Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Psoroptová prašivina

Psoroptová prašivina

Psoroptová prašivina, neboli psoroptový svrab, je kožní onemocnění ovcí, skotu, koz, lam a koní. Je to svědivá choroba způsobená parazitickými kožními roztoči. Velký význam má zvláště u ovcí, u kterých způsobuje vypadávání vlny v celých cárech. Příznaky jsou ale u všech hostitelů značně variabilní, od bezpříznakového nosičství přes pár sotva patrných vyrážek a stroupků v srsti či rounu po těžké, celotělové postižení, které končí vyhubnutím a úhynem.

Původce

Prašivinu způsobuje cizopasný mikroskopický roztoč, prašivka ovčí, Psoroptes ovis, u koní parazituje prašivka koňská, Psoroptes equi. Právě podle latinského pojmenování parazita se tato nemoc označuje přívlastkem psoroptová. To především proto, že u všech hostitelů se mohou vyskytovat i další druhy svrabu, sarkoptový svrab způsobený zákožkami a chorioptový svrab způsobený strupovkami.

Prašivka je poměrně velký parazit, dospělá samička je dlouhá až  0,75 mm. Má ploché, oválné tělo a osm relativně dlouhých nohou, které všechny přesahují okraj těla. Nožky jsou s výjimkou třetího páru opatřené dlouhou, na tři části rozdělenou stopkou spojenou klouby, která je zakončena přísavkou. Ústní ústrojí je nápadně špičaté a směřuje dopředu. Sameček je podobný samičce, akorát je menší, čtvrtý pár jeho nožek je velmi krátký, bez přísavek, ostatní končetiny přísavky mají.

Životní cyklus

Prašivka tráví celý život na povrchu kůže hostitele a zde se nachází také všechna nedospělá životní stadia, vajíčka, larvy i nymfy. Roztoč se dokáže pást na povrchu kůže a živit se pokožkou a tkáňovým mokem. Jeho životní strategie ale spočívá v něčem jiném. Jeho samotná přítomnost kůži dráždí a jeho sliny a především trus způsobují u hostitele hypersenzitivní reakci, v podstatě alergickou reakci na roztoče. Vzniklý zánět kůže je doprovázen prostupem lymfy a směs této lymfy, sekretů mazových žláz, buněčných zbytků a bakterií je hlavní potravou prašivek. Přebytek lymfy zasychá a tvoří šupiny a příškvary, které roztoče chrání a poskytuje jim vlhké a teplé prostředí k životu. Paraziti se nacházejí na vlhkých okrajích kožních ložisek.

Dospělé samičky jsou krátkověcí tvorové, kladou několik vajíček denně a za život jich vyprodukují nejčastěji 40 – 50. Umísťují je na kůži hostitele na okrajích kožních změn. Vajíčka se líhnou za jeden až tři dny, pokud neztratí kontakt s kůží. Pokud jsou odloučena společně se strupem, doba potřebná k vylíhnutí se prodlužuje. Larva je podobná dospělci, akorát je menší a šestinohá. Živí se na lymfě jako dospělci, za dva až tři dny se svléká a stadium nymfy trvá další tři až čtyři dny. Dospělí samečkové vyhledávají k páření už samičí nymfy, takže samička je okamžitě po dokončení přeměny oplodněna a hned začíná klást vajíčka. Životní cyklus může trvat jen asi 10 dní.

Přenos

Psoroptová prašivina je silně nakažlivá a k rozjetí svrabu u zdravého zvířete stačí, když se na něj dostane jedna jediná oplozená samička. Roztoči přežívají delší dobu ve vnějším prostředí, za optimálních podmínek až tři týdny, v praxi asi 10 dní. K přenosu dochází nejčastěji těsným kontaktem zvířat při přehánění, transportu, na nákupních trzích, méně často kontaktem zdravých zvířat s vlnou či chlupy zachycených v křoví na pastvině či na stájovém zařízení či na oděvech ošetřovatelů. Možný je také přenos kontaminovaným krmivem, stelivem či náčiním používaným při stříhání ovcí.

Hostitelé

Není jasné, do jaké míry jsou prašivky hostitelsky specifické, to znamená, schopné infikovat jeden druh, nebo celou řadu hostitelů. Vzhledem a životním cyklem jsou se roztoči rodu Psoroptes neliší jeden od druhého. V minulosti se popisovala celá řada druhů podle toho, na jakém zvířeti byly nalezeny, ale pravděpodobně se jedná o druh jeden, a to o prašivku ovčí. Nicméně přenos populace například z ovce na skot či z kozy na koně není samozřejmý.

Zvláštním poddruhem je prašivka králičí, která způsobuje ušní svrab, parazituje ve zvukovodu a na těle zvířete škodí jen zřídka či vůbec ne. Kromě možné infekce koz, ovcí a koní ušní svrab postihuje především králíky.

Psoroptová prašivina u ovcí

U ovce domácí je psoroptová prašivina nejnebezpečnější druhem svrabu. Klinické vyjádření ve stádě ale velice závisí na podmínkách vnějšího prostředí a kondice zvířat. U ovcí, o které je skvěle postaráno, může prašivina probíhat i téměř bez příznaků. S těmito skrytě zamořenými zvířaty se může dostat i do zdravých chovů.

Jak moc se psoroptová prašivina projeví závisí i na plemeni, jemnovlnné ovce, merina, jsou vnímavější. Množení roztočů podporuje vysoká vzdušná vlhkost a spíš chlad. Psoroptová prašivina se proto rozjíždí nejsnadněji na podzim a v zimě. V tomto ročním období navíc šíření nemoci zjednodušuje ustájení ovcí a také častá zimní podvýživa.

V létě se nemoc objevuje nejčastěji u neostříhaných ovcí a v hřebenech vlny, které se tvoří u ovcí špatně ostříhaných. Na ostříhané ovci, která se pohybuje venku v teple na slunečním světle se svrabu nedaří.

Inkubační doba se podle podmínek prostředí a zdravotním stavu ovcí pohybuje od jednoho týdne až po tři měsíce. První kožní změnou je zarudnutí kůže a tvorba vřídků, kterými prosakuje lymfa. Objevují se nejčastěji na plecích a na hřbetě. Tyto změny jsou kryté vlnou a zatím unikají pozornosti chovatele. Jsou ale velice svědivé. Zvířata jsou neklidná, ohryzávají se a otírají se o různé předměty. Brzy se objeví ložiska řidší vlny a špinavá, zválená vlna.

Rychlé množení roztočů způsobuje šíření vyrážky paprskovitě od středu, přičemž ve středu ložisek kůže zesiluje a postupně se pokrývá žlutými šupinami, strupy a příškvary. Zhoršující se svědění a neustálé oždibávání a drbání, společně se slepením vlny lymfou, způsobuje vypadávání vlny a prakticky ztrátu rouna. Těžce postižená zvířata rychle hubnou a mohou se u nich objevit i záchvaty podobné záchvatům epileptickým, které jsou ale způsobené jen nesnesitelným svěděním.

Vlna vypadává ve velkých chuchvalcích a nemoc může během dvou měsíců postihnout 3/4 povrchu kůže postižené ovce. Ze hřbetu a plecí se šíří i na boky a končetiny, na hlavu i na ocas. Zvláště březí bahnice mohou kvůli prašivině i uhynout.

Samovyléčení

Samovyléčení je možné. Jakmile se parazité rozšíří po celém těle, přijdou o vhodné podmínky k dalšímu množení a to společně s obranyschopností hostitele vede k úplnému vyléčení a vlna doroste. U některých zvířat ale mohou nějací roztoči přežít a jakmile dojde k obrostu ovce a obnovení mikroklimatu vhodného k množení, nemoc opětovně vzplane.

Skryté nosičství

Ovce může být dlouhodobým nosičem prašivek a to především ve zvukovodu, při bázi rohů, na hrázi a u beranů na šourku. Z těchto míst se může při vhodných podmínkách (zima, vlna) šířit po těle. Často na sebe upozorní tvorbou drobných pupínků a stroupků právě v těchto místech.

Psoroptová prašivina u koz

U ovcí je mnohem častější ušní svrab než psoroptová prašivina postihující tělo. Prašivka králičí u nich může kromě ucha postihnout také hlavu hřbet nebo spěnky.  Prašivka ovčí pak na těle způsobuje změny podobající se sarkoptovému svrabu, ale s menší tvorbou strupů. Je to zřídkavý problém a postihuje především starší, oslabené kozy. Horší průběh má psoroptová prašivina u angorských koz, u kterých se může podobat průběhem svrabu u ovcí.

Svrab skotu, lam a koní

U skotu začíná psoroptová prašivina jako svědivá vyrážka na kohoutku a u kořene ocasu a postupně se šíří na celé tělo. Stejně jako u ovcí se tvoří žluté strupy, kůže zesiluje a silné svědění způsobuje snížené přírůstky postižených telat, sníženou mléčnou užitkovost u dojnic a poškození kůží pro další zpracování. Těžce postižená zvířata bez léčby hubnou a mohou i uhynout.

U lam dávají roztoči přednost tělním krajinám s hustou vlnou a kožní změny se objevují na plecích, na zádech a na bocích zvířete. Podobají se sarkoptovému svrabu, ale ten je doprovázen výrazným ztluštěním kůže.

U koní se jedná o vzácný problém. Prašivky se množí v hřívě a v ocasu, kde způsobují tvorbu velkých, tlustých, žlutých strupů. Kromě míst s dlouhými chlupy mají rády také bezsrstá místa, vemínko, předkožku nebo podpaží. Změny jsou silně svědivé a vedou ke ztrátě žíní. Kromě prašivky koňské může i kůň onemocnět ušním svrabem způsobeným prašivkou králičí.

Diagnostika

Zjistit původce kožních změn je jednoduché, kožní seškrab z okrajů ložisek obsahuje množství roztočů viditelných pod mikroskopem nebo i pod silnější lupou.

Podobná onemocnění u ovcí jsou především napadení klošem, všenkami či vypadávání vlny z důvodů chronických vnitřních chorob. Podobně může vypadat i dermatofytóza, která ale není doprovázena svěděním.

U dalších zvířat se podobně projevují jiné druhy svrabu.

Léčba

V současné době je léčba psoroptové prašiviny snadná. Používají se především celkově působící antiparazitika ze skupiny makrocyklických laktonů. Nejčastěji se aplikuje ivermektin a dále doramektin, moxidektin a eprinomektin. Injekci ivermektinu je potřeba zopakovat po sedmi dnech a moxidektin po 10 dnech. Domamektin a eprinomektin jsou pour-ony, roztoky k nalévání na hřbet, a vzhledem ke dlouhé době účinku stačí jednorázové ošetření.

V minulosti se postižené ovce po ostříhání koupaly v insekticidním přípravku. Tato metoda funguje i dnes, ale je pracnější a je potřeba myslet na to, že roztoči se skrývají na hlavě u bázi rohů a také pod ocasem, kde při pouhému namočení ovce mohou uniknout léčbě. Podobně nemusí prašivinu zcela vyléčit postřik Arpalitem či podobnými přípravky.

Samotné ostříhání může zarazit šíření prašiviny po těle, protože parazité nesnáší vyschnutí a vlna jim poskytuje nutné mikroklima.