Plicní červivost ovcí a koz

Plicní červivost ovcí a koz je chronický ložiskový zápal plic způsobený cizopasnými hlísticemi, plicnivkami. V Česku v plicích malých přežvýkavců parazitují různé druhy malých plicnivek, jejich patogenita pro ovce a kozy je nízká. Zvířata pokašlávají, zřídka hubnou.

Nebezpečná forma plicní červivosti ovcí a koz, diktokaulóza, nemoc způsobená velkými plicnivkami, která se projevuje kašlem, dušností, vyhubnutím a úhynem do několika týdnů, se v ČR neobjevuje.

Plicnivky ovcí a koz

V plicích malých přežvýkavců může parazitovat hned více druhů hlístic, které se pro svoje místo vývoje souhrnně označují jako plicnivky. Většina z nich patří mezi „malé plicnivky“ a věděcky spadá do čeledi Protostrongylidae. Jeden druh, plicnivka ovčí, patří mezi „velké plicnivky“ a z hlediska biologie je to vlastně vlasovka s neobvyklým místem cizopasení.

Malé plicnivky

V Česku způsobují plicní červivost právě malé plicnivky. Jsou to cizopasníci se složitým vývojovým cyklem, tzn. biohelminté. Potřebují mezihostitele, kterým je suchozemský plž. Dospělí červi žijí v plicích v těch nejmenších průdušinkách nebo přímo v alveolech. Jsou tencí, načervenalí a v plicní tkáni se vyskytují pevně stočení. Kladou vajíčka, ze kterých se brzy líhnou larvy. Ty se nechají vykašlat a spolknout a do vnějšího prostředí odcházejí s trusem. Tam čekají na plže. Dokáží stopovat jeho slizovou stopu a po nalezení mezihostitele se mu zavrtávají do svalnaté nohy, dvakrát se svlékají a přeměňují se na infekční larvu L3. Do těla ovce nebo kozy se dostanou s omylem spaseným slimákem nebo šnekem, případně se mohou některé zralé larvy i uvolnit zpátky na slizovou stopu plže a jsou pozřeny tak.

Ze střeva pronikají do mízních uzlin, jsou s mízou zanášeny do srdce, krví do plic a tam dospívají.

Plžů ovce a kozy nežerou zas tak moc, takže intenzita infekce bývá nízká. Na druhou stranu plž je infekční do konce svého života a i v těle malých přežvýkavců žijí červi velice dlouho, takže parazitů v plicích postupujícím časem přibývá. Tím jsou malé plicnivky odlišné od většiny jiných parazitů malých přežvýkavců. Obvykle totiž platí, že mladá zvířata jsou hostiteli největšího počtu cizopasníků, u malých plicnivek je tomu naopak.

Malých plicnivek ovcí a koz v ČR existuje vícero druhů:

  • plicnivka obecná, Muellerius capillaris
  • plicnivka kozí, Protostrongylus rufescens
  • Cystocaulus ocreatus
  • Neostrongylus linearis
  • Varestrongylus schulzi

Z nichž první dvě jsou u nás ty nejdůležitější, ale i infekce těmi ostatními je možná.

Přehled malých plicnivek

ParazitVelikostMezihostitelHostitel
M. capillaris♀ 19 – 30 mm
♂ 12 – 24 mm
rod Helix, Succinea, Limax, Agriolimax, Arion
ovce, koza, muflon, kamzík, ostatní spárkatá zvěř
P. rufescens♀ až 6,5 cm
♂ až 4,5 cm
rod Helicella, Theba, Abida, Zebrina, Arianta
ovce, koza, muflon, kamzík, ostatní spárkatá zvěř
C. ocreatus♀ až 9 cm
♂ 4 – 5 cm
rod Helicella, Helix, Theba, Cepaea, Monacha

ovce, koza, jelenovití
N. linearis♀ 13 – 15 mm
♂ 5 – 8 mm
ovce, koza
V. schulzi ♀ 22 – 25 mm
♂ 12 – 15 mm
ovce, koza

Velké plicnivky

Velkou plicnivkou malých přežvýkavců je plicnivka ovčí, Dictyocaulus filaria.

To je jako vlas tenký, bělavý červ, samečkové dorůstají délky 4–8 cm a samičky jsou dlouhé až 10 cm. Žijí v průdušnici a průduškách. Životní cyklus je přímý. Larvy odcházející s trusem dozrají ve vnějším prostředí bez účasti mezihostitele, aktivně lezou po vegetaci a čekají, až budou spaseny. Vývoj infekční larvy trvá v ideálních podmínkách 6 dní. K přežití potřebují vlhkost, přímé sluneční paprsky a vyschnutí jim škodí. V teplém deštivém létě se ale na pastvině může nahromadit značný počet larev. Ty způsobí onemocnění především u mladých ovcí a u koz.

Po spasení se larvy provrtávají ze střeva do mízních cest, nechávají se zanést mízou do pravého srdce, krví do plic a pronikají do plicních sklípků a do dýchacích cest. Po cestě dospívají.

V Česku se parazit v současnosti nevyskytuje.

Jak se plicní červivost projevuje

Podle přesného původce se obecný pojem „plicní červivost“ dělí na jednotlivá onemocnění.

Muellerióza

Plicnivka obecná je častý parazit jak ovcí, tak koz, muflonů a méně často srnčí zvěře. Dospělí červi se nacházejí v plicní tkáni, nejčastěji blízko povrchu plic v plicních hrotech.

V plicích ovcí jsou červi obojího pohlaví jsou stočení společně v drobném opouzřeném ložisku, tzv. líhňovém uzlíku. Uzlíky mají velikost špendlíkové hlavičky až lískového ořechu, šedou až šedožlutou barvu a vystupují nad povrch plic. Uzlíky časem kalcifikují. U koz probíhá nemoc podobně, ale uzlíky jsou méně ohraničené.

Infekce je dlouhodobá, parazité žijí mnoho let, imunita se nevytváří. S postupujícím věkem počet cizopasníků v plicích stoupá. Zjevná muellerióza je proto nemoc starších zvířat.

Patogenita plicnivek obecných je malá. Muellerióza může být náhodným nálezem po porážce. Silnější infekce predisponují zvířata k rozvoji bakteriálních zápalů plic, hlavně k pasteurelóze. Muellerióza sama o sobě nemusí způsobovat kašel, případně se projevuje jen pokašláváním nebo horším výživným stavem.

Protostrongylóza

P. rufescens je o mnoho větší než plicnivka obecná a nežije v plicním parenchymu, ale v průdušinkách. Přítomnost parazitů v plicích způsobuje vznik ostře ohraničených, žlutošedých ložisek kuželovitého tvaru se základnou na povrchu plic. Když je jich hodně, mozaikovitě splývají. Místo výskytu jsou opět plicní hroty.

U většiny ovcí a koz probíhá protostrongylóza bez příznaků. Masivní zamoření se může projevovat hubnutím, zrychleným dechem a hlenohnisavým výtokem z nozder.

Nemoc způsobená jinými malými plicnivkami se podobá protostrongylóze.

Diktyokaulóza ovcí a koz

Plicnivka ovčí je patogenní druh plicnivky. Onemocnění se průběhem podobá diktyokaulóze skotu, nicméně obvykle probíhá mírněji. Vývoj larev je trochu pomalejší, trvá 4 – 5 týdnů, než infekční larva, která putuje ze střeva do mízních uzlin okruží, a mízou a krví do plicních sklípků, dospěje v dospělou plicnivku v průduškách a průdušnici. V hostiteli žijí obvykle tři měsíce, někdy i déle.

Tento druh plicní červivosti doprovází bronchitida, ale zvířata obvykle nejsou zamořená značným počtem plicnivek a dobře živené kusy se uzdraví a získávají částečnou imunitu proti další infekci. Obvykle proto onemocní jehňata a kůzlata při svém prvním roce pastvy.

Problém nastává při silné invazi po spasení velkého počtu larev. Nejčastěji se proto zjevná diktyokaulóza objevuje na podzim. Larvy potřebují vlhko a spíš chladno.

Při diktyokaulóze zvířata zrychleně dýchají, kašlou a hubnou. Nejvíce postižené kusy jsou navíc dušné a trpí výtokem z nozder. Úhyny v průběhu několika týdnů mohou postihnout až 70 % stáda.

Kozy jsou vnímavější než ovce a při společné pastvě mohou zesilovat zamoření pastviny larvami.

Diagnostika

Onemocnění všemi druhy plicnivek se potvrzuje larvoskopickým vyšetřením čerstvého trusu odebraného přímo z konečníku.

Podobně probíhají zápaly a záněty plic. Ty bakteriální jsou akutní a doprovází je horečka. Chronický kašel a hubnutí ovcí může být příznakem nemoci maedi-visna.

Léčba plicní červivosti

Všehny druhy plicnivek jsou citlivé na účinky benzimidazolů, ivermektinu, moxidektinu i levamizolu.

Nezralá stadia plicnivky obecné jsou dost odolná a k vyléčení muelleriózy je třeba opakovaného podání fenbendazolu v krmivu po dobu 14 dní nebo použité modidektinu nebo eprinomektinu, které působí dlouhodobě. Je však otázka, jestli je nutné muelleriózu vůbec léčit.

Prevence

Plicnivka ovčí se v ČR v současnosti neobjevuje a základem prevence výskytu je tudíž karanténa a vyšetření, případně cílené odčervení importovaných ovcí a koz.

Prevence výskytu malých plicnivek je obtížná. Hostiteli je i spárkatá zvěř a mezihostiteli je mnoho druhů suchozemských plžů. Počet plžů může omezit vápnění pastvin nebo společná pastva drůbeže, ale nebezpečnost cizopasníků je natolik nízká, že nemusí být mnohdy potřeba dělat nic speciálního. Ovce a kozy na pastvě se stejně pravidelně odčervují v rámci tlumení slezové a střevní červivosti.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2019. MVDr. Tereza Ježková