Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Salmonelóza holubů

Salmonelóza holubů

Salmonelóza holubů, neboli paratyf holubů, je nakažlivá nemoc domácích holubů, která způsobuje průjmy, chřadnutí, neplodnost a záněty kloubů a mozku. Je to nejčastější bakteriální infekce na holubníku. Zabíjí především holoubata, u dospělých holubů způsobuje chronické infekce a sníženou výkonnost sportovních holubů. Část nakažených holubů zůstává skrytými bacilonosiči a zdrojem infekce.

Původce

Původcem salmonelózy je bakterie, gram-negativní pohyblivá tyčinka rodu Salmonella. Salmonel existuje mnoho druhů, zvláštností salmonelózy holubů je ale to, že většinou je u nich salmonelóza způsobená jedním konkrétním druhem, který se jmenuje Salmonella typhimurium var. copenhageni.

U některých nakažených holubů se rozvíjí dlouhodobé bacilonosičství.

Salmonely jsou ve vnějším prostředí velice odolné, přežívají v zaschlém holubím trusu či v půdě ve voliérách déle než rok a dokáží se mimo hostitele i množit. Ničí je teplota přesahující 65 °C, přímé slunce a dezinfekční prostředky včetně běžně používaných chlorových preparátů, jako je Savo a 5% chloramin, zničí je také kyseliny včetně kyseliny octové a 2% louh.

Přenos

Zdrojem nákazy na holubníku bývají nejčastěji bezpříznakoví bacilonosiči. Vzhledem k určité hostitelské specifitě holubích salmonel nejsou zdrojem jiná domácí zvířata nebo třeba divoce žijící ptáci či hlodavci. Holub se nakazí jen od jiného holuba, četně zdivočelých městských holubů. Skrytých nosičů může být až 20% holubů v populaci.

Bacilonosiči nepravidelně vylučují zárodky salmonel trusem. Potravou či vodou kontaminovanou trusem se mohou nakazit ostatní holubi v chovu. Také vrstvy infekčního trusu v holubníku mohou být zdrojem infekce.

Důležitý je také přenos vejci. Nakažené holubice mohou vylučovat zárodky ve vejcích. Zárodek z takového vejce většinou hyne během inkubace, nebo se vylíhne slabé holoubě, které zajde to několika dní. Holoubata se od rodičů nakazí také při krmení.

Vnímavost

Salmonelóza nepatří mezi nemoci, kterou musí zákonitě onemocnět všichni holubi, kteří se setkali s infekcí. Jestli dojde k onemocnění velmi záleží na infekční dávce, tzn. počtu salmonel, které se dostanou do organismu holuba, a hlavně na jeho obranyschopnosti.

Možných vlivů je opravdu hodně. Existují i plemenné rozdíly, salmonelóza je častější u moden, výstavních plemen holubů vyšlechtěných z poštovního holuba či u sportovních plemen holubů, u rejdičů či tipplerů, zvláště pak u doneků.

Protože vliv k rozvoji onemocnění má i stres, nemoc častěji vypukne v chovné a závodní sezóně.

Dále záleží na věku holubů vystavených infekci, čím mladší, tím snáze onemocní. Jednodušší to má salmonelóza s holuby podvyživenými, s holuby začervenými, s holuby drženými ve velkém počtu na malém prostoru a při nahromadění trusu v holubníku, pak může k infekci dojít i vzduchem, infekčním prachem a aerosolem. Protože salmonely osidlují nejprve střevo, pokud je střevo holuba už obsazené zdravou střevní mikroflórou, salmonely v konkurenci nemají moc šancí. Různé „přeléčování“ antibiotiky přirozenou mikroflóru krásně ničí a otvírá cestu salmonelóze.

Schopnost holuba bojovat s infekcí ovlivňují také jiné infekční nemoci. Velmi ji snižuje cirkoviróza. Cirkoviróza také ničí schopnost holuba vytvořit si protilátky po očkování proti salmonelóze.

Inkubační doba

U holoubat je dlouhá 3 – 5 dní. U dospělých holubů převažuje chronická, vleklá forma onemocnění, s inkubační dobou neurčitě dlouhou. Holubi mohou být před objevením se příznaků už nějakou dobu bacilonosiči, případně nemoc dlouho uniká pozornosti chovatele.

Průběh nemoci

Klasická střevní forma nemoci je nejčastější u holoubat ve věku 10 – 14 dní. Je to akutní nemoc s náhlým nástupem a rychlým průběhem. Holoubata jsou slabá, zvrací a trpí silným žlutozeleným zpěněným průjmem. V trusu je značné množství hlenu a mohou tam být i cáry sliznice střevní a krev. Velmi rychle zcela vyhubnou a za několik dní hynou.

Střevní forma postihuje i výletky. Méně často takto onemocní i dospělí holubi. Pokud ano, je to následek silného oslabení holubů a nemoc může proběhnout v chovu jako hromadné onemocnění.

Chronická forma

Vleklá forma nemoci vzniká, pokud holub přežije prvotní množení salmonel ve střevě, ale není schopný se jich zbavit. Salmonely pronikají do krve holuba a z krve do různých orgánů. V orgánech dojde k ohraničení infekce do podoby ložiskových zánětů v podobě nažloutlých uzlíků. Příznaky chronické salmonelózy se liší podle toho, který orgán byl zánětem poškozen.

Zasažení jater, ledvin, sleziny, plic nebo střev se navenek projevuje jen nenápadně, opožďováním a ztrátami nemocných holubů během závodů.

Časté jsou podkožní abscesy, nejčastěji se tvoří pod okem v podobě malého uzlíčku, který obsahuje suchý, žlutý, sýrovitý hnis.

Velmi časté jsou při salmonelóze hnisavé záněty kloubů, nejčastěji kloubů křídel. Vzniká tzv. křídlová nemoc. Postižené klouby jsou oteklé, horké, bolestivé a zarudlé. Holub drží postižené křídlo svěšené. Méně často jsou postižené i klouby nohou a holubi kulhají.

Postižení mozkových blan se projevuje příznaky postižení nervového systému. Nemocný holub trpí poruchami rovnováhy, motá se, naráží, objevují se nekoordinované pohyby, tiky, točení hlavy do strany nebo nahoru či křeče.

Zhoubným projevem salmonelózy je neplodnost. Salmonelové záněty vaječníku způsobují, že holubice buď zcela přestane snášet vejce, nebo sice snáší, ale zárodky ve vejcích hynou okolo 10. dne inkubace. Vylíhlá holoubata jsou málo životaschopná a ještě na hnízdě dochází k úhynům. Salmonelóza postihuje také varlata holubů a vejce od takového páru pak zůstávají neoplozená.

Chronická salmonelóza se může časem zhoršovat s postupným hubnutím a chřadnutím ptáků a nakonec holub přestane žrát, apaticky načepýřený sedí, trus může být hlenovitý, zelené barvy a pak přichází úhyn. Možná je také náhlá smrt bez předchozích příznaků nemoci. Ztráty při chronické formě paratyfu ale postihují jednotlivé holuby, nejedná se o úhyny hromadné.

Diagnostika

Podle příznaků se dá na salmonelózu spolehlivě usuzovat u křídlové nemoci a v případě hromadného výskytu neplodných holubic. Jinak jsou příznaky bohužel společné i pro jiné choroby holubů a k průkazu infekce je potřeba provést laboratorní vyšetření, kultivaci salmonel. Vhodné vzorky jsou ty odebrané při pitvě uhynulého nebo utraceného holuba s příznaky nemoci, vzorky trusu sbírané pět dní po sobě či vejce s odumřelým zárodkem.

Podobné nemoci

Velmi podobnou nemocí je Newcastleská choroba. Newcastleská choroba se také projevuje zvracením a průjmem a ztrátami především u holoubat a může imitovat hromadný výskyt paratyfu. Průjem v případě newcastleské choroby bývá nicméně vodnatý, bělavý, bez patrných urátů. U salmonelózy jsou uráty přítomné a bývají nazelenalé.

Průjem, zvracení a chřadnutí holoubat má salmonelóza na svědomí mnohem častěji než Newcastleská choroba. Častou nemocí je také holouběcí, což je nemoc vznikající souhrou cirkovirózy, adenovirózy a kolibacilózy, také kokcidióza a střevní forma trichomonózy.

Newcastleská choroba také u holubů způsobuje podobné neurologické příznaky jako paratyf. V tomto případě je to pseudomor, který bude pravděpodobnějším infekčním původcem. Ale podobně se projevují i otravy polařících holubů, nedostatek vápníku u holubic ve snášce či nedostatek vitamínu B u holubů, kteří z nějakého důvodu nežerou.

Záněty kloubů jednotlivých ptáků doprovází také stafylokokózu, uzlíky zánětů v plicích či v plicních vacích může způsobovat aspergilóza, na vnitřních orgánech obecně pak tuberkulóza, chřadnutí a hubnutí holoubat a výletků herpesviróza.

Nespecifické problémy s výkonností či rozmnožováním holubů způsobuje velká většina infekčních i neinfekčních příčin a paratyf sám může následně využít příležitost k nákaze takto oslabených ptáků.

Léčba

Salmonely jsou mimořádně odolné proti antibiotikům. Nějaké samo domo přeléčování situaci akorát zhoršuje likvidací přirozené střevní mikroflóry. Pokud se holubář rozhodne, že chce salmonelózu léčit, vždy je potřeba léčit na základě laboratorního zjištění citlivosti. Léčba musí být razantní, vysokými dávkami a podle zvoleného antibiotika může trvat 3 – 8 týdnů. Protože ani takto není zaručená eliminace bezpříznakového nosičství, 14 dní po skončení léčba a dezinfekci holubníku musí následovat další, kontrolní vyšetření trusu a nemoc se dá považovat za zdolanou až když v třítýdenních intervalech toto vyšetření vyjde 3x negativní.

Aniž by byl holubář ochotný přijmout nutnost opakovaného vyšetření, nemá cenu se do něčeho takového vůbec pouštět! „Přeléčování“ léky koupenými někde na burze, které se podávají pět dní, nefungují a fungovat nebudou, ani kdyby salmonely v konkrétním holubníku proti takto náhodou koupenému antibiotiku byly ze začátku citlivé. Holubář získá dvě věci: bacilonosiče a salmonely, které tímto antibiotikem už likvidovat nelze.

Chronická forma je navíc i tak velmi špatně neléčitelná, žádné antibiotikum nepronikne už zvazivovatělým pouzdrem vytvořených zánětlivých uzlíků. U křídlové formy navíc rychle nastupuje nevratné poškození kloubní chrupavky.

Prevence

V případě salmonelózy holubů 2x platí, že prevence je lepší než léčba. Základem jsou dobré podmínky chovu, suchý, větraný holubník bez průvanu a bez nánosů holubího trusu, omezení stresu tím, že holubi mají dostatek místa, zajištění krmení a napájení tak, aby si holubi nekáleli do krmiva a do vody. Salmonely nemají rády kyselé pH, pomáhá proto okyselování vody, významný ochranný efekt mají také probiotika. Naopak použití antibiotik by se mělo omezit na nezbytné minimum. Začervení či podvyživení holubi onemocní snadno.

K ochraně před zavlečením nemoci do chovu slouží především karanténa, která se dá využít k provedení vyšetření trusu. V už zamořeném chovu se s nemocí dá bojovat pravidelným vyšetřováním trusu 2x ročně s vyřazováním bacilonosičů.

Proti nemoci existuje také vakcína. Ta ale nechrání před infekcí na 100%, jen dále posiluje odolnost holuba proti nakažení a doplňuje tak ostatní preventivní opatření.

Riziko pro člověka či jiná zvířata

Salmonella typhimurium var. copenhageni je salmonela adaptovaná k životu na holubech a na jiné živočichy se přenáší jen při velké infekční dávce a silném oslabení náhradního hostitele. V praxi ani holubáři, ani drůbeži či domácím savcům od nakažených holubů nehrozí větší nebezpečí.

Článek označen značkami: