Pasteurelóza králíků

Pasteurelóza králíků je bakteriální onemocnění králíků, které se projevuje hnisavými záněty v těle králíka. Nejčastěji vzniká infekční hnisavá rýma. Pasteurelová infekce se může projevit také vznikem kožních nebo orgánových abscesů, zánětem středního ucha, neplodností nebo náhlým úhynem králíka.

Bezpříznakové nosičství je velmi časté. Bakterie osidluje sliznice 30 až 90 % klinicky zcela zdravých králíků v běžných chovech. Ke vzniku onemocnění musí být obvykle králíci oslabeni nějakou jinou nemocí nebo špatnými podmínkami chovu.

Původce

Původcem nemoci je bakterie Pasteurella multocida, gramnegativní, nepohyblivá, krátká tyčinka. Netvoří žádné vysoce odolné spory a roste v přítomnosti i nepřítomnosti kyslíku. Tvoří 16 somatických sérovarů, které se rozdělují do pěti séroskupin podle tvz. kapsulárního typu.

Tyto sérotypy se od sebe odlišují též preferovaným hostitelem a svou schopností u něj vyvolat onemocnění. Jednotlivé kmeny jsou víceméně hostitelsky specifické, králík se  pasteurelózou nakazí jen od dalšího králíka.

U králíků se vyskytuje především kapsulární typ A a D, přičemž sérotyp A:12 způsobuje především rýmu a sérotypy A:3 a D:3 spíše zápaly plic. V České republice se vyskytuje navíc ještě typ F, který je vysoce patogenní.

Ve vnějším prostředí není bakterie příliš odolná, ve vzduchu vydrží řádově hodiny, ve vodě dny. Ničí jí UV záření, teplo a všechny běžné dezinfekční přípravky.

Pasteurelóza králíků a jiných zvířat

Pasteurelóza jako taková je nemoc mnoha druhů zvířat. Bakterie je běžným původcem abscesů z kousných ran a dále vyvolává zápaly plic u činčil, skotu, ovcí a koz. Také je jedním z původců sípavky prasat a významným patogenem drůbeže, u které způsobuje choleru.

Naštěstí se nemoc nepřenáší z jednoho druhu zvířete na druhé a nemocní králíci nakazí zase jen jiné králíky. Stejně tak případný výskyt pasteurelózy jehňat nebo sípavky u prasete králíky nijak neohrožuje.

Přenos pasteurelózy králíků

Pasteurelóza králíků je kapénková infekce, která se šíří vzduchem z akutně nemocných králíků a to na vzdálenost až 180 cm. Přenosná je přímým kontaktem mezi králíky nebo jejich vzájemným olizováním a nepřímo kontaminovanými pomůckami, krmivem či vodou. Možný je také pohlavní přenos při postižení pohlavních cest. Králíčata se mohou nakazit při porodu, pokud ramlice trpí poševní pasteurelovou infekcí.

Infekce králíčat je však vzácná. Pravděpodobnost infekce stoupá s věkem králíka.

Průběh nemoci

Bakterie vstupuje do organismu nejčastěji nozdrami nebo poraněnou kůží. Pasteurella je především obyvatel sliznic a v závislosti na kmeni je vybavená způsoby, jak se uchytit na sliznici a uniknout imunitnímu systému králíka. Proti kolonizaci sliznice nebo dokonce průniku bakterie dále do těla pracuje králíkova obranyschopnost. Výslednice schopnosti konkrétního kmenu Pasteurelly osídlit sliznice králíka a vyvolat nemoc a naopak schopnosti králíka infekci odolat může mít v podstatě tři podoby:

  1.  V prvním případě je slizniční imunita zcela dostatečná k udržení bakteriálního množení na uzdě a bakterie jsou následně zničené slizničními protilátkami.
  2. V druhém případě je slizniční imunita dostatečná k zabránění onemocnění, ale králík se stává bezpříznakovým nosičem s nosní dutinou či středním uchem osídleným pasteurelami. Při oslabení organismu může dojít k propuknutí choroby.
  3. Imunita králíka je nedostatečná a dochází k onemocnění.

Vrozená či získaná náchylnost k pasteurelóze

Jen málo kmenů Pasteurelly je dostatečně patogenních, aby překonaly obranu zdravého hostitele a způsobily onemocnění u každého králíka. K vypuknutí klinického onemocnění je obvykle potřeba, aby byl králík předem oslabený.

K predispozičním faktorům, které podporují propuknutí pasteurelózy, patří především špatné podmínky chovu. Vadí prašné nebo chladné a zároveň vlhké prostředí, velký počet králíků na malé ploše, dráždění dýchacích cest čpavkem z nečištěných kotců, benzínovými výpary při chovech v garážích nebo naopak osvěžovači vzduchu při chovech v domácnostech.

Nemoc spouští také stres a to i stres způsobený jinými nemocemi či onemocnění zubů. Obranyschopnost králíka oslabuje nedostatečná výživa nebo vyhubnutí. Králice jsou citlivější během březosti a kojení.

Mezi nemoci, které doprovází pasteurelóza králíků, patří především myxomatóza a také současná infekce bordetelou. Bordetella bronchiseptica je další bakterie, která vyvolává infekční rýmu králíků.

Existuje také genetická predispozice a některá plemena králíků jsou citlivější než jiná. Belgický obr onemocní pasteurelózou spíš než novozélandský bílý a činčila onemocní spíš než králík plemene beveren.

Projevy pasteurelózy

Pokud dojde k rozvoji viditelného onemocnění, inkubační doba nemoci je osm dní až tři týdny. Existuje mnoho forem pasteurelózy, které mohou přecházet jedna v druhou. Může se jednat jak o akutní tak o dlouhodobé, vleklé infekce.

Infekční rýma

Zánět horních cest dýchacích, především nosní dutiny a vedlejších nosních dutin, je nejčastější formou pasteurelózy. Ne každá rýma králíků je ale čistě pasteurelóza, časté bývá spolupůsobení mnoha dalších bakterií a vzniká polybakteriální nakažlivá rýma králíků.

Nemoc začíná vodnatým výtokem z nozder, ten se však rychle mění v hlenovitý až hnisavý, ulpívající v okolí nozder. Je bělavý nebo žlutý a králík si jím často při čištění slepí i srst na vnitřní straně tlapek. Nemocný králík často kýchá, frká a může hlasitě chrčet.

Králíci nemohou dýchat tlamou, takže ucpaný nos pro ně může být velmi nebezpečný. Ztížené dýchání může být příčinou nechutenství a nezájmu o péči o srst. Zánět nosní dutiny může být i natolik vážný, že králík uhyne vyčerpáním nebo udušením.

Pokud se infekce rozšíří do oka přes slzné kanálky, může rýmu doprovázet zánět spojivek. Ucpání slzného kanálku hnisem má za následek stékání slz po srsti v okolí očí. Vlhká a slepená srst vypadává a na rozmáčené kůži se často rozvíjí hnisavý zánět.

V počátku nemoci, během vodnatého výtoku, antibiotická léčba zabírá docela spolehlivě, ale pasteurelózní rýma je úporná a ráda se vrací. Vyléčení králíci zůstávají bacilonosiči a spontánní vyléčení déletrvající rýmy je prakticky vyloučeno.

Chronická pasteurelózní rýma může probíhat jako víceméně mírné, ale vleklé onemocnění, při kterém se příznaky rýmy objevují a zase mizí, nebo jako rýma, která se dále nezhoršuje, nebo jako progresivní onemocnění, při kterém tuhý hnis vyplní nosní i vedlejší nosní dutinu a sliznice zvředovatí. Toxiny produkované některými kmeny pasteurely mohou doslova rozložit nosní skořepy a vzniká stav podobný sípavce prasat.

Zánět středního a vnitřního ucha

Pasteurella může z nosní dutiny Eustachovou trubicí proniknout do středního ucha králíka. Většinou se zánět středního ucha vyvine v návaznosti na zánět nosu a dutin, ale někteří králíci se mohou vyléčit z rýmy a přitom u nich zánět středního ucha přetrvává. Často probíhá zcela bez příznaků.

Bubínková výduť, což je kostěná komora uzavírající střední ucho ve spánkové kosti, je při této formě pasteurelózy vyplněná hustým sýrovitým hnisem a Eustachovy trubice jsou rozšířené a rovněž naplněné hnisem. Okolní kost je zesílená. U živého králíka se však zánět středního ucha klinicky nedá poznat, i když asi hůře slyší. Nemoc může prozradit drbání báze ucha bez přítomnosti kožních parazitů. Často se jedná o náhodný nález při rentgenu hlavy nebo při pitvě.

Při prasknutí bubínku se hnis dostane do zvukovodu a zánět se může rozšířit také do vnitřního ucha. Zánět vnitřního ucha viditelně narušuje zdraví králíka. Ten nápadně stáčí hlavu na stranu, motá se a kmitají mu oči. Stav se popisuje jako tzv. vestibulární syndrom. Zánět se může rozšířit i do mozku, pak se přidávají neurologické poruchy či křeče.

Zápal plic

Rýma může přejít také do zápalu plic. Akutní zápal plic způsobí asi do týdne úhyn králíka, nemocní králíci mají horečku, jsou skleslí, nežerou a špatně dýchají. Chronické infekce v hrudní dutině jsou vleklé, přetrvávají i poté, co akutní infekce zmizela. Chronický zápal plic je typický nevzdušností části plic a vznikem abscesů. Ty mohou vznikat také v okolí srdce. Postižení králíci hubnou, moc nežerou a při námaze se rychle unaví.

Abscesy

Překonají-li bakterie obranyschopnost králíka, mohou se krví šířit prakticky do celého těla a vytvořit absces kdekoliv v těle. Abscesy mohou vznikat také při průniku bakterie do těla ránou v kůži. Pasterelózní abscesy jsou dobře ohraničené a vyplněné bílým, velmi hustým hnisem. Infekce může postihnout i kosti a klouby.

Pohlavní infekce

Pasteurella je původcem zánětů pochvy nebo dělohy králic s následnou neplodností či sníženou plodností. Neplodnost může postihnout i samce s pasterelózním zánětem varlat. U samců bakterie trvale osídluje prostatu a semenné váčky. Genitální infekce jsou přenosné při skoku. Protože infekce je v pohlavních orgánech dobře skrytá před jakoukoliv léčbou antibiotiky, u mazlíků je jediné řešení kastrace, u užitkových králíků nezbývá, než vyřadit takového králíka z chovu.

Septikemická pasteurelóza králíků

Pokud je imunitní systém králíka zcela neschopný zvládnout infekci, například při nákaze silně virulentním kmenem, bakterie se po nákaze rozšíří do celého jeho těla a způsobí sepsi, otravu krve.

Septikemická pasteurelóza je velmi rychle probíhající choroba doprovázená vysokou horečkou. Králík může uhynout i bez patrných příznaků choroby. Při pitvě je nápadný těžký zánět plic, orgány jsou překrvené s drobnými krváceninami a mikroasbcesy. Tato forma pasteurelózy může velmi připomínat mor králíků.

Odhalení pasteurelózy v chovu

Pasteurelóza se nedá poznat pouhým pohledem, zvláště ne u jediného králíka. Rýmu u králíka mohou způsobit i další bakterie, viz nakažlivá rýma králíků. Výtok z nosu nebo očí bývá i neinfekční, způsobený přerůstajícími zubními kořeny, přílišnou prašností prostředí nebo třeba zapíchnutým stéblem trávy v nose.

Zápal plic a abscesy mohou způsobit i jiné choroboplodné zárodky, často stafylokoky a streptokoky.

Naklánění hlavy na stranu kromě pasteurelózy způsobuje i parazitický prvok Encephalitozoon cuniculi a mnoho neinfekčních příčin, například mrtvička.

Lege artis postup je bakteriologická kultivace (z hlubokého nosního výtěru, z abscesů, z postižených orgánů) a stanovení citlivosti bakterie na antibiotika. Především u mazlíků s výtoky z nosu či očí je potřeba rentgenologickým vyšetřením ověřit stav zubních kořenů. U starších, jednotlivě chovaných králíků jsou problémy se zuby častější než pasteurelová infekce.

Léčba pasteurelózy králíků

Léčba pasteurelózy je nesnadná, zdlouhavá a často nezničí nákazu zcela, králík zůstane bezpříznakovým nosičem. Vystavení predispozičním faktorům u něj může znovu spustit infekci.

Chronická pasteurelóza králíků s tvorbou abscesů v místech, kde je nelze odstranit či aspoň otevřít, je léčitelná jen velmi těžko. U chronické rýmy je potřeba ověřit rozsah infekce nejlépe CT vyšetřením a chirurgicky odstranit uložený tuhý hnis. Rýma, u které došlo k narušení nosních skořep, je již neléčitelná, králík bude trpět rýmou do konce svého života.

Nemoc není možné vyléčit rychle ani levně, u králíků chovaných na maso je proto mnohdy nejrozumnějším řešením utracení nemocných kusů. Na druhou stranu jsou králíci, kteří s mírně probíhající chronickou rýmou mohou žít dlouhá léta. Jsou ale infekční pro jiné králíky, takže řešení „neléčit“ je vhodné jen pro mazlíčky.

Léčba spočívá v dlouhodobém, často přes jeden měsíc trvajícím celkovém podávání antibiotik a v podpůrné péči. Léčbu usnadňuje zavodnění zvířete, a to přidáním šťavnatého krmení či vdechování páry, které podporuje rozpouštění hlenů.

Pasteurelová rýma v počátku onemocnění na léčbu reaguje dobře, v pozdějších stadiích už hůře, nemoc se ráda vrací a zdánlivě vyléčené zvíře často zůstává trvalým nosičem. U některých králíků je nutná doživotní antibiotická léčba, po vysazení antibiotik se rýma okamžitě vrací.

Vestibulární syndrom způsobený pasteurelózou má horší prognózu než encefalitozoonóza, je to obvykle progresivní, neléčitelné onemocnění, protože abscesy ve vnitřním uchu a v mozku jsou nedostupné pro jakoukoliv léčbu. Podávání antibiotik může zánětlivý proces pouze ohraničit a zabránit dalšímu zhoršování stavu.

Opatření proti výskytu pasteurelózy králíků

Pasteurely v sobě nese většina králíků. Existují sice nemoci zcela prosté chovy, ale jedná se o chovy laboratorních králíků. V běžném životě lze prostého chovu dosáhnout jen těžko a ještě obtížnější je ho udržet. Protože je ale pasteurelóza především druhotnou infekcí, její výskyt se dá kontrolovat omezením predispozičních faktorů. Zdravý králík v optimálních podmínkách chovu spíše neonemocní.

Nejčastěji pasteurelóza řádí u králíků ustájených pod střechou, ve vnitřních králíkárnách například v kůlnách, zahradních domcích a stodolách. Tyto objekty totiž často bývají nedostatečně větrané a zvláště v zimě v nich stoupá vlhkost vzduchu a obsah amoniaku. Králíkům nevadí ani tak zima, jako vlhko a průvan, v takových podmínkách snadno onemocní. V hromadných chovech je vynikající prevencí pasteurelózy selekce na zdraví a likvidace klinicky nemocných kusů.

Očkování proti pasteurelóze králíků

Vakcinace proti pasteurelóze existuje, ale není to žádný zázrak. Výsledkem očkování jsou celkové protilátky IgG, ale sliznice jsou chráněné slizničními protilátkami IgA. To znamená, že očkování nedokáže zabránit nákaze – osídlení sliznice nosu bakteriemi, ani bezpříznakovému nosičství na sliznicích. V ideálním případě chrání pouze před klinickými projevy onemocnění. Vakcína působí proti sérotypu A a D a zkřížená ochrana není dokonalá. I očkovaný králík proto může onemocnět pasteurelózou způsobenou jiným kmenem bakterie.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2019. MVDr. Tereza Ježková