Trichinelóza je onemocnění způsobené cizopasnou hlísticí svalovcem, který tvoří zapouzdřené larvy ve svalovině svých hostitelů. Ve veterinární medicíně má nemoc význam z hlediska hygieny potravin. U zvířat většinou probíhá zcela bez příznaků. Člověk se nakazí konzumací syrového nebo nedostatečně tepelně opracovaného masa, svalovci přežijí snadno i studené uzení nebo sušení masa. U člověka parazité mohou způsobit těžké, i smrtelné onemocnění.

Trichinelóza je obvykle spojována s masem vepřovým, včetně masa z divočáků. V současnosti je v Evropě nejvíc případů trichinelózy člověka po konzumaci koňského masa. Cizopasníka může skrývat i maso nutrií a všech masožravců, jako je pes, liška, jezevec.

Původce

Larva svalovce
Larva svalovce ve svalovém vláknu tak, jak je vidět pod světelným mikroskopem
Zdroj: Wikimedia Commons

Původcem trichinelózy je parazit svalovec, latinsky Trichinella. Je to drobná hlístice, která se od jiných cizopasných červů odlišuje hlavně tím, že vůbec žádná stadia se nenacházejí ve vnějším prostředí. Celý životní cyklus se odehrává uvnitř těla hostitelů.

Dospělý svalovec je krátce žijící nitkovitý tvor. Samičky jsou dlouhé 1,4–3,7 mm a samečkové 1–1,8 mm. Dva dny se vyvíjejí se mezi klky tenkého střeva, jakmile dozrají, kopulují a samečkové umírají. Samičky se zavrtají do střevní sliznice.

Asi pět dní po infekci začnou klást larvy. Nesnáší vajíčka, jejich dělohu opouští rovnou drobné larvičky L1, které vstupují do mízních cév střevní stěny.

Ve střevní stěně dospělé samičky nežijí dlouho, imunitní systém hostitele je rychle vypudí. Ve střevě potkana, myši a psa žijí svalovci asi 10 dní. U člověka mohou přežívat 4–16 týdnů. Během té doby může jediná samička mít až 2000 potomků.

Larvy L1 nezůstávají ve střevní stěně, mízou se dostávají do krve a krví do žíhané svaloviny. Mají obzvláště rády svalovinu bránice, mezižeberních svalů, svalů žvýkacích a jazyk, ale mohou se nacházet prakticky kdekoliv včetně srdečního svalu.

Ve svalech larvy vnikají do svalových vláken a dále se vyvíjejí v cytoplasmě svalových buněk. V reakci na infekci se svalové vlákno zvětšuje a kolem se vytváří vazivové pozdro. To larvě nijak nevadí, modifikovaná buňka jí poskytuje výživu a chrání jí před imunitním systémem hostitele. Uvnitř svalové cysty je zralá larva charakteristicky stočená. Tvorba cyst je dokončena nejdříve 3 – 4 týdny po infekci. Stěna cyst může časem kalficikovat, zapouzdřené larvy jsou však odolní a dlouhověcí tvorové. Mohou takto žít i 20 let.

Svalové cysty jsou 0,3–0,8 × 0,2–0,4 mm velké, průhledné, mají tvar citronku a uvnitř je i při malém zvětšení patrná zatočená larva.

Cyklus je dokončený, pokud další hostitel pozře maso obsahující svalové cysty svalovce.

Druhy svalovců

Dříve se mělo za to, že svalovec je jen svalovec stočený, Trichinella spiralis.

V současnosti se popisuje devět odlišných druhů a k tomu ještě tři nepojmenované genotypy. Většina druhů tvoří opoudřené svalové cysty, kromě dvou, které vytváří cysty bez vazivového pouzdra.

Druh svalovceVýskytHostitelé
T. spiraliscelosvětověprase, potkan, pes, liška, kůň, velbloud, medvěd, jezevec
T. nativaArktidatuleň, mrož, lední medvěd, vlk, liška
T. britovimírné pásmo severní polokouleliška, jezevec, divoké prase, kůň
T. murrellimírné pásmo severní polokoule, severněji než T. britovidivoce žijící masožravci, kůň
T. nelsonisubsaharská Afrikalev, leopard, hyena, šakal, prase bradavičnaté
T. pseudospiralisUSA, Asie, Evropadivoce žijící masozřavci, dravci, sovy
T. papuaePapua Nová Guineaprase
T. patagoniensisJižní Amerikapuma
T. zimbabwensis Zimbabwekrokodýl

Přenos trichinelózy

Nemoc se šíří především svalovými cystami, které musí nový hostitel pozřít. V přírodě se trichinelóza snadno šíří mezi masožravci a všežravci, nakažlivé je jak čerstvé maso, tak maso mršin. Larvy v mase přežívají několik měsíců rozklad i hnití.

Další možností přenosu je kanibalismus a pak pozření čerstvého trusu, který obsahuje dospělé svalovce.

Hostitelé

Trichinelóza je hlavně nemoc divoce žijících zvířat, vyskytuje se v tzv. sylvatických cyklech. Hostitelé nejčastěji zapojení do koloběhu parazita se liší podle geografické oblasti. Obecně se nakazit mohou všichni savci, T. pseudospiralis je přenosná i na ptáky a jen T. zimbabwensis má za hostitele krokodýla.

Ve středním pásmu severní polokoule jsou hostiteli hlavně hlodavci, včetně potkana nebo nutrií, jezevec, medvěd hnědý a divoké prase.

T. spiralis vytváří i cyklus synantropní, v jehož středu stojí prase domácí. Nemoc se přenáší z jednoho prasete na druhé hlavně krmením zbytků vepřového masa jiným prasatům a taky vzájemným okusováním ocásků. Případně může koloběh probíhat přes krysy, které se živí odpady z porážek nebo mrtvými prasaty a jsou samy konzumovány.

U obou cyklů je člověk jen náhodný hostitel, který nemá význam v dalším šíření trichinelózy.

Průběh nemoci

U lidí se popisuje střevní a svalová fáze nemoci. Střevní fáze se projevuje navenek jen u těžkých infekcí, je způsobená zánětlivou reakcí střeva v reakci na přítomnost dospělých svalovců. Svalová fáze je způsobená zapoudřujícími se larvami. Trichinelóza lidí může být těžká, život ohrožující nemoc, doprovázená horečkou, krutými bolestmi svalů, otokem obličeje, záněty očí a vyrážkou. Poruchy dýchacích svalů nebo postižení srdečního svalu mohou být fatální a těhotné ženy mohou potratit.

U zvířat trichinelóza obvykle probíhá bez příznaků, případně jsou příznaky přechodné, nespecifické. K diagnóze proto dojde málokdy.

U selat se může nemoc projevit přechodným nechutenstvím, slabostí a průjmem. Dospělá prasata zvládají přítomnost cizopasníků bez problémů. U psů a koček jsou možné projevy jak střevní fáze, v podobě průjmu, tak fáze svalové. Ta se projevuje slabostí a bolestivostí. Jindy může být následek infekce jen zvýšení počtu eosinofilů v krvi, to jsou bílé krvinky zodpovědné za boj s parazity.

Diagnostika

V případě zvířat je bezpředmětná, nemoc pro ně není nebezpečná. Příznaky jsou natolik nespecifické, že je jen otázka štěstí, jestli se podaří najít nějaký důkaz toho, že původcem potíží je svalovec. Jen vzácně se živí červi objevují v trusu, zvláště pokud má zvíře průjem.

Trichinelóza je důležitá nemoc z hlediska hygieny potravin a zamezení infekce člověka. K tomu slouží prohlídka na jatkách, vyšetřují se vzorky odebrané z bráničních pilířů všech poražených prasat. Z divoce žijících zvířat je třeba vyšetřovat prasata divoká, vyšetřují se také lišky a jezevci v rámci monitoringu nákazové situace.

Léčba

U zvířat málokdy dojde k určení diagnózy během života zvířete. Pokud přece jen ano, dospělé svalovce a migrující larvy ještě před zapoudřením ve svalech ničí albendazol a flubendazol.

Prevence přenosu

Larvy v mase přežití hnití i všelijaké metody konzervace, jako je sušení nebo uzení. Svalovec stočený, obvyklý druh nacházející se ve vepřovém mase, se dá zničit dlouhodobým mražením na teplotu −15° C po dobu 20 dnů. To ale neplatí pro všechny druhy svalovců, cysty T. native přežijí bez újmy půl roku při −20 °C.

Jedinou jistou metodou jejich likvidace je teplo, více než 60 °C v jádru masa. Zvěřina by se měla tepelně upravit teplotou 71 °C.

V Evropě je nejvíc případů trichinelózy člověka ve Francii a Itálii a zdrojem nemoci jsou tatarské bifteky z koniny, případně výrobky z koňského masa. T. spiralis je díky pečlivé kontrole vepřového masa v současnosti méně častým původcem trichinelózy lidí a nahrazuje ji T. britovi.

V ČR se trichinelóza u lidí neobjevila už velice dlouho, poslední případ pochází z roku 1954 ze Smrdova u Pacova. Stejně tak nálezy v tělech ulovených divočáků jsou raritní.

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?