Polyomaviróza

Polyomaviróza, „nemoc výletků andulek“, BFD, je vysoce nakažlivé onemocnění ptáků, především papoušků, ale také pěnkavovitých, kanárů, dravců.

U dospělých andulek probíhá infekce bez příznaků, ale mláďata v budkách hynou a u těch ostatních se objeví poruchy opeření, francouzské pelichání. Mladým andulkám chybí ocasní pera nebo letky nebo jsou zkrácené, lámavé a ptáci nejsou schopni letu. Proto se jim říká „skokani“.

U dalších druhů papoušků je polyomaviróza příčinou akutních úhynů mláďat, bez dystrofických změn na peří. Dospělí ptáci onemocní zřídka a nemoc u nich bývá spojená s oslabením imunity.

Polyomaviróza pěnkavovititých ptáků a kanárů se projevuje obecnými příznaky nemoci a úhynem za jeden až dva dny. Hynou mláďata v hnízdech, mladí i dospělí ptáci. Přežívající výletci špatně opeřují a trpí deformacemi spodního zobáku.

Původce

Polyomaviróza je virové onemocnění. Původcem je rod virů z čeledi Papovaviridae. Jsou to spíš menší, neobalené viry s ikosahedrální kapsidou, které obsahují vlákno DNA.

Nejprve byl objeven virus u andulek a byl pojmenován BFDV-1, virus nemoci výletků andulek. Pak byly izolovány viry z drůbeže a velkých papoušků a získaly pojmenování BFDV-2 a BFDV-3, ale s postupem času a dalšími a dalšími záchyty u pěvců i dravců se nakonec ukázalo, že polyomaviróza není jen nemoc výletků andulek, ale nemoc ptactva obecně a virus byl přejmenován na APV, ptačí polyomavirus. U papoušků je nicméně nejčastější, záchyt u jiných ptáků je sporadický.

Jednotlivé kmeny APV jsou si velice blízké sérologicky, ale odlišují se patogenitou i preferovaným hostitelem a také genom virů izolovaných od papoušků a pěvců je odlišný.

Ve vnějším prostředí je virus neobyčejně odolný. Je termostabilní, při 56 °C vydrží 2 hodiny, v pokojové teplotě zůstává infekční po delší čas a nevadí mu také některé dezinfekční prostředky. Je však citlivý na účinky chloru a proto se k dezinfekci dá použít chlornan sodný nebo oxid chloričitý. Kromě chloru proti polyomavirům působí také fenoly.

Přenos polyomavirózy

Polyomaviróza je silně nakažlivé onemocnění. Nakažení ptáci vylučují virus trusem, močí a taky sekrety dýchacích cest. Infekční jsou i ptáci, kteří vypadají naprosto zdravě, protože zdaleka ne všichni zjevně onemocní, nemoc je nebezpečná hlavně pro mláďata.

Nejdéle infekční jsou andulky, ty mohou být zdrojem viru až půl roku, ary až tři měsíce, pyrura a kakadu dva měsíce. Čím je ale pták starší, tím kratší dobu vylučuje polyomaviry.

Zrádné jsou persistentně infikované andulky. Někteří ptáci se viru nedokáží zbavit, úplně se nevyléčí a při zátěži nebo oslabení organismu se virus reaktivuje a znovu se uvolňuje do prostředí. U jiných papoušků než u andulek nebylo vironosičství prokázáno.

Snadné je šíření přímým kontaktem mezi ptáky, hlavně aerosolem, tedy vzduchem, ale značná odolnost v prostředí umožňuje stejně jednoduché šíření nepřímo, znečištěným prostředím, pomůckami a také samotným chovatelem a jakýmikoliv návštěvami v chovu.

V podezření je také přenos vertikální, tedy vejci.

Polyomaviróza andulek, nemoc výletků andulek

Projevy polyomavirózy hodně záleží na druhu nakaženého ptáka. Andulky jsou hlavním rezervoárem polyomavirózy a nemoc u nich probíhá jinak než u ostatních papoušků.

Při akutním průběhu mláďata v budkách hynou, největší úmrtnost je u andulek do 15 dnů věku. Mortalita činí 30 – 100 %, záleží na zdravotním stavu hejna. Při zavlečení nemoci do chovu může uhynout většina mláďat, postupem času jsou mláďata chráněná mateřskými protilátkami a ztráty jsou menší. Mladé andulky hynou náhle, rychle, s plnými volaty. Mají zvětšené břicho, podkožní krváceniny a úhynu někdy předchází třes hlavy a krku.

Mnohem častějším příznakem polyomavirózy je však výskyt skokanů. Skokan je výletek andulky, který prodělal polyomavirózu, třeba i bez dalších příznaků nemoci, a virus u něj způsobil dystrofické změny peří. Mláďata mohou být téměř holá a zakrslá, nebo jim může chybět prachové peří na břiše a na zádech. Typicky chybí letky či ocas, buď vůbec nevyrostou, nebo v podobě krátkých, deformovaných nebo lámavých per. Postižené andulky nejsou schopné letu.

Těmto změnám se také říká „francouzské pelichání“. Nejedná se nicméně o nezaměnitelný příznak polyomavirózy, stejně může vypadat i infekce cirkovirózou. Navíc ptáci mohou trpět oběma onemocněními zároveň. Zjednodušeně platí, že v případě cirkovirózy se poruchy opeření věkem horší nebo se minimálně nelepší, ale výletek andulky, který onemocněl pouze polyomavirózou časem pravděpodobně obroste.

Bez ohledu na to, jestli ale ptáček trpí dystrofií peří nebo ne, pokud se nakazil jako mládě a přežil, virus může vylučovat do svého prvního zahnízdění i déle. Mladé andulky jsou hlavním zdrojem viru a zavlékají ho do jiných chovů, zverimexů, burz. U dospělých andulek nemoc probíhá bez příznaků, jen s dočasným nebo přerušovaným šířením viru.

Polyomaviróza ostatních papoušků

Nemocí se může nakazit každý papoušek, ale nebezpečnost pro jednotlivé druhy je odlišná. Nejvíce se polyomaviróza vyskytuje u agapornisů, arů, aratingů, eklektů a amazónků. Naopak nejméně vnímaví jsou papoušci šedí, korely a kakaduové. Ti se mohou nakazit a mohou nakazit jiné ptáky, viditelně ale prakticky nikdy neonemocní, snad jen při současné infekci cirkovirózou.

Jestli se objeví příznaky nemoci záleží kromě druhu papouška, podobně jako u andulek, hlavně na věku zvířete. Nejhorší je infekce polyomavirem pro mláďata. Nejcitlivější jsou aratingové mladší než šest týdnů a arové a eklektové mladší než 14 týdnů. Vymyká se jen agapornis, který může snadno onemocnět až do jednoho roku věku, jinak je polyomaviróza nemocí především mláďat. Častěji přitom hynou mláďata odchovávaná ručně. Infekce může způsobit velké ztráty u chovatelů, kteří se zabývají dokrmováním různých papoušků.

U dospělých ptáků je viditelná nemoc spojená s oslabením imunity a to buď v důsledku cirkovirózy nebo stresů či špatných podmínek chovu nebo neplnohodnotné výživy a není častá. Ptáci pozitivní na cirkovirus se kvůli poškozené obranyschopnosti mohou stát také dlouhodobými šiřiteli polyomavirů.

Průběh nemoci může být velmi rychlý. Často ptáci prostě náhle hynou. Pokud se objeví příznaky, bývá to slabost, bledost, nechutenství, pomalé vyprazdňování volete, zvracení, průjem, dehydratace nebo tvorba podkožních krvácenin. Také vytržené pero nebo vpich po injekci dlouho krvácí. Délka trvání nemoci je 12 – 48 hodin a obvykle končí smrtí. Ne všichni nakažení ptáci ale musí viditelně onemocnět.

Je možná také chronická forma. Tu charakterizuje hubnutí, snížená chuť k žrádlu a hlavně porucha imunity s opakovanými infekcemi. Dalším projevem polyomavirózy je selhání ledvin, které buď navazuje na předchozí zjevnou, ale vyléčenou infekci, nebo je jediným příznakem nemoci.

Poruchy tvorby per se u polyomavirózy jiných papoušků než u andulek vyskytují vzácně.

Polyomaviróza drobných okrasných pěvců

U pěvců postihuje polyomaviróza amady Gouldové, astrildy rudokrké, stehlíky, zvonky, kanáry a také šámy. Projevuje se úhyny dva až tři dny starých ptáčat, přeživší špatně opeřují a mívají prodloužený dolní zobák. Chov může přijít a o polovinu mláďat. Smrt, buď náhlá, nebo přecházená jedním nebo dvěma dni obecných příznaků nemoci může postihnout i starší a dospělé ptáky.

U pěvců není polyomaviróza tak častá jak u papoušků.

Polyomaviróza ostatních ptáků

Záchyty u jiných ptáků jsou sporadické. V chovu drůbeže se nemoc projevila jen tvorbou protilátek, naopak potvrzené případy u dravců pocházejí z nalezených uhynulých zvířat.

Diagnostika polyomavirózy

Uhynulá mláďata mívají změny na játrech. U andulek jsou játra zvětšená s drobnými žlutobílými ložisky. U ostatních papoušků je nápadná jejich nekróza, játra jsou velká, flekatá a křehká. Poruchy srážlivosti krve se projevují přítomností krevních výlevů do podkoží, do střev a srdeční svaloviny. K diagnóze slouží průkaz intranukleárních inkluzí ve slezině, játrech nebo ledvinách při histopatologickém vyšetření nebo přímo průkaz virové DNA metodou PCR.

PCR se dá využít i k odhalení nemoci u živých ptáků. Čerstvě nakažená zvířata mají virus v krvi a po několika dnech je virus prokazatelný také ve výtěru z kloaky. Pták je infekční. Bude infekční několik měsíců a pak přestane být v krvi zjistitelný virus a následně už nebude ani v kloace a pták je vyléčený.

Kloakální výtěry jsou nejpohodlnějším způsobem jak odhalit aktivní vylučovatele.

Skryté vironosiče najít nelze. Pokud zrovna virus nevylučují trusem nebo ho nemají v krvi, testy ho neobjeví.

Podobné nemoci

Nejdůležitější podobnou nemocí je cirkoviróza.

Léčba polyomavirózy

Polyomavirózu nelze spolehlivě léčit. Není žádný lék přímo proti viru. proti krvácení snad pomáhá vitamín K.

Pokud se nemoc objeví u papoušků jiných než andulky, nezbývá než počkat, která nakažená zvířata onemocní – ve chvíli prvního úhynu už jsou nakažená všechna. Mláďata na prodej by se měla otestovat metodou PCR a prodat až když jsou negativní, aby se nemoc dále nešířila.

U andulek je možné chov ozdravit přerušením hnízdění. Jsou to mláďata a mladé andulky, které nejsnáze šíří virus a pro které je nemoc nejnebezpečnější. Oddělením mladých ptáků od těch chovných a přerušením hnízdění minimálně na půl roku mají ptáci čas se vyléčit a virus nemá k dispozici další vnímavé hostitele. Samozřejmostí je současná sanace chovu dezinfekčními prostředky.

Prevence a tlumení nemoci

U nás není k dispozici očkování a prevence spočívá čistě v organizaci chovu a zoohygieně. Základem je nechovat zároveň andulky a další druhy papoušků.

Pro chovatele andulek je zamezit zavlečení nemoci do chovu těžké, protože není možné snadno najít persistentně infikované ptáky. V chovech je polyomaviróza široce rozšířená.

Výskyt nemoci lze tlumit obecnými opatřeními, jako je vynikající kondice ptáků na začátku chovatelské sezony, kvalitní plnohodnotné krmivo a čisté chovatelské zařízení, bez prachu, dobře větrané. Samozřejmě ptáci by měli být zdraví a odčervení. Zdravý pták lépe odolává každé nemoci, polyomavirus bude vylučovat po nákaze kratší dobu, omezí se reaktivace u vironosičů a čistota prostředí znamená, že infekční tlak je menší.

Se zdravými ptáky souvisí také jejich nepřetěžování. Dvě hnízda do roka stačí, ptáci si odpočinou, vironosiči budou méně vylučovat virus, navíc pauza ozdravuje chov, viz výše. Rodiče, kteří dávají opakovaně skokany i při uvedených opatřeních jsou persistentně infikovaní a je potřeba je vyřadit.

Nově nakoupení ptáci i vlastní vracející se ptáci si zaslouží karanténu. Ideál je nepustit si do chovu ptáka, který má PCR pozitivní kloakální výtěr. Z ekonomických důvodů se ale papoušci vlnkovaní vyšetřují minimálně.

U ostatních papoušků je základem nepustit si nemoc do chovu a to důslednou karanténou a vyšetřením výtěru z kloaky. Obvykle je test spojený s testem na cirkovirózu.

Copyright © 2019. Created by Meks. Powered by WordPress.