Toxokaróza - MVDr. Tereza Ježková

Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Toxokaróza

Toxokaróza

Toxokaróza, neboli škrkavčitost, je nejčastější vnitřní parazitóza psů a koček. Kromě těchto zvířat škrkavkami trpí také lišky stříbrné a polární, mývalové a psíci mývalovití. U fretek a norků jsou naopak škrkavky vzácností.

Škrkavčitost se jako zjevná choroba vyskytuje především u mláďat, která může masivní invaze i zahubit. Dospělá zvířata jsou bezpříznakovými roznašeči vajíček škrkavek. U dospělých psů je přítomnost dospělých škrkavek ve střevě nepříliš častá.

Toxokarózou se může nakazit i člověk. V jeho těle larvy škrkavek nedokončí vývoj, mohou ale migrovat do různých vnitřních orgánů či do oka a poškodit je. Protože toto onemocnění lidí způsobují larvy červa, nazývá se larvární toxokaróza.

Původce

Původcem škrkavčitosti jsou především dva druhy oblých červů z rodu Toxocara, proto „toxokaróza“. Jedná se o škrkavku psí, T. canis, a škrkavku kočičí, T. cati. Méně často u psů a koček parazituje taky škrkavka šelmí, Toxascaris leonina.

Škrkavka psí

Škrkavka psí je bílý nebo nažloutlý, 9 – 18 cm dlouhý červ. Dospělci žijí v tenkém střevě psů a psovitých šelem. Samičky produkují značné množství tlustostěnných vajíček, která jsou ale jen 75 – 85 μm velká, a pouhým okem tudíž neviditelná. Tato vajíčka ve vnějším prostředí dozrávají a po dvou až čtyřech týdnech jsou infekční. Jsou velice odolná a infekčnost si ponechávají až tři roky. Neničí je ani běžné dezinfekční prostředky, nepřežívají však vyschnutí a vymrznutí.

Infekční vajíčka jsou zdrojem nákazy jak pro psa, tak i pro jiné živočichy, jak obratlovce, tak některé bezobratlé, jako jsou žížaly. Tito tvorové se stávají tzv. paratenickým hostitelem.

Po pozření vajíčka paratenickým hostitelem se v jeho těle vylíhne larva, která putuje ze střeva do různých orgánů, kde se zapouzdří. Paratenickým hostitelem se může stát i člověk a tento proces je podstatou larvární toxokarózy.

Pokud infekční vajíčko pozře pes, larvy uvolněné ve střevě se mohou podobně jako u paratenických hostitelů dostat krví do různých orgánů, kde se zapouzdří, nebo cestují do jater a z jater do plic, přičemž po cestě dospívají. Z plic pronikají do průdušnice, nechají se vykašlat a spolknout a tak se opět dostanou do tenkého střeva, kde se naposledy svlékají a dospívají v pohlavně zralé škrkavky. Celý vývoj trvá asi deset dní.

Škrkavky dospívají přednostně u štěňat asi do tří měsíců věku. U dospělých psů dávají přednost tvorbě zapouzdřených larev.

Škrkavka kočičí

Škrkavka kočičí je o něco menší, dospělec měří jen 6 – 10 cm. Žijí v tenkém střevě kočky. Jinak se po všech stránkách podobá škrkavce psí. Její larvy se také zapouzdřují v tkáních paratenických hostitelů a u koček přecházejí z jater do plic a následně zpátky do střeva. Na rozdíl od škrkavky psí ale škrkavka kočičí nedělá rozdíly ve věku nakažených koček a škrkavky dospívají v kočkách jakéhokoliv stáří.

Přenos

Škrkavka je prakticky všudypřítomný parazit. To proto, že nového hostitele získává několika způsoby: Dospělá samička klade obrovské množství vajíček, která v prostředí vydrží živá celé roky. Tak se postupně kumulují v půdě, šíří se vodou i mechanicky na nožičkách různých zvířat. Pes nebo kočka se mohou nakazit třeba olizováním bláta z kožichu. Častěji vajíčka ale pozřou jiná zvířata: Žížaly, hlodavci. Tito parateničtí hostitelé slouží jako dlouhodobý, navíc pohyblivý zdroj škrkavek. Pokud pes nebo kočka sežerou paratenického hostitele, nakazí se. Navíc pokud je paratenický hostitel pozřený jiným živočichem než je pes nebo kočka, stane se tento novým paratenickým hostitelem. Tak se paratenickým hostitelem stanou i různí hmyzožravci nebo třeba drůbež z volných výběhů. Tento zdroj škrkavek je zvláště důležitý u koček, které chodí ven a loví tam.

Poslední způsob, jakým se škrkavky šíří z jednoho hostitele na druhý, je přímá infekce štěňat a koťat. Zapouzdřené larvy v těle březí feny či kočky se vlivem hormonálních změn probouzejí a u feny přecházejí přes placentu přímo do ještě nenarozených plodů. 95% štěňat se proto rodí už s nezralými škrkavkami uvnitř svého těla. Po porodu larvy škrkavek přecházejí do mléčné žlázy matky a několik dní po porodu se začínají vylučovat s mateřským mlékem. Mlékem se nakazí jak štěňata, tak koťata.

Deset dní stará štěňata už mají ve střevě škrkavky a od 21. dne života už jsou v jejich trusu vylučována vajíčka.

Projevy

Škrkavčitost se klinicky projevuje jen u mláďat. Začervená štěňata a koťata neprospívají, špatně rostou, mají matnou a zježenou srst a bolestivé bříško nafouklé červy. Mohou mít průjem. Při silné invazi červy mohou být živé škrkavky vyloučené v trusu nebo ve zvratcích. Migrace larev přes plíce způsobuje jejich zápal, takže nemocná zvířata mohou sípavě kašlat, mohou se objevit vodnaté výtoky z očí a nosu, u koťat bývá viditelné třetí víčko.

Značné množství červů může způsobit ucpání nebo protržení  střeva. Začervení může samo o sobě způsobit úhyn kotěte nebo štěněte. Začervení mládě velice oslabuje a to pak snáze podlehne jiným infekcím, jak virovým tak bakteriálním.

Uhynulé škrkavky navíc vypouštějí ze svých těl látku zvanou askaridin, která funguje jako neurotoxin a způsobuje křeče nebo až epileptické záchvaty.

Diagnostika

Přítomnost dospělých škrkavek ve střevě prozradí přítomnost vajíček v trusu. K jejich zjištění je ale nutné mikroskopické vyšetření. Jen při masivních invazích jsou někdy živé škrkavky přímo v trusu, nebo častěji ve zvratcích zvířete.

Obecně platí, že všechna štěňata a koťata jsou nakažené škrkavkami a dále jsou zaručenými hostiteli kočky, které chodí ven a loví myši.

Léčba

Vyrábí se velké množství odčervovadel určených pro psy a kočky. Většina z nich obsahuje kombinaci několika účinných látek a kromě škrkavek působí také proti jiným oblým červům a proti tasemnicím. Většina z nich ale působí pouze proti dospělým škrkavkám ve střevě zvířete a nemají žádný prodloužený účinek, takže nefungují jako ochrana proti další infekci.

Odčervení štěňat a koťat

Nejdůležitější je ošetření štěňat a koťat. Štěňata se poprvé odčervují už ve věku 10 – 14 dní, koťata stačí odčervit ve dvou týdnech věku. Pak je třeba odčervení opakovat každých 14 dní a to až do tří měsíců věku. Jedině takto se zachytí a zničí dospívající škrkavky, kterými se mládě neustále infikuje během sání mateřského mléka. Tak se jich ve střevě nikdy nenahromadí tolik, aby došlo ke klinicky zjevným projevům škrkavčitosti.

Mláďata se odčervují obvykle pastou. Pokud už je nějaké štěně nebo kotě zjevně začervené, nebo by silně začervené být mohlo – například nalezenci neznámého původu či ze špatných chovatelských podmínek – je důležité použít takové látky k odčervení, které parazity nezabijí, ale jen ochromí a ti pak vyjdou se stolicí ven. To proto, že uvolněný askaridin při úhynu škrkavek může u značně začerveného zvířete způsobit úhyn v křečích.

Odčervení dospělých psů

Dospělé psy je možné buď odčervit 1 – 2x ročně, nebo ještě lépe 1x ročně udělat rozbor trusu a odčervit je pouze, je-li to nutné. To proto, že u dospělých psů škrkavky dospívají zřídka.

Odčervení dospělých koček

Bytové kočky, které byly správně odčervené jako koťata, mají málo příležitostí k opětovné nákaze a rovněž jim stačí 1x ročně provedené vyšetření trusu.

Jiná situace je u koček, které chodí ven. Ty je kvůli škrkavkám a tasemnicím, které získávají požíráním hlodavců a jiných drobných tvorů, třeba odčervovat každé tři měsíce. K odčervení koček naštěstí existuje mnoho různých preparátů, nejen tablety, ale i několik značek past a dále kapky za krk, takže odčervit je možné každou kočku, včetně těch nejdivočejších.

Prevence

Prevence škrkavčitosti je obtížná. Vajíčka škrkavek obecně špatně přežívají v kočičích záchodcích, protože tam rychle vyschnou. Jiná situace je venku. Jakékoliv místo, kde se venčí větší množství zvířat, se dříve či později promoří vajíčky. U psů je základem odstraňování jejich trusu! Psí výběhy se sanují nejlépe přístupem slunečního světla, přerytím a ponecháním půdy k vyschnutí.