Psincový kašel - MVDr. Tereza Ježková

Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Psincový kašel

Psincový kašel

Psincový kašel, odborně infekční laryngotracheitida, občas, i když nesprávně, i chřipka psů, je společné označení pro akutní nakažlivé onemocnění psa, které postihuje dolní cesty dýchací a je doprovázeno záchvatovitým kašlem.

Podobně jako lidské virózy má i psincový kašel mnoho různých původců a v praxi je nedůležité, který z nich vyvolal konkrétní onemocnění. Je to častá nemoc, která se snadno šíří mezi psy a projevuje se jako lehké nachlazení se záchvaty kašle, které vypadají, jako by měl pes v krku zaraženou kost či jiný předmět, pes také může dávit bílé zpěněné hleny. V těžších případech je choroba doprovázená horečkou a ztíženým dýcháním a může se rozvinout i zápal plic.

Původce

Infekční laryngotracheitida je v podstatě jakákoliv nakažlivá nemoc s kašlem, která není psinka a která není chřipka. Původci jsou viry i bakterie. Nejvýznamnějšími virovými původci je psí adenovirus typu 2 (CAV-2) a virus parainfluenzy psů typ 2 (CPIV-2), dále kašel vyvolává psí herpesvirus, pneumovirus, respirační koronavius, reoviry a další. Z bakteriálních původců je nejdůležitější bakterie Bordetella bronchiseptica. Ta dokáže způsobit onemocnění i sama o sobě, častěji se však přidá jako sekundární patogen a množí se na sliznici poškozené virem. Sekundárních bakteriálních původců je vícero, kromě bordetely situace rády využijí také mykoplasmata, pseudomonády, Pasteurella, Klebsiella nebo streptokoky.

Viroví původci jsou obvykle snadno ničeni běžnými dezinfekčními prostředky na bázi chloru a kvarterních amoniových solí a dlouho v prostředí nevydrží. Výjimkou je adenovirus, který na kontaminovaných předmětech může přežívat několik týdnů.

Průběh nemoci

Psincový kašel je typickou kapénkovou nákazou. S výjimkou psího herpesviru se ostatní původci množí pouze na sliznicích dýchacích cest. K rozvoji onemocnění přispívají současná chronická onemocnění, jako je chronická bronchitida a nemoc je častější u mladých psů. Inkubační doba je do devíti dnů. Lehká forma nemoci trvá obvykle 5 – 14 dní, ale kašel může přetrvávat i několik týdnů. Pes trpí záchvaty suchého kašle, které vyvolávají dojem, že má „něco“ v krku, kašel se zhoršuje při námaze (běhání) nebo při zatlačení na krk (zatahání za obojek). Pes se během záchvatů může dávit a vykašlávat husté hleny připomínající našlehaný bílek – v první chvíli to vypadá jako zvracení. Občas se objeví vodnatý nebo hlenovitý výtok z nosu či z očí. Jinak se pes většinou tváří jako zdravý.

V těžších případech má pes horečku a je smutný a bez nálady. Zánět průdušnice a průdušek je doprovázený vlhkým kašlem a ztíženým dýcháním. U neočkovaných štěňat do půl roku věku, u psů s oslabenou imunitou a u zvířat s chronickými nemocemi dýchacích cest může psincový kašel přejít až do těžkého zápalu plic.

Léčba

Psincový kašel je většinou viróza, proto nezbývá, než ho „vyležet“. Základem je klid, vzrušení či fyzická aktivita většinou provokují záchvaty kašle. Vykašlávání podporuje jitrocelový sirup (pro velkého psa v dávkování pro dítě, pro malého nahradit polévkovou lžíci čajovou) a dostatek tekutin. Psi někdy kvůli rozbolavělému krku odmítají suché krmivo, ale namočené nebo konzervu či maso si dají. Je-li kašel hodně úporný a vysilující, v úvahu připadají i léky na jeho potlačení.

Antibiotika se podávají při horečce nebo při postižení průdušek a plic. Nejčastěji se používají potencované peniciliny, sulfonamidy a doxycyklin, ty totiž dobře hubí bordetelu.

Prognóza je dobrá, u většiny psů kašel i bez léčby do 10 dnů odezní. Uzdravení psi jsou krátkodobě imunní před infekcí těmi původci, kteří u nich vyvolaly nemoc.

Prevence

Psincovému kašli se nelze vyhnout. Stačí, když se dva psi na procházce očuchají, ani nemusí zjevně kašlat. Nemoc se snadno šíří v parcích, na cvičácích, na výstavách a jiných kynologických akcích. Proti některým původcům se však dá očkovat.

Očkování proti adenovirům je součástí „běžných“ kombinovaných vakcín proti psím chorobám – kromě kašle totiž stejný vakcinační virus chrání i proti infekčnímu zánětu jater. Bohužel injekční podání není schopné vytvořit dostatečnou imunitu na sliznicích, takže toto očkování nechrání před infekcí a infekčností psa, pouze zmírňuje až zcela maskuje klinické příznaky nemoci.

Podobně očkování proti parainfluenze bývá součástí většiny kombinovaných vakcín. Opět platí, že pouze zmírňuje klinické příznaky.

Speciální vakcíny proti psincovému kašli obsahují obvykle antigen viru parainfluenzy a B. bronchiseptica. Jsou dvojího druhu: některé vakcíny se podávají injekčně, bez ochrany proti infekci, pouze proti nemoci. Druhý typ se podává přímo na nosní sliznici, podporuje tak vznik slizniční imunity a kromě samotné nemoci chrání i proti infekci.

Nákaza jiných zvířat či člověka

Původci psincového kašle jsou úplně jiní než původci lidských viróz a vzájemný přenos proto není možný. Viroví původci kašle napadají pouze psa. Jinak je tomu ale v případě bordetely. Ta se může přenést i na kočku a zhoršit u ní průběh kočičí rýmy, občas vyvolává i rýmu u králíků a zvláště je potřeba dát pozor na morčata, u kterých je bordetelóza nejčastější příčinou smrtelného zápalu plic.

Článek označen značkami: ,