Plynová gangréna - MVDr. Tereza Ježková

Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Plynová gangréna

Plynová gangréna

Plynová gangréna je infekce měkkých tkání bakteriemi z rodu Clostridium, které produkují toxiny rozkládající tkáně nemocného zvířete. To vede k celkové otravě krve a úhynu. Nemoc vzniká po kontaminaci hlubokých ran sporami bakterií, které se vyskytují v půdě a v hnoji. Onemocnět může každé zvíře každého věku. Ekonomicky významná je plynová gangréna v chovech skotu, ovcí a lamy alpaky. U psů a koček je to vzácná choroba.

Původce

Původcem plynové gangrény jsou bakterie, přísně anaerobní tyčinky zvané Clostridium. Nejčastěji je to Cl. septicum, což je organismus žijící volně v půdě a také v trávicím traktu zdravého skotu a koní. Jakékoliv klostridie, které dokáží rozkládat tkáně, však mohou být také původcem plynové gangrény. Může to být Cl. perfringens typu A,  Cl. novyi typu A nebo Cl. sordellii. Časté jsou i smíšené infekce.

Dalším druhem klostridie, která se dokáže množit ve tkáních, je Cl. chauvoei, která je spojována se vznikem podobné nemoci, sněti šelestivé. I ta může být součástí smíšené infekce u plynové gangrény.

Všechny klostridie mají společné tři věci: ve vnějším prostředí dlouhodobě přetrvávají v podobě velice odolných spor, které se nacházejí v půdě, v hnoji či ve výkalech. Bývají navíc součástí přirozené střevní mikroflóry přežvýkavců nebo koní.

Klostridie potřebují ke svému množení prostředí bez přístupu kyslíku.

Jakmile mají vhodné podmínky k životu, množí se velmi rychle a přitom produkují toxiny. Původci plynové gangrény mají toxiny s rozkladným účinkem na tkáně, rozkládají pojivo i krev napadeného zvířete.

Přenos

Plynová gangréna je sice nemoc infekční, ale ne nakažlivá. K rozvoji nemoci dojde při kontaminaci hlubokých ran sporami bakterií, které jsou přítomné v prostředí. V chovech zvířat se vyskytuje sporadicky.

Průběh nemoci

Onemocnění vzniká 12 – 48 hodin po průniku spor do organismu. Místem vstupu může být jakékoliv hluboké poranění, včetně ran vzniklých při nehygienicky provedeném odrohování, kastracích, kupírování ocásků nebo i po nitrosvalové injekci, která byla buď provedena nesterilně nebo se jednalo o aplikaci dráždivých preparátů.

U ovcí je možná infekce ran vzniklých při nešetrném stříhání a u beranů a kozlů ustájených ve skupinách, kde dochází ke vzájemným bojům zvířat, se gangréna rozvíjí ve zhmožděné tkáni hlavy. Podobně vzniká gangréna ve svalech krku a hrudníku u staršího výkrmového skotu. U lam je také možná infekce modřin a dále i ran v dutině ústní.

Objevuje se také infekce pupku novorozenců a poporodní gangréna po neodborně a nehygienicky vedeném porodu, kdy došlo k zhmoždění porodních cest a průniku spor.

V postiženém místě se rozvíjí rychle šířící se zánět podkoží doprovázený výrazným měkkým otokem a silnou bolestí. V podkoží a v povázkách pod ním ležících svalů se tvoří velké množství hnilobně zapáchajícího krvavého nebo rosolovitého výpotku. Mohou být přítomné i bublinky plynu. Rozpad tkání způsobí tmavé zbarvení až zčernání napadeného svalu.

Při poporodní gangréně je vulva a hráz zvířete oteklá a z vulvy vytéká hnilobně zapáchající výtok.

Plynová gangréna u beranů a kozlů se projevuje náhle vzniklým deformujícím otokem hlavy s takovým otokem očních víček, že oči zvíře nemůže otevřít. Otok může přejít až na krk a způsobit problémy s dýcháním. Typickým původcem je v tomto případě Cl. novyi typu A.

Nemocné zvíře má vždy vysokou horečku, nemá zájem o okolí, je velmi slabé, nežere, straní se stáda a má zrychlený pulz i dech. Toxiny produkované bakteriemi nejen že rozkládají tkáně v místě infekce, ale způsobují jeho celkovou otravu. Rychle nastupuje ulehnutí a úhyn, ke kterému může dojít už za několik hodin. Obvyklá doba nemoci je jeden až dva dny. Pokud zvíře přežívá delší dobu, nekrotické tkáně a nad nimi ležící kůže zčernají a začnou se odlučovat.

Diagnostika

Příznaky plynové gangrény jsou pro nemoc typické. Nejpodobnější nemocí je sněť šelestivá, která se odlišuje větším množstvím plynu vznikající v ložisku infekce. Vzhledem k možnosti smíšených infekcí je ale toto rozlišení nespolehlivé. Sněť šelestivá ale postihuje jen přežvýkavce, krávy, ovce, zřídka kozy. Nevyskytuje se ani u lam, ani u prasat či koní a už vůbec ne u jiných zvířat.

Pitevní nález

K přesnému určení původce je nutné odebrat vzorky do několika hodin po úhynu zvířete.

Při pitvě je patrný zánět podkoží s množstvím hnilobného výpotku, přičemž svaly jsou postižené relativně méně. Může a nemusí být přítomen plyn. Uhynulé zvíře se nápadně rychle rozkládá.

Obvyklé jsou změny na vnitřních orgánech způsobené toxiny: Otok plic a krvácení do plic, játra, srdce a slezina bývají křehká s rozpadající se tkání.

Léčba

Plynová gangréna má ze všech klostridiových infekcí nejlepší prognózu, ale ta je pořád opatrná až špatná. Největší naděje na úspěch zajišťuje, pokud se zvíře začne léčit co nejdřív. Léčba spočívá ve vysokých dávkách penicilínu a v chirurgickém ošetření napadené tkáně – kůže a svalové povázky se na několika místech prořezávají, aby mohl výpotek odcházet a aby se do ložisek infekce dostal kyslík. Zvířatům se dávají léky proti bolesti a zánětu a zvířata v toxickém šoku potřebují i kapačky. Nemocnou tkán se málokdy podaří zachránit, většinou odumře, odloučí se a vznikne rána, kterou je potřeba dále hojit. Vzniklý kožní defekt může být tak velký, že je důvodem k pozdější eutanazii zvířete.

U koní je plynová gangréna nejčastěji způsobená Cl. perfringens a prognóza je u nich ze všech zvířat nejlepší – i když pořád nepříliš dobrá. Naopak u výkrmového skotu bývá původcem Cl. sordelii, který tvoří obzvláště silné toxiny a k úhynu někdy dochází i rychleji, než se stačí vytvořit typický pitevní nález.

Prevence

Prevence spočívá především v dobré hygieně při veterinárních zákrocích. U ovcí a koz je vakcinace proti plynové gangréně součástí některých kombinovaných vakcín proti enterotoxémii. Je možné vakcinovat také skot a prasata a pro lamy použít vakcíny pro ovce.