Psinka je nakažlivé onemocnění psů, fretek a masožravých kožešinových zvířat. Je to vážná nemoc, která může způsobit smrt nebo trvalé následky. U psa však někdy probíhá i jako lehčí onemocnění doprovázené kašlem a zánětem spojivek či průjmem, ze kterého se zvíře zcela uzdraví. Psinka fretek je naproti tomu prakticky vždy smrtelná.

V populacích neočkovaných psů způsobuje každých deset až dvacet let epidemie, přičemž poslední taková epidemie psinky byla v České republice v roce 1990 – 1992, kdy onemocnělo 40 % všech psů.

V současnosti je očkování proti psince běžnou součástí vakcín „proti psím nemocem“, značná část psů je proto imunní a psinka se jako epidemie šířit nemůže. Proti nemoci se očkují také fretky. Nemoc se ale může objevit u divoce žijících lišek.

Vnímavá zvířata

Psinkou se mohou nakazit šelmy psovité, kromě psa tedy i vlk a liška, lasicovité šelmy, kromě fretky i kuny, lasice, norci či jezevci, dále panda červená, mýval, velké kočkovité šelmy, medvědi, tuleni nebo delfín.

Člověku žádné nebezpečí nehrozí a na jiná domácí zvířata kromě psů a fretek se nemoc také nepřenáší.

Příčina nemoci

Psinku způsobuje Morbillivirus, velký obalený RNA virus, který je příbuzný lidskému viru spalniček. Stejně jako spalničky je také psinka velice nakažlivá. Virus nepřežívá vyschnutí a vyšší teploty, v létě mimo nemocné zvíře proto dlouho nevydrží.V zimě, když je teplota venku kolem nuly, si udrží infekčnost několik týdnů. Při teplotě – 24 °C zůstane živý až pět let. Ve vyloučených sekretech z nemocného zvířete je nebezpečný minimálně 20 minut.

Šíření psinky

Psinka je silně nakažlivá kapénková infekce, zdravé zvíře se nakazí kontaktem se zvířetem nemocným a jeho různými tělními výměšky. Virus je přítomný ve všech exkretech a sekretech nemocného zvířete.

Vylučování viru začíná už před prvními příznaky nemoci a může pokračovat ještě 3 nebo 4 měsíce po infekci. Aby to nebylo málo, jen asi polovina nakažených psů onemocní zjevně psinkou. Ostatní jen vylučují virus, aniž by na nich bylo cokoliv poznat.

Eukanuba-shop.cz

Průběh onemocnění u psa

Jakmile se virus psinky dostane na sliznici horních cest dýchacích, začne se rychle množit. Nemnoží se ale na buňkách sliznice, ale v bílých krvinkách, které virus roznesou do krčních mízních uzlin a do mandlí.

Druhý až čtvrtý den po infekci pokračuje množení viru v bílých krvinkách, především v tzv. CD4+ lymfocytech, které po infekci odumírají. Stejný druh bílých krvinek ničí u člověka virus HIV. Virus poškozuje nejen bílé krvinky v uzlinách a mandlích, ale i ty ve slezině a ve stěně žaludku a střev.

U nemocného psa objeví přechodná zvýšená teplota, která často unikne pozornosti. Virus následně proniká do krve a lavinovitě se šíří do celého těla. V druhé fázi infekce napadá a ničí kromě bílých krvinek taky buňky sliznic a buňky nervové.

Formy psinky u psů

Co se stane potom, záleží na virulenci viru a na tom, jak dobře se organismus dokáže s infekcí vypořádat. U silných jedinců, kteří dokážou zmobilizovat svůj imunitní systém, se nestane vlastně nic. Ke zjevnému onemocnění psinkou nedojde a virus je často do 14 dní po infekci úplně zlikvidován.

U psů, kteří sice zabojují, ale ke zničení všech virů to nestačí, se psinka již rozvine jako klinicky zjevná choroba, ale s lehčím průběhem. Jiní psi mohou zvládnout prvotní atak nemoci, ale nedokáží zcela eliminovat virus z organismu a budou trpět chronickou psinkou.

Zvířata, která se s nákazou vyrovnat nedokáží vůbec, nezabrání masivnímu šíření viru všude po těle a do 14 dní od infekce se u nich objeví celkové onemocnění, které často končí smrtí.

Věková predispozice k psince

Nejčastější je psinka u neočkovaných štěňat mezi 3 až 6 měsíci stáří, riziko stoupá také u psů starších osmi let. Když se virus dostane do populace neočkovaných psů, onemocní psi bez ohledu na věk a úmrtnost je poměrně velká, až 50 %.

Jak se u psa psinka projevuje

Protože psinka je celkové onemocnění, může dojít k poškození jakéhokoliv orgánu v těle. U jednoho psa se ale nemusí objevit všechny možné příznaky, spíš má jeden pes převážně onemocnění dýchacích cest, jiný hlavně průjem a zvracení, třetí trpí postižením kůže. Jednotlivé formy také mohou přecházet jedna v druhou.

Při psince pes nemusí mít horečku.

Postižení dýchací soustavy

Zánět sliznic dýchacích cest se projeví jako nachlazení a kašel, které je nerozpoznatelné od prudčeji probíhajícího psincového kašle.

Pes nemá chuť k jídlu, má horečku, teče mu z očí a z nosu a trpí suchým kašlem. Protože psinka poškozuje imunitní systém, nemoc může snadno komplikovat druhotná bakteriální infekce. Vodnaté výtoky z očí a nosu přejdou ve výtoky hnisavé a vyloučený není ani rozvoj bakteriálního zápalu plic.

Postižení trávicí soustavy

Pokud psinka napadne sliznici střeva, zánět střev se projevuje nechutenstvím, zvracením, průjmem, při těžkém průběhu dehydratací.

Postižení kůže a zubů

Při psince se ve slabinách a na břiše se může objevit spalničkám podobná vyrážka tvořená červenými pupínky, které se vlivem bakteriální kontaminace změní v malé praskající vřídky. Při onemocnění štěňat s ještě neprořezanými zuby virus sklovinu na některých místech zničí a výsledkem je nepravidelný povrch zubu, tzv. psinkový chrup.

Nervová forma psinky

Psinka je zhoubná především svojí schopností infikovat a ničit nervovou tkáň. Postižení centrální nervové soustavy se objevuje až u 30 % nakažených psů. Příznaky poškození mozku se mohou objevit hned z počátku onemocnění společně s dalšími příznaky psinky nebo až poté, co pes psinku zdánlivě překonal. Navíc nervová forma může postihnout i psa, u kterého se jiné příznaky psinky vůbec neobjevily.

Příznaky poškození CNS jsou progresivní, zhoršují se v čase. Pokud pes nervovou psinku přežije, má vždy trvalé následky. Pes může trpět záchvaty křečí podobajících se epileptickým záchvatům, třesem nebo mimovolnými svalovými záškuby či naopak ztuhlostí svalů. Může ho trápit potácivá chůze nebo zcela ochrne. Mezi další možné následky nervové psinky patří demence nebo nutkavý pohyb do kruhu. Postižení čichového nervu vede k trvalé ztrátě čichu.

Infekce během březosti

Infekce březí feny se přenese na nenarozená štěňata. Výsledkem je potrat, porod mrtvých štěňat nebo se u štěňat v prvních týdnech života objeví příznaky poškození mozku.

Poškození imunitního systému

Psinka způsobuje přechodnou, ale hlubokou a déletrvající imunosupresi, oslabení imunitního systému. Otevírá tím dveře oportunním infekcím. Nejčastější je infekce bakterií Bordetella bronchiseptica s následným rozvojem zápalu plic, ale příležitosti mohou využít i jiní původci onemocnění, jako jsou salmonely, toxoplasma nebo trudník psí.

Chronická psinka psů

Psinka postihuje nosní houbu a polštářky na tlapkách, které zesílí, zhrubnou a praskají.

Chronická psinka často poškozuje oko. Objevují se záněty sítnice nebo záněty v přední oční komoře, zánět zrakového nervu může vést k oslepnutí. Postižení slzné žlázy zase způsobí syndrom suchého oka. I ten už může psovi zůstat napořád.

Trvalé následky psinky

Psinka může spustit autoimunitní postižení mozku, které se objeví se zpožděním až několik let po prodělané psince příznaky podobnými lidské roztroušené skleróze, třesem těla a ochrnutím.

Ztráta čichu nebo zraku v důsledku prodělané psinky je nevratná. U psů, kteří prodělali psinku, jsou častým nálezem atrofovaná, ztenčená ložiska na sítnici tam, kde sítnici zničil množící se virus.

Častá je trvalá neschopnost větší tělesné zátěže, pes po prodělané psince není schopen pracovního využití. U štěňat nákaza poškodí dospělý chrup a také často natrvalo poškodí jejich imunitní systém a zvířata dříve či později uhynou v důsledku nějakého druhotného onemocnění.

Průběh onemocnění u fretek

Inkubační doba psinky u fretky se obvykle pohybuje mezi sedmi až deseti dny. Nakažená fretka může vylučovat virus už před prvními příznaky nemoci.

Psinka se projeví nejdříve vyrážkou na bradě. Může se vyrazit i v okolí konečníku a v tříslech. Rychle nastupuje horečka, skleslost a nechutenství, světloplachost a křeč očních víček. Z očí a nosních dírek teče množství hlenohnisavého sekretu. Zánět postihuje také pysky. Výměšky v okolí očí a nosu zasychají a tvoří příškvary a strupy. Zhrubnutí nosní houby a tlapek je častým příznakem psinky fretek. Psinka u nich postihuje hlavně dýchací cesty s rozvojem smrtelného zápalu plic, málokdy se projevuje zvracením a průjmem.

Nervové příznaky, pokud se objeví, zahrnují nekoordinované pohyby, točení hlavy, míhání očí nebo záchvaty. Psinka fretek prakticky vždy vede k úhynu nemocného zvířete. Ke smrti dochází 12 – 16 dní po infekci psinkovým virem adaptovaným na fretky nebo 21 – 35 dní po nákaze pocházející od psa.

Průběh psinky u masožravých kožešinových zvířat

U lišek stříbrných a polárních probíhá psinka podobně jako u psa. U norků je naopak průběh stejný jako u fretek s výrazným zhrubnutím tlapek a nosu a úhynem. Možný je i perakutní obraz nemoci s úhynem do několika hodin.

Průkaz nemoci psinkou

U psa nemusí být diagnostika snadná. Jen málo zvířat má „všechny“ příznaky a trpí postižením dýchacích cest, trávicího systému a nervového systému najednou. Navíc nic nevylučuje smíšené infekce. Pes může mít psinku a psincový kašel najednou. Stejně tak pes může mít psinku a zároveň parvovirózu a pokud se u něj psinka projeví „jen“ příznaky poškození trávicího systému, může zcela uniknout pozornosti a nemoc bude považována za parvovirózu.

Testy na přítomnost viru či protilátek proti němu existují, ale situace se komplikuje u nedávno očkovaných zvířat. A očkování bohužel zcela nevylučuje infekci.

V krvi psů trpících psinkou je obvykle patrné snížení počtu bílých krvinek.

U fretek je omezení využitelnosti laboratorních testů podobné. Nemoc připomíná chřipku, ale je mnohem vážnější. Pokud má fretka nemoc dýchacích cest doprovázenou zánětem kůže na bradě a pyscích, tak se s největší pravděpodobností jedná o psinku.

Léčba psinky

Protože psinka je virové onemocnění, antibiotika pouze pomáhají chránit proti druhotné bakteriální infekci, která se často a ráda přidává po poškození bílých krvinek psinkovým virem. Léčba samotné psinky je ale jenom podpůrná. Pomáhá snad přídavek vitamínu A.

Psi s mírnými příznaky nemoci se mohou vyléčit, ale vždy hrozí riziko následného rozvoje postižení mozku a míchy. Vážně nemocný pes potřebuje naprostý klid, podávají se antibiotika a léky proti křečím, zvíře dostává kapačky ke zvládnutí dehydratace. Výsledek léčby se předem nedá odhadnout. Při objevení se závažných nervových příznaků nemá zvíře šanci na vyléčení a uhyne nebo je utraceno.

U fretek je možná paliativní léčba spočívající v podpůrné léčbě a podávání antibiotik, ale prognóza je velmi špatná a utracení nemocného zvířete je pro něj nejlepší řešení.

Séra s protilátkami proti psince jsou užitečná jen v samém začátku onemocnění nebo preventivně u zvířat, která nejsou očkovaná a přišla do styku s nemocným zvířetem.

Prevence psinky

Vzhledem k nakažlivosti a nebezpečnosti psinky je velmi důležitá prevence tohoto zhoubného onemocnění. Spočívá v očkování všech psů a fretek. Pro psy je vakcinace rutinní úkon a vyrábí se pro ně mnoho druhů kombinovaných vakcín, které je chrání nejen před psinkou, ale i proti parvoviróze, virovému zánětu jater a mnoha dalším nemocem.

To ale komplikuje ochranu fretek, pro které se v ČR žádné speciální vakcíny nejsou. Používají se vakcíny psí s co nejmenším počtem složek, což je Nobivac DP a Biocan DP.

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?