Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Trichomonóza

Trichomonóza

Trichomonóza je nakažlivá nemoc ptáků, zejména holubů a hrdliček, kteří jsou přirozeným rezervoárem. Kromě domácích holubů je to klinicky významná nemoc u dravců a sov, z papoušků především u mladých andulek a korel, z pěvců u kanárků a zebřiček a z divoce žijících ptáků u zvonků zelených, u kterých způsobuje tzv. krmítkovou nákazu.

U nemocných ptáků se obvykle objevují obecné známky onemocnění, jako je netečnost, vyhublost a neupravené, načepýřené peří. Na sliznicích dutiny zobáku a v hltanu se tvoří žluté povlaky.

Původce

Původcem trichomonózy je jednobuněčný parazitický prvok zvaný bičenka drůbeží, někdy taky označovaný jako bičenka holubí. Latinsky Trichomonas gallinae, proto se nemoc jmenuje trichomonóza.

Bičenka je 6 – 18 μm velká, pouhým okem tedy neviditelná. Je vybavená čtyřmi bičovitými bičíky na přední části těla a jedním bičíkem modifikovaným na tzv. undulující membránu, která na zadní části těla bičenky tvoří jakousi ploutev. Díky membráně a bičíkům se aktivně pohybuje jak ve vodě, tak v hlenu.

Bičenky se rozmnožují podélným dělením, kdy z jednoho prvoka vzniknou dva jedinci. Netvoří žádné cysty ani klidová stadia a mimo hostitele přežívá velmi krátce. Snadno ji ničí jakékoliv dezinfekční prostředky, nízké pH včetně mírného okyselení například octem a vyschnutí. Ve vodě při teplotě 20 °C přežívá maximálně několik hodin. Ve vlhkých zrninách až 5 dní. Mimo vodní prostředí žije jen několik minut. Výtěry je potřeba vyšetřit do čtvrt hodiny.

Hostitelé

Hostiteli trichomonózy jsou především holubi a hrdličky. V chovu holubů domácích má tato parazitická infekce také největší význam. Nositelem bičenky, s klinickými příznaky nebo skrytými, je přes 80 % domácích holubů.

U hrdliček zahradních je trichomonóza jedním z hlavních faktorů, které omezují množství hrdliček žijících v určité oblasti.

Dále je trichomonóza významnou nemocí dravců a sov. Draví ptáci se nakazí pozřením infikovaných ptáků.

Papoušci

U papoušků je nemoc nejčastější u 2 – 3 roky starých andulek a korel, ale byla zjištěna i u různých druhů amazoňanů, loriů či u aratingy sluneční.

Pěvci

Nakazit se mohou především kanáři a zebřičky, z divoce žijících pěvců je nejcitlivější zvonek zelený a pěnkava obecná, vnímaví k nákaze jsou ale také vrabci, čížek lesní, stehlík obecný a hýl obecný.

Drůbež

Trichomonózou se může nakazit také hrabavá drůbež, kur, krůta i křepelky. U drůbeže je výskyt sporadický. Nemoc byla zjištěna také u pštrosích kuřat.

Nebezpečí pro člověka či jiná zvířata

Trichomonózou mohou onemocnět pouze ptáci. U savců parazitují jiné druhy bičenek, nejdůležitější je bičenka dobytčí, která způsobuje trichomoniázu skotu, a bičenka kočičí, původce trichomoniázy koček. I lidé mají svojí bičenku, pohlavní nákazu způsobenou bičenkou poševní. S holubí bičenkou jsou tyto druhy jen vzdáleným bratrancem.

Přenos

Bičenky mají přímý životní cyklus, nepotřebují mezihostitele. Přenáší se přímo, u holubů během zobáčkování v páru a při krmení holubím mlékem, u jiných ptáků při krmení mláďat včetně přenosu kontaminovanými pomůckami při umělém dokrmování papoušků. Dravci se nakazí pozřením ptáků, kteří jsou nositeli bičenek, tento způsob přenosu je častější při zkrmování holubů dravcům, kteří se v přírodě ptáky neživí.

Význam má i přenos vodou a kontaminovaným krmivem. Těžce nemocní ptáci nemohou jíst ani pít, ale trpí hlady a žízní, opakovaně se proto pokouší o příjem potravy a vody a přitom obojí kontaminují infekční slinou. Vodou a krmivem se nakazí především drůbež, pokud k jejím krmítkům a napáječkám mají přístup holubi, je jedno, jestli domácí nebo divocí nebo hrdličky. Dále je tento přenos velmi důležitý i divoce žijících pěvců, trichomonáza se u nich proto označuje jako krmítková nákaza. Kromě krmítek může k přenosu dojít i z ptačích napajedel a koupadel.

Nemocní ptáci vylučují bičenky i trusem, k nákaze proto může dojít i z kontaminované podestýlky.

Inkubační doba

Inkubační doba u holubů je 4 – 14 dní.

Průběh nemoci

Obecně platí, že trichomonóza má charakter sekundární infekce, ve své zhoubnější formy se rozvíjí při oslabení obranyschopnosti hostitele, při stresu, při dalších, souběžně probíhajících onemocněních a při vysokém infekčním tlaku. Jednotlivé kmeny bičenek se ale i liší svou virulentností, některé jsou téměř nepatogenní, jiné výrazně nebezpečnější. Jednou nakažený pták zůstává dlouhodobě nosičem.

Holubi

Protože většina holubů je nositeli bičenek ve voleti, holoubata se nakazí už s prvním krmením holubím mlékem, pouhé hodiny po vylíhnutí. U mladých holubů je také nejčastější zjevné onemocnění, dospělci bývají častěji skrytými nosiči nákazy. V holubníku může trichomonóza způsobit vysoké ztráty na holoubatech 10 – 20 dní starých, s úmrtností až 80%.

Rozlišuje se několik forem nákazy.

Slizniční forma

Slizniční, nebo také jícnová forma, vzniká při prostém přemnožení bičenek na sliznicích horní části trávicího traktu. Je to nejčastější a nejnápadnější forma nemoci, která nejčastěji postihuje holoubata ještě na hnízdě, 8 – 20 dní stará. Postižená holoubata jsou slabá, špatně rostou a opeřují, těžce dýchají. Postiženo může být i jen jedno mládě v hnízdě, které je pak ve srovnání se sourozencem nápadně zakrslé. Nemoc se projevuje na sliznici dutiny zobáku nejprve zarudnutím a pak tvorbou drobných nekrotických ložisek, které splývají do sírově žlutých povlaků. Tyto nekrotické pablány a nálepy mají sýrovitou konzistenci lze snadno odstranit bez krvácení sliznice pod nimi. U některých holoubat vzniká na sliznici až jako vlašský ořech velký uzel, který zvířeti zcela znemožňuje příjem potravy. Stejně tak se povlaky se mohou šířit až do hltanu a ucpat vstup do jícnu a způsobit vyhladovění nemocného holuba, případně ucpou vstup do hrtanu a holub se udusí.

Žluté masy jsou často vidět v pootevřeném zobáku, případně mohou být patrné v koutcích zobáku. Ze zobáku může také vytékat táhnoucí se, zapáchající slina. Někdy se mohou žluté boule a bouličky objevit i na kůži hlavy.

K hynutí neošetřených mláďat na slizniční formu dochází za 3 – 10 dní.

Střevní a orgánová forma

Období výletu z hnízda je pro mladé holuby stresem, který je často doprovázený druhou vlnou úhynů v důsledku trichomonózy. Při střevní formě se bičenky množí na sliznici dvanáctníku, kde vznikají vředovité uzlíky velikosti čočky, které prosvítají přes stěnu střevní. Sliznice bývá zarudlá a potáhlá bělavým povlakem. Střevní forma se projevuje silným průjmem, žíznivostí a rychlým chřadnutím nemocných holoubat.

Při celkové infekci se prvoci krví šíří do celého těla. Nejpostiženějším orgánem jsou játra. Zde množení bičenek způsobuje kruhová ložiska odumřelé tkáně, která mají běložlutou barvu a asi 1 cm v průměru, s okolním překrveným lemem. Kromě jater podobné nekrotické změny vznikají také v ledvinách, v plicích, v srdci a ve vzdušných vacích. Generalizovaná infekce je ze všech forem nejzhoubnější, projevuje se malátností, dušností, vzpřímeným, tučňáčím postojem a rychlým úhynem. Postihuje jak výletky, tak u starší holuby.

Pupeční forma

Poslední formou trichomonózu u holubů vzniká při průniku bičenek do ještě nezahojeného pupku vylíhlého holouběte. Hnízdo může být infikováno jak trusem obsahujícím živé bičenky, tak hleny ze zobáku nebo obsahem volete. Pupeční forma tvoří tzv. tvrdý pupek. V místě pupku vzniká velký, sírově žlutý nekrotický uzel tvarohovité konzistence.

Dospělí holubi

U dospělých holubů způsobuje trichomonóza slabou kondici a hubnutí, nekvalitní peří, neochotu k létání a ztrátu orientace, takže takoví poštovní holubi se pak ztrácejí během závodů. Žíznivost nemocných holubů může druhotně vést ke znečištění hnízda, protože takoví rodiče dávají holoubatům hodně vody – kterou holoubata musí vyloučit. Holubi, kteří jsou nositelem velkého množství bičenek, mají také vysoké úhyny holoubat na hnízdech.

Patogenní kmeny bičenky dokáží způsobit hromadné úhyny neimunních holubů všech věkových kategorií. Naopak přítomnost málo virulentních bičenek v holubníku poskytuje holubům trvalou imunitu.

Ostatní ptáci

U dalších druhů ptáků se trichomonóza projevuje většinou jako slizniční forma.

Častější je u dravců, kteří se nakazí pozřením holubů. Vnímaví jsou jestřábi a puštík proužkovaný a pak sovy obecně, sokol stěhovavý je odolnější. U dravců vznikají žlutavé tvarohovité uzly pod jazykem nebo naopak vzadu na patře a mechanicky ztěžují příjem potravy nebo dýchání. Nemocní ptáci bývají vyhublí, mají problémy s polykáním a často místo pozření potravy jen uchopí sousto do zobáku a odhodí ho pryč. Někdy trichomonózní povlaky vůbec nejsou patrné a pták má v zobáku jen vazký hlen. Jindy se mohou agresivní kmeny bičenek prokousat přes tvrdé patro do vedlejších nosních dutin či do vnitřního ucha, s následnou poruchou rovnováhy. U dravců také není výjimečná generalizovaná forma s postižením jater, buď s a nebo bez změn na sliznicích.

Papoušci a pěvci

Občas se trichomonóza vyskytne u papoušků, z nich především u andulek 1 – 3 roky starých a u korel. Jedná se o slizniční formu, která je ale poněkud odlišná než slizniční forma u holubů. Místo plošných povlaků vznikají spíše jednotlivé masy a nemusí být postižena dutina zobáková, změny se vyskytují především ve voleti a v jícnu. Navíc u papoušků se bičenky nacházejí uvnitř buněk a mohou tak uniknout vyšetření výtěrem. Vzniklý zánět volete se projevuje především zvracením a vyvrhováním potravy, průjmem, chřadnutím a úhynem ptáků.

Slizniční forma s tvorbou žlutých pablán na sliznicích horní části trávicího traktu od zobáku až po vole a jícen je typická pro malé pěvce. Nemocní ptáci jsou vyhublí, neteční, mají načepýřené peří a ztrácejí plachost. Hodně sliní, často nemohou polykat potravu, ale mají hlad, takže zrníčka opakovaně berou do zobáku a zas je pouští. Onemocnění trvá několik dnů až týdnů, méně postižení ptáci se mohou samovolně uzdravit. Epidemie trichomonózy u zvonků zelených způsobila silný pokles počtu těchto ptáků jak v západní Evropě, tak u nás.

Drůbež

U hrabavé drůbeže se jedná o sporadickou infekci. Drůbež se nakazí nejčastěji od holubů, kteří pijí ze stejného zdroje vody. Různé pekáče a hrnce s vodou volně ležící na dvorku jsou obecně rizikem z hlediska nákaz a je lepší to takhle vůbec nedělat.

Trichomonóza u drůbeže probíhá jako slizniční forma, občas je postiženo i vole, které ochabuje, špatně se vyprazdňuje, potrava v něm kvasí a výsledkem může být i trvale svislé vole.

Podobné nemoci

Existuje několik jiných onemocnění, které se trichomonóze projevy velice podobají. Jsou to hlavně neštovice ptáků a to jejich slizniční forma. Slizniční forma neštovic také pokrývá sliznice zobáku sýrovitými povlaky, které ale pevně lpí a při stržení spodina silně krvácí. U holubů se navíc častěji vyskytuje kožní forma – ale ta se může podobat trichomonóze, která způsobila změny i na kůži v okolí zobáku či v koutcích zobáku.

Dále je velmi podobnou nemocí kandidóza, což je onemocnění způsobené mikroskopickými kvasinkami. Stejně jako trichomonóza i kandidóza postihuje přednostně oslabené ptáky a klinické projevy mohou být prakticky identické.

U holubů způsobuje změny na sliznicích i herpesviróza, která je navíc často sama o sobě často trichomonózou doprovázena.

Postižení sliznic pak doprovází i důležitou neinfekční chorobu a tou je nedostatek vitamínu A.

Diagnostika

Je poměrně jednoduchá, živé, pohybující se bičenky se dají pozorovat pod mikroskopem při vyšetření čerstvě připraveného preparátu z výtěru z povlaků nebo z volete. Vyšetření ale musí být provedeno rychle, už po 15 minutách může být neprůkazné, protože bičenky mimo hostitele rychle hynou.

Tato metoda funguje u všech ptáků kromě andulek, kde může být parazit schovaný uvnitř buněk volete a jícnu a výtěr ho neodhalí.

Výtěr zároveň zjistí i případnou kandidózu.

Léčba

Pokročilá nemoc s rozsáhlým postižením sliznic či generalizovaná forma má špatnou prognózu. V počátcích nemoc lze léčit nitroimidazolovými preparáty. Těch je mnoho různých druhů a liší se dávkováním, případně bezpečností pro jednotlivé druhy ptáků, ale ne mechanismem účinku. Nejčastěji se používá metronidazol v lidském léku Entizol nebo jako prášek Metrozol, dále rodinazol v různých specialitách, carnidazol v léku Spartrix nebo dimetrazol. Při nedostatečném dávkování si bičenky vytvářejí rezistenci. Žádný z těchto léků také nesmí být použitý u potravinového zvířete určeného k budoucí konzumaci.

Prevence

Trichomonóza je, s výjimkou virulentních kmenů, především druhotná infekce. Prevence je tím pádem založená na udržování ptáků v takové kondici, aby jejich imunitní systém byl schopný omezovat množení bičenek na neškodném množství.

U holubů je to především: vzdušný, dobře větraný holubník, který není přeplněný holuby, čistota krmítek a napáječek, napájecí voda by se měla měnit minimálně 1x denně, lépe 2x. Omezuje se tím jednak infekční tlak samotných bičenek, jednak riziko propuknutí i jiných nemocí. Bičenky se živí bakteriemi a tkáňovou drtí, nasedají proto na jakýkoliv zánět sliznic. Také využívají oslabení imunitního systému a to především v důsledku herpesvirózy a cirkovirózy holubů. Holuby oslabují také vnitřní a vnější parazité.

Nově nakoupení holubi by měli být umístěni nejprve do karantény a přeléčeni.

Všeobecná odolnost je dědičná, vyřazováním nemocných holubů a holubů, kteří mají v hnízdech postižená holoubata, se podporuje dlouhodobě udržitelný zdravotní stav holubů obecně.

Holubi se běžně preventivně přeléčují před začátkem chovné sezóny, případně před líhnutím holoubat při každém hnízdění. Méně vhodné je přeléčování holoubat po odstavu, pokud byli rodiče přeléčení a jsou v dobrých podmínkách, holoubata získají díky malému množství bičenek imunitu a zároveň, pokud jsou to kvalitní zdraví jedinci, měli by infekci zvládnout.

Prevence u drůbeže a dravců

Dravcům v zajetí se jako prevence nákazy nezkrmují hlavy a volata holubů. Preventivně se nepřeléčují. Podobně je tomu u drůbeže, zde je hlavním preventivním opatřením zajištění napáječek tak, aby k nim neměly přístup holubi a hrdličky. Pomoci může také okyselování vody.

Nákaza na krmítku

Prevencí nákazy na krmítku je především zamezení přístupu hrdličkám a přerušení krmení během léta, kdy se nemoc snadněji šíří. Ptačí napajedla je potřeba jednou za čas vypustit, vyčistit a nechat vyschnout.

Pokud se v okolí krmítka nebo napajedla objeví viditelně nemocný nebo uhynulý ptáček, nezbývá než okamžitě krmení a napájení přerušit a to minimálně na dva týdny, v létě radši aspoň na měsíc nebo přikrmování zcela zrušit. Krmítka a napajedla je potřeba vyčistit a nechat vyschnout. Zní to možná krutě, ale ptáky to donutí rozptýlit se po okolí a riziko nákazy dalších ptáků s následným úhynem se zmenší.