Přední konec škrkavky kočičí s charakteristickými křidélky (zdroj: Wikimedia Commons)

Toxokaróza, škrkavčitost, neboli napadení škrkavkami je nejčastější nemoc způsobená střevními parazity psů a koček. Jako na první pohled zjevná choroba vyskytuje především u mláďat. Ta může masivní invaze i zabít. Dospělá zvířata bývají častěji bezpříznakovými roznašeči vajíček škrkavek.

Toxokarózou se může nakazit i člověk. V lidském těle larvy škrkavek nedokončí vývoj, mohou ale migrovat do různých vnitřních orgánů nebo do oka. Protože toto onemocnění lidí způsobují larvy červa, nazývá se larvární toxokaróza.

Škrkavky psů a koček

Původcem škrkavčitosti jsou především dva druhy oblých červů z rodu Toxocara, proto „toxokaróza“. Jedná se o škrkavku psí, T. canis, a škrkavku kočičí, T. cati. U psů i u koček parazituje taky škrkavka šelmí, Toxascaris leonina.

Škrkavka psí

Hromada škrkavek psích. (Zdroj: Wikimedia Commons)

Škrkavka psí je nejčastější vnitřní cizopasník psů a nejdůležitějším druhem škrkavky malých zvířat.

Dospělá škrkavka je bílý nebo nažloutlý dlouhý červ. Má oddělené pohlaví a samičky jsou výrazně větší než samečkové, dorůstají až do délky 18 cm. Žijí v tenkém střevě, kde plavou proti proudu zažitiny, kterou se živí. Samičky produkují každý den obrovské množství tlustostěnných vajíček, která jsou 75 – 85 μm velká a pouhým okem proto neviditelná. Plodnost červa je neuvěřitelná, jedna jediná samička dokáže denně každý gram psího trusu obohatit o 700 vajíček škrkavek.

Nákaza vajíčky z prostředí

Tato vajíčka potřebují dozrát ve vnějším prostředí. Po čtyřech týdnech se uvnitř vajíčka schovává připravená larva a vajíčka jsou infekční. Jsou velice odolná a infekčnost si ponechávají až tři roky. Neničí je ani běžné dezinfekční prostředky. Nepřežívají ale vyschnutí a vymrznutí.

Infekční vajíčka jsou zdrojem nákazy jak pro psa, tak i pro jiné živočichy. Tito se stávají rezervoárovými hostiteli. Rezervoárovým hostitelem se mohou stát hlodavci, ovce nebo prasata, ale také žížaly, opice a lidé. Definitivním hostitelem škrkavky psí je kromě psa také liška.

Když se vajíčko dostane do těla rezervoárového hostitele, v jeho těle se vylíhne larva, která putuje ze střeva do různých orgánů, kde se zapouzdří. Nejčastěji se dostává do jater, ledvin, centrální nervové soustavy a do kosterních svalů. U člověka je tento proces podstatou vzniku larvární toxokarózy.

Pokud infekční vajíčko pozře pes, larvy uvolněné ve střevě se mohou podobně jako u rezervoárových hostitelů dostat krví do vnitřních orgánů a svaloviny, kde se zapouzdří, nebo cestují do jater a z jater do plic, přičemž po cestě dospívají. Z plic pronikají do průdušnice, nechají se vykašlat a spolknout a tak se opět dostanou do tenkého střeva, kde se naposledy svlékají a dospívají v pohlavně zralé škrkavky. Migrace larev trvá asi 10 dní a 4 – 5 týdnech začnou dospělé škrkavky ve střevě klást vajíčka.

Škrkavky dospívají přednostně u štěňat asi do tří měsíců věku. U dospělých psů dávají přednost tvorbě zapouzdřených larev.

Rezervoároví hostitelé

Rezervoároví hostitelé a zapouzřené larvy umožňují škrkavce psí další dva způsoby infekce. Pes se může nakazit škrkavkou sežráním larev z tkání rezervoárového hostitele. Tedy například konzumací hlodavců. V tom případě se zapouzřená larva probudí ve střevě nového hostitele a rovnou tam dospívá.

Nákaza štěňat přes placentu a mlékem

V psovi samotném mají zapouzdřené larvy ještě další funkci. U feny se larvy aktivují v posledních třech týdnech březosti a přecházejí přes placentu do vyvíjejících se štěňat. Prakticky všechna štěňata se proto rodí nakažená škrkavkami. Jedna jediná infekce feny ji vybaví takovým množství larev, že dokáže nakazit všechny svoje vrhy.

Menší množství larev se vylučuje také mlékem. Laktogenní infekce má ale u psa menší význam. Po narození štěňat škrkavky rychle dospívají a štěňata mají ve střevě dospělce a v trusu vajíčka po dvou až třech týdnech. Fena samotná se může od štěňat opět nakazit škrkavkami, i ona bude mít dospělé škrkavky ve střevě a celá odchovna se rychle promoří obrovským množstvím škrkavek.

Škrkavka kočičí

Škrkavka kočičí je střevní parazit koček. Je o něco menší než škrkavka psí, dospělec měří 6 – 10 cm. Cizopasí také v tenkém střevě.

Na rozdíl od škrkavky psí, u které je nejdůležitějším způsobem přenosu infekce štěňat přes placentu, škrkavka kočičí využívá hlavně rezervoárových hostitelů. Jakmile kočka sežere nakaženého hlodavce, jiného drobného savce nebo třeba i ptáčka, škrkavčí larva dospěje většinou ve stěně kočičího žaludku a vyvine se z ní dospělá střevní škrkavka. Jen menší množství takových larev a larvy z vajíček cestují přes játra do plic.

Škrkavka kočičí nedělá rozdíly ve věku nakažených koček a červi dospívají ve střevě koček jakéhokoliv stáří. Nezapouzdřují se v tělech koček, nepřecházejí přes placentu. Pokud se nakazí kočka v poslední třetině březosti, část larev může přecházet do mléka, ale tento způsob přenosu je pro škrkavku kočičí méně důležitý. Koťata se nejčastěji nakazí s první předloženou kořistí.

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Škrkavka šelmí

Škrkavka šelmí, Toxascaris leonina, je jediná škrkavka, která může nakazit jak psa, tak kočku. Napadá také ostatní psovité a kočkovité šelmy, proto šelmí. Vzhledem se podobá škrkavce psí, ale je výrazně menší, samičky jsou maximálně 10 cm dlouhé a samečkové ještě o třetinu menší.

Od škrkavek z rodu Toxocara se liší výrazně rychlejším vývojem vajíčka ve vnějším prostředí, vajíčko může být infekční už za jeden týden. Druhým rozdílem je chybění jakékoliv migrace do tkání, larvy škrkavek se vyvíjejí ve střevní stěně, necestují přes játra do plic. Využívají ale stejně jako ostatní škrkavky hlodavce jako rezervoárové hostitele. Kočka nebo pes se nakazí sežráním myši nebo přímo vajíčky z prostředí.

Schopnost škrkavky šelmí vyvolávat onemocnění je malá.

Rozšíření škrkavek

Škrkavka je všudypřítomný parazit.

95 % psů se rodí s larvami škrkavek v plicích, které po porodu rychle dokončují svůj vývoj. Kočky, které chodí ven, se velmi snadno nakazí pozřením rezervoárového hostitele.

Dospělé samičky škrkavek kladou obrovské množství vajíček, která v prostředí vydrží živá celé roky. Tak se postupně kumulují v půdě, šíří se vodou i mechanicky na nožičkách různých zvířat. Hostitelem se z půdy stávají žížaly, mouchy nebo švábi a jiná zvířata se mohou nakazit stykem s půdou a třeba olizováním bláta ze srsti. Navíc pokud je rezervoárový hostitel pozřený jiným živočichem, stane se tento novým rezervoárovým hostitelem. Tak se larvy škrkavek dostanou do těla hmyzožravých živočichů, jako jsou rejsci, ptáci nebo drůbež z volných výběhů. Rezervoároví hostitelé slouží jako dlouhodobý a pohyblivý zdroj škrkavek.

Jak se toxokaróza projevuje

Škodlivost dospělých škrkavek je poměrně nízká. Zánětlivá reakce střeva na jejich přítomnost je malá, vadí hlavně mechanicky. Menší množství parazitů nezpůsobuje žádné viditelné příznaky nemoci.

Škrkavky škodí odebíráním živin. Začervená štěňata neprospívají, špatně rostou, mají matnou a zježenou srst a bolestivé bříško nafouklé červy. Postižená mláďata jsou hubená, mají velké břicho a doširoka postavené zadní nožky. U koček může být viditelné třetí víčko. Škrkavky zhoršují průběh jiných střevních onemocnění a oslabují odolnost těla ke všelijakým dalším nemocem.

Škrkavky tlačící ve střevě mohou být příčinou neklidu, kňourání a neprospívání sajících štěňat.

Značné množství červů může způsobit ucpání nebo protržení  střeva. Ucpat mohou škrkavky také žlučovod nebo vývod slinivky břišní.

Někdy škrkavčitost doprovází průjem nebo zvracení. Pokud je škrkavek ve střevě opravdu hodně, v trusu nebo ve zvratcích se mohou objevit doslova hromady živých, hýbajících se červů.

Nebezpečnější než dospělé škrkavky je migrace larev. Malé a střední množství migrujících larev ještě znatelně neškodí, ale velké množství už orgány, kterými larvy procházejí, poškozuje. V místech průniku larev vznikají drobné jizvy, ale klinicky zvířata netrpí úbytkem jaterních funkcí. To ale neplatí při migraci larev přes plíce. To způsobuje jejich zápal, takže nemocná zvířata sípavě kašlou, mohou se objevit vodnaté výtoky z očí a pěnivý výtok z nosu. Velmi silné transplacentární infekce štěňat dokáží zabít několik dní stará štěňata právě z důvodu postižení plic larvami škrkavek.

Kočky a koťata se patogennímu působení migrujících larev obvykle vyhnou, protože ani při infekci přes mateřské mléko, ani při nákaze rezervoárovým hostitelem škrkavky přes játra a plíce necestují.

Jak odhalit škrkavky psa a kočky

Toxokaróza se projevuje hlavně obecným chřadnutím štěňat, které může mít mnoho příčin, ale škrkavky patří mezi ty časté. U koček se těžká škrkavčitost většinou projevuje ještě nenápadněji nedobrým zdravotním stavem, suchou, lámavou srstí nebo viditelnými třetími víčky. I u takových koček, které mají příležitost lovit venku, patří toxokaróza také mezi pravděpodobné příčiny nemoci.

Přítomnost dospělých škrkavek ve střevě prozradí přítomnost vajíček v trusu. K jejich zjištění je ale nutné mikroskopické vyšetření. Pouze při masivních invazích mohou být – ale nemusí být – živé škrkavky přímo v trusu, nebo častěji ve zvratcích zvířete.

U štěňat mohou příznaky nemoci předběhnout výskyt vajíček v trusu i o několik dní, protože škodí už migrující larvy nebo nedospělé škrkavky ve střevě.

Léčba toxokarózy

Vyrábí se velké množství odčervovadel určených pro psy a kočky. Většina z nich obsahuje kombinaci několika účinných látek a kromě škrkavek působí také proti dalším cizopasným hlísticím a proti tasemnicím. Obvykle ale působí dobře pouze proti škrkavkám ve střevě zvířete. Účinek na migrující larvy je mnohem slabší a neexistuje způsob, jak zničit zapouzdřené larvy. Navíc odčervovací přípravky nemívají prodloužený účinek, nefungují jako ochrana před další infekcí. Proto se zvířata ošetřují opakovaně.

Je užitečné střídat jednotlivé účinné látky, aby nedošlo k rozvoji rezistence.

Odčervení štěňat

Nejnebezpečnější jsou škrkavky pro štěňata, která se narodí s larvami škrkavek. Proto je jejich ošetření nejdůležitější část boje se škrkavkami. Je důležité je odčervit dřív, než škrkavky získané přes placentu dospějí a zamoří odchovnu vajíčky.

Štěňata se vždy odčervují společně s matkou. Poprvé se odčervují už ve věku 10 – 14 dní. Pak je třeba odčervení opakovat každých 14 dní a to až do tří měsíců věku.

Zabránit nákaze štěňat přes placentu je obtížné. Většinu probuzených larev zničí každodenní podání odčervovadla fenbendazolu feně od 40. dne březosti až do 14. dne po porodu. Nefunguje to ale tak dobře jako v případě prevence přenosu červa měchovce psího. Experimentálně přenosu brání také opakovaná injekce ivermektinu nebo moxidektinu v poslední třetině březosti. V praxi se to nedělá a odčervují se až narozená štěňata.

Odčervení koťat

Koťata se škrkavkami obvykle nakazí až během odstavu nebo až po něm. Jejich časné odčervení není tak nutné jako u štěňat. Nejdříve se odčervují ve třech týdnech věku. Většinou stačí první odčervení provedené ve čtyřech až šesti týdnech věku s opakováním každé tři týdny až do čtyř měsíců věku.

Odčervení viditelně začervených štěňat a koťat

Mláďata se odčervují obvykle pastou. Pokud už je nějaké štěně nebo kotě zjevně začervené, nebo by silně začervené být mohlo – například nalezenci neznámého původu či ze špatných chovatelských podmínek – je důležité použít takové látky k prvnímu odčervení, které parazity nezabijí, ale jen ochromí a ti pak vyjdou se stolicí ven.

Uhynulé škrkavky totiž vypouštějí ze svých těl látku zvanou askaridin, která funguje jako neurotoxin a může způsobit křeče nebo epileptické záchvaty.

Odčervení dospělých psů

Dospělé psy je možné buď odčervit 1 – 2x ročně, nebo ještě lépe 1x ročně udělat rozbor trusu a odčervit je pouze, je-li to nutné. U dospělých psů škrkavky dospívají zřídka.

Odčervení dospělých koček

Bytové kočky, které byly správně odčervené jako koťata, mají málo příležitostí k opětovné nákaze a rovněž jim stačí 1x ročně provedené vyšetření trusu.

Jiná situace je u koček, které chodí ven. Ty je kvůli škrkavkám a tasemnicím, které získávají požíráním hlodavců a jiných drobných tvorů, třeba odčervovat každé tři měsíce. K odčervení koček naštěstí existuje mnoho různých preparátů, nejen tablety, ale i několik značek past a dále kapky za krk, takže odčervit je možné každou kočku, včetně těch nejdivočejších.

Eukanuba-shop.cz

Prevence toxokarózy

Prevence škrkavčitosti je obtížná. Vajíčka škrkavek obecně špatně přežívají v kočičích záchodcích, protože tam rychle vyschnou. Jiná situace je venku.

Vajíčka škrkavek dlouhodobě přetrvávají v půdě. Jakékoliv místo, kde se venčí větší množství zvířat, se dříve či později promoří vajíčky. Velký problém může vzniknout ve větších chovech ve výbězích, v kotcích s hliněnou podlahou nebo při držení psů na řetězu a vůbec všude tam, kde nedochází k častému odklízení psích výkalů a ty se stávají součástí hlíny.

Dekontaminace není jednoduchá. U psů je základem časté odstraňování jejich trusu! Vnitřní prostory a kotce s podlahou se nejlépe čistí tak, že po pečlivé mechanické očistě (kartáčem, vysokotlakým čističem) přichází ke slovu 1 % roztok chlornanu sodného. Ten zbaví vajíčka škrkavek lepkavého obalu – ale neničí je. Další čištění ale vajíčka smyje. Vajíčka ničí také teploty překračující 60 °C.

Psí výběhy se sanují přístupem slunečního světla, přerytím a ponecháním půdy k vyschnutí, ještě lépe odstraněním vrchní části půdy a navezením štěrku. Pro dlouhodobé používání jsou lepší zpevněné výběhy s betonovým nebo asfaltovým povrchem, který vysychá, výkaly se dají celé uklidit a dá se to čistit wapkou.

U koček, které chodí ven, nejsou problémem až tak výkaly s vajíčky škrkavek, ale lov a požírání kořisti. Tomu se dá zabránit pouze zakázáním volného výběhu. Proto je základ odčervování zvířat.

Larvární toxokaróza

Většina případů larvární toxokarózy člověka je způsobená larvou škrkavky psí. Je to překvapivě častá nemoc, která se ale většinou nijak nápadně neprojevuje. Protilátky proti škrkavkám jako důkaz přítomnosti zapouzdřených larev má v ČR 10 – 15 % lidí. Ve vyspělých zemích patří toxokaróza mezi vůbec nejčastější nemoci způsobené hlísticemi u lidí.

K nákaze dochází buď přímo vajíčky nebo konzumací jiného ne zcela tepelně upraveného rezervoárového hostitele: hovězího, jehněčího, králičího nebo drůbežího masa. Člověk se toxokarózou může nakazit všemi způsoby, jako vzniká nákaza toxoplasmózou, tedy špinavýma rukama, u dětí pojídáním půdy nebo písku, pojídáním neomyté zeleniny. Ve větším riziku jsou proto lidé, kteří vlastní zahrádku i psa.

Larvy se zapouzdřují v játrech, plicích, srdci nebo napadají oční sítnici nebo i mozek. Příznaky nemoci jsou ale nepříliš časté. Viscerální larva migrans jako nemoc dětí doprovázená zvětšenými játry, horečkou, bolestí břicha a sípavým dechem je vyloženě vzácná. Slavnější a častější je postižení sítnice, většinou na jednom oku.

Vůbec nejčastěji jsou však příznaky larvární toxokarózy, pokud se objeví, velice neurčité. Mezi možné projevy patří slabost, nechutenství, horečka, bolesti hlavy, břicha nebo svalů, poruchy spánku nebo různé projevy alergií, astma, kopřivka, vyrážka nebo svědění kůže. V krvi bývá zvýšené množství bílých krvinek eosinofilů, které bojují s parazitární infekcí.

Přítomnost larev škrkavek se dá odhalit snadno testem z krve. Různé bylinné přípravky nebo odčervovadla určená pro psy pro nějaké přeléčení naslepo vůbec nefungují, protože většina tablet pro psy je nadávkovaná na likvidaci střevních parazitů u psa a účinek na larvy ve tkáních je malý nebo žádný.

Larvární toxokarózou spojenou s infekcí psí škrkavkou mohou trpět také zvířata. U koček může taková nemoc vypadat podobně jako lidská viscerální larva migrans. U prasete mohou larvy psích a kočičích škrkavek způsobit na játrech mléčné skvrny nerozeznatelné od těch způsobené škrkavkou prasečí.

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?