Pasteurelóza ovcí a koz, též pasterelóza je nakažlivá nemoc malých přežvýkavců, která se projevuje náhlými úhyny bez příznaků a akutními zápaly plic. Postihuje především jehňata.

Ve své podstatě je diagnóza „pasteurelóza“ u malých přežvýkavců termín, který zastřešuje dvě podobné, ale odlišné nemoci. Jedna je méně nebezpečná, postihuje jehňata i dospělé ovce a může být sice příčinou občasných úhynů, ale hlavně příčinou sekundární, s působením predispozičních vlivů, mezi které patří stresové faktory a souběžně probíhající, často chronické nemoci plic. Druhá způsobuje prudce probíhající onemocnění, které hubí starší jehňata.

V chovech se často jako pasteurelóza označuje jakékoliv akutní onemocnění dolních cest dýchacích.

Příčina pasteurelózy

Pasteurelóza je bakteriální nemoc. Bakterií, které ale mohou vyvolat nemoc s obecným názvem „pasteurelóza“ je ale hned několik. Všechny mívávaly rodové jméno „Pasteurella, ale to už dnes neplatí. Jsou si ale blízce příbuzné.

Mannheimia hemolytica je nejčastějším druhem. Je původcem plicní pasteurelózy: enzootické pneumonie jehňat a zápalů plic dospělých ovcí a koz v přítomnosti predispozičních vlivů. Je možný i odlišný průběh té samé choroby: Septikemická, prudce probíhající pasteurelóza nejmladších kategorií jehňat, která se projevuje náhlými úhyny.

Bibersteinia trehalosi je původcem jiné nemoci, a to systémové pasteurelózy. Systémová pasteurelóza je rychle probíhající nemoc odstavených jehňat, která se nejčastěji projevuje náhlými úhyny podobně jako septikemická pasteurelóza. Způsobuje i hromadné ztráty. Kozy nemoc nepostihuje.

Třetím druhem bakterie, který způsobuje pasteurelózu, je Pasteurella multocida. Ve Střední Evropě se jedná o nedůležitého původce nemocí malých přežvýkavců. Může vyvolat zápal plic, otravu krve, záněty mléčné žlázy nebo hnisavé záněty kloubů.

Všechny tyto bakterie jsou malé, gram – negativní, aerobní kokobacily. Jsou vybavené pouzdrem, které je chrání před imunitním systémem hostitele. Všechny dokáží trvale osídlit sliznice horních cest dýchacích zcela zdravých ovcí a koz a taky to běžně dělají. Jehňata se nakazí záhy po narození. M. hemolytica přednostně osídluje nosohltan, B. trehalosi mandle. M. hemolytica je častější u mladších zvířat a postupně jí nahrazuje B. trehalosi.

M. hemolytica a B. trehalosi, ale ne P. multocida, produkují leukotoxin, který ruší a přímo ničí bílé krvinky přežvýkavců. Likviduje jak makrofágy, tak neutrofily. Mrtvé neutrofily uvolní látky, které buňka používá k zabíjení bakterií, do svého okolí, a tím dochází ke značnému poškozování okolní tkáně.

Rozvoj nemoci

Přechod bezpříznakového nosičství v na první pohled zjevné onemocnění je navázané na nějaké oslabující vlivy, které umožní bakteriím vycestovat z horních cest dýchacích do plic a tam se rychle pomnožit.

Mezi takové predispoziční vlivy patří:

  • podvýživa
  • špatné větrání stájí, prach
  • příliš zvířat ustájených na malé ploše, i dočasně
  • velké horko nebo naopak chladno, vlhko a větrno
  • transport, prodej
  • manipulace a zákroky ve stádě, stříhání, kastrace apod
  • slezová a střevní červivost
  • anaplasmóza (u M. hemolytica)
  • náhlé změny krmné dávky (u B. trehalosi)

Veliký vliv mají i další nakažlivá onemocnění, která postihují plíce. Spouštěčem plicní pasteurelózy může být infekce virem parainfluenzy 3 nebo mykoplasmaty a pasteurelóza může být bezprostřední příčinou úhynu při retrovirových infekcích, které postihují plíce, visně, CAE a plicní adenomatóze.

Plicní pasteurelóza

Původcem je M. hemolytica, méně často P. multocida. Přítomnost mannheimie se v chovu ovcí nejčastěji projevuje jako enzootická pneumonie, to znamená zápaly plic jehňat a oslabených dospělých ovcí.

Obvykle je to akutní nemoc a právě plicní pasteurelóza je nejčastějším původcem akutního zápalu plic ovcí a koz. Postihuje všechny věkové kategorie ovcí, ale u nejmladších jehňat se vyskytuje častěji ve své rychlé, perakutní formě, jako septikemická pasteurelóza. U zvířat starších 12 týdnů plicní forma infekce naprosto převažuje.

Nemoc propuká do dvou týdnů po vystavení predispozičním vlivům, u dospělých ovcí se mohou případy vyskytovat i jednotlivě bez návaznosti na větší výskyt pasteurelózy v chovu. Inkubační doba je krátká, 1 – 3 dny.

Objevení se plicní pasteurelózy ve stádě ovcí obvykle předchází náhlý úhyn několika zvířat, obvykle jehňat, na septikemickou formu a jehňata mohou hynout bez jiných příznaků nemoci i v průběhu trvání nákazy.

U starších zvířat se nejprve objevuje ztížené dýchání, které se zhoršuje při přehánění. Rychle nastupuje nechutenství, malátnost a slabost, ovce mají horečku až 42 °C, jsou dušné, kašlou. Obvyklý je slabší výtok nozder, zarudlé sliznice a dehydratace. Nemocná zvířata se oddělují od stáda a dají se snadno chytit.

Průběh je prudký, k úhynu může dojít už za 12 hodin, nejčastěji zvířata hynou třetí až pátý den. Ovce, které přežijí akutní infekci, přechází do chronického zápalu plic, s postupným hubnutím a dlouhodobým neprospíváním. U chronicky nemocných zvířat nemusí být začátek nemoci vždy nápadný. Celková úmrtnost ve stádě ovcí je průměrně asi 2 %, ale může být mnohem vyšší.

U koz je průběh plicní pasteurelózy podobný. Nemoc obvykle začíná náhlým úhynem koz, zvláště kůzlat. Ostatní nemocné kozy dostanou horečku, nežerou, jsou netečné a vlhce kašlou. Mívají hlenohnisavý výtok z nozder a očí. Úmrtnost může činit více než 10 %.

Septikemická pasteurelóza

U jehňat mladších dvanácti týdnů se může M. hemolytica chovat jako primární patogen, to znamená, že způsobí nemoc i bez predispozičních vlivů. Septikemická pasteurelóza je důležitá příčina náhlého úhynu sajících jehňat. Může se vyskytovat i bez návaznosti na plicní formu. Během jednoho až dvou týdnů postupně uhynou ta nejlepší jehňata.

Těsně před smrtí jsou velice slabá, mají horečku, těžce dýchají, mají zarudlé sliznice a často mají pěnu u huby.

Systémová pasteurelóza

Systémová pasteurelóza způsobená B. trehalosi je nemoc odlišná jak původcem, tak průběhem u jednotlivých zvířat i ve stádě. Je to nemoc ovcí, ne koz. Je to právě tato nemoc, tato pasteurelóza, která se u nás v minulosti nevyskytovala a dostala se k nám importem vynikající genetiky ze zahraničí, přičemž ale tato zvířata byla nositeli bakterií na mandlích. Celková prevalence je asi 10 %, ale zamořené jsou hlavně ty nejlepší chovy.

Nejčastější je v září a říjnu.

Je to nemoc, která postihuje především starší jehňata ve věku 5 – 12 měsíců, vrchol výskytu je mezi 6. a 9. měsícem věku. Stejně jako plicní pasteurelóza navazuje často na stresové vlivy, jako je odstav, prodej, převoz. Zvláště riziková je změna krmné dávky, přehnání na lepší pastvinu, krmení jádrem, přepásání strnišť.

Systémová pasteurelóza začíná náhlým hynutím jehňat 7 – 10 dní po působení predispozičních faktorů a trvá asi dva týdny s rychle snižujícím se počtem denně uhynulých kusů. Úmrtnost bývá okolo 2 %, ale může být i 10 a více procent a systémová pasteurelóza může být dokonce největším zabijákem této kategorie jehňat v chovu.

Úhyn je typický projev systémové pasteurelózy. Nemocná jehňata leží, jsou naprosto netečná, těžce dýchají a mají pěnu u huby a nosu, ta může být i krvavá. Klinický průběh je velice krátký, jen asi šest hodin, takže většinou jsou nalezena už mrtvá.

Diagnostika pasteurelózy

Je velice těžké, spíš nemožné, určit pasteurelózu jako příčinu nemoci ve stádě ovcí jen podle toho, jak nemoc vypadá, jaké má příznaky. Chovatelé to často tak dělají a pak je „pasteurelóza“ jen málo říkající termín označující problém ve stádě, který se projevuje úhyny po krátkém trvání dušnosti.

Ono totiž „typické“ příznaky plicní pasteurelózy, malátnost, nechutenství, zrychlený dech, pěny u huby a úhyn, nejsou způsobené jen a pouze pasteurelózou, je to obecná reakce těla na endotoxémii, otravu krve.

Zvláště u jednotlivých dospělých ovcí je čistá pasteurelóza spíš nepravděpodobná a pokud se bude nemoc vůbec podílet na vzniku nemoci, bude komplikovat retrovirovou infekci. Úplně stejně se na první pohled může projevovat gangrenózní zánět mléčné žlázy, metritida nebo endokarditida. I tyto ovce budou mít horečku a červené sliznice a odliší se jen pečlivým klinickým vyšetřením a ne vždy.

Navíc nemoci jako subakutní motoličnatost, toxémie březích bahnic, hypokalcémie, nadmutí i akutní acidóza nebo otrava mědí, nitráty či rododendronem může vypadat podobně, akorát bez horečky.

Náhlé a rychlé úhyny mají ještě mnohem víc možných pachatelů. U nejmladších jehňat je způsobuje kromě septikemické pasteurelózy:

Systémová pasteurelóza je k nerozlišení od enterotoxémie jehňat a dalších klostridiových infekcí a akutní acidózy. U ovcí všech věkových kategorií občasný rychlý úhyn způsobí i zauzlení střev a antrax, který se u nás naštěstí vyskytuje vzácně.

Odhalení pasteurelózy laboratorně

U plicní pasteurelózy veterinář může usuzovat na pasteurelózu po pitvě, kde je patrný těžký zánět plic a pohrudnice. Diagnózu potvrzuje pouze izolace pasterel a to ze stěrů z plic nebo z výplašku z průdušnice. Spolehlivá diagnostika u živého zvířete je obtížná. Výtěry z nosu či nosohltanu jsou k ničemu, bakterie se tam nachází běžně.

Septikemická pasteurelóza se vyznačuje překrvenými plícemi obklopenými slámovým výpotkem v hrudní dutině a začátkem zánětu pohrudnice se zvětšenými uzlinami ve středohrudí, systémová pasteurelóza k překrveným plícím bez známek zánětu přidává krváceniny pod pohrudnicí, zvředovatění hltanu, jícnu a sliznice slezu a zvětšené uzliny hltanové a mandle. Laboratorní vyšetření je ale zcela zásadní. Vzorkem jsou plíce, někdy se bakterie podaří najít i v krvi.

Léčba

Septikemickou a systémovou pasteurelózu nelze léčit, průběh je příliš rychlý.

Plicní pasteurelóza se v počátcích nemoci léčí celkově antibiotiky. Ošetření provádí veterinární lékař. Všechny bakteriální kmeny jsou citlivé k tetracyklínům. Často se používá také penicilín. Možností je však více, i potencovaný amoxicilín, tilmicosin, ceftiofur. Ty jsou ale dražší. Ovcím pomůže také tlumení horečky a zánětu. Pokles horečky a zlepšení stavu se dá čekat rychle, do 24 – 48 hodin. Dušné ovce a ty, které se nelepší, se musí utratit.

Prevence pasteurelózy

Prevence pasteurelózy je obtížná a spočívá především v omezování predispozičních vlivů. Důležitá je plnohodnotná výživa, zoohygiena, větrání stájí. Protože jehňata snáze onemocní septikemickou pasteurelózou, když mají anaplasmózu, což je nemoc roznášená klíšťaty, ošetření proti klíšťatům může snížit výskyt pasteurelózy.

Při hrozícím onemocnění a při vypuknutí nemoci ve stádě je možné podávat tetracyklíny i preventivně.

Další možnost ochrany představuje vakcinace. Očkování chrání proti všem kmenům B. trehalosi a šesti nejčastějším kmenům M. hemolytica. Vakcína je navíc kombinovaná s ochranou proti tetanu a enterotoxémiím. Nevýhoda je jediná, vakcína není registrovaná v ČR, dováží se na výjimku ÚSKVBL a pro menší chovy je tím pádem prakticky nedostupná.

Vakcinují se březí bahnice před obahněním. Ty předají protilátky mlezivem jehňatům. Protilátky chrání jehňata do osmi týdnů stáří, pak se očkují i ony. Ochrana trvá rok. Vždy je potřeba očkovat všechna zvířata ve stádě. Se základním stádem musí být současně vakcinováni také všichni plemenní berani, jalové ovce, jehnice i ročky!

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?