Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte

Tetanus

Tetanus je vážné onemocnění způsobené tetanovým bacilem. Ten je prakticky všudypřítomný v půdě, zvláště ve vlhké a hnojené, a v trusu zdravých býložravců, skotu i koní. Dostanou-li se tetanové bacily do rány, bez přístupu vzduchu se zde začnou množit a produkují přitom toxin, který vyvolává typické příznaky tetanu: Svalové křeče a „strnutí šíje“. K nemoci jsou zvláště citliví koně a ostatní lichokopytníci, dále ovce a kozy, hlodavci a králíci. Pes je výrazně odolnější a ještě lépe odolává onemocnění kočka. U ptáků je nákaza prakticky vyloučena.

Původce

Původcem nemoci je grampozitivní bakterie Clostridium tetani. Má tyčinkovitý tvar a tvoří vysoce odolné spory. Množí se jen za anaerobních podmínek, při nepřístupu vzduchu. Při svém množení vegetativní stadium produkuje toxiny, tetanolysin, který rozkládá červené krvinky, ale při onemocnění tetanem se neuplatňuje, a tetanospasmin. Je to tetanospasmin, který je zodpovědný za projevy onemocnění. Vegetativní stadia lze zničit pomocí běžných dezinfekčních prostředků či působením fyzikálních činitelů. Spory jsou však velmi odolné a nejsou-li vystaveny slunečnímu světlu, přežívají i několik let. Vydrží var, při teplotě 120 °C zahynou až za 15 – 20 minut. Neškodí jim ani působení fenolu, kresolu i rtuti. Spory jsou proto prakticky všudypřítomné. Mohou se vyskytovat i v domácím prachu, nejčastěji se však nachází v půdě, zvláště v půdě vlhké, obdělávané a hnojené. Clostridium tetani je bakterie běžně se vyskytující ve střevě býložravců, ale i některých psů, koček či lidí. Zde nevyvolává žádné klinické příznaky, tetanospasmin totiž neprochází přes střevní stěnu a taky ho ničí trávicí enzymy.

Onemocnění tetanem vzniká, dostanou-li se spory klostridií do hluboké rány, kde se mohou množit bez přístupu kyslíku. V ráně produkovaný tetanospasmin proniká k nejbližším motorickým nervovým zakončením a jimi se šíří do centrální nervové soustavy. V nervových buňkách nevratně blokuje vylučování tlumivého neutrotransmitéru GABA, což vede k převaze vzruchů nad útlumem a proto ke svalovým křečím.

Tetanus psů a koček

U psů u koček je tetanus relativně vzácný. Masožravci jsou proti tetanu značně odolní. U psa se klinické příznaky objeví až ve chvíli, kdy je vystaven 600x větší dávce tetanového toxinu, než stačí ke vzniku tetanu u koně nebo člověka. U kočky je potřebné množství dokonce 7200x vyšší.

U psů jsou nejčastějším místem vstupu infekce odhalená zubní lůžka při výměně mléčných zubů. Štěňata v tomto věku okusují různé předměty a kontaminace tlamy sporami klostridií z půdy či z trusu je relativně snadná. 76 % psů s tetanem onemocní právě během přezubování. Nejčastěji onemocní psi ze špatných hygienických podmínek a to v období od července do listopadu. V České republice jsou oblasti, kde se tetanus psů vyskytuje poněkud častěji, jako je Karlovarsko a Jižní Morava. Jinde je téměř neznámý.

Kromě infekce přes dutinu ústní je tetanus typickou rannou infekcí, vznikající v důsledku poranění kontaminovaného sporami. Možná je také infekce přes pochvu, dělohu či trávicí trakt.

Inkubační doba tetanu u psů je nejčastěji 5 – 10 dní, ale může trvat i tři týdny. Je-li místo vstupu infekce na hlavě, bývá inkubační doba kratší. Ve chvíli, kdy se rozvíjí onemocnění, už původní poranění nemusí být patrné. Existují dvě formy tetanu: Lokální a generalizovaná.

Lokální tetanus je častější a projevuje se ztuhnutím svalů, které se nacházejí mezi místem infekce a míchou, nemoc tedy postihuje například jen poraněnou končetinu. Lokalizovaný tetanus se může rozšířit i na opačnou stranu těla, nebo přejít v generalizovaný tetanus.

Generalizovaný tetanus začíná topornou chůzí, končetiny jsou ztuhlé a pes má potíže se vstáváním a leháním. Ocas bývá odtažen od těla. Od prvních příznaků k celkovému postižení neuplyne více než 48 hodin. Zvýšené napětí zasahuje i kůži a podkoží, což je patrné zvláště na hlavě: mezi ušima se tvoří vrásky, uši jsou napjaté, koutky tlamy ustupují vzad. Oči jsou naopak zapadlé a třetí víčko viditelné. Protože jsou postižené i vegetativní nervy, může se objevit slinění, křeč hrtanu a abnormálně pomalé dýchání a tep. Plně rozvinutý tetanus je typický plachostí zvířete, které při jakémkoliv silnějším podnětu přecházejí do celkových bolestivých křečí s hlavou zvrácenou nazad. Ke smrti dochází udušením.

U koček je tetanus vzácným onemocněním. Na dvacet psů s tetanem připadá jedna nemocná kočka. Díky vysoké přirozené odolnosti je obvykle potřeba plošná rána a masivní kontaminace sporami. Inkubační doba je podobně jako u psů 5 – 10 dní, s možným prodloužením na tři týdny. U kočky je častější lokální forma, generalizovaný tetanus vzniká, je-li místo vstupu infekce na hlavě.

Tetanus u ovcí a koz

U ovcí a koz je tetanus bohužel poměrně  častý, i když případy onemocnění jsou ve stádech sporadické. Vzniká po úrazech kontaminací ran, ale i v souvislosti s ošetřováním a veterinární péčí: Po porodech, po chirurgických zákrocích, po stříhání, po aplikaci ušních známek, kastracích či kupírování ocásků. Nemoc se nejprve projevuje toporným pohybem či kulháním, ztuhlost se šíří i na svalovinu trupu a krku, zvířata stojí v pozici houpacího koníka s ocasem odtaženým od těla. Na hlavě jsou patrné vzpřímeně držené uši, odtažení ústních koutů a zapadlé oči s viditelným třetím víčkem. Postižení vegetativních nervů snižuje schopnost polykat, zvířata sliní a zástava bachorových rotací vede k nadmutí. Podobně jako u psů a u koček každé vzrušení zvířete může vyvolat generalizované tetanické křeče. Smrt nastává obvykle udušením, velkým rizikem je i vdechnutí obsahu bachoru.

Léčba

U generalizovaného tetanu není snadná. Trvá dlouho, je náročná na finance i na ošetřování zvířete a nemocná zvířata mohou uhynout i navzdory léčení. U psů a koček obvykle zahrnuje hospitalizaci, která může trvat až tři týdny.

Spočívá v aplikaci antitoxinu, který vyváže volný tetanospasmin, a antibiotik, nejčastěji penicilínu, který zabije klostridie. Tím zmizí produkce dalšího toxinu. V případě, že má zvíře viditelnou ránu, ošetří se o ona. Bohužel, již vazba tetanospasminu na nervová zakončení je nevratná. Další řešení tetanu proto spočívá v podpůrné léčbě: Zvíře musí přežít do doby, než vyrostou nová, nepoškozená nervová vlákna, což trvá týdny. Základem je co největší klid, ticho a přítmí a naprostá izolace zvířete. Jakékoliv vzrušení totiž může vést k záchvatům křečí. Nemocná zvířata často nemohou přijímat potravu, jednak kvůli křeči žvýkacích svalů, jednak kvůli neschopnosti polykat. Některá jsou schopná jíst tekutou či kašovitou stravu. Výživa je proto doplňována nitrožilně. U těžkých případů je možné i zavedení gastrotomické sondy či u přežvýkavců rumenotomie a krmení přímo do bachoru. Komplikací tetanu je křeč svěračů konečníku i močového měchýře a s tím spojené obtížné až nemožné vyměšování, poruchy polykání, které vedou k aspirační pneumonii, u ovcí a koz nadmutí bachoru a acidóza jeho obsahu způsobená nedostatkem slin.

U koček je prognóza dobrá, mívají jen lokální formu nemoci a mohou se vyléčit i bez léčby. Ztuhlost svalů přejde během jednoho až dvou týdnů. U psů je prognóza nejistá. Čím mladší je postižený pes, tím je prognóza horší, stejně tak prognózu zhoršuje, je-li místo vstupu infekce na hlavě a nástup nemoci je rychlý či byla léčba započata pozdě. U ovcí a koz je tetanus vždy generalizovaný a zvířata i při léčbě často hynou. Šanci mají zvířata, u kterých se s léčbou začne okamžitě po zjištění příznaků nemoci.

Diagnostika

Tetanus je jedna z mála nemocí, které lze spolehlivě určit jen na základě klinických příznaků.

Prevence

Důležité je důsledné ošetření všech hlubokých ran, zvláště takových, do kterých se mohla dostat hlína nebo hnůj. Přezubujícím štěňatům je třeba bránit okusování předmětů, u kterých je pravděpodobné, že obsahují množství spor – zabahněné klacky, kameny a podobně. Hračky určené ke žvýkání by měly být omyvatelné.

U malých přežvýkavců je důležitá hygiena při zákrocích či pomoci při porodech. Současně s ošetřením ran či po krvavých zákrocích je možné podat tetanový antitoxin, který ochrání zvíře po dobu dvou až tří týdnů. U psů nebo koček se antitoxin preventivně nepoužívá z důvodu rizika vzniku anafylaktické reakce.

Protože riziko nákazy tetanem u malých přežvýkavců je poměrně velké a nemoc u nich končívá smrtelně, je pro tato zvířata určitě vhodná vakcinace proti tetanu. Tyto vakcíny bývají kombinované s ostatními závažnými nemocemi malých přežvýkavců, které jsou způsobené různými druhy klostridií. Jehňata a kůzlata se proti tetanu očkují ve věku 2 až 3 měsíců, s přeočkováním za tři týdny, a následně každoročně či jednou za dva roky, podle typu očkovací látky. Vakcinace březích bahnic a koz pomáhá chránit novorozená mláďata.

Z malých zvířat je možno očkovat pouze psy. Protože pes je vůči nemoci dost odolný,toto očkování není součástí běžných vakcinačních dávek. Je však užitečné pro psy, kteří se pohybují v rizikovém prostředí, doprovázejí své majitele u koní, pro psy na farmách a pro psy ovčácké. Psi se očkují ve věku od tří měsíců a to dvakrát v rozmezí tří týdnů, vytvořená imunita přetrvává dva roky.

Článek označen značkami: ,,