Psinka - MVDr. Tereza Ježková

Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte

Psinka

Psinka je nakažlivé onemocnění psovitých, kunovitých, medvídkovitých a některých dalších šelem. Z domácích zvířat se může nakazit pes a fretka, dále masožravá kožešinová zvířata. Je to vážná nemoc, která může způsobit smrt či trvalé následky u uzdraveného zvířete. U psa někdy probíhá i jako lehčí onemocnění doprovázené kašlem a zánětem spojivek či průjmem, ze kterého se zvíře uzdraví. U fretek je naproti tomu prakticky vždy smrtelná. V populacích neočkovaných psů způsobuje každých deset až dvacet let epidemie, přičemž poslední taková epidemie psinky byla v České republice v roce 1990 – 1992, kdy onemocnělo 40 % všech psů.

Vnímavá zvířata

Psinkou se mohou nakazit šelmy psovité, kromě psa tedy i vlk či liška, lasicovité šelmy, kromě fretky i kuny, lasice, norci či jezevci, dále panda červená, mýval, velké kočkovité šelmy, medvědi, tuleni nebo delfín. Člověku nebezpečí nehrozí.

Virus psinky

Psinku způsobuje Morbillivirus, velký obalený RNA virus, který je příbuzný lidskému viru spalniček. Stejně jako spalničky je i psinka velice nakažlivá. Virus nepřežívá vyschnutí a vyšší teploty, v létě mimo nemocné zvíře proto dlouho nevydrží.V zimě, když je teplota venku kolem nuly, si udrží infekčnost i několik týdnů. Při teplotě – 24 °C zůstane živý i pět let. Ve vyloučených sekretech z nemocného zvířete je nebezpečný minimálně 20 minut.

Šíření nemoci

Psinka je silně nakažlivá kapénková infekce, zdravé zvíře se nakazí kontaktem se zvířetem nemocným a různými tělními výměšky. Virus je přítomný ve všech exkretech a sekretech nemocného zvířete. Vylučování viru začíná už před prvními příznaky nemoci a může pokračovat ještě 3 – 4 měsíce po infekci. Aby to nebylo málo, jen asi polovina nakažených psů onemocní zjevně psinkou, ostatní jen vylučují virus, aniž by na nich bylo cokoliv poznat.

Průběh onemocnění u psa

Jakmile se virus psinky dostane na sliznici horních cest dýchacích, začne se rychle množit. Nemnoží se ale na sliznici, ale v bílých krvinkách, které virus roznesou do krčních mízních uzlin a do mandlí. Druhý až čtvrtý den po infekci pokračuje množení viru v bílých krvinkách, především v tzv. CD4+ lymfocytech, které po infekci odumírají. Stejný druh bílých krvinek ničí u člověka virus HIV. Virus poškozuje nejen bílé krvinky v uzlinách a v mandlích, ale i ty ve slezině a ve sliznici žaludku a střev. U nemocného psa objeví přechodná zvýšená teplota, která často unikne pozornosti. Virus následně proniká do krve a lavinovitě se šíří do celého těla. V druhé fázi infekce napadá a ničí kromě bílých krvinek taky buňky sliznic a buňky nervové.

Co se stane potom, záleží na virulenci viru a na tom, jak dobře se organismus dokáže s infekcí vypořádat. U silných jedinců, kteří dokážou zmobilizovat svůj imunitní systém, se nestane vlastně nic. Ke zjevnému onemocnění psinkou nedojde a virus je často do 14 dní po infekci úplně zlikvidován. U psů, kteří sice zabojují, ale ke zničení všech virů to nestačí, se psinka již rozvine jako klinicky zjevná choroba, ale s lehčím průběhem. Další psi mohou zvládnout prvotní atak nemoci, ale nezvládnou zcela eliminovat virus z organismu a objeví se u nich chronická infekce. Zvířata, která se s nákazou vyrovnat nedokáží, nezabrání masivnímu šíření viru všude po těle a do 14 dní od infekce se u nich rozvine celkové onemocnění, které často končí smrtí.

U jednoho psa se nemusí objevit všechny možné příznaky, spíš má jeden pes převážně onemocnění dýchacích cest, jiný hlavně průjem a zvracení, třetí postižení kůže. Jednotlivé formy také mohou přecházet jedna v druhou, s horečkou nebo i bez zvýšené teploty.

Nejčastější je psinka u neočkovaných štěňat mezi 3 – 6 měsíci stáří, riziko stoupá také u psů starších osmi let. Když se virus dostane do populace neočkovaných psů, onemocní psi bez ohledu na věk a i úmrtnost je poměrně velká, i 50%.

Postižení dýchací soustavy

Poškození sliznice dýchacích cest množícím se virem se projeví jako nachlazení s kašlem, které je nerozpoznatelné od psincového kašle. Pes nemá chuť k jídlu, má horečku, teče mu z očí či z nosu, trpí suchým kašlem. Protože psinka poškodila imunitní systém, nemoc může zhoršit druhotná bakteriální infekce, vodnaté výtoky z očí a nosu přejdou ve výtoky hnisavé a vyloučený není ani rozvoj bakteriálního zápalu plic.

Postižení trávicí soustavy

Pokud psinka napadne sliznici střeva, projevuje se nechutenstvím, zvracením, průjmem, při těžkém průběhu dehydratací.

Postižení kůže a zubů

Ve slabinách na na břiše se může objevit spalničkám podobná vyrážka tvořená červenými pupínky, které se vlivem bakteriální kontaminace změní v malé praskající vřídky. Postižení skloviny ještě neprořezaných zubů při onemocnění štěňat sklovinu na některých místech zničí a výsledkem je nepravidelný povrch zubu, tzv. psinkový chrup.

Chronická psinka

Psinka může postihnout také nosní houbu a polštářky na tlapkách, které zesílí, zhrubnou a mohou praskat. Toto postižení patří mezi jedno z projevů chronické psinky.

Chronická psinka také ráda poškozuje oko. Objevují se záněty sítnice či záněty v přední oční komoře, zánět zrakového nervu může zapříčinit slepotu. Poškození slzné žlázy způsobí syndrom suchého oka. Ten může už psovi zůstat napořád.

Nervová forma psinky

Psinka je zhoubná především svojí schopností infikovat a poškodit nervovou tkáň. Postižení centrální nervové soustavy se objevuje až u 30 % nakažených psů. Příznaky poškození mozku se mohou objevit hned z počátku onemocnění společně s dalšími příznaky akutní nemoci, nebo až poté, co pes akutní psinku zdánlivě překonal. Navíc nervová forma psinky může postihnout i psa, u kterého se jiné příznaky psinky vůbec neprojevily.

Příznaky poškození CNS jsou progresivní, v čase se zhoršují, a pokud pes nervovou psinku přežije, má trvalé následky. Projevy jsou různé: Křeče podobné epileptickým záchvatům, třes či mimovolní svalové záškuby, ztuhlost svalů, potácivá chůze či ochrnutí. Může se objevit demence či pohyb do kruhu. Postižení čichového nervu vede ke trvalé ztrátě čichu.

Poškození imunitního systému

Zničení bílých krvinek je důvodem dlouhodobého oslabení imunitního systému psa a otevírá dveře oportunním infekcím. Nejčastější je infekce bakterií Bordetella bronchiseptica s následným rozvojem zápalu plic, ale příležitosti mohou využít i jiné patogeny, jako jsou salmonely, toxoplasma nebo třeba trudník psí.

Infekce během březosti

Nakazí-li se březí fena, nemoc se přenese i na nenarozená štěňata. Dochází k potratům, porodům mrtvých štěňat nebo se u štěňat v prvních týdnech života vyvinou příznaky postižení mozku.

Trvalé následky

Psinka může spustit autoimunitní postižení mozku, které se objeví se zpožděním až několik let po prodělání psinky příznaky podobnými lidské roztroušené skleróze, třesem těla či ochrnutím.

Ztráta čichu či zraku v důsledku prodělané psinky je nevratná. U psů, kteří prodělali psinku, jsou častým nálezem atrofovaná, ztenčená ložiska na sítnici tam, kde sítnici zničil množící se virus.

Častá je trvalá neschopnost větší tělesné zátěže, pes po prodělané psince není schopen pracovního využití. U štěňat nákaza poškodí dospělý chrup a také často natrvalo poškodí jejich imunitní systém a zvířata dříve či později uhynou v důsledku nějakého druhotného onemocnění.

Průběh onemocnění u fretek

Inkubační doba psinky u fretky se obvykle pohybuje mezi sedmi až deseti dny, ale nakažená fretka, podobně jako pes, může vylučovat virus už před prvními příznaky nemoci.

Psinka se u fretky projeví nejdříve vyrážkou na bradě. Vyrážka se může vyrazit i v okolí konečníku a v tříslech. Rychle nastupuje horečka, skleslost a nechutenství, světloplachost a křeč očních víček, z očí a z nosních dírek teče množství hlenohnisavého sekretu. Zánět postihuje také pysky. Výměšky v okolí očí a nosu zasychají a tvoří příškvary a strupy. Zhrubnutí nosní houby a tlapek je u fretek časté. Psinka u nich postihuje hlavně dýchací cesty s rozvojem smrtelného zápalu plic, málokdy se projevuje zvracením či průjmem.

Nervové příznaky, pokud se objeví, zahrnují nekoordinované pohyby, točení hlavy, míhání očí  nebo záchvaty. Psinka u fretek prakticky vždy vede k úhynu nemocného zvířete. Ke smrti dochází 12 – 16 dní po infekci psinkovým virem adaptovaným na fretky nebo 21 – 35 dní po nákaze pocházející od psa.

Průběh onemocnění u masožravých kožešinových zvířat

U lišek stříbrných a polárních probíhá psinka podobně jako u psa. U norků je naopak průběh stejný jako u fretek s výrazným zhrubnutím tlapek a nosu a úhynem. Možný je i perakutní obraz nemoci s úhynem do několika hodin.

Diagnostika

U psa nemusí být snadná. Jen málo zvířat má „všechny“ příznaky a trpí postižením dýchacích cest, trávicího systému a nervového systému najednou. Navíc nic nevylučuje smíšené infekce: pes může mít psinku a psincový kašel najednou. Stejně tak pes může mít psinku a zároveň parvovirózu a pokud se u něj psinka projeví „jen“ příznaky poškození trávicího systému, může zcela uniknout pozornosti a nemoc bude považována za parvovirózu. Testy na přítomnost viru či protilátek proti němu existují, ale celá záležitost je komplikovaná u nedávno očkovaných zvířat. A očkování bohužel zcela nevylučuje infekci. V krvi psů s psinkou je obvykle patrné snížení bílých krvinek.

U fretek je omezení laboratorních testů stejné. Nemoc připomíná onemocnění chřipkou, ale je mnohem vážnější. Pokud má fretka nemoc dýchacích cest doprovázenou zánětem kůže na bradě a pyscích, tak se jedná o psinku.

Léčba

Protože psinka je virové onemocnění, antibiotika jen pomáhají chránit proti druhotné bakteriální infekci, která se často a ráda přidává kvůli poškození bílých krvinek psinkovým virem. Léčba samotné psinky je ale jenom podpůrná. Pomáhá snad přídavek vitamínu A.

Psi s mírnými příznaky nemoci se mohou vyléčit sami, ale vždy hrozí riziko následného rozvoje postižení CNS. Vážně nemocný pes potřebuje naprostý klid, podávají se antibiotika, léky proti křečím, kapačky ke zvládnutí dehydratace kvůli průjmům a zvracením. Výsledek léčby se předem nedá odhadnout. Při rozvinutí vážných nervových příznaků nemá zvíře šanci na vyléčení a uhyne nebo je utraceno.

U fretek je možná paliativní léčba spočívající v podpůrné léčbě a podávání antibiotik, ale prognóza je velmi špatná a utracení nemocného zvířete je pro něj nejlepší řešení.

Séra s protilátkami proti psince se dají použít jen v samém začátku onemocnění nebo preventivně u zvířat, která nejsou očkovaná a přišla do styku s nemocným zvířetem.

Článek označen značkami: ,,