nefunguje. Přímo do žíly podávají kombinace silných antibiotik, aby se předešlo otravě krve. Zvíře dostává léky proti zvracení. Na úplném začátku nemoci mohou pomoci i hotové protilátky proti parvoviru.

Po vymizení zvracení se postupně přechází na elektrolytové nápoje a malé dávky dietního krmiva. Dobře léčení psi se většinou uzdraví, většinou do 4 až 5 dnů, ale bez kapaček může pes už druhý nebo třetí den uhynout na dehydrataci. U léčených psů je nejčastější příčina smrti otrava krve. Prognózu zhoršuje velmi nízký věk, těžký krvavý průjem, veliký pokles množství bílých krvinek a rozvoj šoku, buď v důsledku dehydratace nebo kvůli bakteriálním toxinům v krvi. Psi, kteří přežijí déle než pět dní, se už uzdraví, i když průjem může přetrvávat i několik týdnů.

U neléčené střevní parvovirózy se vyléčí jen asi 9 % štěňat. Je-li léčba zahájena včas a zvíře je hospitalizované, přežije 90 %.

Diagnostika parvovirózy

Ne každý pes, který zvrací a má krvavý průjem, má parvovirózu. Náhlý nástup takových příznaků u štěněte však musí vyvolat podezření, a to i u očkovaných štěňat, protože očkování chrání štěňata až po několikáté dávce a štěně může onemocnět i dříve.

Nejlepší metodou, jak zjistit, jestli se jedná o parvovirózu, je vyšetření trusu, buď v laboratoři metodou zvanou hemaglutinace, nebo rychlou testovací soupravou podobnou těhotenskému testu.

Při vyšetření krevního obrazu je při parvoviróze nápadný pokles množství bílých krvinek. Podobné příznaky jako parvoviróza může vyvolat pozření cizího tělesa nebo zauzlení střev, z infekčních nemocí pak psinka, chybí-li příznaky postižení dýchacích cest, nebo infekční zánět jater, při kterém jsou však postižena i játra a ledviny. Krvavý průjem a zvracení doprovází také hemoragickou gastroenteritidu, onemocnění, které způsobují bakteriální toxiny a které je typické pro mladé psy, ne však štěňata, především malých a trpasličích plemen.

Průjem u štěňat způsobují taky koronaviry, ale u koronavirózy je průběh onemocnění podstatně mírnější, bez horečky, bez většího množství krve v trusu a beze změny celkového zdravotního stavu štěněte. Stejně tak tomu je u průjmů způsobených parazity. U průjmů způsobených bakteriemi je postižené i tlusté střevo, což má za následek velmi časté, nutkavé vyměšování. U starších pejsků se mohou podobné příznaky objevit při zánětu slinivky.

Prevence nemoci

Protože parvovirus je tak odolný, nedá se nijak zabránit tomu, aby se s ním pes dříve či později nesetkal. Savo je sice účinnou dezinfekcí, ale původce si může každý přinést třeba na podrážce bot. Do domácností, kde se vyskytla parvoviróza, by se nemělo přinášet neočkované nebo nedoočkované štěně, protože dokonalá dezinfekce bytu nemůže být zaručena.

Štěňata s nedokončeným očkováním by se rovněž měla vyhýbat společným psím výběhům a vůbec místům, kde se venčí množství psů. Návštěva psích školek a cvičáků však riziko nákazy nezvyšuje.

Preventivně pomáhá vyvarování se dietních chyb a tak vzniklých průjmů, pravidelné odčervování a také uklízení psích výkalů.

Riziko pro člověka

Parvoviróza není přenosná na člověka, ale přemnožené střevní bakterie přesto představují jisté riziko, takže při styku s nemocným psem a jeho trusem je potřeba dodržovat hygienu.

Článek označen značkami: ,