Přehřátí, úpal neboli kolaps z horka je náhle vzniklá porucha zdraví teplokrevných zvířat charakterizovaná zvýšením tělesné teploty působením vysoké teploty okolního prostředí, případně kombinací vysoké teploty vzduchu s vysokou vlhkostí nebo fyzickou námahou.

Každé teplokrevné zvíře má spoustu mechanismů, jak udržet teplotu v normě i při zvyšující se teplotě prostředí, když je ale nemůže použít nebo je příliš velké horko, mechanismy selhávají a výsledkem je právě přehřátí.

Přehřátí z domácích zvířat nejvíce hrozí činčilám, morčatům, králíkům a lamám, neostříhaným ovcím, angorským kozám a brachycefalickým plemenům psů. Může ale vzniknout u všech zvířat, která se v létě nemohou schovat do stínu, u zvířat zavřených v autě na slunci a zvláště u psů a koní v souvislosti s fyzickou námahou během teplých dní.

Přehřátí je akutní, mnohdy život ohrožující stav.

Jak funguje termoregulace

Teplokrevná zvířata, tedy i všichni domácí savci a ptáci, udržují svojí tělesnou teplotu v poměrně úzkém rozmezí. Normální tělesná teplota je obvykle vyšší než teplota okolního prostředí. Samotný organismus zvířete produkuje teplo, největším zdrojem jsou játra, svalová práce a trávení potravy. Když je produkce tepla a ztráty tepla do okolí v rovnováze a zvíře nemusí spotřebovávat žádnou energii k zahřátí nebo k ochlazení, je mu příjemně akorát a odborně se takové rozmezí teplot okolí nazývá termoneutrální zóna.

Když teplota okolí stoupá nad tuto hranici, produkce tepla je větší než jeho ztráty a k udržení rovnováhy a tím i zabránění přehřátí musí už organismus buď zvýšit tepelné ztráty nebo snížit jeho tvorbu.

Jak se tělo brání přehřátí

To může udělat několika způsoby. Důležitým, ale často opomíjeným způsobem, jak udržet stálou tělesnou teplotu je tzv. behaviorální termoregulace.

To není nic jiného než změna chování. Zvířata vyhledávají chladná místa a stín.

Ke snížení produkce tepla zvířata v teple také omezují fyzickou aktivitu a snižuje se také příjem krmiva. Na druhou stranu více pijí. Menší chuť do žrádla v horku je důvodem snížené užitkovosti zvířat při tzn. tepelném stresu. Snižuje se dojivost, snáška vajec i hmotnostní přírůstky.

Tepla se zvíře může zbavit několika způsoby:

Jeho tělo přirozeně sálá teplo do prostředí, tento způsob ztrát tepla ale není příliš intenzivní a brání mu tuková vrstva kůže, srst nebo peří. Navíc je závislá na velikosti tělesného povrchu. Čím větší zvíře, tím je tělesný povrch k poměru k hmotnosti menší a tento způsob ochlazování méně účinný. Tepelné ztráty v tomto případě zvyšuje proudění okolního vzduchu.

Dalším způsobem jak se zbavit tepla je využití vedení tepla ležením na chladnějším povrchu, nejlépe na takovém, které dokáže teplo účinně odvádět.

Posledním způsobem, jak se zbavit tepla, je využití odpařování. Z vlhkého nebo mokrého povrchu se odpařuje voda a odebírá tak tzv. skupenské teplo, energii potřebnou ke změně skupenství. Účinnost klesá se zvyšující se teplotou a zvyšující se vlhkostí vzduchu.

Zvířata, která mají možnost využít celé škály svých termoregulačních mechanismů se nepřehřejí. Dá se říci, že za kolaps z horka u zvířat může vždy člověk.

Kdy se zvíře přehřeje

Nedá se říci, která teplota okolí přesně už je nebezpečná. Je to totiž hodně individuální a záleží to na druhu zvířete, často i na plemeni a také na konkrétním jedinci, na jeho zdravotním stavu, kondici, adaptaci a jestli má přístup k vodě nebo ne.

K přehřátí nestačí jen vysoká teplota sama o sobě, ale často se zvířeti znemožňuje právě ta behaviorální termoregulace, která je nejúčinnější. Zvíře nemůže odejít, protože je: v nezastíněném kotci na slunci, přivázané na dvoře a nemůže do stínu, na nezastíněném balkoně, na pastvině nebo ve výběhu bez možnosti schovat se do stínu, případně uzavřené ve stanu, ve skleníku nebo v uzavřené místnosti. V omezeném prostoru velice záleží na počtu umístěných zvířat. Nahloučená zvířata ohřívají vzduch mezi sebou a teplota v jejich životní zóně tak stoupá. To je problém hlavně v chovu brojlerů.

Vysokou teplotou velice často trpí králíci. U nich je přirozeně behaviorální termoregulace jejich nejúčinnější zbraní proti přehřátí. Nemohou dýchat tlamou jako pes a část tepla dokáží vyzářit ušima, zbytek těla ale izoluje bohatá srst. V přírodě se před horkem schovávají do nor. Při ustájení v malých kotcích na slunci se snadno fatálně přehřívají. V malém kotci je omezené proudění vzduchu a je to ještě horší, když je tam králíků více.

Přehřátí hrozí také při přepravě zvířat. V otevřených vozech může teplota během přepravy stoupat už proto, že zvířata stojí blízko sebe. Fatální přehřátí psů v autech bohužel stále není vzácností. Už během 10 – 15 minut může teplota uvnitř zaparkovaného vozu v létě stoupnout na 65 °C a to žádný kompenzační mechanismus psího těla nezvládne.

U psů a koní hrozí přehřátí při fyzické aktivitě v horku. Koně i psi se mohou přehřát při běhu či cvičení. A ne, neřeknou, že mají dost.

Co přehřátí dělá s tělem zvířat

Stoupající tělesná teplota zrychluje metabolismus a tím i spotřebu kyslíku. Když překročí 41 °C, normální dýchání už nestačí a tak se zrychluje a prohlubuje, objevuje se dušnost. Kyslíku je ale v těle pořád málo.

Při přehřívání se rozšiřují cévy v kůži, to snižuje krevní tlak a krve v oběhu je relativně méně, takže srdce musí pumpovat krev rychleji. Pokud to nezvládá, nastupuje šok.

Další orgány už selhávají z důvodu kombinace nedokysličení a nízkého krevního tlaku, který dále prohlubuje nedostatek kyslíku.

Může se objevit akutní selhání jater s následnou poruchou srážení krve, nebo se porucha srážení krve, DIC, může spustit vysokou teplotou. Přehřátí může způsobit přímo rozpad červených krvinek. Mohou selhat ledviny a to buď z nedokysličení nebo ucpáním tubulů rozpadlými krvinkami nebo poškozením krevní sraženinou při DIC.

Nejvíce při přehřátí trpí mozek. Samotná vysoká teplota ničí neurony a mozek nesnáší nedostatek kyslíku, dehydrataci nebo krevní sraženiny nebo krvácení. Bezvědomí a křeče při přehřátí jsou jasným důsledkem.

Při teplotě nad 45 °C začíná docházet k denaturaci bílkovin a nevyhnutelné smrti buněk a tkání.

Přehřátí a plodnost

Působení vysokých teplot zásadně snižuje plodnost zvířat. Samice nepřichází do říje a pokud ano, nechtějí se nechat skočit. Na začátku březosti přehřátí zvyšuje embryonální mortalitu, vyjde-li na kritickou periodu tvorby orgánů působí jako teratogen. To znamená, že způsobuje vznik vrozených vad, především rozštěpů páteře, chybějícího mozku s chyběním lebečních obalů, výhřezem mozku s chyběním lebky, patologického zmenšení mozku nebo mozkové vodnatelnosti.

Při pokročilé březosti vedro poškozuje placentu, takže mláďata se rodí menší. Přehřátí může plod i zabít a výsledkem je zmetání. Stres plodu dokáže vyvolat i předčasný porod.

U samců zvýšená teplota zabíjí spermatocyty, buňky, ze kterých se vyvíjejí spermie. Po přehřátí může trvat až 60 dní, než se plodnost obnoví.

Přehřátí psů

U psů jsou obrovské rozdíly v toleranci vysokých teplot. V zavřeném autě lze překvapivě rychle usmažit jakéhokoliv psa. Při teplotách vzduchu, které přesahují tělesnou teplotu psa, je totiž vyřazena z provozu schopnost psa ochlazovat se odpařováním z dýchacích cest, tedy zrychleným dýcháním.

Při teplotách nižších velice záleží na schopnosti konkrétního zvířete vydýchat přebytečné teplo. Problém mají obecně všechna brachycefalická plemena, to znamená psi se zkráceným nosem a ta se přehřívají velmi snadno. Stejně tak mohou mít problém psi nemocní, třeba kardiaci, psi staří, nebo naopak štěňata.

Ke přehřátí predisponuje také obezita – tuk brání ztrátám tepla, tepelné ztráty jsou menší u velkých a mohutných plemen psů, co mají relativně větší povrch těla a horko je náročné také pro březí feny.

Velice nebezpečná je pro psa v horku fyzická aktivita, hlavně běhání. Pes se může přehřát třeba i při běhání za balonkem.

U psa se přehřátí projevuje tělesnou teplotou, která je vyšší než 40 °C, zrychleným dechem i srdeční akcí s nitkovitým pulsem a změněným vědomím, od obluzení až po bezvědomí. Sliznice takového psa jsou překrvené, tmavě růžové až červené. U psa se při přehřátí objevují i křečové stavy a poruchy srážení krve, kašlání nebo zvracení krve, krvavý průjem nebo objevení se tečkovitých krvácenin na těle.

Přehřátí koček

Kočka je zvíře, které se přehřívá opravdu málokdy. Naopak, termoneutrální zóna kočky je překvapivě vysoko, kočka se cítí příjemně ještě při teplotách vysoko nad 30 °C. K přehřátí je potřeba opravdu drastického zanedbání, třeba uzavření kočky v rozpáleném autě.

Přehřátí králíků

Králík je zvíře, které se přehřívá velice snadno. Snáší výborně nízké teploty, ale v horku se nemůže potit a jeho schopnost ochlazovat se zrychleným dechem je omezená. Zrychlené dýchání, lapání po dechu a dušnost může být proto klidně příznakem přehřátí. Přehřátý králík nežere, apaticky leží a nedokáže koordinovat svoje pohyby.

Při přehřátí u králíka dochází jak k poruchám srážení krve jako u psa, tak k otoku mozku a otoku plic. Přehřátí se proto podobá třeba moru králíků, králíci hynou v křečích a z nozder jim může vytékat zpěněná krvavá tekutina.

Přehřátí činčil a morčat

Činčila je zvířátko přizpůsobené suchému a chladnému podnebí And. Může se přehřát už při teplotách nad 25 °C, hlavně při vysoké vlhkosti vzduchu a pokud vzduch stojí.

Přehřátá činčila nemůže vstát, pletou se jí nohy, velice rychle dýchá a sliní. Sliny jsou husté a provazovitě se táhnou. Sliznice jsou červené a na uších jsou viditelné rozšířené žíly.

Podobně snadno se přehřeje morče, už při teplotách nad 28 °C. Nebezpečí hrozí hlavně březím samicím. Kolaps z horka je nejčastější v nezastíněných výbězích, když nemají vodu a během cesty autem.

Příznaky přehřátí u morčete jsou stejné jako u činčily, nekoordinované pohyby, slabost, zrychlený dech a slinění. A nakonec úhyn. Příčinou bývá otok mozku a otok plic.

Přehřátí přežvýkavců

Přežvýkavci mají co se tepla týče nevýhodu, a tou je bachor. Bachorová fermentace je velikým zdrojem tepla, kterého se zvířata musí zbavit. Přehřívají se hlavně neostříhané ovce a velký osvalený dobytek, jako jsou masní býci ve výkrmnách. Trpí také neostříhané lamy.

Zebuové zvládají vysoké teploty lépe než evropský skot a dojnicím vadí horko víc než zaprahlým kravám. Skot hůře přichází do říje, u ovcí je vysoká embryonální mortalita a u všech dojených zvířat klesá nádoj.

Příznaky přehřátí u přežvýkavců se neliší od příznaků úpalu jiných zvířat. Dech se postupně zrychluje jak stoupá tělesná teplota, je mělký a pulz zrychlený a slabý. Nakonec zvířata uléhají, dostavují se křeče, bezvědomí a úhyn.

Přehřátí prasat

Prasata se nejlépe chladí válením se v bahně. Pokud nemůžou, lehají i aspoň na počůranou podlahu. Krátkodobé přehřátí zvládají docela dobře, ale protože méně žerou, selata pomaleji rostou, snižuje se také mléčnost prasnic a horkem je aspoň částečně způsobený syndrom letní neplodnosti.

Vysoké teploty jsou také možnou příčinou průjmu.

Přehřátí drůbeže

U drůbeže je porucha větrání v hale dostatečným důvodem k hromadným úhynům. Ptačí těla vytváří spoustu tepla a ve velkochovech v létě je musí vzduchotechnika vyměnit veliké množství vzduchu právě k odvedení tohoto tepla pryč.

K přehřátí jsou nejcitlivější malá kuřata, u těch dochází k rychlé dehydrataci i při krátkém působení vysokých teplot. Embrya i mladá drůbež mají také při přehřátí oslabenou imunitu a hůř rostou.

Už při teplotách nad 24°C dochází ke zmenšování snesených vajec a zhoršuje se kvalita vaječné skořápky. Teplota 43 °C po dobu tří hodin je pro drůbež smrtelná.

Diagnostika

Přehřátí je typické vysokou tělesnou teplotou, tím se podobá horečce, ale odlišit to obvykle jde podle okolností.

Pitevní nález je neurčitý. Posmrtná ztuhlost a rozklad může nastoupit nezvykle rychle. V těle je nesražená krev nebo krváceniny. Při pitvě provedené okamžitě po úhynu na přehřátí ukazuje histopatologicky prokázaná nekróza jater, ledvin a mozku.

Léčba přehřátí

Základem léčby i první domácí pomoc je ochlazení zvířete. Lehce přehřátá zvířata stačí umístit do chladu, do stínu a podat jim vodu.

K tomu se ochlazují vodou, nejlépe tekoucí ze sprchy nebo hadice. Studené obklady nejsou dobré, rychle se zahřejí a ztrácí zcela efekt. Voda nemá být ledová, stačí chladná. Morčatům se namáčí pacičky, činčilám a králíkům uši a lamám podpaží a slabiny.

Ochlazuje se na vnitřní teplotu 39 °C, nutno měřit. Hrozí totiž jinak podchlazení, schopnost termoregulace přehřátých zvířat je narušená.

Ležící a kolabující zvířata se neobejdou bez veterináře. Dává se infuze, kyslík, ptákům a psům také kortikoidy, při křečích diazepam, jako prevence DIC heparin a při krvácivých stavech transfuze a řeší se případné selhání ledvin a jater. Těžké přehřátí je život ohrožující stav, zvláště u králíků a hlodavců je prognóza špatná. Navíc jednou přehřáté zvíře se mnohem snadněji přehřeje v budoucnu.

Prevence

Zvíře se vždy přehřeje vinou člověka. V horkých dnech musí mít zvířata stín a vodu. Pomáhá jim taky proudění vzduchu, větrák nebo minimálně dostatečná kubatura stáje nebo kotce. Práce i převoz by se měly odložit na chladnější části dne.

Zatím žádné komentáře

Odpovědět

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?