Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Stafylokokóza

Stafylokokóza

Stafylokokóza je bakteriální onemocnění ptáků. Jedná se především o druhotnou infekci, choroboplodné zárodky napadají poraněnou kůži či zánětem oslabené sliznice, u čerstvě vylíhlých mláďat vstupují do organismu neuzavřeným pupkem. Nemoc propuká také u ptáků oslabených jinou nemocí, stresem nebo nevhodnými podmínkami chovu.

Stafylokokóza se projevuje nejčastěji kulháním, dále náhlými úhyny zvláště mladých ptáků a kožními záněty. Stafylokoky bývají izolovány z hnisavých abscesů na běhácích drůbeže i exotických ptáků a z otlaků na stojácích dravců.

Původce

Původcem stafylokokózy je bakterie, a to některý druh z rodu Staphyloccocus, nejčastěji se jedná o zlatého stafylokoka, S. aureus. Kmeny způsobující onemocnění ptáků jsou adaptované na ptáky a na lidi či jiná zvířata než ptáky se nepřenáší. Z ptačích těl bylo izolováno i mnoho dalších druhů stafylokoků, ale ti způsobují již vyloženě oportunní infekce či jsou nepatogenní. Většina stafylokoků je ve skutečnosti neškodnými obyvateli kůže a sliznic a svou přítomností brání osídlení těmi agresivními a patogenními stafylokoky.

Stafylokoky jsou ve vnějším prostředí velmi odolné a vyskytují se prakticky všude. Za vhodných podmínek se množí i mimo tělo hostitele, přežívají vyschnutí a jsou odolné proti dezinfekčním prostředkům.

Průběh nemoci

Stafylokoky, a to včetně zlatého stafylokoka, se běžně nacházejí na kůži a sliznicích klinicky zcela zdravých zvířat. Přenáší se snadno z jednoho zvířete na druhé a přenos je možný i vertikálně, vejci.

K vypuknutí onemocnění je potřeba překonání obranyschopnosti hostitele. Poslouží poranění kůže či sliznic, vysoký infekční tlak při promořeném prostředí a špatné zoohygieně, nedostatečná hygiena během skladování násadových vajec a v líhních, stres a jiné nemoci. Zejména takové, které napadají kůže a sliznice a poškozují je, jako jsou neštovice, mykoplasmóza nebo klostridiové infekce, nebo takové, které oslabují imunitní systém hostitele. Mezi takové nemoci patří především retrovirové a některé reovirové infekce, Markova choroba, infekční burzitida nebo PBFD. Vnímavost k nemoci zvyšují také mykotoxiny z plesnivého krmení, dlouhodobé podávání antibiotik a odolnost je daná i geneticky.

V hejnu se stafylokokóza proto obvykle vyskytuje sporadicky, ale možné jsou i hromadné infekce. Onemocnět mohou všichni ptáci všeho věku, častěji však nemocí trpí těžká plemena drůbeže a rousní holubi. Inkubační doba je 12 hodin až několik dní.

Klinické příznaky

Klinické příznaky stafylokokózy jsou velmi variabilní. U drůbeže se ale nejčastěji projevuje stafylokokóza kulháním.

Septikemická stafylokokóza

Při akutním průběhu dochází k přestupu bakterií přes sliznice do krve a výsledkem je otrava krve. Nemoc probíhá rychle a často je jediným příznakem náhlý úhyn, zvláště u mláďat. Objeví-li se příznaky nemoci, jsou zcela nespecifické. Ptáci jsou neteční, nahrbení, nechtějí se hýbat, mají načepýřené peří a nežerou. Zánět může postihnout také mozek, pak se objevují nervové příznaky: třes a hlava zvrácená dozadu nebo do strany. Může se objevit také průjem. Morbidita a mortalita je 5 – 30 %.

Přežije-li pták akutní fázi, může se objevit zčernání a odumření prstů, lalůčků nebo hřebínku. Akutní forma přechází do formy chronické, s postižením kloubů, kostí a šlach a často také se zánětem v srdci. Postižená mohou být také játra, na kterých jsou patrné drobné abscesy či jsou zelená. Chronicky nemocní ptáci jsou vyhublí, mají průjem a kulhají.

Zánět kloubů a šlach

Zánět kloubů, kloubních pouzder a šlach je nejčastějším projevem stafylokokózy u drůbeže a hrabavých ptáků obecně. Postižený může být jakýkoliv kloub, ale zvláště často zánět napadá hlezenní kloub a klouby prstů. Kur nejčastěji onemocní ve věku 7 – 12 týdnů, krůta mezi devátým a dvacátým týdnem věku. Klouby jsou zduřelé a teplé, později trvale tuhnou. Zvířata predisponuje stres vyvolaný kokcidiózou.

Zánět růstovém plotének

Celková infekce u rostoucích ptáků s neuzavřenými růstovými ploténkami způsobí jejich infekci a trvalé deformity kostry. Nejčastěji jsou postiženy kostí dolních končetin a pak hrudní obratle, výsledkem proto může být pokřivená páteř, někdy doprovázená i příznaky utlačení míchy, obrnou či ochrnutím.

Záněty kůže

Lokální stafylokokové infekce se projevují jako záněty kůže po předchozím poranění. Stačí i oděrky, rizikem je i kanibalismus. Buď vzniká tzv. vesikulární dermatitida, charakterizovaná vznikem puchýřků s nažloutlým obsahem, které po prasknutí vytváření tmavě hnědé až černé strupy. Choroba se podobá neštovicím a obě nemoci mohou probíhat i současně. Stafylokoky dále mohou způsobit i gangrenózní dermatitidu, která je ale u většiny ptáků vzácností. Tento těžký zánět kůže začíná otokem v podkoží a přechází v ložiska vypadaného peří, kůže je černavá, mokvavá, vlhká, často se přidává druhotná klostridiová infekce či infekce E.coli. Nejčastěji bývají postižena křídla. K vypuknutí nemoci je obvykle potřeba oslabení imunity virovým onemocněním.

Záněty pupku mláďat

Infekce z násadových vajec se projevuje úhyny během líhnutí, relativně časté jsou záněty pupku a žloutkového váčku u kuřat či krůťat. Pupek je oteklý, zarudlý a vlhký nebo černý a suchý, žloutkový váček se správně nevstřebává, jeho obsah je tmavě zelený nebo nahnědlý a páchne. Onemocnění pupku je následek infekce v líhni.

Pododermatitida

Posledním projevem stafylokokózy je vznik abscesů na spodní straně běháků a na prstech. U drůbeže může doprovázet zánět kloubů, nebo vzniká sám o sobě infekcí oděrek či ran na běhácích. U jiných ptáků, zvláště u dravců, vzniká přetěžováním končetin, špatně zvolenými bidly či při obezitě.

Záněty běháků nemusí být ani zdaleka způsobené pouze stafylokokem, ale u drůbeže je to častá příčina. Postihuje především starší kusy při špatné zoohygieně prostředí a při nevhodné, příliš hrubé podestýlce ve výbězích, jako je škvára, ostrý písek, ostrá štěpka.

Postižená drůbež kulhá a při kontrole jsou nápadné „boule“ na prstech či na prstních polštářcích, tyto mohou být i hodně velké. Boule je dutá, zaplněná tuhým žlutým hnisem, a její otvor navenek je ucpán tmavým čepem. Dlouhotrvající proces časem přechází i na sousedící klouby a šlachy prstů i do kostí. Během hojení se absces vyplní vazivovou tkání a kulovité zduření zůstane trvalé.

Diagnostika

Přestože zvláště u abscesů na prstech drůbeže je stafylokokóza velmi pravděpodobná, definitivní diagnózu určuje jen izolace stafylokoků z hnisu, z obsahu v postižených kloubech, ze žloutkového váčku či z orgánů uhynulých ptáků. Otravu krve totiž způsobuje též streptokokóza, kolibacilóza, paratyftyf nebo cholera drůbeže a kulhání drůbeže má mnoho, mnoho příčin, různé jiné infekce kloubů a šlach, především infekční synovitidu a reovirovou artritidu, kloubní dnu a nedostatky ve výživě.

Léčba a prevence nemoci

V počátku onemocnění se dá stafylokokokóza léčit antibiotiky, ale protože hodně kmenů stafylokoků je proti určitým antibiotikům imunní a nedá se to odhadnout, je pokaždé nutný test citlivosti.

Hnisavé záněty na běhácích lze léčit otevřením a výplachem zralého abscesu, jeho důkladnou dezinfekcí a lokálně použitými antibiotickými mastmi, hojení probíhá pod obvazem. Chronické infekce a silné postižení kloubů vedou k trvalému omezení pohyblivosti drůbeže a takové ptáky je lepší z chovu vyřadit.

Prevencí onemocnění je především zajištění takových podmínek, aby nedocházelo k oslabování či zraňování ptáků. Důležitá je čistota a dezinfekce v líhních.

Článek označen značkami: